Svoboda nad Úpou

Svoboda nad Úpou

Město se nachází asi 3 kilometry východně od vyhledávaného lázeňského centra Janské Lázně. Pro svou polohu je vyhledávaným místem turistů.

Historie
Podle kroniky Simona Hüttela měla být Svoboda nad Úpou založena v roce 1009 Petrem Hostolovským, poddaným hraběte Trautenberga z Trutnova. Tento údaj však není podložený. První doložený záznam o existenci našeho města je tedy až z roku 1546, kdy císař Ferdinand I. povýšil Svobodu na městys a udělil jí všechny výsady horních měst včetně erbu. Podnětem k pojmenování místa byla svoboda dolování - německy Bergfreiheit. V průběhu staletí se však název města vyvíjel.

Roku 1553 to byl Pirgfreiheit a v roce 1577 se hovoří o městečku s názvem Pirgfreiheit unterm güldnen Rehorn (horní město Svoboda pod zlatými Rýchorami). V polovině 19. století, kdy se ve Svobodě už dávno netěžilo, je v názvu ještě zmínka o její hornické historii - Svoboda, früher Bergstadt unter dem goldenen Rehorn. V 19. století se ještě používal název Vrajt, což bylo zkomolené Freiheit (Svoboda).

Svoboda je historicky velmi těsně spjata se statky panstva z Vlčic (Wildschütz). Zatímco sousední obce v průběhu času své statky často vyměňovaly, Svoboda zůstala nepřetržitě až do roku 1848 pod správou vlčického panství. Rodina Zilvárů záviděla Trutnovu a Hostinnému úspěchy, a tak prosadila, aby Pilníkov a horní městys Svoboda byly povýšeny na města a byla jim udělena městská práva.

18. října 1580 tak dostala Svoboda od císaře Rudolfa II. statut horního města. Povýšení na město s sebou přineslo příchod řemeslníků a obchodníků, kteří se ve Svobodě usídlili. Řemeslnické cechy se rychle rozvíjely a tvořily tak velkou oporu obce. V roce 1591 navíc přišlo do Krkonoš asi 300 dřevařů z alpských zemí. Rodinná jména těchto dřevařů Wimmer, Zinnecker, Pradler aj. dokazují, že část jich v Krkonoších zůstala dodnes.

Roku 1790 získal vlčické panství velkoobchodník s plátnem Johann Franz Theer z Hostinného. Za svou vynikající činnost v oživení průmyslu a plátenictví byl povýšen do šlechtického stavu s titulem "von Silberstein". Poslední baron "von Silberstein" zemřel ve Vídni roku 1861. Ve své závěti stanovil, aby se panství prodalo a výnos byl věnován chudým studentům v Praze a ve Vídni.

Největšího rozkvětu po středověku dosáhla Svoboda ve druhé polovině XIX. století, kdy byly ve Svobodě nad Úpou postaveny papírny, které šířily slávu města do celé Evropy. Ve Svobodě se tehdy vyráběl a exportoval první cigaretový papír ve střední Evropě.

Železnice byla do Svobody zavedena již v roce 1871. Ta také napomohla obrovskému rozvoji turistiky na počátku našeho století. Svoboda nad Úpou se stala výchozím místem pro celou oblast Východních Krkonoš - Pec pod Sněžkou, Velkou i Malou Úpu, Janské Lázně aj. Je také jedinou komunikační spojnicí této oblasti s Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem. Dnes projíždí městem miliony návštěvníků Krkonoš. Tím se ze Svobody nad Úpou stalo přirozené centrum obchodu, služeb i dopravy této části Krkonoš.

Pamětihodnosti

Kostel ve Svobodě nad Úpou
Svoboda měla kostel už v roce 1584. Kostel sv. Adalberta (Vojtěcha) přináležel jako filiální k Mladým Bukům. Vešlo se do něj však velmi málo lidí, takže někteří museli mnohdy stát i venku. V roce 1777 byl starý rozpadající se kostel přestavěn na nový. Postaral se o to kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu a nový kostel byl zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Kostelní věž stála na kopci, byla celá ze dřeva a od kostelních vrat k ní vedly dřevěné schody opatřené dřevěným zastřešením.

