Dubenec

Dubenec

Obec se nachází 10 km od Dvora Králové n/L. a Jaroměře v oblasti Bělohradské pahorkatiny. Obec se česky jmenuje Dubenec, německy to bylo Dubenetz, v dialektu Dubenz. Sestává se z obce Dubenec, samot Končiny a Kalinovec. Obyvatelé rozlišují obec na Horní Dubenec a Dolní Dubenec.

Nejvyšší bod leží na severu a dosahuje výše 346 m nad mořem, nejnižší bod je na místě, kde jižně místním potok opouští území obce přibližně 288 m nad mořem. Obec sama se rozléhá v délce 4 600 m od severozápadu k jihu.

Obytné domy jsou stavěny po obou stranách místního potoka v ploché dolině. Potok pramení ve skalách v Hořením Dubenci (směrem k Doubravici) a přibírá malé potůčky z obou stran.

Historie
Jméno obce Dubenec je nepochybně českého původu. Zda-li je název obce odvozen z českého dub (strom) nebo pochází od názvu šlechtického rodu "DUB" není známo.

Části královských pozemků byly často pronajímány šlechticům nebo rytířům, kteří si na těchto pozemcích stavěli hrady nebo pevnosti.

I zde v Dubenci stával manský statek, který v roce 1229 patřil svobodnému pánu Zbraslavovi, který patřil k jednomu z nejváženějších šlechticů české země. Jeho znak (erb) měl symbol ohnutého rohu. Měl v majetku i jiné nemovitosti, měl však sídlo v Dubenci.

Panské sídlo Zbraslavovo, hrad Dubenec, zvaný též Kalinovec.

Tyčil se na tři strany strmě, spádově na zámeckém vrchu, celý hrad oddělený příkopem od pokračující vyvýšeniny. Tu pak stála opevněná věž k ochraně vstupní brány, věž obezděná silnými zdmi ve tvaru čtverce. Hrad Kalinovec sloužil jako ochrana zemské cesty, která zde vedla z Polska (Slezska) do vnitrozemí.

Roku 1355 až 1364 byli majiteli panství Dubenec pánové Wanko a Kordule ze Sloupna. Po nich se Dubenecké panství rozdělilo. Jeden díl panství s kostelem a obcemi Sahlin a Zálesím měl v roce 1383 Wanko Kordule. Zbylá část obce, dvůr a hrad Kalinovec byl majetkem Wanka z Dubence. Po jeho smrti spravovali panství pro nezletilého syna Zdenka pánové Paschek z Plesa a Přibík z Dubence. Zdeněk z Dubence sjednotil celé panství v roce 1415.

Po rozboření města Jaroměře, 13. května 1421, táhli husité v rozdělených tlupách proti městu Dvůr Králové nad Labem. Jedna z tlup se dostala i do Dubence, plenili a zapalovali, obec lehla popelem. Ze sutin povstala ultraqistická obec.

V roce 1426 byl Wanieck Kordule z Dubence jako horlivý zastánce husitů a táboritů velmi známý. Sjednotil se se známým loupeživým rytířem Janem Koldou ze Žampachu na dobytí Náchoda. Takže se Dubenec s hradem Kalinovec stal věhlasným loupežným hnízdem. Ačkoliv Kolda v roce 1436 potvrdil svoji věrnost císaři Sigmundovi, již v následujícím roce svoji věrnost odmítal, s dalšími rytíři se otevřeně proti císaři postavil. V roce 1437 se zmocnili zámku a města Náchoda, obsazovali různé hrady.

Stali se protivníky nově zvolenému králi Albrechtu z Rakouska. Když pak po jeho smrti (roku 1439) právo ani moc v Čechách neexistovali, mohl Jan Kolda ze svých pevných hradů své zbojnické výpady bez potíží provádět. Stal se postrachem širokého okolí. Kolda a jeho spojenci se pokoušeli 29. června 1440 dobít Prahu. V roce 1441 bylo rozhodnuto proti Koldovi zaútočit. Pod vedením Jetřicha z Miletínka vytáhlo vojsko proti Dubenci i hradu Kalinovec. Hrad byl obklíčen a 10. června 1441 dobit a zbořen. Kolda uprchnul a zemřel v roce 1445 na mor.

