Hrušky

Hrušky

Obec Hrušky (německy Birnbaum) se nachází 8 km severovýchodně od Břeclavi v rovinaté, jen místy zvlněné krajině v nadmořské výšce 175 m. Geomorfologicky je celý katastr obce součástí Dolnomoravského úvalu, který tvoří severní polovinu Vídeňské pánve.

Poměrně málo jsou zastoupeny vodní plochy. Jihovýchodním okrajem obce protéká Svodnice II, z vodních nádrží je největší rybník na Zahajce. Klima je zde teplé a velmi suché, s průměrnou roční teplotou 9,5°C a ročním úhrnem srážek 538 mm. Jedna z výhod obce spočívá v její výjimečné dopravní obslužnosti, leží na hlavním tahu Rakousko – Česko – Polsko a 4 km od dálniční komunikace Praha – Bratislava.

Historie
Obec se v písemných pramenech poprvé připomíná v roce 1368, kdy náležela k týneckému panství. Spolu s ním se Hrušky v 15. století dostaly k panství břeclavskému, které v roce 1638 koupili Lichtenštejnové a v jejichž držení vesnice zůstala až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Od roku 1850 byla obec začleněna do soudního okresu Břeclav a hejtmanstvím náležela Hustopečím, v letech 1850 - 1855 a poté v letech 1868 - 1948 byla součástí hejtmanství, později okresu Hodonín.

Pod nově vytvořený správní okres Břeclav připadly Hrušky roku 1949. Na znamení své vlastní správy měla obec i svou pečeť. Dochovala se pečeť s vyznačeným rokem 1622. Má kulatý tvar, v pečetním poli stojí hrušeň se čtyřmi větvemi, na jejichž koncích jsou plody, na levé větvi visí hrozen. Vedle stromu, po stranách heraldicky vpravo leží kosíř a vlevo srp, oba střenkou dolů a hrotem ven.

Osou celého osídlení je komunikace, podél níž byla rozložena selská stavení. Podle tohoto půdorysu lze usuzovat, že Hrušky jsou vesnicí kolonizační, založenou někdy na počátku 13. století. Její obyvatelstvo bylo stíháno válečnými útrapami středověku i novověku, neboť blízkost uherské hranice a otevřenost krajiny neskýtala místnímu obyvatelstvu mnoho příležitostí k záchraně před častými válečnými i loupeživými vpády na Moravu.

Velmi silně byly Hrušky poškozeny vpády Bočkajovců počátkem 17. století. Jejich nájezdy s sebou přinášely vždy velká utrpení. Rovněž třicetiletá válka, a to zvláště ve svém počátku, poznamenala naši obec. Po jejím skončení zůstalo z původních 52 osedlých gruntů 48 zpustlých, čímž se Hrušky zařadily mezi nejvíce zničené obce nynějšího okresu Břeclav. Znovu byly postiženy tureckým vpádem roku 1673, ale při sčítání lidu za Marie Terezie v roce 1763 zde žilo již 80 rodin s 521 obyvateli. Nejvíce obyvatelstva bylo napočítáno v roce 1961, kdy jejich počet byl stejný jako uvedený letopočet. Od té doby dochází k trvalému úbytku, takže při posledním sčítání lidu v roce 2001 zde žilo 1414 osob v 536 domech.

V 18. století se v Hruškách připomíná lichtenštejnský dominikální dvůr, ke kterému byli povinni robotovat poddaní jak z Hrušek, tak z okolních obcí např. Týnce a Nové Vsi. Desátek odváděli hrušečtí poddaní břeclavské vrchnosti, novoveskému faráři byli povinni odvádět 48 měřic sypaného obilí, 48 kuřat a 192 vajec. Obec byla, díky přírodním a klimatickým podmínkám, vždy zemědělsky zaměřena a zemědělství bylo hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel. To sebou přinášelo i činnosti související se zemědělstvím.

V obci se připomíná Místní družstvo pro chov hovězího dobytka, které vedlo plemennou knihu pro potřeby chovatelské práce, rovněž obec při své správě zajišťovala chov plemenných zvířat. Vodní družstvo se zase zabývalo melioračními projekty pro zregulování Svodnice protékající obcí, čímž by se zabránilo zaplavování úrodných pozemků a zlepšilo jejich obdělávání. V roce 1926 se z lichtenštejnského panství prodávala zájemcům půda. Zbývající část pozemků dala vzniknout v Hruškách třem tzv. zbytkovým statkům. Jejich majiteli se stali pánové Harásek, Fajman, Hrdlička (později Kotrnec). Později tyto statky přešly do vznikajícího Jednotného zemědělského družstva.

