Mikulov

Mikulov

Zajímavosti
Blížíte-li se ke starobylému Mikulovu z kterékoli strany, vždy Vás uvítá jedinečným panoramatem se siluetou zámku, Svatého kopečku a Kozího hrádku.

Historické středověké jádro města bylo již v roce 1952 prohlášeno městskou památkovou rezervací. Hlavní dominantou je barokní zámek, který byl za nejslavnějších dob sídlem olomouckého biskupa kardinála Františka Ditrichštejna. Mikulov byl tehdy faktickým hlavním městem Moravy.

Dnes jsou v prostorách zámku uloženy cenné sbírky, jejichž exponáty jsou k vidění ve stálých expozicích Regionálního muzea. Zcela unikátní jsou vinařské expozice s obřím sudem a dřevěnými kládovými lisy v zámeckém sklepení. Mikulov je výchozím bodem vinařské naučné stezky, která na trase okolo Pálavy seznamuje návštěvníky s vinařstvím a tradicemi v mikulovské vinařské oblasti.

Na náměstí vyniká nad ostatní domy renesanční dům U rytířů zdobený sgrafitem. Prostor oživuje monumentální barokní Sloup nejsvětější Trojice. Dominantou, uzavírající náměstí na jeho východní straně, je Ditrichštejnská hrobka, která je po celkové rekonstrukci od roku 2001 otevřena pro veřejnost. Významnou kapitolu mikulovské historie napsali Židé. O velikosti a síle zdejší obce vypovídá rozsáhlý hřbitov a významné památky, které popisuje naučná stezka v židovské čtvrti.

Jednou z největších mikulovských gotických staveb je farní a kolegiátní kostel sv. Václava. Součástí komplexu piaristického gymnázia byl Kostel sv. Jana Křtitele s působivou malířskou výzdobou interiéru. Siluetu Svatého kopečku, který se stal v 17. století významným poutním místem, korunují kostel sv. Šebestiána, zvonice a kaple křížové cesty. Pěkný výhled na město nabízí kromě zámecké vyhlídky a Svatého kopečku také přístupná věž Kozího hrádku.

Z historie města
Již před rokem 1218 založil Přemysl Otakar I. mikulovský hrad., aby pomohl zajistit zemskou hranici mezi Moravou a Rakouskem. Skály, na nichž byl hrad postaven, dosud nesou gotické obranné věže. V roce 1249 získal královský hrad za věrné služby lénem Jindřich z Lichtenštejna. Město postupně získalo důležitá hospodářská práva a stalo se důležitým hospodářským centrem Moravy.

V 15. století se ve městě usadili Židé a židovská obec se postupně stanula v čele moravského Židovstva. Od poloviny 16. století do roku 1851 zde sídlil i zemský rabín. V letech 1553 až 1573 působil v Mikulově také legendární rabi Löw, údajný tvůrce pražského Golema, a založil zde vysokou školu židovské náboženské teorie.

V roce 1524 přišli do města novokřtěnci, náboženští emigranti ze Švýcarska a během svého stoletého působení se zasloužili o rozvoj řemesel a vinařských tradic. Mikulovští habáni vynikali v lékařství a lazebnictví, ale jejich hlavním zaměstnáním byla řemesla, práce v zemědělství a vinařství. Prosluli svým keramickým fajánsovým nádobím, které okouzluje dodnes dokonalostí tvarů a svítivě bílou polevou - fajánsí. Vůbec první mikulovská tiskárna patřila právě Novokřtěncům. Přestože tiskárna působila v Mikulově pouze dva roky, bylo v ní vydáno sedmnáct spisů.

Mikulovské panství Lichtnštejnové prodali v roce 1575 Ditrichštejnům, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Jejich erb, se dvěma vinařskými noži se stal součástí městského znaku.

Výraznou mikulovskou historickou osobností byl František Ditrichštejn, kardinál, olomoucký biskup a gubernátor Moravy. Za jeho vlády byl hrad přestavěn na pohodlný luxusní zámek. V roce 1611 kardinál František zahájil stavbu kapucínského kláštera s kostelem a v jeho sousedství byla v roce 1623 postavena loreta. Stavby padly v roce 1784 za oběť požáru a na jejich místě byla postavena rodinná hrobka Ditrichštejnů.

V době vlády kardinála Františka byl vrch Tanzberg ozdoben italskou kampanillou a kaplí sv. Šebestiána a dostal jméno Svatý kopeček. Důležitost Mikulova byla podtržena vytvořením kolegiátní kapituly z kostela sv. Václava. Pro duchovní atmosféru města mělo obrovský význam založení piaristického gymnázia. V Mikulově poprvé vstoupil řád piaristů do českých zemí.

Blahobyt a prosperita obchodního města závisely na mírových podmínkách. Městské hospodářství citelně poznamenala třicetiletá válka, jeho rozpadu se Ditrichštejnové snažili zabránit podporou obchodu s vínem a zakládáním nových vinic. Po ničivém požáru v roce 1719 byl zámek barokně přestavěn a nádvoří a interiéry byly oživeny sochami mladého rakouského sochaře Ignáce Lengelachera, který v Mikulově a okolí našel práci pro zbytek svého života.

