Klobouky u Brna

Klobouky u Brna

Malebné údolí, kopce Nedánov a Zumperk jsou okolím města, v pohledu od Brna nesmí v zorném poli chybět kloboucký "větřák". Původně tři větrné mlýny odedávna doplňovaly ráz kraje, na konci druhé světové války však poslední z nich vyhořel. Klobouky by si však nikdo bez "větřáku" nedokázal představit a tak obětaví občané mlýn zrekonstruovali a v roce 1985 opět otevřeli.

V hloubce města pak najdeme kloboucké památky: katolický a evangelický kostel, na návrší kapli sv. Barbory a na náměstí kloboucký zámek, od jara do podzimu je vše bohatě obklopeno zelení parků. Důležitou součástí okolí Klobouk je les Ochůzky, jako místo klidu a odpočinku.

Do katastru obce náleží také osada Martinice a obec Bohumilice, jako místní část města Klobouky.

Historie
O dávném osídlení oblasti svědčí archeologické nálezy už z doby paleolitu a neolitu, z doby bronzové se dochovala dvě únětická pohřebiště, mnoho nálezů je i z dob mladší římské a poté velkomoravské.

Doba středověku celého kraje je spojena se zábrdovickým klášterem, který držel správu nad mnoha okolními obcemi. Klášter založil feudální pán Lev z Klobouk, sudí hradského obvodu brněnského a komorník obvodu olomouckého. Za jeho vlády nad Klobouckem došlo k celkovému vyspění panství i samotného města. Důležitou událostí bylo získání práva týdenního trhu a povýšení obce na městečko roku 1298, král Ferdinand I. poté povolil druhý výroční trh a Klobouky byly stále více důležitým bodem na cestě z Uher na Moravu.

Městečko však utrpělo vpádem Bočkajovců před třicetiletou válkou a nájezdy Turků, Uhrů, Švédů a císařských během války. Od té doby se vystřídalo několik majitelů, poslední z nich byl rod Duffků a baronka Marie Mitisová, od které obec v roce 1932 odkoupila zámek.

Současnost
Dnes žije v Kloboukách u Brna asi 2 tisíce obyvatel v asi 770 domech, oblast je zemědělského typu, mnoho obyvatel však dojíždí za prací do nedalekého Brna.

Od roku 1993 obec založila Osmileté městské gymnázium, navštěvují ho děti z Klobouk i z okolních vesnic. Nechybí ani Základní hudební škola Hynka Bíma, vyučuje se zde hra na mnoho nástrojů, škola má asi 200 žáků, někteří jsou členy dětské dechovky a cimbálové muziky, škola slaví úspěchy v okresní pěvecké soutěži v sólovém zpěvu a hře na klavír. Úspěchem se může pochlubit i kloboucký mužský pěvecký sbor. Střední odborná škola zaměřená na agropodnikání a obchod nabízí vzdělání dětem po ukončení ZŠ.

Dvakrát do roka se v Kloboukách konají trhy, první Májový 1. 5. a v neděli na Václavské hody druhý. Na jarmarku se sejdou nejrůznější řemeslníci se svými výrobky: řezbáři s vařečkami, miskami a hráběmi, perníkáři s voňavým perníkem, kovář s podkovami pro štěstí, najdeme také stánky s kraslicemi a keramikou.

Klobouky u Brna jsou sídlem Střediska Diakonie Betlém při Českobratrské církvi evangelické, Betlém je domovem a péčí dospělým postiženým lidem a mentálně postiženým dětem, v Kloboukách pečují asi o devět dospělých, středisko pro děti je umístěno v nedalekých Morkůvkách, nese název Narnie.

Zajímavosti

Evangelický kostel

Kaple sv. Barbory

Kloboucký zámek
Jednopatrová stavba tvořená hlavním vstupním traktem na severní straně klobouckého náměstí a bočním východním křídlem s původně hospodářskými přístavky. Renesanční stavbu nechal vybudovat opat Ambrož z Telče v roce 1589, původně sloužila jako letní rezidence pro představené premonstrátského kláštera v Zábrdovicích. V době baroka byla původní rezidence rozšířena západním směrem.

Po zrušení zábrdovického kláštera v roce 1784 získal budovu zámku náboženský fond, v roce 1789 bylo kloboucké panství pronajato dvornímu radovi Dornfeldovi. Roku 1820 koupili panství bratři Augustin a Ignác, rytíři z Neuwallu, kteří panství a zámecké interiéry zvelebili (klasicistní úpravy).

Indikační skica z roku 1827 zachycuje existenci zámeckého, prostorově malého, ze čtyř stran uzavřeného parku zahradního charakteru. V té době na zámku sídlil také vrchnostenský úřad, po zrušení poddanství v r. 1848 zde měla sídlo správa velkostatku, který v roce 1881 koupil Josef Duffek z Ostrovačic, žil zde až do své smrti v r. 1922. Následujících deset let spravovala zámek Duffkova neteř, baronka Marie Mitisová, pro svého, tehdy ještě neplnoletého syna Oskara, dědice zámku. V roce 1921, ještě za života velkostatkáře Josefa Duffka, bylo do několika místností v přízemí zámku přestěhováno kloboucké muzeum, které však v roce 1932, kdy zámek koupilo město, bylo přestěhováno do dvorního traktu, do prostor bývalých sýpek, kde sídlí dodnes.

V roce 1870 přišli na kloboucké panství pracovat rodiče T. G. Masaryka, jejich syn Tomáš je zde jako student několikrát navštívil a Klobouky si oblíbil. Poté, když už jeho rodiče z Klobouk odešli, se sem ještě několikrát vrátil, přátelil se s klobouckým evangelickým farářem, pozdějším superintendentem evangelické církve na Moravě, ThDr. Ferdinandem Císařem.