Rozbořený hrad Kalinovec nebyl nikdy obnoven. Když při výstavbě pevnosti Josefov sídlili u rozbořeného hradu Kalinovec kolony C. a k. rakouského vojska (vozatajstvo), vojáci kopali ve zříceninách hradu a hledali poklad, bořili i sutiny, nenašli však vůbec nic.

Zibrid Kordule ze Sloupna postavil u obce nový zámek v blízkosti kostela. Roku 1505 jeho vdova Hedwiga z Michnic zdědila usedlost. Po její smrti zdědili pozůstalost její dcery Duška a Anna. Anna prodala svoji polovičku obce pánu ze Žirče Nathanielu z Czernina. Druhou polovinu patřící Dušce obdržel pan Johan Chwalowsky z Hustiřan, který před rokem 1534 prodal svůj podíl pánu ze Žirče Karlu Siberovi z Pilnikova. Takže se Dubenec opět sjednotil.

Po smrti Karla Sibera zdědila usedlost jeho vdova Magdalena Siberová z Waldsteina. Magdalena postoupila usedlost svým dcerám Juditě, Barbaře a Kateřině. Nejdéle žila Barbara a ta pak vlastnila celý Dubenec. Když Barbara roku 1606 zemřela, přešel Dubenec na syny Karla Wallensteina, Christiana, Georga a Johana. 25. ledna 1623 koupil Dubenec Albrecht z Waldsteina. Po jeho zavraždění v Chebu (25. února 1634) Dubenec, jako konfiskát, je císařem propůjčen Johannu z Pieroni de Galliano.

Dubenecké panství bylo v roce 1938 prodáno. Kupující byli: německá Reifeisenkasse Dubenec, Josef Rint z Hvězdy, Chládek z Lanžova, Alois Kirsch z Dubence.

V roce 1938 došlo k záboru Dubence a v rámci Sudet přičlenění k Velkoněmecké říši.

V roce 1950 se v blízkosti odvodňovacího kanálu a ze špýcharu začalo budovat koupaliště o rozměrech 20 x 50 metrů a největší hloubce 2,8 metrů. Stavba byla dokončena v roce 1952 20. července.

Památky

Kostel sv. Josefa
Založen byl roku 1343 Hynkem z Náchoda. Byl zasvěcen sv. Václavu, obsazen prvním farářem, který spadl pod arcijáhen Grätz (Hradec).

Rytíř Přibík byl v těchto letech majitelem Dubeneckého panství a zároveň patronem Dubeneckého kostela. Dne 3. ledna 1397 předal Přibík, pán Dubence, jako patron kostela jednu kopu a devět grošů jako závaznost. Farář musel každou středu sloužit zádušní mši za zemřelé duše jeho bratra, manželky a sestry. Dne 24. ledna 1415 obdržel kostel šest kop pražských grošů jako roční úroky od rytíře Václava z Libczan.

Během Jezuitských válek byli katoličtí knězi zahnáni a utraqisté (stoupenci mírného směru Husitů) nasazeni. Během časů byl Dubenecký kostel zle poškozen až konečně v roce 1645 Švédy úplně zbořen.

Za svoji pomoc v 30leté válce obdrželi jesuité darem panství v Žirči. Do Dubence přišli v roce1662 a hned započali s katolizací (často používali i násilí). V roce 1663 za kněze Johanna Jakobowitsche byla zavedena matrika.

Jesuité vystavěli nový kostel, ale přesný letopočet výstavby není však známý.

V roce 1702 daroval Wenzel Alexius Schmidt Dubeneckému kostelu obrazy trpících spasitelů a obraz sv. Josefa patrona zdejšího kostela. Dne 31. října 1704 obstaral a zakoupil nové varhany s dvěmi škálami trumpet (polnicemi ). Na svátek sv. Josefa v roce 1705 uskutečnila se poprvé mše s kostelní hudbou (varhanami).

