Kučeř

Kučeř

Obec Kučeř se nachází 10 km západně od Milevska a má okolo 170 obyvatel.

Historie
Řada archeologických nálezů z doby bronzové potvrzuje, že zdejší krajiny byla osídlena již v dávných dobách. Ves patřila milevskému klášteru, pak ke zvíkovskému panství a nakonec Schwarzenbergům.

Novorománská kaple sv. Václava na návsi je vyzdobena malbami a slouží zároveň jako pomník padlým v 1. světové válce. Na zvonici má hodiny. Čtyřhranný sloup uvnitř vsi nesoucí kamenný kříž je datován do roku 1761 a patří k nejstarším kamenným křížům v regionu.

Asi 1,5 km severně jsou dodnes patrné stopy tvrziště nebo hradiště. Jde o místy ještě dobře zřetelné valy tvořící čtverec o stranách dlouhých 45 m. Místu se říká Obrovy hroby a není jasné, zda jde o keltskou svatyni, pozůstatky tvrze nebo zbytky opevnění z třicetileté války. Pro mohutné lesy, blízkost Orlické přehrady a klid je Kučeř vyhledávaná hojnými letními hosty a houbaři.

Charakteristika regionu Milevska
Region Milevska leží na severním okraji Jihočeského kraje a je vzdálen vzdušnou čarou zhruba 60 km od Českých Budějovic, 25 km od Písku a 20 km od Tábora. Na ploše necelých 435 km² žije zhruba 20,3 tisíce obyvatel. Průměrná hustota zalidnění tak činí 46,8 obyvatel na km², což je v porovnání s průměrem České republiky zhruba třetinová hodnota.

Povrch je tvořen mírně až středně zvlněnou vrchovinou, nadmořská výška se pohybuje mezi 410 a 700 metry. Klimaticky patří region do oblasti mírně teplé a mírně vlhké, s drsnější zimou vrchovinového typu. Průměrná roční teplota se pohybuje těsně nad +7^oC, průměrný roční úhrn srážek dosahuje 600 mm. Oblast spadá do povodí Vltavy, do níž je odvodňován jednak sítí menších říček (Hrejkovický potok, Jetětický potok), jednak prostřednictvím Lužnice a jejích přítoků (Smutná, Bílinský potok).

Pro území jsou typické zalesněné vrcholy kopců a bohaté smíšené lesní porosty na svazích hlubokých údolí. Lesní plochy jsou rozloženy nerovnoměrně, souvislé lesní komplexy jsou převážně na západní straně regionu. Lesy zaujímají 31 % celkové plochy oblasti. Téměř 60 % území bylo v průběhu vývoje přeměněno na zemědělskou půdu.

Vzhledem k dlouhodobému využívání krajiny zde nejsou velkoplošné přírodovědecky hodnotné lokality, četné jsou však maloplošné přírodní památky. Vcelku nejhodnotnější částí regionu je kaňonovité vltavské údolí, kde také dochází k nejintenzivnějšímu využívání krajiny pro cestovní ruch. Oblast je dobře přístupná po silnicích (zvl. č. 19 a 33) a po železniční trati č. 201 (Tábor - Ražice).

Podstatným rysem regionu je zachovaná typická krajina Středního Povltaví, stále poměrně málo narušená negativními civilizačními vlivy. Velké množství kulturních a historických památek, ať už prvořadého významu (klášter v Milevsku, poutní kostel v Sepekově) nebo ostatních (zejména drobná církevní architektura a lidové stavby), půvabná krajina, příjemné klimatické podmínky v letních měsících, snadná dostupnost i klidný venkovský charakter činí z Milevska ideální oblast pro odpočinek a rekreaci.

Celé území je mimořádně vhodné pro pěší výlety i cykloturistiku.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.sdruzeni-milevsko.cz/html/kucer.htm, na kterých najdete další informace.