Hvozdnice

Hvozdnice

Historie
Do roku 999 n. l. není existence naší obce písemně doložena. Není známo, komu obec do přelomového roku 995 patřila či jakého útvaru byla součástí. Před tímto rokem obýval střed dnešních Čech slovanský kmen vlastních Čechů. Místní osídlení (osada, ves) bývalo společným majetkem družiny nebo kmene.

Na základě historických pramenů lze usoudit, že obec se nacházela na území spravovaném Slavníkovci. Uvádí se, že na hoře Oseku nad Zbraslaví při staré cestě z Prahy do Bechyňska stával hrad, z něhož se do dnešní doby dochoval jen kostel sv. Havla. Hrad byl s rozsáhlou krajinou zbraslavskou majetkem Slavníkovců. Český přemyslovský kníže Boleslav II. († 9. 2. 999) roku 995 Slavníkovce "přemohl" a přivlastnil si jmění žup spravované tímto rodem.

V této době jednotnou správu a obranu země zabezpečovala hradská soustava, sestávající z provinčních a strážných hradišť, zpravidla dřevěných. Správu těchto středisek řídil župan - odtud název pro tyto správní celky, župy. Jmění žup bylo společné a bylo tvořeno dědinami a občinami. Dědiny byly nemovitosti v kolektivním vlastnictví rodu nebo obce (stavení, pole apod.), některé rovněž ve vlastnictví jednotlivých rolníků. Občiny byly nemovitosti, které nebyly ve vlastnictví dědiny, ale byly po určité období společně využívány (vody, pastviny, lesy). V čele osady (obce) stávali zvolení stařešinové rodu.

Podle "Archeologické mapy Smíchovsko - Zbraslavska" E. Neumana z konce 19. století spadala obec Hvozdnice do Vltavské župy. Její východní hranici tvořil tok Vltavy od Kamýku po Zbraslav, dále od Zbraslavi k Mokropsům u Berounky a podél řeky do Řevnic, odtud přes brdské hřebeny okolo Mníšek ke Kamýku. Zbraslav byla součástí župy Pražské a Mníšek župy Tetínské. Církevní rozdělení země obvykle sledovalo župní uspořádání, avšak obec či farnosti patřily pod Pražský děkanát, později pod děkanát Ořešský.

V roce 999 byl na ostrově sv. Kiliána knížetem Boleslavem II. založen Ostrovský klášter Benediktinů (mužský klášter). V zakládací listině byla naše obec spolu s dalšími dána jako jmění klášteru. Klášter tímto obec vlastnil a spravoval. Zakládací listina Ostrovského kláštera je současně prvním písemným doložením existence naší obce.

Lidé z osady Hvozdnice měli za povinnost dodávat klášteru dřevěné uhlí. Kromě mýcení lesů a pálení dřevěného uhlí v milířích skýtalo místním obyvatelům obživu zakládání polí a primitivní zemědělství, lov zvěře, později řemesla.

Založení Ostrovského kláštera a výstavba klášterního kostela sv. Jana Křtitele je zřejmě prvním kontaktem lidí z této oblasti s křesťanstvím. Vliv křesťanství přineseného Cyrilem a Metodějem v roce 863 na Velkou Moravu byl soustředěn především na území dnešní Moravy a pravděpodobně končil v oblasti Sázavského kláštera. Dá se předpokládat, že vliv římskokatolické církve prostřednictvím Ostrovského kláštera a jeho kostela na tuto lokalitu byl značný. Klášterní kostel postupem času nestačil zájmu obyvatelů z jeho okolí a roku 1131 byl na levém břehu Vltavy naproti ostrovu postaven kostel sv. Kiliána.

Ve 13. století bylo území, na kterém se Hvozdnice nachází, spravováno rodem Benešoviců. Nejstarší zmínka o správních územích Českého království pochází z roku 1275. Naše obec byla součástí kraje Podbrdského s krajským městem Berounem. V této době byla země již zcela pokřesťanštěna a jen výjimečně se projevovaly pozůstatky pohanských kultur.