Roku 1836 byla na místě nynějšího kostela postavena kamenná věž. Kostelní zvony byly přemístěny ze staré věže do nové. V kostelní věži byly celkem tři zvony, na nichž byly uvedeny letopočty 1669, 1750 a 1770. Ty byly v letech 1840 a 1861 přelity a během první světové války (1914 - 1918) byly odvezeny k válečným účelům. Pozdější tři zvony ze zvonařské dílny Oktáva Wintera z Broumova byly laděny v B-dur. Byly vysvěceny dne 3. července 1921 a za účasti obyvatel vyzdviženy na věž, kde také poprvé zazněly. Náklady na nové zvony činily 40 000 Kč. Tyto peníze byly sebrány z darů a z dobrovolné sbírky.

Okolo kostela byl obezděný hřbitov s márnicí. Tento hřbitov byl ze sanitárních důvodů úředním rozhodnutím v roce 1888 zrušen a nový byl zřízen na úbočí Kraví hory na tzv. hliništi (Lehmgrube). Náklady činily okolo 7000 florinů a hradila je ze dvou třetin Svoboda a z jedné třetiny Janské Lázně. Církevní vysvěcení konal vikář Václav Fuchs na den Všech svatých v roce 1888.

První byla na novém hřbitově pochována paní Anna Hampelová z Mladých Buků č. 132 dne 15. ledna 1889. K mladobucké farnosti patřily kromě Mladých Buků, Svobody s Janskými Lázněmi ještě Hertvíkovice, Kalná Voda, Sejfy, Bystřice a Sklenářovice. Mše byla sloužena střídavě v Mladých Bukách a ve filiálním kostele ve Svobodě. V kapli v Janských Lázních byla pouze jedenkrát v roce slavnostní bohoslužba, a to na den sv. Jana Křtitele.

Na svátek sv. Adalberta (Vojtěcha-patrona kostela), na Boží Tělo či na následující neděli musela obec zdarma pohostit faráře a asistující duchovní. Toto byl starý zvyk již z doby, kdy Svoboda patřila do farnosti vlčické a ačkoliv starosta Gottfried Finger už v roce 1737 usiloval o jeho zrušení, na příkaz dominikánského úřadu se v něm muselo pokračovat. Na Nový rok chodil také farář na koledu a při této příležitosti měšťané dávali 6 - 7 krejcarů, poloměšťané 4 až 5 krejcarů a ostatní 3 krejcary. Obyvatelé Janských Lázní bez rozdílu odváděli faráři ročně po 9 krejcarech. Z této koledy musel farář podávat jídlo regenschorimu (ředitel kůru) a ministrantům.

Zpočátku neprobíhaly křtiny ve svobodském kostele, ale v Mladých Bukách, a to až do roku 1742. V tomto roce totiž došlo k dohodě, v níž se říká, že farář má křtít ve Svobodě, je-li zde kvůli výkonu jiného duchovního poslání. Staré matriky narozených a zemřelých z naší obce jsou psány německy a sahají do roku 1784. Dne 20. února tohoto roku totiž císař Josef I. nařídil řádné vedení matrik dvorním dekretem.

Papírny
V Dolním Maršově naproti dnešnímu sídlišti a restauraci Rýchorka vyrostla v letech 1860 - 1862 velká papírna. Založil ji Gustav Roeder se svým společníkem Juliem Eichmannem, později se společníci oddělili a firma se jmenovala "Gustav Roeder & Co., c. k. privilegovaná strojní papírna, Maršov".

Papírna se proslavila kvalitním kancelářským papírem a bankovkovým papírem, na který se tiskly peníze mnoha států nejen v Evropě. Nejzajímavější stavební součástí této papírny byl tzv. horní vodní příkop vybudovaný z Maršova III., dlouhý 1450 metrů, kterému se pro finanční náročnost celé stavby říkalo "miliónový příkop".

