Velké Pavlovice

Velké Pavlovice

Historie
Katastr Velkých Pavlovic byl intenzivně osídlen už prvními zemědělci v neolitu a od té doby se zde různé archeologické kultury střídaly prakticky až do doby velkomoravské. O tom také svědčí archeologické nálezy z Velkých Pavlovic a okolí. Jsou zde naleziště sídlišť již z období dávno předkřesťanského. Zejména v okolí cihelny jsou zaznamenány četné nálezy ze starší doby kamenné, jako např. mamutí kosti, pazourky a diluviální kosti. V obci je známé sídliště mladší doby kamenné s moravskou malovanou keramikou a kostrové hroby se zvoncovitými poháry, sídliště únětické kultury, žárové hroby z doby římské a mnoho dalších nálezů.

Jádro starých Pavlovic bylo položeno na severním okraji dnešního intravilánu (zastavěné části území obce) a převážná část nynější zástavby je až mladšího data a je orientována podél komunikace směřující severním směrem od Břeclavi ke Kloboukám a dále do vnitrozemí. Tato kolonizační část musela vzniknout někdy před polovinou 14. století, neboť k roku 1355 se zde připomíná kostel, který je postaven již mimo půdorys staré předlokační vsi.

Poprvé se ves připomíná roku 1252, kdy její majitel Boček z Obřan dává část vinného desátku cisteriánskému klášteru ve Žďáře. Její majitelé se velmi často střídali jako i v ostatních vsích a městečkách tohoto kraje. Když roku 1512 daroval Vilém z Pernštejna svému zeti Jindřichovi z Lipé, jenž v té době držel pavlovický statek, také panství Hodonín, byl osud s tímto panstvím svázán až do zániku patrimoniální (svobodné pozemkové vlastnictví) správy v roce 1848.

Ani spojení s hodonínským panstvím však Pavlovice neušetřilo častých změn majitelů, ke kterým docházelo buď prodejem, nebo konfiskací (zabavení) a předáním do držby jinému feudálovi. Tyto změny probíhaly v podstatě po první tři čtvrtiny bouřlivého a krutého 17. století, jež významně ovlivnilo stav městečka.

Před zakoupením statku Bedřichem, hrabětem z Oppersdorfu, v roce 1676 však byl statek zkonsolidován a od té doby se o Pavlovicích mluví jako o Velkých Pavlovicích. Pro svou vzdálenost od centra byl však statek spravován jako samostatný a patřilo k němu 8 vesnic z okolí. Posledním majitelem panství byla císařská rodiny Habsburků od r. 1762 do 1921. V r. 1891 byly Velké Pavlovice povýšeny rozhodnutím císaře Františka Josefa I. na městečko - městys a od roku 1967 se staly městem.

S novou správní organizací habsburské monarchie v roce 1850 byly Velké Pavlovice začleněny do soudního a politického okresu Hustopeče. Když v říjnu 1938 tento okres okupací Hustopečí zanikl, připadly k soudnímu okresu Klobouky a s ním k politickému okresu Hodonín. Po osvobození Sovětskou armádou 15. dubna 1945 a po obnovení okresu Hustopeče se do tohoto okresu Pavlovice vrátily. Od roku 1960 jsou součástí okresu Břeclav.

Četné změny majitelů v 17. století byly dány nejen častými politickými zvraty, ale také silným zničením celého statku a Pavlovic zvláště. Z doby třicetileté války patřily Pavlovice k nejhůře postiženým místům tohoto okresu. Vždyť z kvetoucí vsi patřící se svými 166 selskými grunty k největším na teritoriu nynějšího okresu Břeclav, zbylo po třicetileté válce jen torzo o 21 gruntech, tj. 12,65 %.

V roce 1716 dosáhl počet selských usedlostí poloviny stavu z doby před jedním stoletím a žilo zde 84 selských rodin. K bouřlivému vzestupu počtu obyvatel došlo až v první půli 18. století, a tak sčítací komisaři Marie Terezie napočítali v Pavlovicích v roce 1763 na 728 osob ze 114 selských a 72 podružským rodin. Tento významný přírůstek obyvatel lze nepochybně připsat hlavně tomu, že Pavlovice byly centrem tzv. Horního statku hodonínského panství.

Od té doby se počet obyvatel Pavlovic neustále zvyšoval a při posledním sčítání lidu 1. března 2001 zde bylo zjištěno 3 104 osob.

