Kovářov

Kovářov

Obec, rozkládající se v oblasti středního Povltaví, je na pravém břehu při silnici z Milevska do Krásné Hory, 11 km severozápadně od Milevska.  Obecní úřad spravuje 17 osad.

Kovářov se jako správní jednotka skládá ze sedmnácti osad s patnácti sty obyvateli a rozkládá se na ploše 5 050 hektarů.

První písemná zmínka o Kovářovu je z roku 1220. Kovářov, jak nám ukazuje historie, je však mnohem starší. Zdejší krajina byla dle archeologických poznatků osídlena již v 9. století. Na osídlení měla vliv i blízkost řeky Vltavy, jí i Kovářov může děkovat za svůj vznik a rozvoj. Na počátku měl Kovářov několik dvorců či tvrzí, hospodařily zde rody rytířské, které postupně prodávaly své majetky pánům z Rožmberka a Švamberkům. V roce 1592 připadl Kovářov prodejem do majetku pánů na Zvíkově a Orlíku.

Historie
První písemná zmínka o Kovářovu je z roku 1220. Kovářov, jak nám ukazuje historie, je však mnohem starší. Zdejší krajina byla dle archeologických poznatků osídlena již v 9. století. Na osídlení měla vliv i blízkost řeky Vltavy, jí i Kovářov může děkovat za svůj vznik a rozvoj.

Na počátku měl Kovářov několik dvorců či tvrzí, hospodařily zde rody rytířské, které postupně prodávaly své majetky pánům z Rožmberka a Švamberkům. V roce 1592 připadl Kovářov prodejem do majetku pánů na Zvíkově a Orlíku. Tento stav, i když již v jiné podobě trval až do roku 1919, kdy byla provedena pozemková reforma, lidé si půdu kupovali a samostatně na ní hospodařili.

Kovářovu se však ani světové dění nevyhýbalo. Víme, že i když v malém zapůsobila doba husitská. Hlavně pak třicetiletá válka, která zdejší kraj velmi zpustošila. Například z městečka Zahořany zůstala jen malá vesnička. Vesnička Hostín až na několik stavení zmizela. Procházející švédské vojsko žádalo na již tak chudých občanech výpalné. Toto bylo 17 století.

V 18. století šlo zde francouzské a pruské vojsko. V sedmileté válce (1756 – 1763) ukládala vláda neslýchané daně. Lidé si museli odepřít poslední od úst, aby mohli zaplatit daně. Na zdejší kraj dolehla bída a hlad. V letech 1771 – 72 zde vypukla epidemie moru. V kovářovské osadě jich z 3 096 zemřelo 2 180.

Tyto rány však obyvatele Kovářova nesrazily. Svou vesnici znovu budovali. Je zajímavé kolik domů a staveb z této doby nese na kamenech či zdech rok svého budování. V roce 1886 byla zřízena silnice z Milevska do Zahořan, což otevřelo tento chudý kraj světu. V této době hledalo mnoho občanů z kovářovské farnosti svůj nový domov za mořem. Bylo pro ně velké plus, že dovedli číst a psát, což jim velmi usnadňovalo nový život mezi mnohými negramotnými přistěhovalci. Základ k jejich gramotnosti jim dala škola, která zde byla, jak se píše v dochovaných písemných zprávách, již v 17. století. V 19. století byla v Kovářově zřízena pošta.

V obci se začal rozvíjet kulturní život. Byl zde založen sbor dobrovolných hasičů, který pracoval nejen k ochraně majetku a života svých spoluobčanů, ale velmi bohatá byla i práce na poli kultury a osvěty. Měl svůj divadelní soubor a vlastní jeviště. Po první světové válce začal v obci pracovat dramatický kroužek, z kterého později vznikl.za součinnosti členů hasičského sporu spolek divadelních ochotníků. Velmi bohatou činnost ukončil v prosinci roku 1957. Dnes jako připomínka této činnosti je zrestaurována opona, která je vyvěšena v zasedací síni obecního úřadu. V Kovářově byl v té době bohatý kulturní a společenský život. Mimo studentů, hasičů a divadelních ochotníků zde pracovala i katolická mládež, která měla své vlastní jeviště. Bohatá činnost různých spolků a mládeže byla zastavena po roce 1948.

V roce 1984 začal pracovat folklorní soubor „Kovářovan“, který propaguje kroj zdejšího kraje „kozácký“, národní písně a tance našich předků.

Jihočeský folklorní festival v Kovářově je zařazen mezi významné lidové slavnosti.

Historie obce je zachycena v knize „ Po stopách času obce Kovářov" , kterou sepsala Marie Müllerová – Hezoučká a byla vydána v roce 1986.

Kovářov má svůj vlastní znak a prapor.

Turistika
Jednotlivá zastavení Naučné stezky Kovářovska odpovídají zastavením lidových tradic Kovářovska.