Ze zdejší farní kroniky:
Dne 6. srpna 1736 byly započaty práce na výkopech pro kostelní věž, po jednom lokti výkopu se objevila voda, až po hloubce více jak dvou loktů se ukázala pevná jílová zem. Dne 7. července 1736 započala novostavba a dne 6. srpna 1736 velká slavnost a troubení a po velké slavnostní mši svaté sloužené superiorem p. Tobiasem Ertlem, položen základní kámen. Dva roky poté byl na báni kostela usazen měděný kříž a za velké slávy a radosti i jásotu národa dne 10. června 1737 výstavba věže a rozšíření kaple dokončena. Roku 1739 byl kostel vyjma hlavního oltáře, sakristie i kaple sv. Václava úplně dokončen.

V roce 1740 dokončil sochař Gregor Patzak ze Žirče zhotovení sochy svaté rodiny na hlavním oltáři, malbu postraních stěn provedl malíř Johann Gregor Russ z Litiče se svým synem Ignácem a ozdoby malíř Johan Jokel ze Žirče. Rovněž kostelní zdi a zdi kostnice i kaple sv. Václava byly v tomto roce dokončeny.

Dne 19. července 1744 uhodil blesk do věže kostela, u oken a ve zdivu nastali velké trhliny, roztřepil zdivo věže na všechny čtyři strany, poškodil silně varhany.

V roce 1746 byl kostel i věž pokryt břidlicí.

Farář Fischer v roce 1850 ze životní pojistky na 1 000 zlatých, kterou po léta používal, využíval ke zkrásnění kostelů své farnosti. V obci opravil kapli Svatého Václava, nově přebudoval hlavní oltář (sochu svaté rodiny ponechal, jen ji nově zkrásnil). Sochy svatého Joachima a svaté Anny byly nově zhotoveny dvorním sochařem Mülerem, rodilým občanem ze Žirče. Postraní oltáře byly rovněž zrestaurovány. Před svou smrtí založil na 3 000 pfennigů nadaci pro chudé a zločince.

Kostel je barokní orientovaná jednolodní stavba s věží v průčelí. Ke kněžišti přiléhá na severu kaple svatého Václava, na jihu sakristie. Koncem roku 1937 a začátkem roku 1938 byly oltáře umělecky zrestaurovány. Hodnota této obnovy činila za hlavní oltář 1 000 Kčs a obou postranních oltářů 8 000 Kčs. Patronát převzal spořitelní a půjčovní spolek v Dubenci.

V roce 1945 po skončení druhé světové války odchází V. D. P. Josef Pich společně se svými vysídlenými farníky německé národnosti do východního Německa.

V roce 1947 nastupuje na faru do Dubence p. Bernard Toman. Za jeho působení dostala kostelní loď novou krytinu a žlaby.

V roce 1969 byla opravena věž. Pan Fridolín Zahradník z Rychnova nad Kněžnou s partou pomocníků opatřili věž pod římsou silným betonovým věncem. Tři dny ve dne v noci se betonovalo. Tesařský mistr Štípek z Vilantic se svou partou tesařů stavěli lešení a vyměnili a opravili krovy v báni, klempíři Vávra a Kadlec z Jaroměře pokryli celou střechu plechem a zrovna ji natřeli. Fasádnický mistr Holeček z Hustiřan s partou zedníků ovinuli věž asi v prostřed její výše ocelovými lany a oblékli ji do nového kabátu s citem pro zachování půvabného stavu.

V roce 1970 byla opravena fasáda celé lodi kostela, plechová falcovaná střecha obou přilehlých kaplí, oprava a nátěr žlabů, oprava střechy kostela.

V roce 1976 opatřena varhany elektrickým pohonem. Jsou natřeny dveře kostela a pan Václav Kristýnek ze Strážnice namaloval na místě dřívějších slunečních hodin, hodiny nové.

V roce 1978 byla natřena plechová střecha věže. Byla započata elektroinstalace, která byla dokončena v následujícím roce, a do vánoc roku 1980 bylo nainstalováno rozhlasové zařízení.

V roce 1984 byl vytónován kostel a obnoveny nástěnné malby panem Václavem Kristýnkem ze Stážnice.

V roce 1995 byla zahájena oprava střechy na kostele, výměna trámů, prken a krytiny.

V roce 1998 byla dokončena oprava střechy kostela, po velkých útrapách a intervencích na Biskupství v Hradci Králové.

