Lanžhot

Lanžhot

Nejjižnější moravské město má rozlehlý katastr, jehož větší část se rozkládá v nivě při soutoku řek Dyje a Moravy. Zde najdeme rozsáhlý celek zaplavovaných lužních lesů a nivních luk. Jde o jedinečné, mimořádně zachovalé biotopy středoevropského významu, jejichž rozloha nemá v České republice obdoby.

Jejich součástí jsou i národní přírodní rezervace Ranšpurk a Cahnov-Soutok, které chrání části lesa pralesovitého charakteru. Zajímavým jevem v nivě jsou vyvýšeniny, tzv. hrúdy, které představují vršky písečných dun. Pokud jsou odlesněné, najdeme na nich ukázky suchomilné stepní vegetace.

Z přírodovědného hlediska zasluhují pozornost i tůně a mrtvá říční ramena. Celá oblast vyniká jako mimořádně významné naleziště řady druhů živočichů, rostlin a hub a je podle Ramsarské úmluvy registrována jako mokřad mezinárodního významu. Značnou část nivy zabírá obora pro chov jelení a daňčí zvěře. Zbytek katastru na vysokých terasách a většina nelesních ploch mimo oboru jsou využity jako orná půda.

Město dnes žije velmi bohatou tradicí lidových zvyků a obyčejů. O lanžhotských hodech, které se konají vždy v neděli po svátku Povýšení svatého Kříže (14. září), je možno dodnes spatřit na tři desítky párů lanžhotských šohajů a děvčat v nádherném lidovém kroji. Ten však vesnická mládež obléká i v jiné sváteční dny spojené s církevními svátky a obřady nebo o bohatých krojových zábavách místní i okolní chasy. V roce 1993 si lanžhotští občané dokonce založili místní muzeum, v němž jsou vystaveny památky lidové kultury, připomínající život zdejšího lidu v dávné i nedávné minulosti.

Starobylé městečko Lanžhot má znak, doložený na pečeti z roku 1622. Jeho barvy ani přesná podoba však nebyly stanoveny. Městské zastupitelstvo se proto 23. června 1994 rozhodlo požádat o udělení staronového znaku, jímž je "ve zlatém štítu do kruhu stočená dubová ratolest se třemi žaludy v přirozených barvách". Znak byl městečku udělen rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 23 z 29. března 1995. Dalším rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 57 ze dne 19. června 1995 obdržel pak Lanžhot i prapor: "List tvoří tři svislé pruhy - zelený, žlutý a zelený - poměru 1:3:1. Ve žlutém poli je zelený dubový plod pět sedmin šířky listu vysoký a jednu pětinu délky listu dlouhý. Poměr šířky k délce listu je 2:3."

K významným dnům patří 27. 6. 2001 - určení Lanžhota městem přesedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Historie
Poprvé se jméno městečka v latinizujícím tvaru "Lanczhut oppido" připomíná u týneckého panství v roce 1384. Jméno naznačuje funkci městečka ve středověku, neboť překlad německého názvu Landshut znamená "zemská stráž". Jeho jádro se rozkládá podél křižovatky cest směřujících od centra panství Týnce k rakouskému Ranšpurku a ze Slovenska do Břeclavi.

Staré městečko mělo oválnou dispozici, u níž nelze vyloučit jakési jednoduché ohrazení či opevnění. Postupným rozšiřováním však bylo původní rozvržení značně setřeno a dnes díky velkému počtu obyvatel je půdorys Lanžhota velmi komplikovaný. Uprostřed návsi se nachází kostel Povýšení svatého Kříže a radnice.

Poloha Lanžhota na hranici tří zemí - Moravy, Uher a Rakouska - poznamenala také jeho osudy, neboť přes městečko se mnohokrát převalila vojska cizí i domácí, přičemž důsledky pro obyvatele byly nezřídka naprosto stejné. Zajímavé je, že za třicetileté války zde nedošlo k tak výraznému poklesu počtu poddaných jako na sousedním břeclavském panství. Zatímco před válkou tu žilo 77 osedlých, po válce jich zůstaly plné tři čtvrtiny, tedy 66.