Ostrovský klášter hospodařil na zemědělských půdách obcí, které vlastnil. Část půdy rozdělil za pevný nájem sedlákům a chalupníkům, zbývající část si ponechal u svých poplužních dvorů a její obdělávání zajišťoval povinnou prací (robotou) poddaných. Za vlády Přemysla Otakara II. nechal Ostrovský klášter přeměřit zemědělskou půdu ve svých obcích - ve Hvozdnici to čítalo 448 záhonů (asi 19,3 ha).

Po sporu krále Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habsburským a jeho smrti v bitvě na Moravském poli (26. srpna 1278) byl zdejší kraj napaden Branibory; Ostrovský klášter a 24 okolních vesnic bylo vyloupeno a vypleněno, obyvatelstvo většinou povražděno. Následně byl kraj v roce 1282 postižen hladomorem. Roku 1309 - již po vymření Přemyslovců - bylo území mezi Slapy a Zbraslaví zpustošeno Bavory.

Ve stvrzovací bule papeže Klimenta V. z roku 1310 je uvedena ves Hvozdnice jako dávný majetek kláštera Ostrovského, kterému byla darována s okolními lesy již při jeho založení. V tomto roce rovněž probíhá první vyměřování lesů v rámci dělení hranic tehdejších panství.

V urbáři Ostrovského kláštera se v roce 1388 uvádí počet 14 poddanských usedlostí (gruntů) v obci Hvozdnice, z toho 1 grunt dvouapůllánový, 1 grunt dvoulánový, 2 grunty jedenapůllánové a 5 gruntů půllánových. Stavby byly pravděpodobně realizovány z tehdejších tradičních stavebních hmot.

Do roku 1414 procházely hranice našeho kraje soustavným vývojem, po tomto roce se ustálily. Východní hranici tvořila řeka Vltava od míst dnešní přehrady Orlík až do Zbraslavi.

Ostrovský klášter vlastnil obce od svého založení v roce 999 nepřetržitě až do husitských bouří. Samotné husitské války (1415 - 1434) se naší obce bezprostředně dotkly. Název vrchu Žižkov při jihozápadní hranici obce nasvědčuje, že zde Husité pravděpodobně tábořili, ovšem přítomnost samotného Žižky na tomto místě není historicky doložena. V roce 1420 byl Ostrovský klášter z vrchu Žižkova ostřelován houfnicemi, následně jej Husité, vedení knězem Kurandou, zcela vypálili. V klášteře zahynulo 30 mnichů. Zbytky kláštera pak zničila povodeň v roce 1529.

Po roce 1420 dochází ke změně systému, vznikají tzv. feudální panství a rolnická hospodářství na půdě feudálních pánů - rolník za to obdělával panskou půdu živým i mrtvým inventářem. V roce 1421 se obce Hvozdnice (spolu s okolními obcemi Bojanovice, Davle, Slapy, Sloup a Zahořany) zmocnil feudální pán Jakoubek ze Řitky. V roce 1436 císař římský a král český Zikmund za prokázané služby králi písemně potvrdil ves Hvozdnici majetkem Jakoubkovým a jeho potomků. V dobách, kdy byla obec majetkem vrchnosti, obec řídili konšelé v čele s rychtářem; ten skládal slib vrchnosti, která rovněž schvalovala jmenování konšelů.

Třicetiletá válka místní kraj těžce postihla, vsi v okolí kláštera byly značně zpustošeny nebo vypáleny. Po válce klesl dle berní buly počet osazených gruntů (usedlostí) ze 14 na 7. Během prvního úředního sčítání obyvatel v roce 1651 bylo ve Hvozdnici spočítáno 33 domů a pouze 19 dospělých obyvatel, počet dětí uveden není.

Roku 1657 vykoupil obec Hvozdnici spolu s dalšími obcemi Matouš Ferdinand Zoubek, opat Ostrovského kláštera, od rodu Jakoubků zpět klášteru.

V letech 1713 a 1771 - 1773 byla naše oblast stižena morem. Jako pohřebiště obětí moru byl využíván také ostrov u sv. Kiliána se zbytky kláštera.