Kovářov – zastavení 1.
Vážení návštěvníci, zavítali jste do jihočeské obce Kovářov, která Vám poskytuje tři trasy Naučné stezky s dvaceti jedna zastaveními, jež jsou pozvánkou a doporučením, jak poznat zdejší oblast. Kovářovsko nabízí příjemnou členitou krajinu se spoustou pahorků, lesních porostů, velké množství rybníků i malých rybníčků, které významně ovlivňují druhovou pestrost rostlin a živočichů.

Zdejší oblast je výjimečná z hlediska geologického a umožňuje zhlédnout pozoruhodné skalní útvary či balvany rozmanitých tvarů. Neméně zajímavá je i lidová architektura, která ukazuje v jednotlivých osadách historicky cenné stavby. Velký význam má Kovářovsko z hlediska národopisu, patří do oblasti Kozácka (Táborska – Milevska), může se pochlubit též osobnostmi z oblasti sběratelské a dlouholetou divadelní či folklorní tradicí, se kterou se budete setkávat na jednotlivých zastaveních.

Historie vsi sahá do začátku 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1220, kdy na zdejší tvrzi sídlil vladyka Budilov z Kovářova. Od roku 1461 patřil Kovářov Janu z Rožmberka, krátce byl i majetkem krále. Z dalších majitelů jsou nejznámější Švamberkové a od konce 16. století patřil k orlickému panství.

Památky
Nejstarší památkou v Kovářově je gotický kostel Všech svatých, farním byl již v roce 1220. Rozkvět zaznamenala ves v 17. a 18. století a z této doby pochází většina kulturních památek. Mezi nejvýznamnější patří sousoší Kalvárie a socha sv. Jana Nepomuckého z dílny sochaře Brokoffa. Architektonicky zajímavou je budova staré barokní fary z roku 1739 s mansardovou střechou, typickou pro stavby tohoto druhu na orlickém panství.

Březí – zastavení 2.
První zmínky o vsi pocházejí z 15. století. Tehdy sídlil na zdejší tvrzi Jindřich z Břízí, který pocházel z rodu vladyků Břízských a Netvorských z Břízí. Ke tvrzi patřily i nedaleko ležící Vepice. Koncem 16. století se stal majitelem Březí Jan Šturm z Hyršfeldu, který osadu připojil ke Kovářovu. Poté tvrz přestala být obývána a v 18. století zcela zanikla. Severně od vsi stojí při silnici do Předbořic boží muka, údajně připomínající vojenskou šarvátku, která se zde odehrála za třicetileté války.

Dobrá Voda – zastavení 3.
Osada bývala kdysi dvorcem, který patřil k petrovickému velkostatku. Jméno pochází pravděpodobně od dobré pramenité vody, jíž se připisovaly léčivé účinky. Studánka s údajně léčivou vodou byla pod lesem zvaným Horychová. Z dvorce vznikla později ves, která měla tři statky a tři chalupy. Z bývalé vsi se do dnešní doby zachovalo pouze několik stavení sloužících již jen k rekreačním účelům. Ve vsi stojí kamenná zvonička z roku 1895 a nedaleko ní malá kaplička zasvěcená Panně Marii.

Hostín – zastavení 4.
Původní středověká osada, o níž se dochovaly první zmínky ze 13. století, si dodnes zachovala díky několika roubeným domům starobylý ráz. Patřila Švamberkům, později rodu Čechovských z Čechovic a za třicetileté války téměř zanikla. Ve vsi je vystavěná malá kaplička, která pochází z roku 1908. V Hostíně prožil své mládí profesor Čeněk Holas, sběratel národních písní a tanců. Na severním okraji vsi je malý památník letce Václava Pešičky, hostínského rodáka, který tragicky zahynul na počátku 2. světové války v Polsku.

Chrást – zastavení 5.
V obci se dochovalo několik roubených chalup ve stylu venkovské lidové architektury. Uprostřed vsi stojí kaplička z počátku 20. století zasvěcená Panně Marii. Dějiny této osady jsou spjaty s nedalekými Holešicemi, kde se dochovala tvrz sloužící v současnosti k rekreaci. Na kraji vsi stojí bývalá budova školy, která je dnes využívána k turistickým účelům. Jižně od osady byla známá schwarzenbergská obora, v níž žili jeleni, daňci a mufloni. Obora byla sice po 2. světové válce zrušena, ale daňci se zde udrželi dodnes.

Kotýřina – zastavení 6.
Starobylá ves s tvrzí je připomínána již v roce 1291. Původně patřila osada i s tvrzí zemskému soudci Budilovi a v dalších letech se ve vlastnictví osady vystřídalo několik rodů. V roce 1519 převzal správu Kotýřiny Jan Hodějovský z Hodějova. Zúčastňoval se aktivně veřejného života, scházela se u něj řada básníků a literátů 16. století, kterými se obklopoval a jejichž činnost podporoval.

Na místě bývalé tvrzi, kde dnes stojí zemědělská usedlost č. p. 1, byla v roce 1938 umístěna na štítové zdi pamětní deska tomuto velkému českému humanistovi. Od roku 1584, kdy byla Kotýřina prodána pánům ze Švamberka, se historie vsi spojila s osudy Kovářova, s nímž byla součástí orlického panství.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.kovarov.cz, na kterých najdete další informace.