Batňovice

Batňovice

Batňovice leží na rozmezí Rtyňské brázdy a Trutnovské pahorkatiny. Nejvyšším bodem je kóta 465,5 m na Kvíčale na jihozápadu, nejnižším bodem pak místo při jižní hranici s Úpicí (340 m), kde Rtyňka opouští území obce. Dalšími významnějšími vrchy jsou Čertův kopec (409,8 m) na východě a kopec Varta (436,4 m) na jihu. Území je odvodňováno Rtyňkou, která ústí do Úpy. Do Rtyňky se zprava vlévá Zaječí potok (taky Markoušovický potok), který několik set metrů před soutokem protéká Batňovickým rybníkem.

Historie
Podle pověsti (bohužel dosud zatím nepotvrzené) založil obec Batňovice rytíř Bartoloměj Svatoň v roce 1009. Alespoň to tvrdí pan Eduard Pelhřimovský v kronice města Úpice. Své pojmenování ovšem obec odvozuje od jakéhosi knížete Batiny, jehož čeládce se přezdívalo Batinovci, a tak nějak se postupně došlo k názvu Batňovice. Pamětnosti obce sepsal učitel František Jorka v roce 1878.

„Batňovice s přiměřenou roku 1848 Kvičalou a obcí Zálesí činí dohromady Obec katastrální pod jedním obecním úřadem. Až do roku 1850 patřila tato obec k panství Náchodskému jsouc od Náchoda 4 hodiny vzdálena se zříceninami někdejšího hradu, který nepochybně od některého pána z Vísenburku nebo z Dubu a z Lípy, jimž již v středověku to celé okolí náleželo, vzdělán a obýván byl. Tato katastrální obec má 953 jitra 1290 sáhu dle staré míry neb 548 hektarů 88 arů 14 čtvercových metrů nové plochomíry s čistým katastrálním výnosem 5047 zl. neb 5299 zl. 9 41/2 kr. rak. čísla. Tato mince počala 1. listopadu 1858.

Roku 1794 měla Batňovice 42 domů a 255 obyvatelů. Roku 1794 mělo Zálesí 11 domů a 75 obyvatelů. Roku 1877 má Batňovice 77 domů a 790 obyvatelů bez Kvičaly. Roku 1877 má Zálesí 22 domů a 178 obyvatelů. Roku 1877 má Kvičala 16 domů. Před 50ti lety roku 1827 měla Batňovice 52 domů 327 obyvatelů a Zálesí 15 domů a 102 obyvatelů. Potok Rtinka, počínající ve Rtyni, protéká obec Batňovic od východu k západu a pod kostelem se obrátí k jihu tekouc skrze Zálesí a ústí na Sychrově do řeky Úpy, kterážto u Jaroměře do Labe ústí. Tento potok byl vyhlášen dříve pro množství pstruhů v něm se nacházejících, nyní ale skrze uhlovou prádelnu ani střevle, nercili pstruhy v sobě nechová. Vrchy na obou stranách obce se nacházející mají jména: Na jihu "Varta" na sever "Hradiště" neb jak jej též nazývají "Čertův kopec". Hory na severu se táhnoucí jsou takzvané "Jestřebí hory" kteréž v nitru svém množství kamenného uhlí chovají, jehožto dobýváním, svážením do prádelny a koksoven, průmyslových to knížecích závodů se zdejší lid vyživuje. Mimo to též práci v poblízkých přádelných továrnách přízných v Úpici a Svatoňovicích, takže při rolnictví hlavní to zdejší obživa“.

Spolky působící v obci
Spolkový život v Batňovicích má již více než stoletou tradici. Prvním, dodnes působícím spolkem je Sbor dobrovolných hasičů, který vznikl v roce 1887. Sbor dobrovolných hasičů v Kvíčale byl založen v roce 1923. V roce 1894 byl založen Spolek divadelních ochotníků, který přes různé peripetie a Osvětové besedy rovněž působí dodnes, nyní jako občanské sdružení. Od roku 1919 působí v obci Tělovýchovná jednota Sokol a od roku 1963 i základní organizace Českého svazu zahrádkářů. Po roce 1989 vznikla 2 další občanská sdružení - občanské sdružení Linie zaměřené na kondiční a rekreační tělovýchovu a občanské sdružení Chalupění, které si dalo za cíl podílet se na záchraně a obnově kulturního dědictví a na oživení krajiny zejména v regionu pod Jestřebími horami.

Zajímavosti
Zdejší škola pravděpodobně patří mezi nejstarší školy v kraji a staří kronikáři dávají její vznik do souvislosti se založením kostela svatého Bartoloměje (1371). Předpokládají, že vzhledem ke skutečnosti, že při záleském kostele bývala fara a u far bývaly školy, mohla být škola v Zálesí již před husitskými válkami. Nicméně první zprávy o existenci školy v Batňovicích - Zálesí pocházejí z dob mnohem pozdějších. Původní škola, která dodnes stojí na stejném místě (byť v přestavěné podobě), se nacházela v dřevěné chalupě pod kostelem sv. Bartoloměje v Zálesí v č. p. 1. Kdy byla postavena, rovněž není známo, ale zmínky o ní nalézají se ve starých listinách a záznamech okolo roku 1680. Co víme, je to, že sloužila až do roku 1899. Tehdy byla slavnostně otevřena nová školní budova, která svému účelu slouží dodnes.

Pověst
„Je tomu už náramně dávno, tak dávno, že ani nebožtík starý Zelinka, dej mu pánbůh věčnou slávu, se na to nepamatoval, a ten přece se pamatoval i na mého nebožtíka tlustého pradědečka. Tak tedy je tomu už nesmírně dávno, co na horách Brendách panoval slavný a zlý loupežník Lotrando, mordýř ze všech nejukrutnější, se svými jednadvaceti pacholky, padesáti zloději, třiceti zlodějíčky a dvěma sty pomocníky, pašeráky a přechovavači. Tak ten Lotrando vám číhal u silnice třeba k Poříčí nebo ke Kostelci nebo i Hronovu, až kolem pojede nějaký ten forman, kupec, žid nebo rytíř na koni; pak na něj vystoup, zařval a obral ho o všecko, a to ještě ten potrefený mohl být rád, že ho Lotrando nezapíchl, nezastřelil nebo nepověsil na stromě. Takový vrahoun a nelida byl ten Lotrando.“
(Karel Čapek, Devatero pohádek)

Tak vítejte v Jestřebích horách. Ne, Lotranda už se bát nemusíte. Zbyla tu po něm jen opuštěná jeskyně na Brendách a zmizel i jeho povedený synek, obírající pocestné "Na mýtě" v Zálesí. Vím, většinou všichni míříte na lyže do Krkonoš, do Dvora Králové na Safari, do Babiččina údolí za Boženou Němcovou, na Rozkoš u České Skalice za vodními sporty, do Hronova za Aloisem Jiráskem nebo do Adršpašsko-teplických skal za romantikou. A jak jste natěšení na své obvyklé cíle, profrčíte kolem míst, jež jsou zatím v mediálním stínu, ale jež byla rodným krajem Josefa a Karla Čapkových - kolem jejich "Krakonošovy zahrady".

Poslyšte, vážení, nechcete - až pojedete do mediálně známějších turistických center - se u nás zastavit? Z Hradce Králové a Jaroměře je to rovnou na sever. A mezi Trutnovem a Náchodem nás najdete.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.batnovice.cz, na kterých najdete další informace.