Pod touto bývalou papírnou - proti odbočce do Janských Lázní - stojí od r. 1866 již zmíněná a slavná Pietteho papírna známá především vynikajícím cigaretovým papírem. Jak již bylo řečeno, první továrny využívaly vodní sílu spoutanou do soustavy vodních náhonů, posléze využívaly parní stroje a s nimi další zdroj energie - uhlí a o něco později elektřinu. Prosper Piette v r. 1919 přeměnil bývalou brusírnu dřeva v Maršově III. na vodní elektrárnu (stojí dodnes).

Tip na výlet

Janské Lázně
Janské Lázně jsou světoznámým lázeňským městem a současně druhým nejlépe hodnoceným lyžařským střediskem v České republice.

Klidné lázeňské městečko s nevšední historií se rozkládá na úpatí Černé hory (1 299 m n. m), na jejíž vrcholek vede přímo z města kabinová lanová dráha. Díky nově vybudovaným lanovkám, vlekům i běžeckým lyžařským tratím se město stalo špičkovým sportovním a rekreačním střediskem a ideálním východiskem do nejvyšších českých hor Krkonoš jak v zimě pro lyžaře, tak v létě pro cyklisty i pěší turisty.

Město získalo celosvětový ohlas v úspěšnosti léčby pohybového ústrojí.

Rozhledna Černá hora
Černá hora 1299 m n. m. dominuje lázeňskému městečku Janské Lázně. V roce 1928 byla postavena kabinová lanová dráha spojující Janské Lázně s vrcholem. Tato lanová dráha sloužila až do roku 1981, kdy její funkci převzala nová modernější kabinová lanová dráha. Ze staré lanovky zbyl pouze předposlední podpěrný sloup, který byl zachován a přeměněn na unikátní vyhlídkovou věž. Veřejnosti slouží od roku 1998 a nabízí jeden z nejkrásnějších pohledů na hřebeny Krkonoš.

Lanovka na Černou horu
V roce 2006 zde byla uvedena do provozu nová 8místná kabinová lanová dráha na Černou horu, s názvem „ČERNOHORSKÝ EXPRESS“. Její výstavba trvala necelé 4 měsíce, výrobcem technologie je rakouská firma Doppelmayr. Jedná se historicky třetí kabinovou lanovou dráha z Janských Lázní na Černou horu. Letní provoz kabinové lanovky je od 9 do 18 hodin, dle jízdního řádu.

V letním období od 2. 6. 2007 do 30. 9. 2007 mohou návštěvníci Černé hory využít služby „Černohorského BUSU“. Jedná se o spojení přepravy kabinovou lanovou dráhou a autobusu z Pece pod Sněžkou přes Horní Maršov do Janských Lázní a zpět. Jelikož lze považovat za nejoblíbenější výlety z Černé hory vycházkové trasy do Pece pod Sněžkou, Velké Úpy a Horního Maršova, nabízíme Vám společnou jízdenku na kabinovou lanovku „Černohorský Express“ a „Černohorský BUS“.

Jízdenky je možné zakoupit v pokladnách kabinové lanové dráhy, pokud využijete jako první službu výjezd kabinovou lanovkou na Černou horu nebo u řidiče autobusu pro případ, že nejdříve využijete služeb autobusu. Doprava kabinovou lanovkou i autobusem je obousměrná, záleží jen na Vás, jak naplánujete svůj výlet.

V případě příznivého počasí můžete na vrcholu Černé hory navštívit rozhlednu Panorama, odkud můžete pohlédnout na krkonošské vrcholy, rovněž tak Podkrkonoší. Od poloviny června je pro návštěvníky otevřena 1. Krkonošská cyklistická naučná stezka, která je dlouhá 16 km a je vedena po lesních cestách Černé a Světlé hory.

Trasa vám nabízí překrásné pohledy na hlavní krkonošský hřeben s jeho dominantou - Sněžkou. Ideálním nástupním místem je horní stanice lanové dráhy. Využijete-li k přepravě lanové dráhy, vyhnete se tak stoupání v délce 6 km a převýšení 600 m. Od tohoto data je pro pěší návštěvníky otevřena Naučná stezka černohorské rašeliniště.

Čerpáno z oficiálních stránek města www.musvoboda.cz, na kterých najdete další informace.