Bílé Poličany

Bílé Poličany

Obec se nachází v mírné pahorkatině směřující na nejvyšší bod Zvičinu a na trase silnice III. tř. 284 z Miletína do Jaroměře (přes Dubenec a Lázně Velichovky). Je odtud blízko jak do Krkonoš, tak i do Orlických hor, ale i na  významná místa v okolí jako je zoo Safari ve Dvoře Králové n. L. anebo do Hořic, proslulé nejen "hořickými trubičkami", ale i známou kamenicko-sochařskou školou. V dávné historii  půdorys obce tvořily dvě tvrze, z nichž na místě Hoření se dochoval zámek.

Historie
První písemná zpráva o obci je z roku 1270, první zmínka o rodu  z  Poličanských je o padesát let později.  Jako nejstarší držitel Poličan je uváděn Ješek z Poličan, který padl v památné bitvě proti Rakušanům  u Mailberka. Mezi první jména, která v dějinách obce něco znamenala patřili patronové kostela Lanžovského Čeněk z Levína, Beneš z Hustířan, vdova po Dikovi z Poličan, Přiba, manželka Jiříka z Hustířan. V období 1560 – 1582 byly Poličany v držení Jiřího z Valdštejna, který v té době (1580) zakládá na Zvičině kostelík. V roce 1582 odkázal všechny statky poličanské své třetí manželce  Aleně z Lobkovic, která je držela až do roku 1589. V té době byla také Tobiášem Bořkem postavena bělopoličanská tvrz  Po Jiříkovi z Valdštejna a Aleně z Lobkovic se dochovaly kamenné erbovní desky, které jsou zasazeny do obvodového zdiva zámku v Bílých Poličanech.

Mezi další majitele patřil i  Albrecht Václav z Valdštejna, kníže Frýdlantský, který ve svých konfiskacích  na české šlechtě  zasáhl i panství poličanské, které koupil od Jiřího Sádovského – hejtmana kraje královehradeckého, který poskytl útulek Českým bratřím a J. A. Komenskému. V roce 1624 koupila v dědičné léno tvrz a ves Bílé Poličany Angelina Zárubová z Hustířan, Manželem Angeliny byl Václav Záruba, svobodný pán z Hustířan, který byl souzen pro účast na vzpouře stavů. Oba jsou pohřbeni v kryptě lanžovského kostela. O paní Angelině se Komenský zmiňuje ve svých spisech. O třináct let později předala Angelina tyto statky svému zeti Jiřímu Jetřichovi Grodeckému z Grodce.

Na dalším rozkvětu panství se podílela řada majitelů. V roce 1657 k nim patřil  Kryštof Ferdinand Kotulínský z Kotulína a Křížkovic, který o dvacet let později dal přestavět původní dřevěnou tvrz bělopoličansklou na tvrz z kamene o jednom poschodí. Kotulínští pocházeli z vojvodství Opolského v Polsku. Jeho syn Fridrich Leopold dal v roce 1684 postavit věž k lanžovskému kostelu podle vzoru kostela sv. Petra. Druhý syn František Karel se stal Jeho milosti císařské tajným radou, kancléřem vrchního úřadu slezského ve Vratislavi a hejtmanem knížectví Vratislavského. Kotulínští drželi poličanské panství 150 let.

Za napoleonských válek, v roce 1804, dostává poličanské panství nového majitele - pražského měšťana Františka Xaveria Czeczingara  z Birnic.  Ten je brzy předává svému synovi  Františku de Paula. Významná osobnost, která byla členem Zemského sněmu Království českého, Vlasteneckého muzea Českého. Při korunovaci 9. září 1836 byl v Praze pasován na rytíře  Řádu sv. Václava. Má velké zásluhy o zvelebení panství, ale i jeho duchovní rozvoj. Studoval v cizině, zejména ve Francii a byl velikým příznivcem české kultury a umění. Mimo jiné podporoval na studiích významného českého básníka a spisovatele K. J. Erbena, narozeného v nedalekém Miletíně. Na kopci Vinice postavil výletní pavilon, a založil vinohrad.

