Sedlec

Sedlec

Pozoruhodná vinařská obec Jihomoravského kraje při státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Leží v údolní nivě, v nadmořské výšce 178 m na břehu největšího moravského rybníka Nesyt (322 ha), v samém srdci vzácných lokalit, jež v každém ročním období tvoří nezapomenutelnou scenérii vztahů života lidí a přírody.

Ze severu je chráněna vápencovými vyvýšeninami Pálavských kopců, Mušlovským, Liščím a Studánkovým vrchem. Na opačné straně lemuje horizont vápencový hřeben Skalky a Paví kopec, náležející k Valtické pahorkatině. Středem kotliny pak protéká Sedlecký potok, napájející soustavu čtyř rybníků, které jsou součástí Národní přírodní rezervace Lednické rybníky - Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský. Hodnota zdejší krajiny je dána zcela výjimečnou polohou a významem nejen v rámci Moravy, ale celé střední Evropy.

Historie
Osídlení Sedlece je doloženo již z doby lovců mamutů. První písemná zmínka o obci z roku 1305 je z tohoto pohledu vlastně docela čerstvá. Český král Václav III. v ní postupuje Sedlec Ortlibu Hendíkovi.

V té době už ale obec existovala, zřejmě od poloviny 11. století. Území na hranicích Moravy a Rakous přinášelo obci vedle výhod také nájezdy a plenění. Z toho důvodu byl asi Sedlec založen jako strážní bod před nebezpečím od východu. Po porážce rakouských Bábenberků českým králem Vratislavem II. v roce 1082 se Sedlec stal natrvalo součástí Moravy. Kostel s obcí ale zůstal nadále majetkem rakouských zemských pánů. Dějiny Sedlece jsou proto spojeny s majiteli mikulovského panství – Liechtensteiny a Dietrichsteiny, ale i majiteli sousedního panství Falkensteina Steinebrunn – Fünfkircheny.

Nejstarší dějiny Sedlece
Prvním písemným dokumentem vztahujícím se k Sedleci je listina z roku 1305, uložená v Liechtensteinském archivu ve Vaduzu. Václav III. v ní postupuje Sedlec Ortlibu Hendíkovi, o kterém se však již žádný další materiál nezmiňuje. Avšak Sedlec byl založen mnohem dříve, zřejmě již kolem roku 1050. Nasvědčují tomu nejen jmenné listiny, které kladou založení vesnic s koncovkou - brunn (pramen studna), nebo - dorf (ves) do období mezi roky 1000 a 1100.

Území dnešního Rakouska tzv. Východní marky sahalo tehdy až k Dyji a Moravě. Někdejším majitelem byl císař Jindřich III., který rakouskou říši svěřil svému místodržícímu - markraběti Leopoldu II. Bábenberkovi. Spravoval tedy i panství Falkenstein, k němuž území kolem Sedlece původně náleželo. Toto území bylo vždy v centru kulturního a politického dění, což přinášelo neustálé konflikty a plenění během válek. Obava Bábenberků z nebezpečných nájezdů Maďarů od východu byla nejspíš také hlavním důvodem k založení Sedlece.

Příběh zakladatele Sedlece
Příběh zakladatele Sedlece je zřejmě ukryt v původních středoněmeckých pojmenováních naší obce Voitelsbrunn a místa, kolem kterého byla vybudována tj. Margarten. Zdá se, že široká kotlina na moravsko-rakouské hranici, v níž Sedlec leží, byla tehdy součástí starého vnějšího říšského obranného systému.

Zakladatelem a praotcem Sedlece je nejspíš ochránce před útoky na Falkensteinsko (a tím celou říši) z východu. Tímto ochráncem byl královský místodržící Voit (spisovně Vogt, Foyt), který vyhloubil první obecní studnu (-brunn) naší vesnice. Studna ležela, jak je doloženo, v nejstarším domě ve svahu Staré hory nad Margarten tj. dvorcem válečných koní. Z tohoto stanoviště měl ochránce a zároveň pastýř dokonalý výhled k východu i na rozlehlou rovinatou kotlinu s pastvinami válečných koní.