Další historické písemné zmínky o obci se nacházejí například v Tereziánském katastru (zachycujícím pohyb nemovitostí, zvířat, věcí a daní), založeném a zpracovaném v letech 1748 až 1756, v záznamech o druhém úředním sčítání lidu z roku 1754 za panování Marie Terezie, v Josefinském katastru založeném v roce 1785 za vlády Josefa II i v kronikách fary sv. Kiliána a Ostrovského kláštera.

Školou povinné hvozdnické děti docházely od roku 1778 do školy v Davli, nejprve jednotřídní při faře sv. Kiliána. V roce 1816 byla v Davli otevřena škola dvoutřídní.

V roce 1785 (za vlády Josefa II.) byl Ostrovský klášter zrušen (tedy jeho status, samotné objekty po povodni roku 1529 již nebyly obnoveny) a jeho jmění včetně obcí převzala Koruna královská (c. k. administrace statků), a spojila je se Slapy v jedno panství (tzv. dominium). To bylo ve správě státu až do roku 1825.

V roce 1825 se majitelem Slapského dominia stal Karel Krob z Weidenheimu. Z této doby pochází i nejstarší lesní hospodářský dokument pro slapské a davelské lesy, který zpracovali nadlesní Leonard Padevět (1837 pro Slapy) a nadlesní Kier (1840 pro Davli). Byl to první pokus o zřízení davelských lesů a zavedení řádného hospodaření v lesích.

Když bylo roku 1848 zrušeno poddanství, zanikla panství jako nejnižší stupeň státní správy. Politické reformy té doby vyvolaly rovněž potřebu nové organizace obcí. Ústavou ze 4. března 1849 byly zřizovány místní obce dle katastrálního území. Nad samosprávou obcí vznikl nový státní útvar - politický okres - v čele s okresním hejtmanem. V tomto roce bylo ve Hvozdnici napočítáno 38 domů a 295 obyvatel.

Slapské panství v roce 1891 zakoupil hrabě Bedřich z Westphalenu a Fürstenbergu za 350 000 zlatých. Obec Hvozdnice v té době patřila pod správní území Zbraslavsko, již se statusem okresu. Hrabě Westphalen - Fürstenberg v roce 1917 prodal nemovitosti (polnosti a lesy) patřící ke dvoru (statku) ve Sloupu bratrům Janu a Václavu Matysovým z Nové Hraštice.

Dne 4. června 1895 vznikl Sbor dobrovolných hasičů ve Hvozdnici, čítal 19 členů. Jeho činnost trvá do současnosti.

V roce 1910 byla dokončena budova Obecní školy ve Hvozdnici a došlo ke zřízení dvoutřídní školy. Školou povinné děti tak poprvé (od roku 1778) přestaly docházet do školy v Davli.

1. světová válka (1914 - 1918) poznamenala obec zejména tím, že z řad jejích občanů musel do řad rakouské armády narukovat velký počet mužů mezi 16 až 50 rokem věku, z nichž se mnozí nevrátili zpět, případně se vrátili jako váleční invalidé.

Obec Hvozdnice až do roku 1918 spadala pod okres Smíchovský. Po vyhlášení samostatné Československé republiky roku 1918 patřila obec pod okresní úřad Praha - venkov a okresní soud Zbraslav.

V roce 1918 vystoupilo asi 200 hvozdnických občanů z řad katolické církve a o dva roky později byl založen Československý evangelický sbor. V roce 1924 byl postaven Husův dům - modlitebna Husova sboru.

Meziválečné období bylo pro rozvoj obce poměrně příznivé, zejména v oblasti prosperujícího zemědělství. Docházelo k nárůstu počtu obyvatel, služby v obci poskytovaly 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 řeznictví, 4 hospody, trafika, pekařství, truhlářství, kovář, švec, holič, krejčí, později sklad a prodej dřeva a uhlí. Ve 30. letech 20. století byla provedena elektrifikace obce a generální oprava okresní silnice procházející obcí.

Na počátku 20. let 20 století byl založen sportovní klub AFK Hvozdnice, zaměřený na kopanou a lehkou atletiku. Po krátkém přerušení ve 30. letech klub obnovil činnost pod jménem SK Hvozdnice. V roce 1937 vznikla v obci místní sokolská jednota. Meziválečné období obecně znamenalo velký rozkvět spolkové činnosti, ať už v oblasti sportu či kultury. Tento stav byl násilně přerušen 2. světovou válkou a okupací Československa.

