Kurdějov

Kurdějov

Osada vzdálená 3 km severovýchodně od Hustopečí se rozprostírá v hlubokém údolí končících výběžků Ždánické vrchoviny. Po stránce historické se řadí mezi nejstarší místa kraje.

Historie
První zmínka o Kurdějovu je z r. 1286, kdy patřil Lvu a Kadoltu z Poleradic, kteří prodali zábrdovskému klášteru 2 lány ve vinohradní hoře se všemi užitky za 50 marek stříbra. Na počátku 14. století se dostává Kurdějov do držení pánů z Lipé. Po smrti Jindřicha z Lipé, moravského zemského hejtmana, v r. 1329, jej dědili synové Jindřich, Jan, Perchtold a Čeněk.

V listině z 13. ledna 1346 se uvádí, že jmenovaní bratři se dohodli, aby "veškeré víno, které se v horách kurdějovských urodí, bylo na 4 díly rozděleno, aby žádný z nich krácen nebyl". Tak vysoce bylo ceněno zdejší víno. Páni z Lipé zůstali vrchností Kurdějovských až do r. 1594, kdy je prodal Jan z Lipé spolu s hodonínským panstvím, kam Kurdčjov patřil, hraběti Juliovi ze Salm-Neuburgu za 310 tisíc zlatých moravských.

V období od roku 1485 spravuje Kurdějov Vilém z Pernštejna jako poručník Jindřicha z Lipé, který svědčí 6. 11. 1496, že je povinen vzít si během čtyř let za manželku Bohunku, dceru Viléma z Pernštejna, pod pokutou 10 000 zlatých.

Původně byl Kurdějov slovanskou osadou, což dokládají privilegia zdejších vrchností od r. 1491. Všechna jsou sepsána českým jazykem s výjimkou jednoho latinského od Viléma z Pernštejna, které si v r. 1615 rychtář a starší dědiny Kurdějova nechali od purkmistra a rady města Brna přeložit do češtiny. Teprve privilegium od Bedřicha z Oppersdorfu z r. 1671 je německé a obec nazvána Gurdau.

Kdy byla obec osídlena Němci, není možné s určitostí říci, lze se domnívat, že se tak stalo postupně od poloviny 16. století, kdy sem začalo pronikat augšpurské náboženství. Příčinou byl také příchod nových obyvatel z Rakouska a Německa, které panstvo z tamějších svých statků přivádělo, aby dosidlili obec, když byla za nepřátelských nájezdů několikrát vypleněna a obyvatelé povražděni a odvlečeni. Za časů pánů z Lipé se usadili i v Kurdějově novokřtěnci. Neví se přesně kdy, ale jíž roku 1547 zde měli svoji kuchyni. Jejich hlavni činnosti bylo vinohradnictví a ovocnářství, které bylo odedávna výnosným zdrojem obživy zdejších obyvatel.

Častými držiteli vinohradů a jiných statků zde byli brněnští měšťané, různé kláštery a další přespolní vlastníci.

Kurdějov, stejně tak jako celý zdejší kraj, trpěl častými nepřátelskými nájezdy. V r. 1605 je zaznamenán menši vpád Turků a Tatarů. Hůře se vedlo Kurdějovu v r. 1623, kdy vojska sedmihradského knížete Betlena Gábora vyplenila a vypálila obec, mnoho obyvatel povraždila a přes 400 osob odvlekla do otroctví. Roku 1643 vyplenili obec Švédové a v roce 1704 navštívili Kurdějov také uherští rebelové.

Při nájezdu Tatarů v r. 1663 se údajně kurdějovští uchýlili za hradby opevněného kostela, kde se úspěšně bránili a střelbou způsobili nepříteli značné ztráty. Obyvatelé, kterým se nepodařilo uchýlit za hradby, byli pobiti nebo odvlečeni, dolní část obce i s radnicí, která stála v místech nynějšího hostince, byla vypálena.

V polovině 17. století bylo v Kurdějově 122 domů (76 neobydlených), v r. 1921 již 212 domů. Žilo zde tehdy 881 Němců, 19 Čechů, 16 cizinců.

Poválečný osud Kurdějova není nijak radostný. V r. 1945 zde žila necelá tisícovka obyvatel, z toho pouze asi 20 Čechů. Veškeré německé obyvatelstvo do konce r. 1947 muselo svoji obec opustit. Noví osídlenci přišli zejména z okolních obcí a několik rodin i ze vzdálenějších oblastí. V r. 1950 zde žilo 524 obyvatel. Poměry v obci se vyvíjely velice neutěšeně, část domů zůstala neobydlena, zemědělská půda byla špatně obdělávaná, čímž trpěly zejména vinice, které následkem toho postupně pustly. Život vesnice stagnoval ve všech směrech.

