Velké Svatoňovice

Velké Svatoňovice

Obec Velké Svatoňovice leží v Podkrkonošské pahorkatině pod úpatím Jestřebích hor 9 km jihovýchodně od Trutnova. K obci od roku 1976 přísluší Markoušovice, malá víska pod hřebenem Jestřebích hor, vzdálená 4 km severozápadně od Velkých Svatoňovic.

Historie

Nejstarší dějiny Svatoňovic
Krajinou "širokou, děsící a pustou" byla podle břevnovské listiny z roku 1260 označována krajina Jestřebích hor a jejich podhůří. Snad tudy procházela jenom některá z méně významných a slaběji frekventovaných stezek. Zdejší lesy, vzhledem k blízkosti k hranicím Českého království, byly součástí pomezního hvozdu, jehož celistvost a nepropustnost byla záměrně, z obranných důvodů, udržována a zachovávána až do konce 12. století a po určitých úpravách i dále. Ještě v polovině 16. století nebyli vzácností na Jestřebích horách medvědi. Svědčí o tom nařízení náchodské vrchnosti adresované myslivci, aby je pilně lovil a chránil tak obyvatele před škodami, které jim zvířata působí.

Pod náchodskou vrchností
Do kotliny pod Jestřebími horami pronikla z východu kolonizace rodu, zvaného podle heraldického znamení rodem erbu Zlatého třmene. Byl to Petr ze Skalice se svými syny Tasem a Sezimou, kteří v druhé polovině 13. století za přímé podpory Přemysla Otakara II. (1253-1278) pronikali podél Úpy k severu a postavili tu tři hrady - Rýzmburk, Červenou Horu a Vízmburk - a na severní hraně své državy i hrádek na hřebeni Jestřebích hor u Pasek. Rubín a Petr, mladší synové Petra, postoupili při osídlování kraje až k dnešnímu Poříčí u Trutnova a Teplicím nad Metují. Od západu sem pronikla kolonizace Švábeniců, kteří založili osadu Úpu - Trutnov.

Podle pověsti trutnovský man Bartoloměj Svatoň, vyslaný knížetem Oldřichem, poblíž soutoku Rtyňky a Zaječího potoka v roce 1009 (nebo 1020) "tvrz rytířskou vystavěl, valy a hlubokými příkopy obehnal, nahoře rybník udělal a z něho uvedené valy a příkopy vodou napouštěl, aby mohl být ve svém obydlí tím bezpečnější od loupeže lotrovské". Po něm byla tvrz a kolem ní vznikající osada nazvány Svatoňovice, německy Schwadewic (později Schwadowitz). Doloženo však je, že až koncem 13. století připadly Svatoňovice pánům ze Švábenic. Za vlády Václava II. seděl zde v letech 1357 - 1359 Albert (Vojtěch) ze Svatoňovic. Tvrz byla v novější době nazvána "Na Valech".

Již od začátku 14. století patřily Svatoňovice s dalšími 19 vesnicemi a městečky Úpicí a Červeným Kostelcem ke zboží vízmburskému a po roce 1471 připadly s ním již natrvalo k náchodskému panství pánů z Kunštátu. Jako další majitelé je vystřídali, v době od roku 1545 do roku 1622 Smiřičtí ze Smiřic, po nich Trčkové z Lípy. Z rukou posledního českého pána Adama Erdmana Trčky z Lípy přechází jako dar císaře Ferdinanda II. za věrné služby, zejména za rozhodující podíl na vraždě Alberta z Valdštejna a od Trčky z Lípy později do rukou italského šlechtice Octaviána Piccolomini de Aragona.

Přijel na své nové sídlo s druhou manželkou Marií Benigenou, rozenou princeznou Sasko - Lauenburskou, germanizoval a rekatolizoval "panství náchodské větším dílem v duchu víry luteránské postavený, rozličnými prostředky i rukou ozbrojenou vyčistil." Po krátké epizodě hrabat Desfours, od roku 1786, odkoupil zadlužené panství Petr Kuronský. V jeho majetku a majetku jeho dcery "paní kněžny" Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské bylo od roku 1792 do roku 1839. Petr Kuronský panství rozšířil odkoupením chvalkovického zboží Dobřenských.

V roce 1840 koupil panství Karel z Lippe - Bisterfeldu a od něj zakrátko dne 4. dubna 1842 německý šlechtic princ Jiří Vilém ze Schaumburg - Lippe. Ten zavedl prostřednictvím velmi schopného podnikavého dvorního rady Otto Ericha významné změny svého hospodářství i důlního podnikání a přebudoval postupně panství na moderní podnik. V majetku rodu zůstává až do května 1945, kdy byl Bedřich princ ze Schaumburg - Lippe jako německý státní příslušník odsunut do Kladska, kde 12. prosince 1945 zemřel.