Při těchto návštěvách bydlel na zámku, strávil zde také prázdniny se svojí mladou manželkou Charlottou. Naposled, už jako prezident republiky, oficiálně navštívil Klobouky dne 18. června 1924. K 10. výročí vyhlášení samostatné Československé republiky byla na fasádu zámku umístěna pamětní deska s textem: V tomto domě žil jako student a universitní docent do roku 1880 T. G. Masaryk, tvůrce a první prezident Československé republiky.

V době normalizace, v r. 1983 však byla deska z fasády zámku odstraněna a je dosud uložena v depozitáři klobouckého muzea. V devadesátých letech 20. století byla na fasádu zámku osazena nová pamětní deska, s téměř původním textem.

Nyní sídlí v budově zámku městský úřad, muzeum, knihovna, školní klub, advokátní kancelář, televizní studio, městská policie, veterinární ordinace a řada obchodů. Pod zámkem byla vybudována v 90. letech minulého stol. zámecká vinárna.

Na prostranství před zámkem, v řadě buxusů, stojí na soklu pozdně barokní socha sv. Jana z Nepomuku (asi z poloviny 18. stol.), která sem byla přenesena z původního stanoviště v zámecké zahradě, kde stávala do r. 1906.

Kostel sv. Vavřince

Národopisné muzeum
Muzeum v Kloboukách u Brna oslaví v tomto roce 98. výročí své existence. Bezprostředním impulzem k jeho založení se stala Jihomoravská výstava, konaná v Kloboukách u Brna 20. až 27. září roku 1903.

Podle zpráv v dobovém tisku "výstava neměla být nákladnou podívanou, ale chtěla být zaměřena na praktické výsledky, na vzdělání a povznesení lidu". Autor dále konstatoval, že výstava bude dobrodiním, které ocení snad až příští generace.

Dnes, po téměř sto letech mu dáváme za pravdu, neboť zde byla vytvořena unikátní, vysoce hodnotná muzejní sbírka. Tím byla navozena příznivá situace pro založení muzea: po dohodě s majiteli zůstaly vystavené exponáty v Kloboukách a vytvořily jádro sbírek.

Z historie víme, že Klobouky byly poměrně významným hospodářským a správním střediskem, v devadesátých letech 19. století se stávají i centrem kulturním. Scházejí se zde spisovatelé Alois a Vilém Mrštíkovi, malíř František Pečinka, význační pedagogové Josef Úlehla, Hynek Bím, Karel Jaromír Bukovanský.

Kloboucké muzeum bylo pro veřejnost slavnostně otevřeno 2. října 1907.

Sbírky, které muzeum ke dnešnímu dni vlastní, vznikaly postupně a nejednotně, a i když při jejich vytváření stála v popředí finanční otázka, přesto muzeum získalo za dobu své existence množství hodnotných historických dokladů.

Význam sbírky klobouckého muzea spočívá v autenticitě provenience, v jistotě, že materiál pochází přímo z místa, či blízkého okolí. Tato skutečnost umožňuje detailně sledovat a rekonstruovat vývoj některých žánrů lidové kultury. A právě touto uceleností jednotlivých kolekcí a estetickou hodnotou patří k nejpozoruhodnějším sbírkám na Moravě.

Větrný mlýn
Z historických pramenů se dovídáme, že na stráních kolem Klobouk stávalo celkem osm větrných mlýnů, které však postupem doby zanikaly. Ještě koncem 19. století stály na jižních svazích Klobouk čtyři větrné mlýny, jak dokazuje fotografie z r. 1896.

V r. 1905 stál v Kloboukách už jen poslední mlýn. Byl postaven r. 1748 a patřil zábrdovickému klášteru. Po zrušení kláštera se stal jeho dalším majitelem Karel Endtner, po něm ještě mnoho dalších, posledním byl František Bitomský (od r. 1934).

Mlýn byl celodřevěný, německého typu (sloupový) a stál na jižním kopci nad Kloboukama. Stavba byla provedena podle projektu tesaře Jana Riglera. Mlýn měl šíři stran asi 6 m a byl vysoký 14 metrů. Z finančních důvodů se rozhodl F. Bitomský v r. 1938 mlýn rozebrat a prodat dřevo jako stavební materiál. Proti tomu se postavil Památkový ústav v Brně a Obecní úřad v Kloboukách, nakonec mlýn odkoupila Občanská záložna v Kloboukách, která financovala jeho renovaci v r. 1940. Mlýn nadále sloužil už jen jako historická památka. V roce 1945, při osvobozování Klobouk byl mlýn zasažen a vyhořel do základů.

Zůstalo po něm prázdné místo a mnoho vzpomínek místních obyvatel.

Historie větrných mlýnů je na Kloboucku velmi bohatá a proto se skupina místních nadšenců rozhodla, že nepřipustí, aby navždy zanikla. V r. 1982 byl zakoupen zchátralý větrný mlýn v Pacetlukách na Kroměřížsku. Jednalo se o podobný mlýn, jaký stával nad Kloboukama do konce války. Po jeho rozebrání se podařilo získat hlavní části mlýna a ty byly převezeny do Klobouk. V letech 1983 – 1985 byl mlýn renovován a postaven na původním místě, kde stával poslední kloboucký větřák. Veřejnosti byl zpřístupněn 1. 6. 1985. Je to jeden z mála větrných mlýnů v České republice, který má kompletní vnitřní vybavení a je plně funkční.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.kloboukyubrna.cz/, na kterých najdete další informace.