Definitivní osud obce mělo zpečetit rozhodnutí o její postupné likvidaci v rámci budování tzv. systému střediskových center. Integrace Kurdějova k Hustopečím snad přinesla postupné změny k lepšímu.

Současnost
Dnes je situace mnohem příznivější - plynofikace obce, mnoho nových domků, opravený kostelní areál, budova školy a pomalu se rozbíhající podnikatelské aktivity, to vše dává optimistické naděje do budoucnosti.

Budoucnost Kurdějova je tedy nutno vidět v jiných sférách. Ideální přírodní prostředí, významná historická památka, návaznost na komunikační systém a ostatní zajímavé lokality Břeclavska jakož i to, že Kurdějov je bezprostředním satelitem městečka Hustopeče, nabízejí orientaci na různé formy turistiky.

Místní podnikatelé mají zájem vytvořit z Kurdějova relaxační zónu, která by poskytla jednak pracovní příležitosti pro místní obyvatelstvo, dále pak umožnila formou turistiky, agroturistiky, provozováním celé plejády sportů a relaxačně sportovnílio vyžití rekreaci pro návštěvníky z blízkého i vzdáleného okolí. Pro tyto činnosti má Kurdějov základní předpoklady dané tradicemi, polohou, překrásným prostředím, přítomností opevněného kostela, folklórem apod. Především je třeba vytvořit nezbytné technické předpoklady pro výstavbu ubytovacích a stravovacích kapacit.

Projektová příprava byla již zahájena a první výstavba by měla být realizována již v r. 1995. To vše změní způsob současné turistiky v Kurdějově přechodem od pouhého zhlédnutí historické budovy kostela k vytvoření možnosti, aby každý návštěvník měl důvod setrvat v krásném prostředí obce delší dobu.

Zajímavosti
Opevněný kostel v Kurdějově je jednou z nejvýznamnějších památek Hustopečská. Původní kostel zde stál již v roce 1350, kdy byl filiálkou kostela v Polehradicích. V roce 1390 byl povýšen na kostel farní. Patronát však náležel dolnokounickému klášteru. Prvním farářem v Kurdějově se stal premonstránsky řeholník Mikuláš.

Stávající kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli pochází z první poloviny patnáctého století, ale jeho původní gotický sloh velmi utrpěl mnohými opravami v 15., 16. a 18. století. Klenba chrámové lodi má nádherné gotické žebrování. V tomto slohu je i kamenná křtitelnice z r. 1491 a kazatelna zdobená reliéfem 4 evangelistů s letopočtem 1522.

Krásný portál nad bočním vchodem je z pozdější doby. Za povšimnutí stojí zpodobněný hříšník klečící vlevo nahoře před andělem a vpravo vlečený ďáblem.

Na jednom venkovním pilíři se nachází ve značné výšce štítek se znakem pánů z Lipé, na vedlejším pak znak velmi poškozený.

Mohutná čtyřhranná věž vysoká 45 m, která stojí opodál, je vklíněna do obranné zdi. Původně byla s kostelem spojena mostem. Vybudována byla v letech 1511 - 1517 nákladem 13 050 zl. Již v r. 1573 musela být opravena, neboť byla při velké bouři a vichřici poškozena. V původní podobě mělo každé patro věže čtyři malé věžičky (celkem 12) též ve tvaru čtyřhranného jehlance, vršek každého byl opatřen železnou korouhvičkou a hvězdou.

Věžičky byly údajně odstraněny v r. 1850 a věž byla snížena. Ve věži jsou 3 vzácné staré zvony oceněné v období první republiky na půl milionu korun. Nejstarší je z r. 1456, byl však přelit r. 1839, druhý je z r. 1469 a třetí, největší z roku 1606.

Severovýchodně od kostela stojí u hradební zdi gotická kaple Všech svatých, která byla také součástí opevnění a je opatřena na všechny strany střílnami. Sešlý nápis na spodku průčelí s letopočtem 1213 nelze však brát věrohodně. Celý komplex doplňuje přilehlá barokní budova fary se slunečními hodinami, v popředí se sochami sv. Antonína a sv. Jana Nepomuckého.

Z hrazeného kostela vedly rozvětvené podzemní chodby jednak do budovy tehdejší radnice, jednak směrem k faře, která byla pravděpodobně ohrazena, neboť je také opatřena střílnami a kolem budovy jsou zbytky zdiva. Hřbitov mezi kostelem a hradbami brzy nestačil pro pohřbívání, a proto bylo přistoupeno ke zřízení nového hřbitova na svahu nad kostelem.

Něco příznačného pro Kurdějov se zračí z českého nápisu na zdi kostela s datem 1571. "Byť mne radost netiessila, žalost by mne dáwno umořila." Radostné pocity, dojmy a poznatky skýtá vrchovatě toto jedinečné místo všem ochotným vnímat.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obec-kurdejov.cz/, na kterých najdete další informace.