Moravská Nová Ves

Moravská Nová Ves

Moravská Nová Ves leží v samém srdci slováckého Podluží, v rovině mezi městy Břeclaví a Hodonínem. Je jednou z největších a nejbohatších obcí Moravského Slovácka. Převážnou část jejího katastru tvoří intenzivně obhospodařovaná zemědělská krajina, v níž převládá orná půda.

V široké nivě řeky Moravy, kterou rovněž protéká řeka Kyjovka, se kdysi rozkládaly louky, dnes z větší části rozorané. V nedaleké minulosti v tomto prostoru vzniklo intenzivní těžbou štěrkopísku jezero o rozloze asi 120 ha. Tok Moravy od Mikulčických vykopávek až po soutok s Dyjí na česko-slovensko-rakouském trojmezí pod Lanžhotem lemuje pruh lužních lesů. V zářezu železniční trati se vytvořily druhově nebohaté teplomilné trávníky.

Od počátku 20. století měnila obec nejen svůj vzhled, ale měnila se i sociální struktura obyvatelstva. Z čistě zemědělské osady se stala poloprůmyslová obec, kde kvetla řemesla a obchod a kde vyrostla řada nových podniků, a také významné kulturní a vzdělávací centrum. Dnes má Moravská Nová Ves více než 2 500 obyvatel žijících v téměř 800 obytných domech.

Díky své poloze v národopisné oblasti Podluží obec dodnes žije čilým folklorním životem. Bohatství lidového kroje, nádherné písně i typické "podlužácké" tance je možno každoročně spatřit nejen o Svatojakubských hodech poslední neděli v červenci, ale i o slavnostním Vinobraní v měsíci září, o slavnosti Svěcení vína 26. prosince nebo o krojovaném "podlužáckém" plesu v poslední lednovou sobotu.

V pečetidle Moravské Nové Vsi byl používán vinařský symbol - révový keř na kůlu má po stranách vinařské nože. Rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny ČR byly Moravské Nové Vsi v roce 1999 uděleny obecní symboly - znak v podobě červeno-zlatě polceného štítu, v něm dva révové pruty se dvěma hrozny a dvěma listy opačných barev - vlevo zlatý, vpravo červený; vpravo zlatá radlice a vlevo červený vinařský nůž a prapor, který je tvořen listem svisle děleným na šest pruhů v poměru 1:1:2:2:1:1 v barvách červené a žluté; v širších pruzích jsou pod sebou umístěny dva žluté a dva červené hrozny.

Historie
Území jižní Moravy bylo nepochybně osídleno již hluboko v pravěku. Svědčí o tom i archeologické nálezy objevující nová osídlení, v Moravské Nové Vsi pak sídliště lidu s keramikou zvoncových pohárů z doby bronzové. Na úsvitu našich dějin se v sousedních Mikulčicích a na Pohansku u Břeclavi rozkládalo významné centrum Velké Moravy.

Na místě, kde se dnes nachází Moravská Nová Ves, stávala osada Walterstoph (podle první písemné zmínky z roku 1261), později Waltersdorf (od roku 1265). Vznikla jako kolonizační ves založená velehradským klášterem, kterému také i s farním kostelem sv. Jakuba patřila. Velehradský klášter dával tuto osadu často do zástavy a jako zboží patřící klášteru ji potvrdil v roce 1261 papež Alexandr a v roce 1270 také král Otakar II. jako majitel velehradského kláštera.

Waltersdorf i celá řada dalších osad doplácely na svou pohraniční polohu (především pak nedalekou vzdálenost uherské hranice) - byly často poničeny a pustošeny nejen domácími, ale především cizími válkami a nájezdy. Dluhonice, Doublý, Steklice a Soběkury jsou pouze malým výběrem ze seznamu jmen tehdy zaniklých osad.

Již koncem 13. století byl Waltersdorf zpustlý, ale hned počátkem 14. století (roku 1317) byla osada obnovena Ottou z Parce, který ji odkoupil od velehradského kláštera. Záhy však byla vesnice opět zpustošena - patrně vpádem a nájezdy Matúše Čáka Trenčanského. Později převzal klášter ves opět do svého vlastnictví a bylo rozhodnuto o jejím novém osazení.

Byly postaveny nové grunty podél cesty vedoucí z uherských Kopčan přes řeku Moravu do vnitrozemí, takže ves ve svém půdorysu zachovává tvar typické ulicovky s rozšířením v místě uvažované návsi, kde osovou komunikaci křižuje cesta od Hodonína do Břeclavi. Tam také byla postavena zřejmě svobodná rychta a posléze i kostel. Klášter měl v nově vysazené vsi svůj dvůr. Kromě nových osadníků - zemědělců zde tehdy žilo také 7 rybářů, kteří lovili v nedaleké Kyjovce a v řece Moravě. Pravděpodobně v souvislosti s novou lokací došlo někdy v této době i k přejmenování starého Waltersdorfu, neboť v roce 1384 se o vsi píše jako o "Noveville", tedy Nové Vsi. Přívlastek Moravská dostala až v roce 1911.