Roku 1925 byla založena místní knihovna. Nejprve byla umístěna v Obecní škole, později v Obecním domě, od 40. let opět ve škole a od roku 1982 se nachází v objektu nové hasičské zbrojnice. V současné době disponuje přibližně 1500 svazky knih.

V roce 1938 byla v Sokolovně, sále restaurace U Svobodů, zřízena první veřejná účastnická telefonní stanice v obci.

Během částečné mobilizace (21. května 1938) a všeobecné mobilizace (24. září 1938), vyhlášených prezidentem Benešem v době nebezpečí hrozícího ze strany nacistického Německa, z Hvozdnice nastoupilo do armády 45 záložníků, 7 koní a 4 povozy.

Dne 15. března 1939 došlo k okupaci Československa nacistickým Německem a na území Čech a Moravy byl ustanoven Protektorát Čechy a Morava. Toto zřízení trvalo déle než 6 let, do 5. května 1945.
Na přelomu 30. a 40. let se v naší oblasti vyskytla epidemie záškrtu, která si ve Hvozdnici vyžádala životy dvou dětí.

V období 2. světové války (1939 - 1945) byl v obci absolutně nejvyšší počet obyvatel v její historii, a to až 666 v roce 1943 (oproti 479 obyvatelům v roce 1930). Po roce 1938 tu totiž našlo útočiště několik rodin z českého pohraničí obsazeného německou armádou a v roce 1940 i lidé vysídlení Němci z vojenského území mezi Vltavou a Sázavou (Sedlčansko), kde vznikl největší nacistický tábor zbraní SS na českém území.

Roku 1945 se obec stala součástí Středočeského kraje a správou i soudem příslušela okresu Praha - západ. Po roce 1948 se název kraje změnil na Pražský a název okresu na Praha - jih.

Po volbách v roce 1948 a převzetí moci ve státě Komunistickou stranou došlo ke stagnaci soukromého podnikání a brzy nato i k jeho úplnému zániku. Probíhala násilná kolektivizace zemědělství, v roce 1951 vzniklo ve Hvozdnici zemědělské družstvo, a postupně zanikly drobné provozovny a soukromí zemědělci i řemeslníci.

V roce 1955 v Mníšku pod Brdy zahájily provoz hrudkovny na zpracování tamní velmi chudé železné rudy. Následkem až 100 tun zplodin a popílku, vyprodukovaných komínem hrudkoven za jediný den, došlo k prudkému zhoršení kvality ovzduší ve Hvozdnici a okolí. K návratu k normálu došlo po roce 1967, kdy byl ztrátový provoz továrny zastaven.

V polovině 50. let se opět změnily názvy okresu a kraje, Hvozdnice se znovu nacházela v okrese Praha - západ a Středočeském kraji. V roce 1955 bylo provedeno přečíslování chat, v roce 1958 proběhlo nové číslování rodinných domů.

Rovněž v roce 1955 byla zahájena pravidelná autobusová doprava projíždějící naší obcí (původně byla určena pro dopravu zaměstnanců do mníšeckých hrudkoven). V dnešní době Hvozdnicí vede příměstská linka na trase Mníšek pod Brdy - Praha a zpět.

Roku 1960 se název státu Československá republika změnil na Československá socialistická republika. V tomto roce byla adaptována pošta v přízemí Obecního domu, dostala přiděleno směrovací číslo 252 05. O rok později byla do provozu uvedena místní telefonní síť s ústřednou v místnosti Obecního domu. Meziměstské hovory se uskutečňovaly přes manuální ústřednu na poště v Davli. K připojení telefonní sítě obce na novou plně automatizovanou telefonní ústřednu v Davli došlo v roce 1984.

Na počátku roku 1961 došlo ke sloučení JZD Bojanovice, Bratřínov, Hvozdnice, Masečín a Davle a vzniklo velké JZD Orion Davle, hospodařící na 1125 ha zemědělské půdy.

V září 1986 byla po 76 letech z rozhodnutí Okresního úřadu Praha - západ pro malý počet žáků uzavřena hvozdnická škola (v té době se zde učily děti na prvním stupni - v 1. až 4. třídě) a děti začaly dojíždět do základní školy v Davli.