Historický vývoj obce sahá až do 11. století, kdy podle pověsti a kroniky Trutnovské byla Bartolomějem Svatoněm (odtud název Svatoňovice) založena tvrz "Na Valech". Kolem tvrze vznikla obec. Ta se postupně rozrůstala ve vlastnictví pánů ze Švábenic, z Dubé, z Kunštátu, Trčků z Lípy, rodu Piccolomini a rodu Schamburg-Lippe. V roce 1826 byly Svatoňovice rozděleny na Velké a Malé Svatoňovice, k trvalému rozdělení došlo až roku 1882. Od roku 1976 byla pak k Velkým Svatoňovicím převedena i osada Markoušovice.

Současnost
Obec Velké Svatoňovice se skládá z katastrálních území Velké Svatoňovice, Markoušovice a Starý Sedloňov. V minulosti tvořily katastrální území Markoušovice a Starý Sedloňov samostatnou obec Markoušovice. V roce 1976 byla obec Markoušovice sloučena s obcí Velké Svatoňovice.

Nejvyšším bodem v obci je vrchol Jestřebích hor Žaltman (740 m n. m.). Nejnižším bodem je naopak hladina rybníka "Podháj" (355 m n. m.).

Obcí protéká Markoušovický (Zaječí) potok, který se v Batňovicích vlévá do potoka Rtyňka. Na toku leží dva rybníky. Ve střední části obce je to rybník "Aman" a na hranici s Batňovicemi rybník "Podháj". U rybníka "Podháj" je rekreační oblast, kde je asi 45 rekreačních chatek, využívaných po čas letní sezóny. Rybník je využívaný především k rybolovu, koupání je na vlastní nebezpečí.

Velké Svatoňovice jsou dnes zemědělskou obcí, hospodaří zde ZD Velké Svatoňovice a soukromí zemědělci. V současné době se zde svoje podnikatelské aktivity rozvíjí firma Acom, která se zabývá potiskem potravinářských obalů a další soukromí podnikatelé (kovovýroba, kadeřnictví, truhlářství, daňové poradenství, účetnictví, opravy kol. V obci je jediný obchod se smíšeným zbožím, restaurace "Klub" a hospoda "Na Puškvorci" u fotbalového hřiště. Dále se v centru obce nachází kromě obecního úřadu s knihovnou i pošta a hasičská zbrojnice.

Obec leží na silnici III. třídy č. 3013 mezi Bohuslavicemi nad Úpou a Rtyní v Podkrkonoší. Dopravní obslužnost obce autobusovou dopravou zajišťuje firma OSNADO v návaznosti na železniční dopravu ČD (integrovaný dopravní systém IREDO. Na horním konci obce se nachází na trati 032 Trutnov - Jaroměř železniční zastávka (bez výdeje jízdenek).

Obcí procházejí značená turistická "Cesta bratří Čapků" a naučná stezka "Po stopách dolování uhlí na Svatoňovicku". V obci stojí za zhlédnutí tvrz "Na Valech", připomínaná již v roce 1009 (1020), bývalý Šrejberův statek č. p. 238 s památnou lípou a kaple sv. Václava, postavená roku 1903 (rekonstruovaná v roce 2003). V roce 2002 bylo otevřeno v objektu bývalé prodejny Jednota Hasičské muzeum. Toto muzeum provozují aktivní členové místního Sboru dobrovolných hasičů.

Zajímavosti v okolí

Cesta bratří Čapků
- červeně značená trasa začínající v Úpici, procházející Malými Svatoňovicemi, částí Jestřebích hor a v Trutnově vstupující do oblasti Krkonoš. Končí na Pomezních boudách a je dlouhá 48,5 km. Byla otevřena v roce 1946.

Hvězdárna Úpice
Byla otevřena roku 1959, z rozsáhlé činnosti, kterou hvězdárna provádí, vyberme alespoň výzkum vztahů Země - Slunce a sledování sluneční aktivity na lidský organismus a biosféru.

Klub vojenské techniky Odolov
- vojensko - historická památka - samostatný pěchotní srub u Odolova. Expozice lehkého a těžkého opevnění, československé předmnichovské armády, německé armády, diorama, modely, výkresy a některé zrekonstruované části tohoto monolitu. Přístupová trasa: do Odolova (k hostinci), dále pak po červené směr Kryštofovy kameny.

Kryštofova skála (Kryštofovy kameny)
- dva zkamenělé stromy prostoupené slepenci - dnes už jen zbytky, naleziště araukaritů. Přístupová trasa: z Odolova po červené značce asi 1 km.