Na počátku 14. století se na území jižní Moravy vystřídalo několik českých a německých pánů a v této neklidné době tak jižní Morava trpěla vpády Rakušanů a Uhrů, kteří nejednou vyplenili a vypálili řadu vesnic (přechodně opanovali i Podivín (1309) a Břeclav (1336)). Následně se začal výrazněji projevovat vliv husitů.

Počátkem 15. století byl Waltersdorf znovu zpustlý, protože celé území bylo v roce 1404 pleněno uherským vojskem vedeným králem Zikmundem Lucemburským. Samotná vesnice byla vypálena a v roce 1410 ji velehradský klášter odevzdal zcela pustou olomouckému kanovnictví za účelem nového osídlení. Toto osídlení již bylo nepochybně provedeno českými osadníky - jako rychtář se zde připomíná české jméno Štěpána Chvalibora. Od této doby zůstal osadě název Nová Ves, který se ale objevoval již od roku 1384.

V průběhu 15. a počátkem 16. století Nová Ves několikrát změnila svého majitele. V roce 1528 ves získal majitel břeclavského panství Jan starší ze Žerotína, čímž se její osudy spojily s tímto statkem až do roku 1620.

Historikové označují přelom 15. a 16. století za rozhraní mezi středověkem a novověkem. Přibližně od poloviny 16. století dochází v evropských zemích - a také na Moravě - k výrazným změnám jak v hospodářském systému, tak ve společenské oblasti. Prohlubuje se zbožní charakter ekonomiky, rozvíjí se obchod, šíří se nové myšlenkové proudy a nový životní styl (humanismus, renesance). K důležité změně došlo v tomto období i v systému školství (snaha vymanit školy z úzké závislosti na církvi). Od ukončení evropských válek v 80. letech 15. století do vpádu Bočkajovců v roce 1605 prožila Morava jedno z nejdelších období míru ve svých dějinách.

Počátek 17. století zasáhl nepříznivě celou jihovýchodní a jižní Moravu v souvislosti s protihabsburským povstáním Štěpána Bočkaje. Nová Ves, stejně jako Týnec, Hrušky, Tvrdonice, Stará Břeclav a další osady, byla několikrát vypleněna a v květnu 1605 vypálena. Obyvatelstvo bylo vražděno nebo odvlékáno do zajetí.

Téměř v zápětí po tomto utrpení přišlo další, mnohem horší - třicetiletá válka, obrovské celoevropské střetnutí znamenající počátek velkého a všestranného úpadku. Již na samém jejím počátku - v době stavovského povstání (1618 - 1620) - bylo v létě roku 1619 císařskými vojsky vypleněno celé široké okolí Nové Vsi. Stavovské povstání, které bylo vyvrcholením sporů mezi feudálním panovníkem a nekatolickými feudálními stavy, bylo po krátké bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 poraženo.

Porážka rozhodla o ztrátě samostatnosti českého státu na tři století a také konec žerotínského panství, kam od roku 1528 patřila Nové Ves. Majetek byl pánům ze Žerotína zkonfiskován a v roce 1624 jej dostala Estera z Meggau. V roce 1638 jej zakoupil Karel Lichtenštejn, v jehož rodině panství zůstalo až do rozpadu Rakouska-Uherska, velký majetek pak až do roku 1945. Za třicetileté války byla vesnice silně zpustošena. Z původních 110 sedláků jich válku přežilo jen 42, tj. 38,2 %.

V první polovině 18. století bylo Podluží znovu zpustošeno, došlo k velkému poklesu životní úrovně, poddaní byli k půdě připoutáni pracovně i právně, zvýšily se roboty i daně. Docházelo ke zbíhání z panství a odpírání roboty. Vyvrcholením tohoto odporu byla vzpoura poddaných v Nové Vsi, Týnci a Hruškách v roce 1738 - střediskem vzbouřenců byla Nová Ves, která však byla vojskem potlačena a vůdci uvězněni.

Do života jihomoravských vesnic - a tedy i Nové Vsi - vnesly určité zmírnění těžkého života vesnického lidu tereziánské a později josefínské reformy. Robotní patent Marie Terezie z roku 1775 vedl k odstranění nejkřiklavějších výstřelků feudální zvůle, patentem Josefa II. bylo v roce 1781 zrušeno nevolnictví a v témže roku byl vydán také tzv. toleranční patent. Tyto reformy přispěly k uvolnění pracovních sil a k migraci obyvatelstva. V roce 1807 byla ves povýšena na městečko a byly zde povoleny tři trhy.

Konec 18. století a zejména počátek 19. století byl pro lid jižní Moravy opět velmi těžkým obdobím. Průchody vojsk, rekvizice. I obyvatelé Nové Vsi museli vojákům poskytovat bydlení, stravu a ustájení koní. Odměnou jim za to - kromě válečných útrap - byly epidemie moru a cholery, násilnosti a vyjedená vesnice.

