Trutnov

Trutnov

Okresní město Trutnov leží v Trutnovské pahorkatině na východě Podkrkonošské pahorkatiny, která je součástí celku Krkonošské podhůří. Nadmořská výška Trutnova se pohybuje kolem 414 m. Trutnovem protéká řeka Úpa, která v Poříčí přibírá zleva Ličnou.

Historie
Pod východním okrajem Krkonoš, na dávném pomezí českého a německého živlu, leží město Trutnov, založené před rokem 1260 pod jménem Úpa. Symbol draka z jeho znaku zdobí v  nejrůznějších provedeních mnohá místa ve městě. Například v průčelí radnice na náměstí, v horní části budovy školy  a na poště. Nejstarší znak je umístěn v zádveří nynější hradní vinárny.

Nejvýznamnějším zpodobením je však bezesporu skalní drak ze staré kašny, díla kameníka Maye, která od roku 1792 celých sto let stála na trutnovském náměstí. V roce 1903 byla přenesena do městského parku, kde se v blízkosti vchodu nalézá dodnes. Městský znak se objevuje poprvé na pečeti z 15. století, už v tomtéž uspořádání, jak ho známe dnes. Není známo, kdy byl městu udělen, ale ve všech jeho pozdějších podobách je na něm zobrazen drak.

Památky

Trutnovská kašna
S podnětem postavit v Trutnově novou kašnu s Krakonošem, která by nahradila už skoro stoletou Dračí studnu z roku 1792, přišel ve svém dopise trutnovskému starostovi Josefu Floglovi 18. října 1886 - dva měsíce po odhalení pomníku císaře Josefa II. na trutnovském náměstí - jeho tvůrce Franz Ponninger.

Návrh byl s radostí přijat a již v únoru přispěla trutnovská Městská spořitelna na toto dílo tisíci zlatými. V roce 1888 přibyly k nim další finanční přísliby města a Rakouského krkonošského spolku, a tak se zdálo, že ke zřízení nové kašny dojde už v roce 1889. Profesor Ponninger však opětovně onemocněl, neodeslal slíbený model  kašny a nedošlo ani k jeho osobní slíbené návštěvě v Trutnově.

Nastaly nečekané průtahy a odklady. A tak teprve 20. března 1890, čtyři roky po podání návrhu, vystavil profesor Ponninger, který vedl uměleckou slévárnu ve Vídni, model Krakonošovy kašny ve střelnici trutnovských ostrostřelců, v sále, kde byly uloženy historické trofeje, cennosti a střelecké terče. Příliš reprezentativní a rozsáhlý Ponningerův model nové kašny však vyvolal rozpaky jednak pro zvláštní kompoziční řešení postavy Krakonoše (byl pojat příliš staticky, vsedě, umístěný na jednoduchém podstavci), jednak pro předpokládané vysoké náklady spojené s jejím zřízením - třicet tisíc zlatých, což bylo pro město příliš.

Protože další umělecké slévárny v Mnichově a Norimberku, kterých se Trutnov dotázal po ceně, požadovaly také mnoho, rozhodl se starosta Flogl řešit celou záležitost přímo v Trutnově. Obrátil se na trutnovského občana Josefa Kirschnera, nadaného profesora kreslení na místní reálce. Oba se pak dobře shodli na tradiční představě Krakonoše, muže obrovité postavy s nezbytnou holí v ruce jako vládce krkonošských hor. Kresebný návrh Kirschnera byl vystaven v trutnovské radnici, a všichni, kteří ho zhlédli, s ním vylovili naprostý souhlas.

Trutnovský hrad
Trutnovský hrad stával na severní straně města při srázu nad bývalým mlýnským náhonem řeky Úpy, na malém návršíčku v rámci  městského areálu. Dnes stojí na jeho místě budova muzea. Sklepení byla rovněž součástí hradu. Nebyl to hrad velký, svou rozlohou patrně nepřesáhl plochu dnešního muzea s přilehlým prostranstvím před ním. Podívejme se nyní po jeho historii. Pomineme romantické názory, pověsti, zaznamenané až v 16. století trutnovským  humanistickým kronikářem a malířem Simonem Hüttlem, že trutnovský hrad byl původně loupežnickou tvrzí doby knížecí. Pravidelný půdorys města slezského typu dokládá názor, že vznik hradu nutno položit do doby vzniku města, tedy někdy po roce 1250.

