Valtice

Valtice

Valtice jsou osadou velmi starou, jejíž osud je psán do historie minulosti.

Původní osadníci Valtic si vyvolili tento ne právě nejzdravější kout země moravské hlavně z důvodu bezpečnostních. Vždyť močály zdejšího kraje hordy nepřátelských vetřelců příliš nevábily a blízké Pálavské vrchy jim poskytovaly - jako ostatním obyvatelům pradávných sídlišť - pevnou záštitu v dobách největšího nebezpečenství.

Vznik města
První písemné historické zprávy o Valticích známe teprve na přelomu 12. století, kdy toto místo přešlo z držebnosti pasovských biskupů do moci rodu ze Seefeldů.

Listinou, vydanou v Řezně, stvrdil císař Jindřich VI. v roce 1192 směnu, kterou uzavřel pasovský biskup Wolfker s Wichardem ze Seefeldu - "maior dapifer" - větším truksasem rakouského vévody. Touto směnou předal Wolfker Wichardovi hrad "Veldesperch" s 12 královskými lány, které tvořily asi větší část pozdějšího města Valtice.

Seefeldové vybudovali mohutný pomezní hrad, v jehož podhradí vzniklo město. Lze předpokládat, že Valtice se staly městem mezi léty 1192 – 1227.

Po vymření rodu Seefeldů po meči v roce 1270 získali Valtice Kuenringové a Rauhensteinové. V roce 1347 prodali svůj díl Kuenringové Potendorfům, takže od tohoto roku se Valtice dělily mezi Potendorfy a Rauhensteiny.

V roce 1387 odkázala třetí manželka Jana I. z Lichtensteina Alžběta, rozená Puchheimova, svému manželovi šestinu podílu na Valticích a Lichtensteinové se tak stali držiteli části města. Tak také začíná dlouhá éra působení Lichtensteinů ve Valticích.

Dne 20. února 1391 odkoupil Jan se svými bratry Jiřím a Hartneidem z Liechtensteina od Bedřicha z Potendorfu jeho rodovou šestinu Valtic a další šestinu, kterou získal zmíněný rod dodatečně; kromě toho dostali různé platy a důchody z celé řady okolních osad a vesnic; to je nárok na místo a hrad Valtice, které byly jeho svobodným vlastnictvím. Takto nabyli Lichtensteinové vlastně pět šestin města a držby většiny obcí. Dne 1. února 1395 se stali Lichtensteinové vlastníky celého panství, hradu a města Valtice.

Turistické trasa č. 1
Nám. Svobody – za zámeckou branou doprava – na čestný dvůr – na hlavní zámecké nádvoří – do zámeckého parku – okolo tenisového kurtu doleva k Žabímu sklepu – kaštanovou alejí do mírného kopce rovně přes 2 křižovatky – doprava na příhraniční cestu s vyhlídkami na rakouskou i českou stranu – dále přímo po příční cestě přejít údolí s vinicemi až na protější vrchol ke Kolonádě – zpátky po příhraniční cestě na dno údolí a doleva dolů – ke Křížovému sklepu Vinných sklepů Valtice – Střední vinařská škola – Kopečná ulice – nám. Svobody.

Morový sloup
Postaven 1680 jako dík, že ve městě skončila morová epidemie. V horní části je socha Panny Marie a na nižším soklu stojí 4 sochy ukazující přesně světové strany.

Radnice
Byla postavena za význačného starosty Karla Haussnera stavitelem Janem Drechslerem v r. 1887 v novorenesančním stylu. Budova má pozoruhodnou obřadní síň zdobenou krásnými štukami. I dnes je sídlem starosty.