Zato si městečko užilo svoje již na počátku 17. století při vpádu bočkajovců v roce 1605, kdy bylo nepřátelskými vojsky zcela vydrancováno a vypáleno. V roce 1716 zde bylo napočítáno 78 rodin a o půlstoletí později 537 osob ve 219 rodinách. V první půli 18. století tedy došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatelstva, který se nezastavil ani v následujících desetiletích. Nejvíce obyvatel žilo v Lanžhotě v roce 1961, a to 3 996. Od té doby dochází k mírnému poklesu, takže v roce 1991 tu bylo napočítáno 3753 osob v 1048 trvale obydlených domech.

V roce 1496 se Lanžhot dostal do majetku Lichtenštejnů. V roce 1619 byl spojen se statkem ranšpurským, proto jej Jan Amos Komenský na své mapě zakreslil do Rakous, i když vždy náležel k území Markrabství moravského. Od vzniku samosprávy v r. 1850 mělo městečko Lanžhot 2 660 obyvatel a v prvních volbách bylo zvoleno 25ti členné zastupitelstvo.

Od r. 1900 byl Lanžhot označován jako městys až do ustavení národního výboru. Po celou dobu samosprávy patřil pod správní okres Hodonín. V době okupace jako jediný na celém pohraničí s německy mluvícím obyvatelstvem zůstal český a patřil do protektorátu a ne do Velkoněmecké říše. V té době se do obce přestěhovala řada obyvatel z Břeclavi. V roce 1944 měl Lanžhot 5 000 obyvatel.

Na sklonku druhé světové války byly ve dnech 5. - 11. dubna 1945 o Lanžhot sváděny tvrdé boje. Lanžhot se stal první osvobozenou moravskou obcí, zaplatil za to však krutou daň, neboť za bojů zahynulo 56 občanů, 258 jich bylo zraněno a 229 domů bylo úplně zničeno. Sovětská armáda ztratila několik stovek vojáků, z nichž mnozí dodnes leží v neznámých hrobech v lesích mezi řekou Moravou a Lanžhotem.

Tak jako neznáme přesný počet padlých na straně ruské, nevíme ani, kolik zahynulo Němců, kteří se opevnili v Lanžhotě a na terase nad údolní nivou. Obec tedy opět velmi doplatila na svou hraniční polohu. Řada občanů, jimž byl za bojů zničen veškerý majetek, přijala nabídku a odešla do pohraničních obcí, z nichž bylo po válce odsunuto německé obyvatelstvo do Rakouska a Německa. V důsledku toho došlo v obci k výraznému poklesu počtu obyvatel, takže v roce 1950 zde žilo jen 3657 osob.

Na katastru Lanžhota se podnes rozkládají rozsáhlé lesní komplexy, které patřily Lichtenštejnům. Významnou část území zabíraly louky, z nichž se sklízelo vysoce kvalitní seno. Proto byl také lanžhotský statek jediným místem na celém Břeclavsku, kde tři čtvrtiny půdy patřily k panskému velkostatku a pouhou čtvrtinu obdělávali poddaní, zatímco jinde tomu bylo přesně naopak. Faktem ovšem je, že z celé výměry zabírala orná půda 25 % a lesy 72 % (bez luk). Při sklizni sena a otavy z panských luk a při pracích v lesích museli v polovině 18. století lanžhotští poddaní při robotách odpracovat plných 211 dnů na panském.

Fara se v obci připomíná již v roce 1384. Dnes přísluší k děkanství břeclavskému. V roce 1565 se zde usadili novokřtěnci, kteří si tady postavili svůj společný dvůr. Ten však byl několikrát vypálen (v letech 1602, 1605 a 1619). Na císařský příkaz museli novokřtěnci v roce 1622 odejít i z Lanžhota. Fara byla znovu obsazena katolickým duchovním v roce 1612.

Dnešní kostel Povýšení (dříve Vyzdvižení) svatého Kříže pochází z roku 1550, ale za přispění knížete Jana z Lichtenštejna byl v roce 1893 důkladně přestavěn. Není však zanesen ve státním seznamu památkově chráněných staveb. Památkově chráněny jsou socha rudoarmějce u školy a kaplička u silnice do sousedních Kostic. Dříve zde byla pod památkovou ochranou řada selských domů, zachovávajících si svůj lidový raz z minulého století, ty však byly v roce 1983 tehdejším ministerstvem kultury z památkové ochrany vyňaty.