Ta se táhla od Portzinslu (Tichý ostrov), na západním okraji Sedlece ke Královskému prameni v blízkosti Hlohovce. O několik století později byly na dně této úrodné pastviny podél potoka Včelínek vybudovány rybníky Nový a Nesyt. Dobové topografie a nejstarší popisy krajiny zde zaznamenávají pastviny s názvy Koňské laskominy, Koňské pochoutky, Koňský brod. Celé území podél hraničního potoka (Včelínek) nazývají přírodní ráj - Naturparadis. Potvrzují tím, že praotec Sedlece Voit (Foyt) měl při výběru místa pro založení naší obce šťastnou ruku.

Německá kolonizace
Po porážce Bábenberků v roce 1082 u Mailberku se stal Sedlec trvale územím Moravy. Kostel s obcí ale zůstal nadále majetkem Falkensteinského panství, který pouze ležel na moravské půdě. Politická situace, porážky a vítězství, sňatky a koupě však vztahy k území rychle měnily. Život Sedlece je proto ve své další historii spojen nejen s novými majiteli mikulovského panství Liechtensteiny (1249 - 1560) a Dietrichsteiny (1575 - 1945), ale také s původními majiteli panství Falkenstein pány z Fünfkirchenu a možná i dalšími dílčími držiteli.

Sedlec náleží k panství Mikulov od roku 1332, avšak celá ves patří Liechtensteinům teprve v roce 1570. Nejvíce obyvatel měl Sedlec v roce 1930, kdy zde žilo 895 Němců a 221 Čechů. V roce 1938 byl Sedlec zabrán německým vojskem a stal se součástí tzv. landrátu Mikulov. Po druhé světové válce bylo původní německé obyvatelstvo vysídleno.

Nejstarší mapa Sedlece
Kníže Ferdinand Josef Dietrichstein nechal po smrti svého otce Maxmiliána vyhotovit mapu mikulovského panství, která byla dokončena v roce 1657. Náčrtek k ní z roku 1657 je nestarším dosud nezveřejněným záznamem Sedlece. Otto Holzer - autor knihy Liebes Voitelsbrunn (Milovaný Sedlec) - vzácné výpovědí o našich kořenech a německé vsi Voitelsbrunn, ho získal teprve v únoru 1937 v zámeckém archivu v Mikulově. Teprve na jeho základě bylo možno vytvořit ucelený obraz nejstarších dějin naší vesnice a zhotovit celkový půdorys středověkého osídlení. Tento nenápadný dokument má pro Sedlec penězi nevyčíslitelnou cenu.

Dům rodiny Asimus
Až do nedávné současnosti zůstalo zachováno několik domků původní vsi kolem kostela v blízkosti dvorce válečných koní (Margarten). Tento dům po generace patřil rodině Asimus. Z neznalosti jeho neobyčejné historické ceny byl zbořen novými obyvateli až v padesátých letech.

Současnost
Dnes je Sedlec s 800 obyvateli samostatnou obcí Jihomoravského kraje. Stalo se tak v souvislosti se změnou územně správního uspořádání státu 1. 1. 2003. Svůj rozvoj staví Sedlec nadále na aktivitách šetrných k přírodě - na zemědělství, zejména vinařství a rozvoji turistiky a cestovního ruchu.

Vesnice, elektrifikována již v roce 1927, byla koncem osmdesátých let opatřena také obecním vodovodem, napojeným na vodovod Lednice. Zdrojem kvalitní pitné vody jsou však starobylé avšak stále vydatné studny v prameništi Skalky u Sedlece. Koncem devadesátých let byla celá vesnice plynofikovaná. V roce 2005 byla vybudována čistírna odpadních vod, která je v současné době ve zkušebním provozu. Opraven byl kulturní dům i hasičská zbrojnice i budova lázní, nyní sídlo Obecního úřadu Sedlec. Od počátku 70 let bylo v obci postaveno na šedesát rodinných domků.

Zajímavosti

Lázně
Historie zdejších lázní se datuje už od roku1362. Sirnaté minerální vody léčily řadu neduhů,například revma, kožní a neuralgické choroby. Období rozkvětu zahájil v roce 1669 Ferdinand Dietrichstein, když koupil téměř pustý dům s léčivým pramenem a postavil zde první budovu lázní.V roce 1782 ji Karel Maxmilián Dietrichstein nechal strhnout a na jejímmístě vybudoval moderní léčebný komplex v barokním slohu. Ročně se zde vystřídalo až 1000 hostí z Moravy i Dolních Rakous. Brzy po druhé světové válce byl provoz lázní ukončen. Pramen v Sedleci přesto nadále zůstává vzácným darem přírodya lázně čekají na svého nového zakladatele.

