Horní Bojanovice

Horní Bojanovice

Historie
Název obce tvoří původně staroslovanské osobní jméno Bojan a koncovka -ice přiřazující se ke jménům čeledním-patronymickým. Pojmenování Bojanovice značí tedy ves lidí Bojanových. Přívlastek Horní (Superior) se poprvé objevuje (zřejmě pro odlišení od Dolních Bojanovic) roku 1464.

První písemná zmínka pochází z 9. dubna 1298, kdy český král Václav II. potvrdil nadaci jednoho lánu od brněnského měšťana Gerbota pro stavbu kostela Panny Marie. Originál listiny je dosud uložen v Archivu města Brna. Horní Bojanovice zde označuje název Woyanowicz.

Ve 14. století byly Bojanovice vsí vladyckou (například 1349 je vlastnil Záviš z Bojanovic, 1356 bratři Vojslav, Jakub, Filip a Janek z Bojanovic). To ovšem nevylučovalo, aby v pozdějších letech nepatřili k jejich majitelům i nejprestižnější rody (Kunštáti, Pernštejnové či kardinál Dietrichštejn).

V archivech nalezneme některé unikátní dokumenty, týkající se naší obce. Jsou to především mapy, vznikající zejména s cílem inventarizovat parcely a umožnit optimalizovat výběr daní.

V roce 1827 bylo provedeno rozsáhlé mapování - stabilní katastr. Nalezneme řadu jmen rodů, dodnes v obci žijících. Císařský otisk stabilního katastru pro Horní Bojanovice je nyní zpřístupněn na www.oldmaps.geolab.cz.

Významnou měrou se na vývoji obce odrazila i skutečnost, že Horní Bojanovice patřily od svého vzniku k samostatným panským dvorcům. V 19. a 20. století představoval významný zdroj obživy Bojanovic přítomný velkostatek vlastnící rovněž lihovar.

Významným pramenem pro poznání novodobých dějin obce jsou kroniky obce vedené od roku 1924.

Historie vinařství v obci
Dějiny Horních Bojanovic jsou především dějinami vinařství. Vinařství také znamenalo hlavní důvod, proč se obec stala pro své majitele lukrativním podnikem. Rozloha vinic zde tradičně (až do první poloviny 19. století) převyšovala výměru polí. Například v polovině 18. století naměřili v obci 1249 měřic a 4,5 achtele vinic, zatímco orné půdy pouze 873 měřic. Drtivou většinu vinic tvořily vinohrady poddanské (například vrchnost ze zmiňované výměry vlastnila jen 85 měřic).

Horní Bojanovice jsou součástí velkopavlovické vinařské oblasti. Vinařství tvořilo celá staletí nejdůležitější složku místního hospodářství.

V jedenáctém až třináctém století byli nositeli rozvoje vinařství kláštery a feudálové. Novou epochu pak znamenalo zakládání měst a příchod německých kolonistů se zkušeností s pěstováním vinné révy. Zejména města se ujala iniciativy v zakládání nových vinic. Na Moravě to bylo zvláště Brno, Znojmo, Mikulov a Hustopeče. Čtrnácté až šestnácté století bylo zlatým věkem. Tehdy pěstování révy zdomácnělo také v mnoha poddanských vesnicích.

Začatek sedmnáctého století přinesl pohromu. Nevlídné počasí a choroby, vpády vojsk, třicetiletá válka. Mnohé vinice zanikly a nebyly už vůbec obnoveny. K stabilizaci dochází až začátkem osmnáctého století. I hornobajonovické vinařství dosahuje nového zenitu. Podle tereziánského katastru zaujímaly vinice 53% rozlohy obce.

Začátkem dvacátého století začal výměr vinic opět klesat. Vinice napadl révokaz. Většina z nich byla zničena. Od roku 1904 se začalo s vysazováním vinic na odolných amerických podložkách.

V Horních Bojanovicích se pěstovala především červená vína. Sklepy a lisovny se budovaly ve zdejším svahovitém terénu jednotlivě v rámci každé usedlosti ve svahu. Původní typické vinohradnické stavby zahrnují lisovnu, šíji a vlastní sklep. Zdejší lisovny mívaly půdy, v nichž se skladovalo vinohradnické nářadí.

Lidé si vinné révy velmi cenili a v době, když zrála, panoval cizím přísný zákaz vstupu do vinohradu. Uzavírání vinic se nazývá zarážení hory. Lidé si dávali do vinohradu hůlky s uvázanou kyticí jako znak uzavření vinohradu. Přístup do vinohradu se řídil horenským řádem. Hornobojanovický horenský řád patřil do skupiny viničních práv židlochovických, které vyměřovaly i hrdelní tresty za krádež vinné révy.

Názvy vinohradnických tratí
Je zajímavé, že některé selské vinohradnické tratí v této vždy české obci mají německá jména. Tato skutečnost je vysvětlována tím, že jim je dali lokátoři německého původu, nebo šlo o širší přejímání zkušeností a zvyklostí od německého etnika. Dnešními pokračovateli vinařských tradic jsou členové velkovýrobci i členové zahrádkářského svazu.

Památky
Nejvýznamnější památkou je kostel sv. Vavřince. Prošel několika stavebními úpravami. Stavba má původní gotické jádro a nynější podoba chrámu pochází z konce 16. století. Ve čtyřicátých letech se objevily názory, že možná původně kostel byl opevněn, tak, jako kostel v sousedním Kurdějově, nebo blízké Nosislavi.

Skutečný poklad skrývá kostel ve zvonici. Jsou to renesanční zvony, památka, jakých je u nás jen málo. Zvon svatý Vavřinec pochází z roku 1562 a je vysoký 105 cm. Druhý, ještě starší zvon pochází z roku 1504, na plášti je zdoben reliéfem Panny Marie s Ježíškem a vysoký je 85 cm.

Vzácnou památkou - kterou však nyní v kostele nenajdete - je gotická hornobojanovická Madona.

Ve stěně pod kůrem najdeme vsazený renesanční náhrobek měšťana pana Michala Wahilaba z Vizovic z roku 1603.

Další památky představují drobné sakrální stavby. Mezi nejdůležitější patří kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie a kaple sv. Floriána. Obě pochází z poloviny 18. století.

Zajímavosti z okolí
Horní Bojanovice obklopuje ze tří stran kopcovitá krajina, kde se střídají vinohrady, teplomilné stráně i dubohabrové lesy. Lze jimi podnikat hezké vycházky do okolí, a zvlněná krajina poskytuje malebné výhledy. Můžete pokračovat dále, do míst, kerá patří katastrálně sousedním obcím.

Jsou to město Hustopeče, obce Kurdějov, Diváky, Boleradice, Němčičky. Anebo zajděte ještě dál, až na obzor, kde se blýskají mušovská jezera a malebně ční Pálava, nebo kde se tyčí do daleka viditelný kostelík ve Vrbici, ke zbytkům boleradického hradu, nebo až na pravěký a trochu tajemný Výhon nad Židlochovicemi a Blučinou.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.hornibojanovice.cz/hbsunny/hbsunny.htm, kde najdete další informace.