Městské muzeum ve Rtyni v Podkrkonoší
Je umístěno v bývalém Památníku 1775, který byl v roce 1975 přestavěn z rychetské konírny k 200 výročí selského povstání.

Jednotlivé expozice dokumentují významné události, tradice i život a práci zdejších obyvatel od dávné minulosti po současnost.

Expozice etnografie dokumentuje historii města a představuje návštěvníkům zařízení selské světničky, nástroje a předměty denní potřeby obyvatel na přelomu 18. a 19. století.

Expozice selského povstání 1775 připomíná na dobových dokumentech a modelech příčiny a průběh selských bouří a seznamuje s vůdcem selského guberna, rtyňským rychtářem Antonínem Nývltem - Rychetským.

Expozice podkrkonošského hornictví, která vznikla roku 1992, je neustále doplňována a je tak nejobsáhlejší expozicí rtyňského muzea. Řada unikátních exponátů dokumentuje těžbu uhlí a rudy v oblasti Jestřebích hor od roku 1590 do roku 1990. Jsou zde zastoupeny hornické uniformy, historické i současné nástroje a minerály Jestřebích hor. K unikátům patří hornické prapory z let 1828 a 1842, důlní mapy, měřičské potřeby a kompletní vývojová řada důlních lamp. Práce horníků je zachycena i na kresbách akademického malíře Oldřicha Jirky. Další hornické památky je možné shlédnout přímo v terénu. Vedou k nim překrásnou krajinou Jestřebích hor značené naučné stezky.

Městské muzeum v Úpici
- založil ho MUDr. Ant. Čapek roku 1895. Je umístěno ve staré radnici spolu s galerií J. Mezerové-Winterové. Expozice muzea zahrnuje národopisné oddělení a památky na pobyt rodiny MUDr. A. Čapka.

Muzeum bratří Čapků
- nachází se v Malých Svatoňovicích na náměstí, bylo založeno roku 1946, v letech 1972 -78 bylo rekonstruováno. První poschodí je věnováno životu a dílu Karla Čapka, druhé poschodí výtvarnému dílu Josefa Čapka.

Paseka
- osada a výletní místo na hřebenu Jestřebích hor. Připomíná se v roce 1748. Karel Čapek ji nazval Brendy. Z bývalé Řehákovy hospody je turistická ubytovna s bufetem Jestřebí bouda s celoročním víkendovým provozem. V blízkosti je barokní kříž z roku 1789.

Turov
- částečně zalesněný vrch (603 m n. m.) 4 km severozápadně od Hronova, opředený pověstmi; zvaný také Blaník Jiráskova kraje. Na jeho vrcholu byla postavena péčí OKČT a jednoty Sokola v Rokytníku turistická chata, na jejíž výstavbu přispěli mimo jiné i OKČT v Hronově. Pro veřejnost byla slavnostně otevřena 8. června 1924 a pojmenována po hronovském rodáku A. Jiráskovi. Po druhé světové válce byla využita jako obytné stavení. V současné době je chata v provozu a nabízí i ubytování. Pod chatou je lyžařský vlek.

Vízmburk
- zřícenina středověkého hradu na skalnatém ostrohu nad levým břehem Úpy, nedaleko Havlovic nad Úpou. Hrad patřil ke starším opevněným sídlům v Čechách. Byl založen před rokem 1279 známým Tasem z rodu erbu Třmene, který byl významným dvořanem za vlády Přemysla Otakara II. V roce 1447 hrad začali plenit Slezané a v roce 1533 byl již pustý. Za staletí se nad zříceninou nakupily vrstvy půdy a lesní porost. V 70. letech bylo archeologickým průzkumem vedeným dr. Ant. Hejnou odkryto hradiště o průměru asi 32 m s řadou objektů. Hradní zdivo bylo budováno z bílého pískovce z nedalekých lomů v lese nad podhradím.

V současné době je zřícenina nepřístupná, je možné ale celý areál hradu obejít po okolních pěšinách.

Žaltman
- nejvyšší vrchol Jestřebích hor (740 m n. m.). Na vrcholové skalce byla turisty z Malých Svatoňovic postavena železná konstrukce rozhledny, která byla uvedena do provozu v roce 1976. Je odtud panoramatický rozhled na Krkonoše, Rýchory, Vraní hory, Teplicko-adršpašské skály, Soví a Javoří hory, Broumovské stěny, Úpicko, Hronovsko, Orlické hory, Králický Sněžník, Zvičinu, Kumburk a Trosky.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.velkesvatonovice.unas.cz, na kterých najdete další informace.