Čimelice

Čimelice

Čimelice jsou obec na severu okresu okrese Písek.

Památky
Asi největší stavbou v celých Čimelicích je zámek z roku 1720. Z r. 1483 pochází první písemná zmínka o čimelické tvrzi. V r. 1685 ji koupil Čimelice Jan Jindřich z Bissingenu a ten dal v letech 1728-30 blízko tvrze vystavět barokní zámek. Stavitelem zámku byl Antonio Canevalle.

V 18. stol. došlo ke střídání majitelů zámku. V roce 1850 připadly Čimelice Schwarzenberkům, kteří je vlastnili až do r. 1948. Zámek je trojkřídlá, dvoupatrová budova, jejíž střední část, poněkud ustupující, převyšuje postranní patrová křídla. Od zámku obklopeného anglickým parkem vede stromořadí k nedalekému zámku v Rakovicích. Dnes je zámek soukromým majetkem Schwarzenberků, není přístupný veřejnosti.

Historie čimelické kopané 1934-1995
Mistrovství světa v kopané v roce 1934 mělo velký vliv na to, že i na vesnicích začaly vznikat nové fotbalové oddíly. Tak i v naší obci byl v roce 1934 založen sportovní klub nesoucí název AFK Čimelice. První výbor oddílu, zvolený na ustavující schůzi konané v hostinci na Zavadilce, vypadal takto: předseda Václav Veselý (řezník a uzenář), místopředseda Josef Dík (mlynář), jednatelem byl účetní ze zdejší vápenky Václav Vlna, pokladníkem Václav Mrkvička, správcem inventáře František Jonák. Dalšími členy výboru byli: František Plánička, František Pavlíček, Alois Kulas, Václav Kulas, Josef Pitrák, Jan Zeman, Vladislav Mašík, Josef Kůrka. Přesto, že název klubu byl Atletický Fotbalový Klub, atletiku nikdy neprovozoval.

Po roce 1934 vznikla také v okolí řada nových fotbalových klubů: AFK Smetanova Lhota, Slavia Cerhonice, Meteor Lučkovice, Rapid Vejšice a další. V Miroticích a Mirovicích se fotbal začal hrát o několik let dříve.

Zájemců o kopanou bylo dost, takže až do začátku války hrávala dvě mužstva: první mužstvo a reserva. První mužstvo nastupovalo v tomto složení: brankář Ladislav Křítek, obránci František Volf a Josef Hon, záložníci František Jonák, Jan Zeman, Josef Kůrka, v útoku Josef Pitrák, Jindřich Školník, Karel Šindelář, Jaroslav Muzika, Václav Vlna. Do sestavy ještě patřili Roubal, Huleš a Kudrna. Střídání hráčů během zápasu nebylo povoleno, zranil-li se některý z nich, dohrávalo mužstvo oslabeno. Cílem každého mužstva bylo vstřelit více branek než soupeř a tomu také odpovídalo rozestavení hráčů na hřišti. Před brankářem hráli dva obránci, ve středu formace byli tři záložníci, před sebou měli pětici útočníků (2 křídla, 2 spojky, centr).

Po svém založení požádal klub obecní úřad o poskytnutí pozemku pro fotbalové hřiště. Byla mu přidělena obecní draha za řekou Skalicí. Otevření nového hřiště bylo slavnostní. Z náměstí od restaurace Na Knížecí šli v průvodu vedeném hudbou fotbalisti v dresech spolu s obecenstvem na hřiště, kde se uskutečnilo utkání mezi AFK Čimelice a SK Bělčice.

Po vybudování hřiště se činnost klubu zdárně rozvíjela. Dalšími soupeři vedle již zmíněných bývalo Pohoří, Ostrovce, Orlík, Milín, Kasejovice a pět píseckých klubů: ČASK, Slavoj, Union, DSK, Orinoko. Václav Vlna vzpomíná na zápas AFK Čimelice-ČASK Písek, který skončil 2:2, přestože za Písek nastoupil pozdější internacionál Jan Říha. Dále vzpomíná na zápasy Mirovice-Čimelice a Čimelice-Mirotice, které skončily shodně 2:2. Byla to přátelská utkání, mistrovská soutěžní utkání se v Čimelicích začala hrát až po roce 1950.
 
Vzpomínka L. Kulase: „Vzpomínám si na zápas s SK Laziště, který skončil naším vítězstvím 14:0. Utkvěl mi v paměti proto, že náš brankář neměl během celého utkání vůbec žádnou práci a jelikož byl podzim a byla mu zima, udělal si vedle branky ohníček, což se mi jako desetiletému velmi líbilo.“ 

Několik dalších jmen hráčů, kteří v předválečném období v klubu působili: Jindřich Škrna, Jarda Šmejkal, František Heřman, Vl. Mašík, Josef Kníže, Karel Huleš, Jan Lůzum a Jelen se Slámou, bývalí hráči píseckého Slavoje. Několik zápasů za Čimelice sehrál výborný písecký hráč Vágner, který byl později zkoušen pražskými ligovými kluby. Zapáleným funkcionářem byl Ruda Beran. Šatny u fotbalového hřiště nebyly, a tak míče a brankové sítě spolu s rohovými praporky byly uloženy v pohostinství Na Hvížďalce, kde se také hráči před zápasem převlékali.

V Čimelicích se před druhou světovou válkou hrál dobrý fotbal, a tak přicházeli nabídky k sehrání přátelských zápasů i od klubů zvučných jmen, jako v té době byla Sparta Košíře, Horymír Příbram, ARA Praha a dalších. Požadovaná částka pět až šest set korun však byla na tehdejší dobu příliš vysoká, a tak se tato utkání neuskutečnila.

Činnost klubu pokračovala i za války, třebaže podmínky v ní byly značně obtížné. Někteří hráči byli totálně nasazeni, tzn. že byli nuceně posláni na práci do Reichu. Přesto, pokud to jen trochu šlo, kopaná se hrála dál. Ponejvíce už jenom se soupeři z nejbližšího okolí. Časté byli zápasy s AFK Smetanova Lhota, SK Pohoří, SK Boudy, SK Mirotice a SK Mirovice.

Dlouhý je výčet jmen pracovníků, kteří v poválečných letech v čimelickém fotbale působili. Dlouholetým funkcionářem byl Karel Huleš, dlouholetým trenérem Jaroslav Červený. Dalšími trenéry byli: Jiří Kebhart, František Sádlo, František Kopecký, Václav Lokša, Ludvík Benda, Václav Hegenbart, Zdeněk Kysela, Karel Koubek. S mládeží pracovali Rudolf Sedláček, Václav Tlach, Jaroslav Knotek, Jan Adam, Jiří Koukol, Karel Šebek, Karel Froněk, Václav Bartůšek, Pavel Špiroch, Zdeněk Kadlec, Josef Vála. Funkci předsedy oddílu zastávali Václav Lokša, Václav Tlach, Václav Kačaba. V roce 1995 je předsedou fotbalového oddílu Josef Hrouda, organizačním pracovníkem a trenérem Zdeněk Kadlec ml.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.cimelice-fotbal.cz, na kterých najdete další informace.