Poslední farář odchází ze zdejší farnosti v roce 1989. V současné době se nikdo o kostel nestará a Biskupství v Hradci Králové tvrdí, že je zde mrtvá farnost.

Farský dům
V roce 1721 dle spisů majetku a pozemků ke kostelu svatého Josefa bydlel farář v dřevěném domku, který byl ve velmi špatném stavu. Tento dřevěný domek byl zbourán, k nynější budově byl položen základní kámen v roce 1753. V roku 1898 byla postavena stodola. Fara je jednopatrová budova.

V roce 1971 střecha celé budovy pokryta vlnitým plechem, 20 nových světlíků ve střeše, nové vyzdění komínů a jejich zpevnění, 28 nových podokapních plechových chráničů proti stékání vody po zdi, nové hromosvody, nová elektrická přípojka, nová fasáda fary ze tří stran (kromě ode dvora) , nátěr žlabů a svodů.

V roce 1976 postaven nový septik, doplnění elektroinstalace, vodovod s novým darlingem, splachovací klozety, v přízemí a v prvním patře koupelny, postaveno závětří při vchodu z fary do dvora.

Po odchodu posledního faráře v roce 1989 fara chátrá, v roce 1998 je předána Biskupskému gymnáziu v Hradci Králové, první rok je vidět snaha žáků i profesorů si zde udělat pěkná bydlení na prázdniny, posléze však nadšení upadá a nyní se na faře nic neděje a fara i s přilehlými budovami vesele chátrá.

Kaplička bolestivé matky boží
Stojí u silnice na Hvězdu, byla postavena farářem Böhmem v roce 1720. Tato kaplička byla na začátku 70. let 20. století vykradena a dveře poničeny. V roce 1978 opravil kapličku pan Vejr z Velichovek s partou zedníků, dveře opravil pan Krištuf z Dubence- Kalinovce, vnitřní úpravu a její omalování "po slovech" provedl pan Václav Krystýnek ze Strážnice. Nyní je kaplička na tuto dobu v ucházejícím stavu.

Tipy na výlet

ZOO Safari – Dvůr Králové nad Labem
Královédvorská zoologická zahrada vznikla na území původního soukromého parku s překrásnou budovou - kopií renesančního zámku (originál leží u Vídně), kterou nechal jako letohrad postavit začátkem 20. století (1905) továrník Richard Neumann. Po znárodnění textilního průmyslu v roce 1945 vzniklo ve „vile“ městské Vlastivědné muzeum, jehož součástí se postupně staly klece s evropskými zvířaty - základ budoucí ZOO.

Zahrada leží v podhůří nejvyšších českých hor - Krkonoš, v malebném údolí potoka Netřeby. V této půvabné přírodní scenérii byly vytvořeny expozice, které zachovávají přirozené podmínky života chovaných zvířat. Velká stáda našich kopytníků obývají prostorné výběhy a od návštěvnických stezek je odděluje pouze příkop. Šelmy a primáti jsou od návštěvníků odděleni bezpečnostním sklem, což umožňuje bezprostřední kontakt se zvířaty.

Koupaliště Lanžov
Areál s přírodním koupalištěm, připojení karavanů, chatky. V areálu se nachází hřiště, tenisový kurt, hřiště na plážový volejbal, občerstvení.

Zámek Kuks
Z rozsáhlého komplexu bývalých lázní, zámku a dalších staveb je v Kuksu zřejmě nejzajímavější barokní špitál milosrdných bratří s kostelem Nejsvětější Trojice a tzv. Betlém, o kterém bude ještě bližší zmínka. Špitální kostel byl vystavěn podle plánů G. B. Alliprandiho v letech 1707 až 1715. Zadavatelem stavby byl hrabě František A. Špork. Při pohledu na průčelí kostela se na pravé straně od něj nachází sochařský alegorický cyklus 12 Neřestí, na druhé straně cyklus 12 Ctností. Kromě jedné všechny tyto hodnotné sochy vytvořil Matyáš. B. Braun. Vlastní špitál založil hrabě Špork roku 1708 a byl vystavěn krátce po roce 1715.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.dubenec.cz, na kterých najdete další informace.