Cerhonice

Cerhonice

Obec Cerhonice se nachází v rekreační oblasti středního Povltaví (okres Písek) a leží asi 8 km na západ od soutoku Vltavy s Otavou, na němž se rozkládá hrad Zvíkov. Nedaleko obce se nachází město Mirotice. Součástí obce Cerhonice je osada Obora, respektive její cerhonická část.

Jihočeská obec Cerhonice má  nepravidelný půdorys, soustředěný kolem uzavřeného komplexu dvorce se zámkem. V písemných pramenech se uvádí poprvé r. 1291, kdy byla v majetku kostela v Miroticích. Původně se psala jako Crhonice, ves lidí Crhoňových. Koncem 14. stol. je v pramenech jmenován Vlastek z Cerhonic a v letech 1396-7 Jiří z Cerhonic. Podle Augustina Sedláčka byl v osadě královský dvůr a později dvůr vladycký, jehož držitelé byli vázáni manskou službou ke hradu Zvíkovu.

Památky
Na okraji obce leží tři výklenkové kapličky, které v jsou rozmístěny v rozích rovnostranného trojúhelníka.

Kaplička, která bývala ve středu obce, byla v r. 1945 zasažena při bombardování obce (viz historie, druhá světová válka a období následující) a dnes již neexistuje. Kolem obce je také několik křížků: u Červené hajnice, Šmejkalů ke Karlovu, Machů k Radobytcům, Bušků k Ostrovcům, Žáků východně od Cerhonic a Vokatých u cesty k Miroticům.

Cerhonický zámek
Premonstráti ze Schläglu v Horních Rakousích po získání sídla v r. 1688 zde vzápětí postavili rozměrné jednopatrové zámecké křídlo. Pozůstatkem renesanční tvrze je drobné jednopatrové zámecké křídlo s mladší východní přístavbou, přiléhající vpravo ke dvorní frontě hlavní zámecké budovy. Ještě před několika lety byly na jeho jižním čele patrny fragmenty sgrafitové rustiky.

Cerhonický rodák, historik Jan Toman velice podrobně zpracoval dějiny zemědělských usedlostí v Cerhonicích. Příkladem zde budiž např. grunt Kučírkovský - Hodrmentovský - Famfulovský.

Četné zajímavé objekty zmizely po náletu 29. dubna 1945. Tehdy byla zničena hospoda "U Souhradů" (znovu vystavěna), dějiště části Stroupežnického hry Naši furianti, panská kovárna, kde pracoval Stroupežnického děd. Přímý zásah dostala také chalupa č. p. 26 Tomanovská.

Součástí obce Cerhonice je také lokalita Pařezí, kde stojí původně panská myslivna Fořtovna. Ta se začala stavět v r. 1808 v blízkosti panských lesů. Do ní se nastěhovala rodina starého myslivce Jana Janovského. Syn jednoho z následujících lesníků Jan Weigl byl důvěrným přítelem Ladislava Stroupežnického. Poslední panský revírník se jmenoval Theodor Benda a ten spravoval cerhonický lesní revír v l. 1913 - 1941. Za okupace zde německá "vnucená správa", později znárodněno. Dnes je zde soukromé ubytovací zařízení.

Historie

Nejstarší období
V okolí Cerhonic, zejména v nedalekých Miroticích, byla nalezena například keltská keramika, poblíž byla také objevena dvě laténská sídliště a podobně. Také v nedalekých Radobytcích byla na okraji obsady objevena v zahloubeném sídlištním objektu starší hradištní keramika. To svědčí o tom, že zdejší kraj byl osídlen již v dávných dobách.

V Cerhonicích při rovnání kamení na své louce nalezl v r. 1823 Josef Vairač spolu s Marií Sukovou 29 stříbrných mincí blíže neznámého stáří.

Středověk a období následující
Osada nepravidelného půdorysu, soustředěná kolem uzavřeného komplexu dvorce se zámkem, se v písemných pramenech uvádí poprvé r. 1291, kdy byla v majetku kostela v Miroticích. Původně se psala jako Crhonice, ves lidí Crhoňových. Koncem 14. stol. je v pramenech jmenován Vlastek z Cerhonic a v letech 1396-7 Jiří z Cerhonic.

Podle Augustina Sedláčka byl v osadě královský dvůr a později dvůr vladycký, jehož držitelé byli vázáni manskou službou ke hradu Zvíkovu. Postupem doby zde vzniklo pět manských statků. V r. 1420 byl královský dvůr zapsán Rackovi z Vyškova, který jej r. 1454 postoupil zpět ke hradu Zvíkovu, s nímž přešel r. 1473 do majetku Bohuslav ze Švamberka. V r. 1577 prodal Kryštof ze Švamberka dvůr Cerhonice s příslušenstvím a čtyřmi osadami Jindřichovi a Alšovi, bratřím Dejmkům ze Stříteže. V kupní smlouvě z tohoto roku je poprvé jmenována zdejší tvrz, která je charakterizována jako "sídlo zemanské od kamene dobře vystavěné totiž nahoře síně, světnice, několik komor a pod touto světnicí velká maštal".

Třetímu synu Alše Dejmka Mikulášovi byly Cerhonice po bělohorské bitvě konfiskovány. Majetku se zmocnil generál Marradas a po dobu sedmi let z něj bral s císařským souhlasem výnosy pro vydržování svého pluku. V r. 1628 koupila Cerhonice Anna Zuzana Příchovská, rozená z Písnice, ale již příští rok (1629) je prodala Vilému Černínu z Chudenic, když se před tím musela vyrovnat s Marradasem.

Po Vilémově smrti r. 1633 převzala zadlužený statek vdova Elza Černínová, rozená z Mitrovic. Její syn Jiří Václav Černín nemohl nakonec statek udržet a r. 1650 prodal cerhonickou tvrz z příslušenstvím Lidmile Kalenicové, rozené Dejmové ze Stříteže, která jej koupila pro svou vnučku Lidmilu Veroniku Kaleničku. Ta ho potom v r. 1688 se svým manželem Jiřím Františkem Doudlebským z Doudleb současně s mirotickým statkem prodala premonstrátskému klášteru v Drkolné (Schlägl v Horních Rakousích). Premostráti zde vzápětí postavili rozměrné jednopatrové zámecké křídlo, které jim se statkem patřilo ještě koncem 19. stol.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.municipal.cz/cerhonice, na kterých najdete další informace.