Rozvoji regionu pomohla výstavba Ferdinandovy Severní dráhy, která byla zahájena v roce 1834. Trať Vídeň - Břeclav byla postavena v letech 1836 - 1839 a již 6. června 1839 byla uvedena do provozu. Do počátků určitého ekonomického rozvoje však nepříznivě zasáhla prusko-rakouská válka v roce 1866. 16. června 1866 obsadili pruští vojáci Novou Ves. Mnoho jich však bylo nakaženo cholerou, která se rozšířila i mezi novočeské obyvatelstvo a byla tak příčinnou úmrtí mnoha občanů.

Jak vypadala Nová Ves koncem 19. a začátkem 20. století?
Půdorys tvořila dlouhá ulice, která se v místech, kde se křižují silnice břeclavsko-hodonínská a prušánsko-kopčanská, rozšiřovala. Tato Hlavní ulice byla obydlena zámožnějšími rolníky a dělila se - a to platí až doposud - na Horní a Dolní konec. V roce 1900 bylo v obci 476 domů s téměř 2 400 obyvateli. Hlavním výrobním prostředkem a zdrojem obživy byla půda, významný byl též chov dobytka a v chovu koní patřila Nová Ves mezi nejúspěšnější obce Moravského Slovácka. Po krizi v 19. století vzrůstal též význam vinařství a vinohradnictví. I přes stále převažující zemědělskou výrobu vzniká a vzrůstá také průmysl.

Nové Vsi se hluboce dotkly i válečné události první světové války (1914 - 1918). Na vojnu muselo odejít 600 mužů ve věku 18 - 50 let, z nichž se více než jedna desetina nevrátila. Výsledkem válečného utrpení byl rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československé republiky, jejíž samostatnost byla vyhlášena 28. října 1918. Vznik samostatného státu přijalo obyvatelstvo Nové Vsi s nadšením a ten se také příznivě projevil i v rozvoji kulturní úrovně obce.

Život v obci
Obec Moravská Nová Ves je typickou zemědělsko-živnostnickou obcí. Především pěstování révy vinné vtisklo obci charakteristický ráz a od základu utváří a ovlivňuje život v obci.

Víno sice vyžaduje tvrdou práci, ale na oplátku přináší radost a zpěv. Snad proto mají kulturní akce a činnosti tak pevnou základnu. V obci aktivně pracuje např. "Slovácký krůžek", mužský a ženský sbor, dětský folklorní soubor "Jatelinka", ochotnický divadelní spolek "Úplněk" a další. Nedílnou součástí kulturní nabídky je funkční a moderně vybavená knihovna s přístupem na internet pro širokou veřejnost.

Nejen kulturou však živ je člověk, a proto i sport má své nezanedbatelné místo v životě naší obce. Vždyť TJ Sokol má nejširší základnu ze všech spolků a organizací v obci. Svou možnost vyžití zde najdou příznivci kopané - muži i ženy, kulturistiky, tenisu, volejbalu, basketbalu aj. Díky aktivnímu přístupu místní základní školy vstupuje obec do povědomí jako líheň atletických talentů pod hlavičkou Školního sportovního klubu Klokan.

Člověk však bývá občas poněkud samostředný a zapomíná na to, že je jen součástí přírody, nikoliv přírodou samou. Tato slova mají na paměti především členové spolků, jímž je péče o přírodu vlastní. Jsou to především členové spolku ochránců přírody, členové kynologického klubu a klubu chovatelů drobného zvířectva, členové místní organizace rybářského svazu a členové dvou mysliveckých sdružení, kteří všichni aktivně přistupují k práci a nebojí se pro zlepšení stavu přírody obětovat vlastní volný čas.

Lidé však nemají jen své zájmy, ale také potřeby. O možnost například nákupu se v obci stará 7 prodejen potravin, 3 prodejny smíšeného zboží, 2 prodejny hospodářských potřeb, prodejna elektro, květin a především supermarket na okraji obce. Potřeby především ženské poloviny obyvatel obce uspokojují 2 kadeřnictví, solárium a pedikúra. Mužskou část problémů pomáhá řešit například autoopravna, pneuservis, opravna karosérií apod. O plnost žaludků nás všech se starají 4 restaurace, 2 bary a 1 diskotéka.

Výčet všech služeb a zájmových aktivit jistě není možný a obsáhnout vše co ovlivňuje kvalitu života občanů v obci je přímo nereálné. Závěrem tedy snad ještě zmiňme dopravní obslužnost. Obec leží na trati II. železničního koridoru Břeclav - Přerov, autobusové linky pravidelně zajišťují dopravu do 10 km vzdálených okresních měst Břeclavi a Hodonína. A auto? Autem je to po dálnici do Brna 30 minut a do Vídně a Bratislavy necelou hodinu.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mnves.cz/, na kterých najdete další informace.