Černý Důl

Černý Důl

Horská obec Černý Důl nabízí návštěvníkům široké možnosti ve sportovním vyžití v kteroukoli roční dobu. V katastru obce je k dispozici 2000 lůžek v hotelích, pensionech, horských boudách, rekreačních chatách, chalupách a rodinných privatech. Zajímavá oblast východních Krkonoš s blízkou Černou horou (1 299 m n. m.) umožňuje uspokojení zájmů a potřeb turistů, cykloturistů, vyznavačů zimních sportů i milovníků odpočinku v létě u vody. Široké spektrum služeb, které poskytují místní podnikatelé, je vítaným zpestřením pobytu)

Historie
Městys Černý Důl leží v údolí potoka Čisté na úpatí Krkonoš 6,5 km východně od Vrchlabí ve výšce 684 m. n. m. Název vznikl patrně díky poloze uprostřed hlubokých černých lesů. Městys se stával z několika částí, z městyse Černý Důl, obce Nová Ves a tzv. III. horského dílu, což bylo uskupení horských bud - Bobí, Böhnischovy, Hrnčířské, Liščí a Spieglovy boudy, zvané také Na Zrcadle. Nejstarším dílem byla Nová Ves, první zmínka o ní pochází již z roku 1489. Byla to ves lánového typu rozložená na obou březích potoka Čisté.

Vznik Černého Dolu souvisí s počátky těžby rud v Krkonoších. Už v roce 1383 jsou uváděny počátky těžby železné rudy v údolí okolo potoka Čisté, které prováděli majitelé Kryštof Gendorf z Gendorfu Hostinného páni z Turgova. V těžbě pak pokračoval počátkem 16. století i majitel vrchlabského panství Jan Tetour z Tetova. V roce 1533 od něj získal panství Kryštof Gendorf z Gendorfu. Realizoval velkorysé plány těžby zlata, stříbra a železné rudy v Krkonoších.

Získal pro Novou Ves a Lánov od Ferdinanda I. rozsáhlé horní privilegium, které obcím umožňovalo vařit a čepovat pivo, provozovat řemesla a konat týdenní trh. Nedaleko Nové Vsi pak vznikla osada, podle jednoho z dolů nazývaná Gottes Hilf (Pomoc boží). V roce 1556 byla postavena kaple, která měla stejný název. Roku 1563 zemřel Gendorf bez mužského dědice a o jeho majetek se rozdělily jeho dcery. Již v roce 1561 však Gendorf přepsal panství Vrchlabí na svou druhorozenou dceru Eustachii, manželku bývalého kancléře lehnického knížectví Zikmunda Bocka z Hermstorfu. Právě Eustachie v roce 1564 povyšuje osadu Gotteshilf na městečko s novým názvem Černý Důl a dává mu hornické svobody.

Povýšení na městečko roku 1564 zařídila Eustachie z Gendorfu. Povolila také usazování řemeslníků, těžbu dřeva, zřizování zahrad a domů a vyžadovala od osadníků robotu. Městys měl privilegia na tři výroční trhy, které se ztratily za třicetileté války. Po skončení dolování se obyvatelstvo muselo přeorientovat na plátenictví, přadláctví, zemědělství a chov dobytka, protože pozemky tvořily většinou horské pastviny. S rozvojem pastevectví souvisí také zakládání jednotlivých bud a budního hospodářství v okolí Černého Dolu. Důležitou roli v obživě v Krkonoších bylo dřevařství.

Už v 16. století se začalo s těžbou dřeva a jeho plavením až do Kutné Hory. Podle tereziánského katastru v Černém Dole pracoval 1 pekař, 1 řezník, 23 tkalců. 1 kovář, 1 kolář, 1 truhlář, 1 švec. Ve fasi jsou uvedeni ještě 1 horník, 2 nádeníci, 1 řezník, 1 švec, 3 přadláci, mlynář na zakoupeném mlýně o jednom kole a dva obecní mlýny po jednom kole. Velký počet obyvatel našel práci v rodícím se průmyslu. Už v 18. Století se těžil vápenec ve vápencovém lomu, který roku 1844 koupil Alois Renner.

K němu později přidal jeho syn vápenku a zpracování mramoru. Do roku 1899 pracovala výroba šindelů a 2 pily. V roce 1859 vznikla brusírna dříví na místě železného hamru a bělidla. V témže roce byla založena papírna, která pracovala však pouze krátce. Budovu koupil Josef Menčík, který v ní zřídil barvírnu a tiskárnu bavlny v roce 1874. K tomu přidal později tkalcovnu a roku 1900 mechanickou tkalcovnu. Zatímco Nová Ves byla lánová ves rozložená na březích potoka, Černý Důl byl navržen jako město s čtvercovým náměstím a navazovalo na vesnici v její polovině. Obě obce byly spojené a v dokumentech uváděny společně, rychtářský a purkmistrovský úřad však patřil k Černému Dolu. Černý Důl měl rychtáře, 11 - 12 přísežných, 2 - 3 obecní starší a církevního otce. Po zavedení obecního zřízení se již používá pouze názvu Černý Důl, ale k formálnímu sloučení v městys Černý Důl došlo až vyhlášením c. k. místodržitele ze dne 30. prosince 1902 č. 273126.

