Heřmaň

Heřmaň

Obec najdete v jihočeském kraji, asi 6 km severozápadně od Protivína, na silnici Protivín - Ražice. Podél obce probíhá železniční trať z Protivína do Strakonic. Severně od obce protéká od Protivína říčka Blanice, která odtud směřuje na severozápad do Putimi a vlévá se do Otavy.

Historie
Heřmaň je starobylá osada s dominantním kostelem sv. Jiljí, který se připomíná již v roce 1254 jako farní. V roce 1330 byl tento původně pozdně románský kostel převeden z královského majetku na královskou kapitulu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Heřmaň bývala kdysi městečkem. V roce 1640 byla velmi poničena švédským vojskem, že se stala pouhou vesnicí.

Roku 1433 byla Heřmaň, spolu se Štěticemi a Humňany v majetku Smila z Kremže. Od něho pak roku 1444 přešla v zástavu a potom v majetek Oldřicha z Rožmberka a připojena ke hradu Zvíkovu. Sídlo Rožmberků bylo v Krumlově. Jejich erb můžeme najít z vnější strany hřbitovní zdi u kostela sv. Jiljí v Heřmani.

V roce 1508 je jako majitel jmenován Lev Malovec z Libějovic.Ten pak zboží prodal Kryštofu ze Švamberka, od jehož potomka Jana Viléma městečko Heřmaň koupilo město Písek, včetně okolních vesnic, za 10 tisíc kop grošů. V jeho majetku městečko zůstalo až do bitvy na Bílé hoře. Roku 1621 byl zastaven dvůr v nedalekých Humňanech Martinu Huertovi, císařskému veliteli v Písku.

Památky

Kostel sv. Jiljí
Byl podle obecní kroniky založen na počátku 13. století. Po zpustošení Heřmaně třicetiletou válkou se stal filiálkou fary v Bílsku, roku 1786 expoziturou a později, v roce 1853 zde byla zřízena fara. Stojí uprostřed vesnice a kolem něj je hřbitov.

Heřmaňský kostel, pocházející z období pozdně románského,  patří k nejstarším v okolí. Historická zmínka činí se o něm již ve 13. století jako o farním chrámu.

Král Jan Lucemburský, jemuž heřmaňský kostel náležel, daroval jej kapitule vyšehradské, která z něho učinila svou prebendu. Farní obec obsahovala tehdy Heřmaň, Skály, Budičovice, Kloub, Pohorovice, Albrechtice, půl Drahonic, Sedliště, Štětice a Ražice. Prvním držitelem prebendy heřmaňské byl Tobiáš, kanovník. Později obohatil statky heřmaňské také rytíř Ivan. Ten vystavěl u Heřmaně mlýn a kostelu jej daroval. Král to obdarování také potvrdil.

Pozdější husitské války způsobily v poměrech kostela velké změny. Přívrženci Husovi volili raději vzdálenou horu Tábor, kam docházívali k společným pobožnostem (jak vypravuje Vavřinec z Březové) a opomíjeli tím domácí kostel. Katolický farář musel ustoupit kazateli husitskému. O století později nacházíme zde již faráře protestantského.

Po bitvě na Bílé hoře vypověděl Ferdinand II. všechny protestantské kněze z Čech a tím pádem kostel osiřel, protože katolických kněží bylo tehdy velmi málo. Proto tehdejší držitel Heřmaně Kryštof Dionis Radkovic, pán nad Drahonicemi, přivtělil kostel a faru v Heřmani faráři Bílskému. Kostel heřmaňský pozbyl tím své důležitosti.

Tyto neutěšené poměry trvaly až do roku 1786, kdy z rozkazu císaře Josefa II. byl ustanoven pro osadu heřmaňskou samostatný duchovní správce. Neměl však ještě vlastní faru. Teprve v roce 1853 byla zřízena nová fara.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.municipal.cz/herman/, na kterých najdete další informace.