Vznik hradu a města spolu těsně souvisí, hrad se stal jeho nedílnou součástí, stal se obranným uzlem městského opevnění. V souvislosti s ukončením procesu osídlení kraje vzniklo město i hrad Trutnov (tehdy ještě nazývané Úpou) především přičiněním moravského rodu pánů ze Švábenic, erbu čtyřstřelí. V průběhu 2. poloviny 13.století byly na trutnovský hrad přeneseny úřady úpského kraje, od r. 1277 kraje manského s určitou soudní autonomií, z bývalého centra této oblasti - osady a hradu Úpy - dnešního Horního Starého Města.

Trutnovský hrad se poprvé výslovně připomíná až v roce 1316, ač se po něm jeho dřívější majitelé Švábenicové již psali. V roce 1316 král Jan Lucemburský dal do zástavy Půtovi z Turgova městečko Dvůr s many k témuž městečku a k městu Trutnov, s výjimkou však města a hradu Trutnova. Z trutnovského hradu bylo trutnovské manství spravováno od 13. do 16. století. Hrad přečkal i války husitské. V roce 1437 dostala hrad i město Trutnov věnem manželka císaře Zikmunda Barbora. Ta je r. 1441 zastavila Hanušovi Welflovi z Varnsdorfu, který dal hrad opravit. Tento oblíbenec krále Jiřího byl hejtmanem na Trutnově do ledna 1484, kdy byl v této funkci vystřídán svým zetěm Fridrichem ze Šumburka.

Nastaly podivné časy. Zásluhou trutnovského kronikáře 16. století Simona Hüttla dozvídáme se od konce 15. století a po celé století 16. podrobné zprávy o trutnovském hradu.  Dovedeme si na jejich základě udělat alespoň částečnou představu, jak asi hrad vypadal. Jedním z nejdůležitějších příslušenství každého hradu byla studna. Na trutnovském hradě byly studny dvě. Stará studna na zámeckém dvoře, ležící asi sáh od městské zdi k Úpě, byla v květnu 1488 přikryta novými fošnami. Když pak byl do studně shozen kámen, zvonilo to, jakoby v ní ležel velký kotel nebo sud či brnění, takže tam asi před dávnými časy někdo něco hodil, napsal kronikář.

Trutnovské náměstí
Trutnovský rynk, náměstí, bylo od samých začátků města až po dnešek střediskem politického, společenského a hospodářského dění, které poznamenávalo historii Trutnova leskem i šrámy. Náměstím kráčely obrazně i doslova dějiny města, jeho vznik spadá do 13. století, do doby posledních Přemyslovců, za jejichž vlády byli zváni do země k dosídlení pohraničí cizí kolonisté. Přes husitský Trutnov směřovaly do Němec “spanilé jízdy”.

V 16. století se častokrát shromáždili na náměstí měšťané pobouření svévolným počínáním feudálních Šumburků a Gendorfů. Za třicetileté války došlo dvakrát k vyplenění Trutnova Švédy – postihlo především domy zámožných měšťanů na náměstí. Za první slezské války způsobili pruští vojáci neopatrnou obsluhou vojenských pekáren na náměstí požár, který zničil polovinu města. A tito vojáci, jak se píše  v trutnovské kronice, místo hašení kradli postiženým i to, co se jim podařilo vynést z hořících domů.

Na podzim roku 1813 tudy procházela po sedm týdnů šedesátitisícová ruská armáda, ve které Trutnovany zaujali především proslavení donští kozáci. Chování ruských vojáků, jak uvádějí soudobé zprávy, bylo přátelské, a i když vesele popíjeli, chovali se ukázněně a klidně. Pro české obyvatelstvo znamenalo setkání s Rusy velkou národní posilu.

V revolučním roce 1848 se na náměstí loučilo 14. června 160 národních gardistů před odchodem na pomoc bojující Praze. Vedl je mladý trutnovský česko – německý básník a revolucionář Uffo Horn. Došli však jen k Sobotce, kde jejich postup zarazilo vojsko. Po střetnutí s krajským hejtmanem Merklem, na kterého Horn tasil šavli, následovala 17. června hanebná cesta zpět. “My všichni jsme se hluboce zesměšnili před celou zemí,” přiznal později Horn. A tak tiše, beze slávy, bez nejmenšího šrámu z boje se vrátili gardisté do města, které je před několika dny s jásotem vyprovázelo.