Příslušným politickým i soudním okresem Černému Dolu bylo vždy Vrchlabí, případně landrát Vrchlabí. Žili zde převážně obyvatelé německé národnosti (např. v roce 1930 se z celkového počtu 1 105 lidí přihlásilo k německé národnosti 1 059 obyvatel a k české 42). Převážná většina se také hlásila k římskokatolickému vyznání. Už od roku 1869 pracoval v městysi poštovní úřad, od roku 1891 telegrafní. V roce 1878 se objevila snaha o zřízení četnické expozitury, Černý Důl dosud spravovala četnická stanice v Hostinném, které bylo však příliš daleko. Od roku 1913 pak v městysi sídlila četnická stráž.

První dřevěný vodovod byl zřízen v městysi v roce 1867 a napájel kašnu a náměstí. Vodovod ze železných trubek byl nejprve soukromý pro potřeby průmyslových podniků v Černém Dole. V roce 1903 byl zaveden do obytných domů a 1901 i na Hrnčířské boudy. Elektrické osvětlení v městysi bylo pořízeno roku 1914.

První sakrální stavbou postavenou v Černém Dole byla kaple založená roku 1556. V roce 1607 byla přestavěna a rozšířena v kostel sv. Michaela Archanděla. Původně sloužil kostel protestantům, v roce 1651 zde žilo pouze 6 katolíků. Morzinové se jako katolická vrchnost nesmlouvavě a tvrdě snažili převádět poddané ke katolictví. Nekatolíci se však ve značném počtu v horách udrželi. Hory jim poskytovaly nejen úkryt, ale i styk s emigrací v sousedním Slezsku a pašování knih.

Pro potlačení tohoto nežádoucího vlivu, byli do Vrchlabí povoláni augustiniáni. Vrchnost od těchto obutých poustevníků požadovala především kazatelskou činnost. Řádoví kněží pak sloužili v horských farnostech jako administrátoři a kaplani a šířili tak víru pravou. Poslední přestavba proběhla v letech 1830-1832, kdy byl kostel také prodloužen. Farnost byla v Černém Dole zřízena až roku 1787, do té doby podléhali faře v Lánově. Farnost spadla pod vikariát Vrchlabí, s patronem Náboženským fondem. Obecní hřbitov byl založen roku 1902 jako mezikonfesijní, téhož roku byla postavena novogotická hřbitovní kaple.

Škola byla založena v Černém Dole již roku 1736 jako jednotřídní. Nejdříve sídlila v dřevěné budově až do roku 1875, kdy byla postavena budova nová. O rok později se zvýšil počet tříd na dvě a 1879 na tři. Pro školáky III. horského dílu nebylo jednoduché navštěvovat třídu v Černém Dole, proto od roku 1841 docházel na Hrnčířské boudy pomocný učitel. Od roku 1862 tam byla zřízena školní expozitura a konečně roku 1901 jednotřídní škola.

V obci nechyběly nejrůznější spolky: dobrovolní hasiči (zal. 1874), spolek veteránů (zal. 1872), mužský pěvecký spolek "Harmonie" (zal. 1875), místní skupina Krkonošského spolku (zal. 1884), Turnverein (zal. 1887), spořitelní spolek (zal. 1909) s Černou Horou a Kalnou Vodou, konsumní spolek, německý kulturní svaz a další.

Tak jako většina obcí v pohraničí i Černý Důl se připojil k Deutschböhmen, ale už v týdnu od 7. do 15. prosince 1918 byl městys obsazen československou armádou. Během roku 1919 se situace uklidnila a volby v roce 1919 měly normální průběh. Výsledky voleb se nedochovaly, ze zmínek v kronice se dá soudit podle voleb purkmistra, že v letech 1927 až 1931 vyhráli sociální demokraté před svazem zemědělců.

Přelomem se staly parlamentní volby v roce 1935, kdy zaznamenal nacionální socialismus raketový vzestup a v okrese získala SdP 62 % hlasů. V obecních volbách roku 1938 získal SdP v okrese Vrchlabí téměř 80 % hlasů. Připojení k Německu bylo v Černém Dole bouřlivě přivítáno. První němečtí vojáci sem přišli 8. října 1938. Dosavadní správu nahradila správa říšská. V letech 1938 - 1945 podléhal Černý Důl landrátu ve Vrchlabí. Rudá armáda obsadila město pravděpodobně 10. 5. 1945. Brzy poté sem začali přicházet Češi z vnitrozemí a správu převzala místní správní komise.

Památky

Zaniklý hrádek Purkhybl
Purkhybl malý zaniklý hrádek na úzké skalnaté ostrožně nad soutokem potoka Čisté a Smrčiny na jižním okraji obce Černý Důl.