Památky

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
(nám. 9. května, Velké Pavlovice)
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je postaven v barokním slohu. Nechal jej zde vystavět majitel velkopavlovického a hodonínského panství, hrabě Bedřich z Oppersdorfu (r.1670 - 80). Kostel byl původně bez věže, v pozdějším období měl pouze menší dřevěnou věž, až v roce 1883 byla postavena dnešní 35 m vysoká věž a byly zavěšeny zvony. Nad vchodem kostela je dodnes k vidění reliéf hrabat z Oppesdorfu. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie je kopií obrazu slavného italského mistra Domenicheniho. Klenba kostela spočívá na osmi pilířích. V bezprostřední blízkosti sousedí tento svatostánek s novorenesančním hřbitovem. Vlastníkem kostela je římskokatolická církev.

Do třicetileté války, před bitvou na Bílé hoře, stával na stejném místě gotický kostel zasvěcený sv. Kateřině, ten byl však na počátku třicetileté války, r. 1623 úplně zničen. Současný kostel stojí na stejném půdorysu jako kostel zpustošený. Ten byl cca o dvě třetiny menší než dnešní.

Připomíná-li se k roku 1355 kostel, musela v té době existovat i fara. Protože v 16. století držel Pavlovice rod pánů z Lipé, který patřil k nekatolíkům, postavili si zde příslušníci jednoty bratrské svůj sbor, který byl vysvěcen v roce 1581. Nový sbor pak byl postaven v roce 1592. V roce 1545 se tu usadili také novokřtěnci, kteří však ves záhy opustili. Už na počátku třicetileté války byla fara opuštěna a farnost byla spravována z Podivína. Teprve v roce 1686 byla obnovena a byl zde usazen katolický farář. Nekatolíci se zde udrželi poměrně dlouho, neboť se uvádí, že Bedřich z Oppersdorfu, který se Pavlovic ujal v roce 1676, vypověděl odtud ještě zbytek nekatolíků. Dnes je fara součástí děkanství klobouckého.

Svátek Nanebevzetí Panny Marie, ke kterému je Velkopavlovický kostel zasvěcen, je odpradávna datován k 15. srpnu. Tento den představoval jeden z hlavních a současně nejstarších svátků mariánského kultu, slaveného již ve 4. století v Římě, Cařihradu a dokonce i arménské církvi. Toho dne se v kostele světily byliny, plody a semena (proto taky svátek Panny Marie kořenné), jimž se v lidovém léčitelství připisovala zvláštní moc. Liturgické svěcení květin je známo již z 9. a 10. století a navazovalo snad na dávný svátek plodů.

Socha sv. Jana z Nepomuku
(nám. 9. května, Velké Pavlovice)
Socha sv. Jana z Nepomuku je datována k roku 1786, stojí také před místním kostelem a to po levé straně od jeho vchodu.

Jan Nepomucký se stal dle legendy patronem bezpečného putování a šťastného návratu. Stal se i patronem Čech, kněží a zpovědníků, mostů, lodníků, vorařů a mlynářů. Chránil proti pomluvám a velké vodě. Život Nepomuckého měl mnoho společného s tímto živlem. Svatý Jan Nepomucký pocházel z města Nepomuku, kde se narodil kolem r. 1345 a byl pokřtěn v ranně gotickém kostele sv. Jakuba. Tento kostel zachvátil několikrát požár, ale přesto nikdy neshořel. Jako kdyby ho svým způsoben vodou někdo chránil. Ve svém dospělém životě byl Nepomucký mučen a jeho mrtvé tělo bylo dne 20. března 1393 vhozeno do řeky Vltavy – voda se mu tedy stala osudnou. Na místě jeho konce stojí dodneška na Karlově mostě socha sv. Jana Nepomuckého.

Velkopavlovická socha stála původně u křižovatky silnic Velké Pavlovice – Bořetice a to také v blízkosti vod. Na této křižovatce stojí barokní zámeček rodu Habsburků (dnešní Moravská Agra, a. s.), který byl obklopen několika rybníky a pod rybníky tekl a teče dodnes potok Trkmanka. Při stavbě vinařských závodů byla v r. 1947 přemístěna před kostel.

Sousoší Piety
(nám. 9. května, Velké Pavlovice)
Sousoší Piety je datováno k roku 1762, nachází se před kostelem Nanebevzetí Panny Marie, po pravé straně od jeho vchodu. Znázorňuje bolest Panny Marie nad tělem Ježíše Krista po ukřižování.