Škola se v obci připomíná již v 17. století. Dnešní budova pochází z roku 1924 a je v ní umístěna úplná základní škola, jejíž lavice stačí naplňovat místní děti.

Rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 88 z 27. 6. 2001 byl Lanžhot určen městem.

Současnost

Vybavení města
V Lanžhotě je téměř 100% plynofikace. Dále je po celé obci rozveden městský vodovod a kanalizace, na kterou navazuje čistírna odpadních vod (ČOV). Občané mají k dispozici také kabelovou televizi, která nabízí 18 programů a je na ni připojeno celkem 800 domácností.

Doprava
Dopravu a přepravu občanů do okresního města Břeclav, které je vzdáleno asi 8 km zajišťuje jak vlakové spojení, tak i autobusoví dopravci ČSAD a soukromý autodopravce pan Juráček.

Město Lanžhot je hraniční obcí se Slovenskou republikou (vzdálenost k hranicím je asi 5 km) a Rakouskem (vzdálenost asi 11 km). Jsou zde tři druhy hraničních přechodů na Slovensko.

1) dálniční přechod ČR – SR pro osobní i nákladní dopravu
2) Lanžhot stará cesta – Brodské – osobní doprava, nákladní jen do užitkové hmotnosti 7t
3) železniční přechod – Slovensko
4) Propojení cyklotras – Slovensko i Rakousko

Služby obyvatelům
Prodej potravin a spotřebitelského zboží v obci zajišťují fa Jednota a dále soukromí prodejci.

V Lanžhotě je minimální nabídka volných pracovních míst, kterou poskytují soukromí podnikatelé a soukromé firmy, jenž v obci sídlí. Většina obyvatel za zaměstnáním dojíždí.

O lékařskou péči občanů se starají dva obvodní lékaři pro dospělé, dva lékaři pro děti a dále pak zubní lékař a gynekolog. Léčivo a další prostředky je možné si vyzvednout nebo zakoupit v místní nově otevřené lékárně.

Další služby, které občané mohou využít, jsou např. kadeřnictví, masáže, manikúra, pedikúra. Stravování pro děti a důchodce je zajištěno ve školní jídelně.

Informovanost obyvatel
Informovanost občanů zajišťuje místní kanál kabelové televize, Informační list obecního úřadu a regionální informace je možné získat z okresních novin a z Internetu.

Kultura
V obci je knihovna s možností využívání sítě Internet, místní muzeum, které je možné navštívit při příležitosti konání národopisných slavností. Dále se pravidelně schází mužácký a ženský pěvecký sbor, který naši obec reprezentuje po celém okrese.

Mezi nejvýznamnější společenské události patří tradiční lanžhotské hody, které se každoročně konají v polovině měsíce září.

Turistika
Naší obcí prochází cyklotrasa Moravská stezka. (Jeseník - Olomouc - Břeclav - Bratislava, v celkové délce 530 km.)

Možnost ubytování
• turistická ubytovna TJ Sokol Lanžhot
• ubytování v soukromí

Možnosti turistiky
Lanžhotem prochází cyklotrasa Moravská stezka a vinařská stezka Podluží. Je přímé napojení na Slovensko – trasa Záhorí a rakouské cyklotrasy.

Projíždějící návštěvníci si mohou prohlédnout novinky a zprávy z Lanžhota a okolí na smyčce kabelové televize v okně MěÚ denně od 10 do 22 hodin.

Nabízí se možnost projížděk a procházek v lužním lese. Přes Pohansko je přímé napojení na Valticko – lednický areál. Jen 16 km je vzdáleno Velkomoravské muzeum v Mikulčicích. Všechny stezky mají pevné povrchy a jsou označeny. Nabízí se bohaté možnosti občerstvení v místních restauracích. Je možnost ubytování v sokolském areálu na Šlajsi.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.lanzhot.cz/, na kterých najdete další informace.