Kašna
Uprostřed nám. stojí kašna s pískovcovou sochou dívky od sochaře Josefa Bayera z r. 1816.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Na náměstí je dominantní budovou farní kostel Nanebevzetí P. Marie, vystavěný v letech 1631 – 1671. Prvnímu staviteli se zřítila klenba a práci dokončil stavitel Andren Erna. Interiér pochází z 18. století. Kazatelna se znakem Lichtenštejnů je patrně dílem Itala f. Farneho, který vytvořil i svatostánek na hlavním oltáři. Oltářní obraz Nanebevzetí P. Marie je zdařilou kopií Rubensova obrazu od malíře Jana Fantiho. Rubensovým originálem je obdélný obraz v nástavci hlavního oltáře, představující N. Trojici. Z Rubensova malířského okruhu jsou i dva obrazy bočních oltářů Klánění tří králů a Obřezání Páně. Oltářní obrazy sv. rodiny pochází od Franse de Neveho a z téže doby pochází i socha Jana Nepomuckého od Ignáce Lengelachera.

Zámek Valtice
Valtický zámek byl vybudován nedaleko někdejšího středověkého hradu, připomínaného již koncem XII. století. Hrad náležel rodu Seefeldů. Když panství později získali Lichtenštejnové, postavili zde renesanční zámek.

Současnou barokní stavbu zahájil koncem XVII. století Karel Eusebius z Lichtenštejna, vzdělaný a zcestovalý příslušník tohoto mocného šlechtického rodu. Valtice se staly hlavním rodovým sídlem vybudovaným za účasti předních architektů (F. Carrati, G. G. Tencalla, A. a K. Ernové, D. Martinelli, A. J. Ospel). Závěrečnou podobu dal zámku význačný rakouský architekt J. B. Fischer z Erlachu. Vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších barokních celků na Moravě.

V 1. polovině XIX. století, za Jana I. z Lichtenštejna, byla provedena rozsáhlá a unikátní krajinářská úprava celého valtického okolí, byl vystavěn soubor parkových staveb v prostoru mezi Valticemi a Lednicí, kde měli Lichtenštejnové své letní sídlo. Pozoruhodný rod vlastnil panství až do roku 1945, kdy je převzal stát. V roce 1950 byl zámek zpřístupněn, v šedesátých letech byla zahájena rekonstrukce. Z těch dob pochází také současná instalace.

Exteriér:
Dvoupatrový barokní zámek má uzavřenou centrální a čtyřkřídlou dispozici, obklopující čtvercové nádvoří. Je situován úhlopříčně, se vstupním portálem směřujícím k severovýchodu.

Na severu, v předzámčí, byly přistavěny přízemní a jednopatrové budovy konírny i jízdárny. Dochovala se Španělská konírna se státními oddělenými groteskními sochami a dále Zimní jízdárna. Obě slouží k pořádání různých společenských akcí a obklopují čestný dvůr.

Do zámku se vstupuje bohatě zdobeným centrálním portálem , nad ním se tyčí čtyřhranná věž. Valtický zámek je jižním z pólů unikátního Lednicko-valtického,( Lichtenštejnského) areálu.

Interiér:
K prohlídce je přístupné l. patro zámku, dávající představu o životě bohatých šlechticů v době baroka. Vnitřní prostory byly obnoveny formou volné rekonstrukce. Zahrnují celkem 17 místností zařízených ve stylu baroka i rokoka. Stropy jsou bohatě zdobeny zlacenými štukami a překrásnými malbami.

Prohlídka začíná v jídelně zvané Mramorový sál, s bílým rokokovým nábytkem a sbírkou orientálního nádobí. Lustr je sochou Tritona, jehož jazyk byl nosní kostí vodního dravce pilouna. Následuje Společenský, dříve Císařský sál, s předsunutým salonkem zdobeným nástropními malbami řeckých bohů. Další budoár s kuřárnou byl určen pro pány. Nástropní malby představují boha kuřáků – Hefaista – jenž bohyni Athéně předává zbraně.