Sídelní město Ditrichštejnů s reprezentativním zámkem se stalo místem jednání státního významu. V roce 1622 zde byl uzavřen mír s Gaborem Bethlenem. Právě ve zdech mikulovského zámku přijala Marie Terezie v roce 1753 hold moravských stavů. Po bitvě u Slavkova tu v prosinci 1805 podepsal Napoleon mírovou smlouvu s Rakouskem. V roce 1866 zde probíhala prusko-rakouská mírová jednání.

V roce 1952 byl Mikulov prohlášen Městskou památkovou rezervací.

Kultura, galerie, muzea
Muzejnictví v Mikulově se datuje od roku 1913, kdy byl založen muzejní spolek. Od počátku sbírky ošetřoval PhDr. Karel Jüttner, který byl neodlučně s muzeem spjat, neboť od prvopočátku až do své smrti v roce 1959 byl jeho ředitelem.

V roce 1959 bylo muzeum přemístěno na zámek. V následujícím roce byla provedena územní reorganizace, vznikl dnešní okres Břeclav a z muzea v Mikulově bylo vytvořeno Okresní vlastivědné muzeum. Muzeum se zaměřuje na dokumentaci vývoje společnosti i přírody.

V současné době zde mají zastoupení následující obory: archeologie, historie, dokumentace vinařství, zoologie, entomologie a botanika. V jeho depozitářích je uloženo téměř čtvrt milionu sbírkových předmětů. Část sbírek může veřejnost spatřit v expozicích a na výstavách. Návštěvníci si mohou prohlédnout expozici vinařství - část staré expozice v zámeckých sálech, novou v prostorách přiléhajících k zámeckému sklepu s obřím sudem, kládovým lisem a vřetenovými lisy.

Dále muzeum nabízí expozici uměleckého řemesla od baroka po empír, obrazy W. Grölla, břitovou věž, zámeckou knihovnu, expozici v synagoze, archeologickou expozici Věk lovců mamutů v Dolních Věstonicích a expozici bratří Mrštíků v Divákách. V Mikulově se koná ročně kolem deseti výstav.

V tomto roce 2001 např. výstava o počátcích organizovaného cestování Vzhůru na cesty, výstava O živůtcích, spodničkách, košilkách a dalších kouscích oděvů pod šatem ukrytých, děl z mikulovských výtvarných sympozií. Regionální muzeum je od 1. dubna do 31. října otevřeno denně, mimo pondělí.

Zámek
Vlivem válečných nájezdů se z románské, první historicky doložené, stavební etapy města nic nezachovalo, vyjma jediné stopy ze zámeckého vrchu, kde vyrostl kolem roku 1218 středověký královský a od roku 1249 lichtenštejnský hrad. Dodnes zachovanou uměle vytesanou skalní branou se vcházelo do hradního nádvoří a hradního paláce , střeženého od severu válcovou věží z poloviny 13. století.

V budování hradu pak pokračují první Lichtenštejnové. Hlavní přestavba se uskutečnila ve 14. století, kdy pozdně románský hrad byl přebudován v hrad gotický. V té době vzniká předhradní věž s břitem a další hranolová věž. Vlastní hrad měl tři podlaží. V osmdesátých letech 14. století byla vestavěna do hlavní věže hradní kaple,která měla tvar válce s osmibokou věží. V polovině 16. století z obav před blížícím se tureckým nebezpečím dochází k nové přestavbě mikulovského hradu.

V rozích obranných zdí jsou v letech 1540 až 1550 vybudovány na jihovýchodní, jihozápadní a západní straně mohutné a pevné bastiony, vysunuté z hradebního pásu s půlkruhovitě ukončenými dělostřeleckými rondery, které zůstaly dodnes charakteristickým znakem zámku. V roce 1560 slábne moc Lichtenštejnů a město se na krátkou dobu dostává do rukou uherského válečníka Ladislava Kereczenyiho z Kanyaföldu.

Ten začíná po požárech v roce 1561 přestavovat hrad v renesanční zámek. Panství pak přechází v roce 1575 do moci Ditrichštejnů. Ti pokračují v přeměnách zámku za mimořádného úsilí Františka Ditrichštejna, olomouckého biskupa a skutečného vládce Moravy, který přestavuje zámek ve svou hlavní rezidenci.

V této době, tj. v letech 1611 až 1618, nabývá hrad podoby pozdně renesančního sídla. Zmíněné bastiony jsou na západní straně zaklenuty a zvýšeny o jedno patro. Současně je opatřen stropem nejmohutnější bastion, vysunutý z hradeb severním směrem, a je v něm umístěn reprezentační Sál předků. Tato přestavba se protahuje až do roku 1633.

Po požárech v roce 1719 dostal zámek novou podobu v duchu vrcholného baroka. Architekt Gustav Alexander Oedtl změnil dosavadní třípatrovou budovu na dvoupatrovou, přičemž její výška zůstala zachována. Na východní straně je zbořena hradební zeď a na jejím místě vystavěna letní jezdecká škola se schodištěm do zahrady. Až roku 1728 byla dokončena jízdárna (dnešní divadelní sál), níže pak stáje a deputátní budovy. Na východní straně vzniká místo krytého altánu terasa na mohutných arkádách.