Jako pustý se připomíná již v prvé polovině 16. století. Hrad bývá považován za opěrný bod hornické kolonizace v 14 století.

Dispozice hradu, poškozená lámáním kamene, je dvojdílná. Dnes o rozměrech 15x7 metrů, původně však nepochybně větší.

Detailnější poznání a zhodnocení hradu zůstává úkolem dalšího výzkumu.

Kaplička sv. Barbory
Kaplička u Janských Lázní (vpravo u silnice na Jánské Lázně necelé 2 km nad obcí) byla poměrně nelogicky (nevíme kdy, kým, a komu byla zasvěcena) postavena na katastrálním území obce Rudník, podivně svým cípem zasahující do prostoru mezi katastrem obcí Černý Důl a Janské Lázně. Tak jako prakticky všechna sakrální zařízení v pohraničí byla od ukončení druhé světové války zanedbávána a dokonce i devastována.

Protože její velice zchátralý stav „padal na hlavu“ naší obce, v druhé polovině devadesátých let minulého století se zastupitelstvo obce rozhodlo tuto ostudu řešit. Nejzákladnější oprava kapličky byla provedena - zejména nové krovy, střecha s bitumenovou krytinou a zednické opravy vnitřního prostoru. Stavba jako taková byla zachráněna před rozpadem, ale její stav nebyl až takový, aby se stala ozdobou krajiny.

V tomto čase se vlastníkem sousedního rekreačního objektu (asi osm set metrů dole v údolí - na území obce Janské Lázně) stal pan Matoušek, vlastník prosperující firmy podnikající ve výrobě elektrických rozvaděčů Brema z Prahy. Protože jeho vztah k tomuto prostoru je zcela osobní a nezištný, ujímá se dalších prací na kapličce. Jeho přičiněním a na jeho náklady byly provedeny terénní úpravy kolem objektu, odvodnění, izolace, oprava střechy a omítky uvnitř, výroba a osazení dělící mříže, výroba a osazení štítového okénka a vchodových dveří.

Později se prací na úplném dokončení a prací na změnách dle vlastního projektu ujalo sdružení Zdravé Krkonoše. V souvislosti s touto organizační změnou (nelze investovat prostředky obce do cizího objektu), je od Pozemkového fondu ČR a po dohodě s obcí Rudník pozemek s kapličkou obcí Černý Důl odkoupen.

A tak mohlo být po asi šesti letech více či méně usilovných prací konstatováno, že kaplička je hotová, a může znovu, asi po stovce let být vysvěcena a zasvěcena svaté Barboře. Sv. Barboře byla zasvěcena zejména na přání pana Matouška vzhledem k tomu, že Barbora je patronkou horníků a i dle jeho přítelkyně, malé, tehdy asi čtyřleté holčičky Barborky, která na chatu Brema často jezdila se svými rodiči.

Příslušný akt vysvěcení vykonal za krásného slunečného dne a za účasti cca 133 návštěvníků vrchlabský kněz pan Stanislav Skalský. Tuto událost oživil i křest miminka - pětiměsíční holčičky Barborky. Stalo se tak na přání jejích rodičů.

Kaplička sv. Kříže
Kaplička vznikla (podobně jako nedaleko stojící kaple sv. Michala) na začátku 19. století. Původní cesta vedoucí před kapličkou byla zřejmě po zřícení kapličky posunuta na současné místo. Ze stavu úplné ruiny byla kaplička obnovena občanským sdružením Zdravé Krkonoše v roce 2004. Interiéru kapličky dominuje dřevěný kříž, který navrhl a realizoval výtvarník Marian Páchnik. Ve štítu je latinský nápis podle evangelia sv. Matouše - zvolání Krista na kříži „Bože můj, proč jsi mě opustil“ se zvýrazněnými písmeny roku obnovy MMIV.

Kaplička sv. Michaela
Kaplička vznikla někdy na počátku 19. století. Petrákův historický turistický průvodce uvádí, že již v roce 1891 z ní zbyla jen ruina. Znovu obnovena byla v roce 2002 díky několika místním nadšencům a občanskému sdružení Zdravé Krkonoše. Žádné záznamy o názvu kapličky se nedochovaly, zasvěcení svatému Michalovi tak zřejmě není původní. Námětem nástěnné malby interiéru je Boží soud.

Uprostřed dvanácti apoštolů, drží podle křesťanské tradice misky vah sám archanděl Michal - symbol boje dobra proti zlu, přímluvce a prostředník lidských modliteb a ochránce spravedlivých. Vlevo sv. Petr odemyká dveře do ráje, vpravo vítá hříšníky v pekle sám Ďábel. Freska je provedena starou technikou malby pigmentem do mokrého štuku, kterou navrhla a realizovala výtvarnice Květa Krhánková s týmem restaurátorů. Uprostřed fresky je umístěn dřevěný reliéf sv. Michala od řezbáře Petra Kysely.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.cernydul.cz, na kterých najdete další informace.