Kostel sv. Víta
Uprostřed návsi stál původně gotický kostel sv. Oldřicha, který upomíná věž z 15. století a křtitelnice s vročením1585. Na počátku třicetileté války kostel vyplenili uherští zbouřenci. Chrám byl poté barokně přestavěn a v roce 1672 nově zasvěcen svatému Vítovi. Vzácnou památkou je varhanní skříň se zlacenou barokní řezbou z konce 18.století. Z té doby pochází také dochovaná malířská a sochařská výzdoba kostela. Historickou památkou je také farní budova z roku 1794 a hřbitov z roku 1786.

Portzinsel a okrasný statek
Na západním okraji Sedlece leží při cyklistické trase na Mikulov rybník Nový a poloostrov zvaný Tichý ostrov, část původního Portzinslu. Počátkem 17. století tady kardinál Dietrichstein postavil letohrádek s okrasnou zahradou a oborou. S mikulovským zámkem ho spojil cihlovým mostem, kaštanovou alejí a snad i tajnou podzemní kočárovou chodbou. Ostrovní letovisko bylo centrem rozsáhlé komponované krajiny na moravskorakouském pomezí, podobné Lednicko-valtickému areálu.

Dnes takový to hospodářsky využívaný a přitom esteticky působivý celek označujeme jako okrasný statek. Pomalý úpadek tohoto krajinného skvostu, jehož součástí byl také mlýn, rybárna, ovčárna, lázně a barokní sochařská výzdoba, začal s vysušením Nového rybníka v roce 1855 a přetnutím ostrova železniční tratí v roce1872. Do někdejší krásy by okrasný statek měla probudit jeho připravovaná obnova.

Sochy Jana Nepomuckého
Dvě sochy sv. Jana Nepomuckého měly původně zřejmě ochraňovat obec z východní i západní strany. Sochu stojící u cesty ze Sedlece k Portskému mlýnu nechal v roce 1717 postavit starosta Martin Goldtberg a protokolem zavázal všechny své následovníky na radnici povinností o sochu pečovat a v případě jejího poškození ji nově postavit. Ze stejné doby pochází také druhá socha, která dnes stojí před kostelem. Její původní místo ale bylo na východním okraji obce při cestě na Hlohovec, u domu č. p. 139.

Turistika
Na kole i pěšky za přírodními pozoruhodnostmi a krajinnými krásami v okolí Sedlece. Krajina kolem Sedlece má nepřehlédnutelný půvab a ukrývá nespočetně přírodních pozoruhodností a krajinných krás. Leží na břehu největšího moravského rybníka Nesyt v malebné kotlině orámované Mikulovskou a Valtickou pahorkatinou. Jejím středem protéká potok Včelínek, který napájí soustavu Lednických rybníků. Nesyt je mokřadem evropského významu s výskytem chráněných rostlin a živočichů. Je výjimečně působivým prvkem v krajině, křižovatkou ptačích tahů a zastávkou tisíců protahujících vodních ptáků.

Slanisko u Nesytu je dnes jediným větším zachovalejším slaniskem České republiky, kde ještě můžeme obdivovat vzácné slanomilné rostliny a živočichy, jinak běžné až na březích Středozemního moře. Vápencová návrší Skalky, Paví kopec a Liščí vrch jsou jedinečnou ukázkou jihomoravských stepí Panonie - teplomilných květnatých trávníků se sucho a teplomilnou květenou a zvířenou.

Geologicky a paleontologicky významné lokality - Skalky, Stará hora, Studánkový vrch, Kienberk či Mušlov-pískovna nám nechávají nahlédnout do geologického vývoje Sedlece v dávné minulosti. Okružní jízda po památkách dietrichsteinského okrasného statku z doby končící renesance a začínajícího baroka uspokojí jistě i ty nejnáročnější.

Návaznost Sedlece na Lednicko-valtický areál a historický Mikulov nabízí Sedleci obrovský potenciál rozvoje turistiky a cestovního ruchu. Nabízí Sedleci rozvoj šetrný k hodnotám nejcennějším tj. k nádherné přírodě a podmanivé a úrodné venkovské zemědělské krajině.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.sedlecumikulova.cz/, na kterých najdete další informace.