Novorenesanční hřbitov
(nám. 9. května, Velké Pavlovice)
Vedle barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie je novorenesanční hřbitov, doložený k roku 1594. Za povšimnutí stojí zajímavá hřbitovní brána, rotunda z roku 1590 a čtyři nárožní kaple ve tvaru rotund. Na tomto hřbitově se pohřbívá dodnes.

Socha sv. Floriána
(nám. 9. května, Velké Pavlovice)
Socha sv. Floriána stojí v současné době mezi hasičskou zbrojnicí a sídlem Velkopavlovického hasičského sboru, vedle hřbitova na cestě vedoucí na nám. 9. května. Nebylo tomu tak odjakživa. Tato socha byla přestěhována z ulice Hlavní, kde měla své původní místo naproti fary a to od roku 1899, kdy byla vyrobena.

Sv. Florián žil na přelomu 3. a 4. století, působil jako plukovník římského vojska v Cetii. Jako horlivý křesťan se přidal v Laureacu k těm, kteří byli vězněni pro víru, protože toužil po mučednické smrti. Soudce ho dlouho přemlouval, aby se křesťanství vzdal. Posléze mu kolem krku ovázali provaz s balvanem a svrhli ho z mostu do řeky Enže.

Sv. Florián je patronem hasičů, kominíků a zedníků. Zpodobňuje se jako voják ve zbroji, s mečem a korouhví, obvykle v ruce s putnou, z níž lil vodu na hořící kostel u nohou. O jeho svátek bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, jinak by mohlo usedlost stihnout neštěstí.

Radnice města
(nám. 9. května 40, 691 06 Velké Pavlovice)
Nově zrekonstruovaná radnice města Velké Pavlovice se svým okolím je ozdobou nejen Náměstí 9. května, ale také celého města. Před moderní radnicí najdeme kašnu a lavičky přichystané k příjemnému posezení a odpočinku.

Komplex školních budov
(nám. 9. května 2, 691 06 Velké Pavlovice)
Za povšimnutí stojí i moderně zrekonstruovaný komplex školních budov našeho města se sousedícím sportovním stadionem a tělocvičnou. V současné době zde najdeme budovu I. stupně, tzv. Národní školu, budovu II. stupně a gymnázium. Nejstarší a architektonicky nejzajímavější je budova I. stupně, která byla vystavěna v roce 1894 jako pětitřídní škola. V období všeobecného rozkvětu, mezi světovými válkami, byl na školu umístěn nápis „Masarykova jubilejní obecná škola“. Po válce byl nápis z normalizačních důvodů odstraněn. Při rekonstrukci škol v roce 2006 byl nápis znovu obnoven.

Kontribučenská sýpka
(Dlouhá ul., Velké Pavlovice)
Největší historickou stavbou ve městě Velké Pavlovice je kontribučenská sýpka. Postavena byla v letech 1770 - 80 a sloužila jako kontribučenská sýpka pro celé panství Velké Pavlovice (až po Krumvíř). Jedná se o pětiposchoďovou budovu, která pojala 12 000 až 14 000 měřic obilí (asi 250 vagónů). V přízemí byla lisovna. Kontribučenské sýpky byly stavěny za vlády císaře Josefa II. Shromažďovaly povinné společné zásoby obilí (kontribuce) od všech poddaných pro léta neúrody. V roce 1993 sýpka vyhořela a na objektu byla zhotovena nová střecha.

V současné době je sýpka součástí připravovaného projektu Centra moravského vinařství. V rámci tohoto projektu má být v budově sýpky vybudován hotel, restaurace, kongresový sál, vinotéka a turistické informační centrum.

Největší historickou stavbou ve městě je kontribučenská sýpka. Postavena byla v letech 1770 - 80 a sloužila jako kontribučenská sýpka pro celé panství Velké Pavlovice (až po Krumvíř). Jedná se o pětiposchoďovou budovu, která pojmula 12.000 až 14.000 měřic obilí (asi 250 vagónů). V přízemí byla lisovna. Kontribučenské sýpky byly stavěny za vlády císaře Josefa II. Shromažďovaly povinné společné zásoby obilí (kontribuce) od všech poddaných pro léta neúrody. V roce 1993 sýpka vyhořela a na objektu byla zhotovena nová střecha. Sýpku najdeme na protější straně od autobusového nádraží.