Jednotné zemědělské družstvo Hrušky se stalo časem největší pracovní příležitostí pro obyvatele obce. V roce 1973 se spojilo s JZD Týnec a poté v roce 1975 ještě s JZD Moravská Nová Ves a vzniklo tak JZD Jana Černého se sídlem v Moravské Nové Vsi, které v okresním měřítku dosahovalo velmi dobrých výsledků. V současnosti je Zemědělské družstvo v likvidaci a vznikly tři nové společnosti zabývající se zemědělskou výrobou, a to Agrotrend Hrušky, spol. s r. o., Forest-Agro, s r. o., Hrušky a Selvem, spol. s r. o., Hrušky.

Do života obce zasáhla rovněž železnice procházející naší obcí. "Severní dráha císaře Ferdinanda" v úseku Břeclav - Olomouc byla slavnostně otevřena 1. 5. 1841 a mimo jiné znamenala i pracovní příležitost pro mnoho hrušeckých občanů. Nádraží bylo v Hruškách zřízeno roku 1911 avšak na místě, které je od samotné obce vzdáleno asi 2 km. V historických pramenech se uvádí, že to bylo především díky zájmu majitele břeclavského cukrovaru p. Kuffnera, který chtěl nádraží využívat jako překladiště cukrové řepy. Pro osobní přepravu byla proto roku 1926 zřízena v Hruškách zastávka.

Tak jako ostatní obce a města poznamenaly i Hrušky obě světové války. Obětem 1. světové války je věnován pomník se jmény padlých spoluobčanů umístěný před budovu místní školy v roce 1925. Řada mužů z naší obce vstoupila za 1. světové války do legií, se kterými se účastnili bojů na Rusi, v Itálii i ve Francii.

V obci byla rovněž ustavena jednota Československé obce legionářské, která dala zhotovit padlému legionáři, hrušeckému rodákovi Františku Benešovi, pamětní mramorovou desku a osadili ji na budovu místní školy. Také za 2. světové války bojovali naši rodáci v zahraničních armádách. Ty, kteří se konce války nedočkali, připomínají pamětní desky, původně umístěné na fasádě školy. Dnes, po opravě fasády je naleznete na samostatném kameninovém podstavci před školou.

V době 2. světové války se v obci, za pomoci místních spoluobčanů, krátce ukrývala parašutistická skupina Clay se svou vysílačkou Eva. Všem třem členům této skupiny je věnována pamětní deska umístěná na místě jejich bývalého úkrytu. Hrušky byly osvobozeny 13. 4. 1945 sovětskými vojsky, zvláště se na osvobození podílela druhá střelecká rota 333. střeleckého pluku pod vedením poručíka Kovalenka. Osvoboditelům je věnován památník - socha sovětského vojína u obecního úřadu.

Památky
Dominantou obce je kostel sv. Bartoloměje z roku 1861, který zdobí zvon s českým nápisem ze 17. stol. a také škola věnovaná koncem 19. stol. obci knížetem Liechtensteinem za pronájem obecní honitby na 20 let.

O tom, že Hrušky mají bohatou náboženskou tradici, svědčí i překvapivý počet soch - sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Michala a pozoruhodná je také socha Nejsvětější Trojice a několik svatých křížů, které byly vytvořeny koncem 19. století.

Turistika

Podluží
Název Podluží se všeobecně odvozuje od typického znaku zdejšího kraje - stojatých vod - označovaných zde jako „luže“. Na správnost odvozování názvu Podluží od slova luže ukazuje nejen existence velkých rybníků ve 14. až 16. století, ale i jméno obce Lužice, doložené v pramenech ze 13. století.