Trutnovská radnice
Počátky trutnovské radnice spadají do doby zrodu města, i když písemnou zmínku o ní nacházíme až později – roku 1329. Trutnov, město českých královen, měl všechna práva královských měst, která potvrzuje a rozšiřuje roku 1340 privilegium Jana Lucemburského. K hospodářským výsadám Trutnova patřilo i mílové právo (dvě hodiny cesty od města – asi 11 km – se nesměla usadit žádná konkurenční výroba), právo várečné (na celém trutnovském panství se mohlo čepovat jen trutnovské pivo), právo trhu a cla v městských  branách, právo skladu a prodeje soli.

Dále mělo město rozsáhlou pravomoc soudní, právo hrdelní a právo samosprávy. Městská rady se měla starat o hospodářský a společenský život města, které prožívalo zvláště v 16. století ve sporech s okolnímu feudály velmi těžké časy. Obnovování městské rady v čele s purkmistrem se provádělo tak, že po roce odstupující rada navrhla dvojnásobný počet nových radních, z nichž pak vybral zástupce krále radu novou (v ní byli i dva členové rady staré). V radě se někdy střídali v úřadě purkmistra měšťané měsíčně. Tak se stalo, že v roce 1582, v době velké morové epidemie, měl Trutnov v jednom roce 33 purkmistrů (jeho úřad třikrát obešel konšely). V roce 1573 si v Trutnově zvolily svou radu i děvečky, za kteroužto ženskou opovážlivost byly potrestány vězením. Odznakem moci purkmistra byla městská pečeť, kterou nosil zavěšenou na řetěze kolem krku. Od roku 1545 mělo město právo pečetit červeným voskem.

Zlé pro město bylo, když nástupci krále byli násilničtí feudálové, kteří drželi Trutnov v zástavě. Tehdy docházelo nejednou k nepřátelství mezi městskou radou a hradem, kde tito feudálové sídlili. Bylo tomu tak např. v roce 1519, kdy bylo provedeno na nátlak Šumburků veřejné hlasování. Ti občané, kteří byli při obci, měli projít pod zavěšeným bidlem do kostela, ti, kteří ne, se měli postavit ke svým feudálním pánům. Všichni občané se tenkrát postavili za obec. Za “podlézače bidla” pak posměšně označovala Trutnovany Beatricie ze Šumburka.

K velkým rozporům došlo v době, kdy byl Trutnov za účast na protihabsburském povstání v roce 1547 potrestán ztrátou svých vesnic. (Podle urbáře z roku 1545, který určoval peněžní platy, desátky a robotu poddaných, patřily k trutnovskému panství vesnice Královec, Hertvíkovice, Zlatá Olešnice, Oblanov, Střítěž, Bojiště, Poříčí a Bečkov.) Kryštof z Gendorfu, který tenkrát dostal město do zástavy, zacházel s městskou radou a s měšťany jako se svými poddanými a žádal na nich i skládání přísahy věrnosti vkleče.

V těchto zlých časech běžel najednou trutnovský lid k rathausu, aby vzal zbraně a vyrazil hájit zájmy a práva města. K tomu svolával občany  radniční zvon. Ten někdy vyzýval i proti jinému nepříteli Trutnova – proti ohni. Roku 1562 jím vyzváněl při zpozorování požáru kronikář Hüttel. (V lednu 1591 musel být zavěšen na radnici zvon nový, když ho v prosinci předcházejícího roku rozbil drábův kluk na 6 kusů.) Časté spory o hranice svého majetku měli Trutnovští v 16. století se svými náchodskými sousedy.

Trutnovský region
Majestátní panorama nejvyšších českých hor, kolébka řek Labe a Úpy, s nejvyšší horou Sněžkou (1 602 m n. m.) je vidět již zdaleka. Region se může chlubit jedinečnou přírodou, ale i bohatou historií. Za shlédnutí stojí památky Dvora Králové nad Labem (Kohoutův dvůr, Šindelářská věž, Hankův dům, radnice), ale především světoznámé ZOO se Safari a architektonicky zajímavá pohádková přehrada v Lese Království.

Ostatně není odtud daleko ani na vrch Zvičinu, který poskytuje krásnou vyhlídku do širokého okolí. Ale co musíte vidět rozhodně, to je Kuks. Šporkův a Braunův barokní skvost. A taky Betlém, plastiky v lese za Žírčí. A když to nestihnete v létě, přijeďte na podzim. Ten je zde zvlášť malebný. To jsou lesy plné hub a příroda hýří barvami tak kouzelně a marnotratně, že je to až k nevíře.

Čerpáno z oficiálních stránek města www.trutnov.cz, na kterých najdete další informace.