Historické sklepy, lisovny a lisy
(ul. Stará, Ořechová, V údolí, Velké Pavlovice)
Kulturní a historické památky zapsané ve státním seznamu nemovitých kulturních památek - katastr Velké Pavlovice:
Lisovna s historickým dřevěným lisem, stavba je datovaná k roku 1817 - ul. Stará, p. č. 249/1.
Lisovna, nacházející se v ul. Údolní, p. č. 322, je postavená v barokním stylu. Charakter celé stavby je převážně užitkový. Lisovna je obohacena lidovými stavebními prvky, výrazně působivé je její štítové průčelí ozdobené klasickým žudrem. Uvnitř lisovny je historický dřevěný lis.

Bývalý barokní zámeček
(Nádražní ul., Velké Pavlovice)
Barokní zámeček je v současné době sídlem jedné společnosti. Najdeme ho na křižovatce cest Velké Pavlovice - Bořetice. Původně byla budova zámečku pouhou pozdně renesanční tvrzí, která zde byla vystavěna v 17. století za Žampachů z Potštějna. Poté, co v roce 1762 získali Pavlovice Habsburkové (drželi je až do r. 1918), byla přestavěna na barokní zámek, později zmodernizovaný.

Za zámečkem byly rozsáhlé zahrady a park s několika rybníky a krásným altánkem. Park se svým vzhledem a charakterem podobal Lednickému parku, pouze nebyl tak rozsáhlý. Z původních rybníků se zachoval jen jeden, podél cesty na ulici Nádražní. Na místě zahrad a rybníků jsou dneska fotbalová hřiště a tenisové kurty.

Zámeček proslavilo datum 16. července 1866. Tohoto dne sem přijelo okolo 400 mužů jízdy a pěchoty, byl to generál štáb I. armády Pruské se všemi důstojníky, úřady, váleční kasou, přes 60 důstojníků, generálů a osobně korunní pruský princ Bedřich Karel z rodu Hohenzollernů - velitel této armády. Vojsko bylo rozloženo mezi okolní obce a statkářstva. Nejvyšší důstojníci byli ubytováni na Velkopavlovickém zámku. Dostalo se jim zde toho nejlepšího zaopatření ve věci bydlení i stravy.

Zámecký rybník
(Nádražní ul., Velké Pavlovice)
Za velkopavlovickým barokním zámečkem byly rozsáhlé zahrady a park s několika rybníky a krásným altánkem. Park se svým vzhledem a charakterem podobal Lednickému parku, pouze nebyl tak rozsáhlý. Z původních rybníků se zachoval jen jeden, podél cesty na ulici Nádražní. Na místě zaniklých zahrad a rybníků jsou dneska fotbalová hřiště a tenisové kurty.

Poklona sv. Barboře
(Nádražní ul., Velké Pavlovice)
Poklonu sv. Barbory najdeme u vlečkového přejezdu v ulici Nádražní, po levé straně silnice vedoucí směrem k obci Velké Bílovice a Rakvice.

Sv. Barbora se narodila počátkem 3. století v Nikomedii v rodině bohatého kupce - nepřítele křesťanství. Aby Barboru před křesťanstvím ochránil, nechal vystavět luxusně zařízenou věž, do které dceru uvěznil. Tato věž je atributem, ve které se sv. Barbora zobrazuje nejčastěji. Jeden ze sloužících byl křesťan, obrátil Barboru na víru a věnoval jí křížek. Otec u Rozálie křížek našel a snažil se dceru odvrátit od křesťanství. Když neuspěl, odevzdal Barboru soudci. Mučení sv. Barbory viděla žena jménem Juliána, se soucitem předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se sv. Barboře rány zázrakem zhojily. Barbora byla čím dál hůře společně s Juliánou mučena. Nakonec jí utnul hlavu její vlastní otec. Sv. Barbora je symbolem víry a panenské čistoty.

Poklona sv. Antonínu Paduánskému
(Za městem - směr Bořetice, Velké Pavlovice)
Charakteristické pro město Velké Pavlovice je velké množství křížů a drobných staveb lidové architektury. Mezi nejznámější patří tato poklona sv. Antonínu Paduánskému, která se nachází za Velkými Pavlovicemi směrem k obci Bořetice, po pravé straně silnice.

Sv. Antonín Paduánský byl řeholníkem a církevním učitelem. Proslul jako misionář v Itálii. Kázal na polích i na náměstích (odtud i vysvětlení, proč stojí kaplička uprostřed pole), kde jeho strhující výzvy k pravému křesťanskému životu poslouchaly tisíce lidí. Antonín nebyl tělesně zcela zdráv a těžko snášel útrapy spojené s misijní činností. Zemřel 13. června roku 1231 ve věku pouhých 31 let.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.velke-pavlovice.cz/, na kterých najdete další informace.