Podluží je tedy kraj pod lužními lesy v nejjižnějším cípu země moravské na pravém břehu řeky Moravy, před soutokem s Dyjí, jde přibližně o oblast mezi městy Hodonín a Břeclav. Jedinečnost polohy této jihomoravské oblasti spočívá nejen v úrodnosti zdejších půd, ale i v blízkém sousedství Podluží s Rakouskem a Slovenskou republikou. Tento „malovaný kraj“, jak je oblast nazývána, se vyznačuje rovinatou krajinou a teplým podnebím. Díky těmto podmínkám se zde rozvinulo vyspělé zemědělství specializované zejména na pěstování teplomilných rostlin.

Vinařské stezky
Obec Hrušky protíná vinařská cyklostezka. Tuto stezku Podlužím přivítají ti, kteří neradi zdolávají kopce. Cyklistické trasy nejjižnější vinařskou oblastí, která svou rozlohou patří spíš ke středně velkým, vedou totiž převážně rovinami, přes osmnáct vinařských obcí.

Kdo ale chce projet celou trasu vinařské stezky Podlužím, bude muset pořádně šlápnout do pedálů nebo si ji rozdělit na víc částí a dnů. Měří totiž 113 kilometrů a po znojemské je vůbec nejdelší z devíti zatím vyznačených vinařských stezek. Vzdálenosti mezi jednotlivými sídly jsou totiž poměrně velké a navíc severní část trasy projede i mutěnickou vinařskou oblastí. Komu se přece jen zdá tolik kilometrů příliš, může absolvovat jen některé ze tří okruhů, jež trasa nabízí.

Vhodným místem pro start je Břeclav, dopravní uzel, kam se snadno dostanete vlakem nebo třeba autem. Po nábřeží Dyje vede trasa pětikilometrovou stezkou k zámku Pohansko a tady kopíruje zdejší naučnou stezku. Místo je vhodné k odpočinku a prohlídce archeologické expozice.

Trasa dál pokračuje lužním lesem do Lanžhota a odtud na sever podél toku říčky Kyjovky srdcem celého Podluží, obcemi Kostice, Tvrdonice, Týnec, Moravská Nová Ves a Mikulčice. Stezka úmyslně nevede nejkratší trasou, ale v obcích kličkuje, aby zavedla cyklisty k místním pamětihodnostem - sklepním uličkám. Jen čtyři kilometry z Mikulčic je to ke staroslovanskému hradisku Valy.

Místní komunikací podél železniční tratě vine vinařská stezka Podluží Lužice, zanedlouho, po sedmatřiceti kilometrech, pokračuje k hodonínskému zámku. Zdatnější mohou pokračovat dál k severu přes Rohatec, borovými lesy na píscích do Vacenovic, k nejsevernějšímu bodu trasy a také poloviny cesty. Vinice, kterými projíždíme do "fotbalových" Ratíškovic a "hornických" Dubňan, už patří mutěnické vinařské oblasti. V úseku Vacenovice - Dubňany je naše cesta shodná s trasou Páteřní Moravské vinné stezky.

Další úsek vede kolem Nálezného rybníka lesem Doubrava po cestě Nová Hajdová k rybniční soustavě na říčce Kyjovce a podél ní a později přímo po hrázi mezi rybníky, pokračuje do Dolních Bojanovic zpět do vinařské oblasti Podluží. Pohodlná rovina se tady začne mírně zvedat přes obce Starý Poddvorov a Nový Poddvorov. Z kopců, zvaných příznačně Roviny, sjíždí trasa mezi vinice do známé sklepní uličky Nechory v Prušánkách. Kdo má ještě i zde, po osmdesáti sedmi kilometrech sílu pokračovat, má před sebou závěrečné rovinaté finále mezi ropnými věžemi do Moravské Nové Vsi. Za nadjezdem odbočuje vinařská stezka vpravo po místních komunikacích přes obec Hrušky, zdejší sklepní uličkou kolem areálu podzemních zásobníků plynu směřuje do Staré Břeclavi.

Má-li být okruh úplný, zbývá zdolat posledních devět kilometrů po místních komunikacích kolem břeclavského zámku, Kančí oborou do Charvátské Nové Vsi a přes Poštornou zpět do centra Břeclavi k nádraží.

Po takovém dni si každý večer ve vinném sklepě zaslouží. A je z čeho vybírat: staré viniční tratě nad nivou říčky Kyjovky produkují kvalitní révu především bílých odrůd veltlínské zelené, ryzlink rýnský a ryzlink vlašský, z modrých odrůd zachutná zejména svatovavřinecké a frankovka.