Zajížděla sem řada kulturních osobností, mezi nimi K. V. Rais a J. K. Tyl  Na vrchu Vinice se organizovala řada kulturních setkání. Czeczinar postavil také  školu v Doubravici a novogotickou kapli s rodinnou hrobkou v Lanžově. V podobné iniciativě pokračovala i další majitelka Růžena, kněžna z Hohenlohe, provdaná za knížete Leopolda Groy Dühlmen, generálmajora c. k. armády a velitele Josefovské posádky.

Dechová hudba posádky byla proto častým hostem na Vinici a z historických záznamů víme, že např. 15. 7.1877 bylo na takovém setkání na 2000 lidí. Bohužel, příchod dalšího majitele v  roce 1909 Alfréda Zierera znamená už začátek parcelace tohoto rozsáhlého panství. Jeho zbytek kupuje v roce 1913 hrabě Orssich de Slavetich a od něho poslední majitel Vladimír Jirásek s chotí Emilií. Ti se znovu snažili  povznést Poličany k bývalé slávě, ale už se jim to nepodařilo.

Po 2. světové válce  kupuje zámek město Dvůr Králové n. L. a přenechává jej Československému rozhlasu v Praze. Tento úsek historie zámku byl donedávna opomíjen, protože nebylo dost věrohodných informací. Ti, kteří toto období  pamatovali, nepovažovali je za významné, protože  tyto  kulturní osobností neznali, protože i když v té době patřili  někteří  mezi špičku českosloveské kultury, byli  teprve na začátku své kariéry.

Zámek jako letní sídlo Československého rozhlasu
V roce 1949, kdy poličanský zámek patřil Česköslovenskému rozhlasu, svůj pobyt zde trávila řada vynikajících současných i budoucích rozhlasových pracovníků. Podle dosud nalezených pramenů patřil mezi ně hudební skladatel F. A. Tichý, který zde napsal "Poličanskou polku", a uvedl ji tady v premiéře. Dále zde pobýval spisovatel Jan Wenig, spisovatel a básník František Branislav, režisér Oldřich Hoblík, režisér Josef Bezdíček, zpěvák Milan Směták, spisovatel dr.František Kožík, hudební skladatel Karel Hába, dirigent Jiří Pinkas.

Rovněž zde byl i zakladatel Dismanova rozhlasového souboru, režisér Miloslav Disman, konferenciér Jiří Štuchal, rozhlasová propagátorka vážné hudby Anna Hostomnská, v té době začínající šéfdirigent České filharmonire Karel Ančerl, hudební skladatel Vlastislav Antonín Vipler, světová klavíristka Věra Řepková, šéfdirigent orchestru Československlého rozhlasu Alois Klíma a ještě dnes velká tvůrčí rozhlasová osobnost - režisér Jiří Horčička. Byl zde prakticky rozhlasový výkvět té doby, která  významně obohatila historii zámku i když se později se na toto období téměř zapomnělo.

Zajímavosti

Cyklotrasa
Obcí prochází cyklotrasa Podzvičinska 4131 Maňovice - Zábřezí 8 km s převýšením asi 120 m. Je součástí  systému 23 značených tras, které vedou po klidných silnicích, místních a účelových komunikacích a napojují se  na systém již vytvořených cyklotras v Královéhradeckém kraji. Nově vyznačené stezky cykloturisté poznají podle žlutých směrovek s číslem trasy, v terénu jim orientaci usnadňuje obdoba pěších turistických značek se žlutými vnějšími pruhy.

Vinice
V roce 1842, kdy na panství Bílé Poličany působil Prantišek de Paula Cecingar, rytíř řádu sv. Václava a člen zemského sněmu za stav rytířský, zřídil v lese zvaném Na Písku, značným nákladem vinohrad. Z té doby pochází jeho název Vinice, která se stala oblíbeným výletním místem s krásnou vyhlídkou. Dnes je k tomuto místu  pohodlná  vycházka - také po turisticky značené červené značce -  bohužel v cíli bez vinice, bez restaurace i bez výhledu. Snad se jednou podaří toto místo obnovit v původní kráse.

Sluneční hodiny
Na domě č. p. 33 jsou umístěny sluneční hodiny. Patří mezi zachovalé unikáty, které byly obnoveny v roce 1989. Zhotovitelem byl Petr Baudyš st.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.antee.cz/bilepolicany, na kterých najdete další informace.