V roce 1945 je zámek zapálen ustupujícími nacistickými vojsky a ze zámku zůstávají jen ohořelé trosky. V roce 1947 se začíná s obnovou zámku do dnešní podoby.

Židovské památky
Mikulov byl již od 1. poloviny 15. století významnou sídelní lokalitou židovského obyvatelstva. Židé začali do města přicházet ve větším počtu pravděpodobně po roce 1421, kdy byli vyhnáni z Vídně a Dolních Rakous. Další vlna židovského obyvatelstva se ve městě usídlila po roce 1454, po jejich vypovězení z moravských královských měst Znojma a Brna. Židé se usazovali v prostoru ulice Za Hradem - Hinter dem Haus, Hinter dem Schloss - dnešní Husova ulice, která se stala páteří celé židovské čtvrti.

Díky výhodné poloze Mikulova a zároveň díky příznivým společenským a ekonomickým podmínkám se brzy poté zdejší židovská obec stala jedním z nejdůležitějších kulturních, správních a politických center Židů v českých zemích. Již před polovinou 16. století tu byl zřízen úřad moravského zemského rabína, který spravoval veškeré židovské obce na Moravě až do roku 1851.

Kulturní vyspělost zdejší komunity pak odráží i působení takových osobností, jako byl v 16. století rabín Jehuda Löv ben Becalel, legendami opředený tvůrce Golema, autor samosprávného zákoníku rabín Menachem Mendl ben Abraham Krochmal (1648-1661), nebo "zázračný" rabín Mordechaj ben Abraham Benet (1789-1829). Z mikulovské židovské čtvrti pocházeli i bratři Sonnenfelsovi, z nichž především Josef se uplatnil na evropské politické úrovni jako poradce císařovny Marie Terezie a představitel osvícenství. Ve zdejší čtvrti se narodil i pozdější rakouský spolkový prezident dr. Adolf Schärf (1890-1965).

Židé tvořili v Mikulově demograficky vždy velmi silnou složku osídlení, což se projevilo v jejich podílu na obchodu a po josefínských emancipačních reformách koncem 18. století i v průmyslu oblasti. V závěru 18. století tak tvořili 40,6% obyvatelstva a v polovině 19. století dokonce 41,8%. Židovská obec získala v roce 1848 samostatné politické postavení v čele se starostou.

První rakouská ústava z roku 1848 dala Židům plnou občanskou rovnoprávnost, vedla ke zrušení regulace počtu židovských rodin v jednotlivých lokalitách, odstranila zvláštní židovské daně, umožnila jim nabývat nemovitosti a půdu a zajistila naprostou svobodu stěhování. To se projevilo opuštěním stísněných domů ve staré židovské zástavbě a zakupováním domů v jiných částech města.

Po vzniku Československé republiky se židovská politická obec sloučila s křesťanskou obcí, ale kulturní život židovské komunity se rozvíjel v různých spolcích. Činnost tohoto společenství v Mikulově ukončily události druhé světové války.

Mikulovská vinařská oblast
Vinice naší největší moravské vinařské oblasti s velmi teplým a suchým podnebím se nachází v nejteplejším místě jižní Moravy na ploše více než 2 750 ha. Střediskem oblasti je starobylé město Mikulov.

Okolní krajině vévodí vápencová bradla Pavlovských vrchů, na jejichž jižních svazích se nacházejí nejlepší viniční polohy této oblasti. V tradičních vinařských obcích Pavlov, Horní a Dolní Věstonice, Dolní Dunajovice i Perná se na vápenitých půdách rodí znamenitá vína s charakteristickým buketem.

Oblast však zahrnuje i obce Pálavě vzdálenější - na západ území až po Novosedly, na sever Popice i Pouzdřany a na východ obce kolem Valtic, města s bohatými vinařskými tradicemi, které si s těmi mikulovskými nikterak nezadají.

V mikulovské vinařské oblasti dozrávají do znamenité kvality zejména bílé odrůdy. Tradičními podpálavskými odrůdami jsou Veltlínské zelené a zejména Ryzlink vlašský, který zde vyzrává do výjimečné jakosti. Obě odrůdy jsou rovněž výbornou surovinou pro výrobu šumivých vín. Velmi dobrou kvalitou vyniká také Rulandské bílé a Chardonnay a oblíbené jsou i Pálava a Aurelius, vytvořené cílevědomou prací zdejších šlechtitelů.

Na Valticku se pěstuje tradiční Sylvánské zelené a vinařské obce severně od Pálavy se proslavily znamenitými víny aromatických odrůd Ryzlink rýnský a Tramín. Tisíciletá historie vinařství se hluboce zapsala do zdejší kultury.

Výtvarným projevem lásky k vínu jsou například dna vinných sudů zdobené dřevořezbami nebo kládové lisy, které si můžete prohlédnout ve vinařské expozici mikulovského muzea. Vřelý vztah zdejších lidí k vínu vyjadřuje rovněž bezpočet lidových písní.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mikulov.cz/, na kterých najdete další informace.