Nástupní místa
Výhodným východištěm je dopravní uzel Břeclav. Začít však můžete také v hodonínské nebo v některé z železničních stanic na trati Břeclav - Přerov, kterou vinařská stezka Podlužím míjí: Hrušky, Moravská Nová Ves, Lužice nebo Rohatec. Tato trať také případně umožní zkrácení trasy. Začít můžete i přímo od vinného sklepa, kde jste si předem zajistili ubytování.

Na co dát pozor
Cesta vede většinou po místních komunikacích nebo málo frekventovaných silnicích třetí třídy a je poměrně bezpečná. Zvýšenou pozornost věnujte křížení frekventované silnice I/55 v Rohatci, Moravské Nové Vsi a Staré Břeclavi. Frekventované jsou také úseky ve městech, především z Poštorné do Břeclavi a v Hodoníně z centra až po odbočku na Rohatec. Celá trasa vede po zpevněných komunikacích různých kvalit povrchu, nezpevněný je kilometrový úsek v lese mezi Rohatcem a Vacenovicemi a krátký úsek mezi Břeclaví a Charvátskou Novou Vsí.

Značení
Vinařská stezka Podlužím je značena standardními žlutými cykloturistickými značkami s tmavě oranžovým logem vinařské stezky (stylizovaný vchod do vinného sklepa). Stejná barva je použita také na obálce cykloturistické mapy vinařské oblasti Podluží.

Zajímavosti v okolí

Lednicko - valtický areál
Lednicko-valtický areál je jednou z nejvzácnějších perel pokladnice historického a kulturního bohatství České republiky a také jeden z nejpozoruhodnějších přírodních a současně i umělecko historicky významných území střední Evropy. Je považován za nejrozsáhlejší celek komponované krajiny v Evropě a asi i na světě. Vznikl od konce 18. do poloviny 19. století promyšlenou činností tehdejších majitelů panství Lichtensteinů a dnes je zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Jeho dvěma centry jsou Valtice a Lednice známé hlavně svými zámky a parky. Ve volné krajině jsou zde rozmístěny romantické stavby v podobě letohrádků či loveckých zámečků, jako např. Minaret, Janův hrad, Hraniční zámeček, Apollonův chrám, Belveder, chrám Tří grácií, kaple sv. Huberta, kolonáda na Rajstně, Lovecký zámeček, Nový dvůr, obelisk, Rendes–vous (Dianin chrám), Rybniční zámeček, Lány, Pohansko a další. Součástí je i soustava Lednických rybníků.

Pálava
Chráněná krajinná oblast Pálava byla vyhlášena v roce 1976. Nachází se v nejjižnější části Moravy mezi řekou Dyjí a česko-rakouskou hranicí. Lidová etymologie vysvětluje jméno Pálava jako "země spálená sluncem", vzhledem k suchému a teplému podnebí celé oblasti.

Přírodovědná i kulturní výjimečnost celého území nalezla své ocenění v návrhu na začlenění do světové sítě biosférických rezervací UNESCO. Stalo se tak na podnět Československého výboru programu Člověk a biosféra v roce 1986.

CHKO Pálava je oblíbeným cílem turistů z celého území republiky i ze zahraničí, kteří sem přicházejí obdivovat neobvykle krásnou krajinu, přírodu, historické i architektonické památky i využívat pohostinnost místního obyvatelstva. Nejvyšším bodem je Děvín. Na dalších vrších jsou zříceniny středověkých hradů Děvičky a Sirotčí hrádek.

Pavlovské vrchy jsou domovem vzácných stepí, lesostepí, teplomilných doubrav a suťových lesů. Mnoho návštěvníků sem přichází na jaře, aby obdivovali kvetoucí koniklece, kosatce a hlaváčky. Perlou je jedna z posledních lokalit slanomilné vegetace v České republice v národní přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu. Součástí oblasti je zbytek lužních lesů u Novomlýnských nádrží (Křivé jezero). Z několika míst se nabízí pohled na velkou část jižní Moravy, přilehlé oblasti Dolních Rakous a slovenské Malé Karpaty. Chráněná příroda je přístupná pouze pro pěší.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.hrusky.cz/, na kterých najdete další informace.