Po politických změnách roku 1989 a zrušení socialistických forem hospodaření dochází k pozvolnému rozvoji soukromého podnikání v oblasti zemědělství i služeb. To se příznivě projevuje i na celkovém rozvoji samotné obce. JZD Orion Davle zaniklo, v restitucích byly vráceny nemovitosti většině původních majitelů či jejich potomkům.

V roce 1990 byly zrušeny krajské úřady, vzniklo dvoustupňové řízení ministerstvo - okres (Hvozdnice nadále setrvala v okresu Praha - západ). Došlo ke změně názvu státu na Česká a Slovenská federativní republika.

K 31. prosinci 1992 zanikl společný stát Čechů a Slováků, 1. ledna 1993 se Hvozdnice stala obcí České republiky.

V den státního státku 28. října 1999 byla členy obecního zastupitelstva vysazena mladá lípa v blízkosti rybníka u kulturního domu i jako pocta a poděkování předkům za jejich péči o zeleň na území obce a v jejím okolí.

V roce 2001 byly obnoveny kraje (v čele každého stojí hejtman); Hvozdnice patří pod kraj Středočeský. Působnost okresních úřadů zaniká ke konci roku 2002, okresy ale nadále existují ve svých hranicích.
Při sčítání občanů v roce 2001 v obci žilo 304 trvale hlášených obyvatel.

Na přelomu 20. a 21. století došlo k zasažení našeho území rozsáhlými přívalovými dešti. V katastru obce vznikly jisté škody na trasách dešťových vod a místních komunikacích. Vzhledem k tomu, že zastavěné území obce je položeno dostatečně vysoko nad vodními toky, nebylo záplavami zasaženo.

Současnost
Jméno Hvozdnice je starověké, slovanského původu, pochází z doby předkřesťanské v Českých zemích. Je odvozeno od přírody a místní polohy osídlení, pravděpodobně z pojmu "hvozdná ves", ves uprostřed hlubokých lesů (hvozdů).

Hvozdnice je obcí České republiky, Středočeský kraj (sídlo Zborovská 45, Praha 5), okres Praha - západ (bez okresního úřadu), pošta Hvozdnice (252 05).

Další česká obec nesoucí jméno Hvozdnice leží asi 9 km od města Hradce Králové. První zmínka o ní pochází z roku 1073. V roce 1998 měla 55 domů a 187 obyvatel. Jméno Hvozdnica nese i obec v severozápadní části Slovenska. Leží pod Javorníky na pravém břehu řeky Váhu, asi 3 km jižně od města Bytča.

Naše obec leží přibližně 10 km za jižním okrajem Prahy, uprostřed lesů na levém břehu Vltavy. Žije zde přes 300 obyvatel hlášených k trvalému pobytu; v obci je téměř 200 domů a v blízkém okolí značný počet rekreačních chat. Zástavba obce Hvozdnice je tvořena tradičními objekty venkovského bydlení a objektů rekreačních, které procházejí postupnými proměnami během rekonstrukcí a úprav. Dochází i k výstavbě nových moderních rodinných domů. Obec má zpracován a schválen územní plán, který řeší další rozvoj výstavby na území jejího katastru.

Občané v produktivním věku dojíždějí za prací zejména do Prahy; v samotné obci je přibližně 50 pracovních míst. Mateřská a základní škola leží v 5 km vzdálené Davli. Obec má vlastní Obecní úřad, poštu, hasičskou zbrojnici, restauraci s tanečním sálem, fotbalové hřiště s bistrem, hřbitov, modlitebnu Husova sboru a budovu školy, nacházejí se zde dvě menší firmy. Obec je plně elektrifikovaná, má telefonní síť, veřejný vodovod a splaškovou kanalizaci s vlastní čistírnou odpadních vod. Dopravní obslužnost obce zajišťuje příměstská autobusová linka č. 314 na trase Praha (Smíchovské nádraží) - Mníšek pod Brdy. Podél severozápadní hranice katastru obce vede železniční trať Praha - Dobříš, zastávka Bojov.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.volny.cz/hvozdnice/, na kterých najdete další informace.