Velký Taneční sál je největší reprezentační prostorou zámku. Stěny zdobí imitace mramoru s pozlacenými hudebními instrumenty. Nábytek pochází z dob rokoka, lustry jsou zhotoveny z českého křišťálu. Tři další salony – Žlutý, Červený a Zelený – charakterizuje kompozice barev. Ve žlutém je představena řada idealistických a fantaskních krajinných maleb od Holanďana Hanse de Jodeho. Pocházejí ze XVII. století . Soubor je doplněn čínskými vázami. Rudý salon byl nazýván také Olympským, dle nástropní malby s Olympskými bohy. Stěny jsou potaženy rudým brokátem, orientální vázy jsou zdobeny zlatým dekorem. Zelený byl zván Trojským, podle stropní scény s Agamemnonem.

Jižnímu rohu areálu dominuje Sál předků se stropní malbou představující alegorie – vědu umění, na protější straně "schwelgerei – trunksucht". Portréty pocházející z reprezentační galerie rodiny Lichtensteinů – představují Josefa Johana a Johana Adama. Rohový salon prince Karla je věnován památce Karla VI., otce Marie Terezie, který zde přenocoval. Pozoruhodné francouzské skříňky, zdobené pozlaceným bronzem, představují vrchol umění své doby.

Na zdech dlouhé průchozí chodby visí portréty římských císařů. Jsou zde zpodobněni – Nero, Titus, Villtelius a Gaius Julius Caesar.

Z hlediska uměleckého zpracování je v celém areálu nejpozoruhodnější prostorou zámecká kaple, situovaná v západním nároží. Má bohatou štukovou i malířskou výzdobu, stěny obloženy mramorem. Má také jedinečnou akustiku a je proto často využívána k hudebním produkcím.

Další pozoruhodné sály následují v severozápadní frontě. Je zde možno shlédnout Knížecí pracovnu, Zrcadlový kabinet, pozoruhodnou barokní Obrazárnu, dále ložnici a přijímací pokoj.

S kaplí sousedící nádherně zdobený Zrcadlový kabinet tvořil spolu s další pracovnou, součást apartmá kněžny. Je obložen zrcadly v pozlacených rámech, busta je replikou hlavy filosofa Seneky, nástropní malby představují alegorii rána s očistou bohyně Afrodity.

Nástropní obraz v Pracovně kněžny zachycuje alegorii večera, v průčelí pak příjezd královny Kristiny do Říma. Pracovní stůl i skříňky jsou zdobeny a obloženy slonovinou. Obrazárna představuje soubor 29 obrazů – krajinářská díla i scény ze života. Jsou pozůstatkem sbírek z dob romantismu, které byly zničeny koncem II. světové války. Strop zdobí největší stropní obraz – "Bohyně Diana se vrací z lovu".
Obraz od G. Liebalta "Život s trofejemi"je jedním z nejstarších obrazů tematiky loveckých trofejí v Evropě.

Knížecí ložnici dominuje postel, která je typicky barokní ukázkou místa, ze kterého kníže přijímal návštěvy i uskutečňoval zámecké ceremonie. Dekorace stropu představuje alegorii jara. Sousední přijímací pokoj sloužil hostům a návštěvám. Z oken poskytuje nádherný výhled na krajinu.

Zámecký park
Rozlehlý zámecký areál vznikl přestavbou gotického hradu v letech 1643 – 1730. Čtyři fronty zámku uzavírají rozlehlé nádvoří. K vlastnímu zámku patřilo menší divadlo, jízdárna a konírna. Okolí je upraveno terasovitě a má bohatou sochařskou výzdobu. Zahrada za zámkem byla založena v r. 1727 a dále budována za Josefa Václava Lichensteina v pol. 18. st. Pravidelná část byla alejemi propojena s anglickým parkem, v němž byly i hájky ovocných stromů, dva altány, umělá jeskyně a otevřená vyhlídková besídka (gloriet).

Po pravé straně zámku se přes protáhlou terasu nad městem dostaneme do vlastního parku. Na menší zahradní průčelí impozantní budovy navazuje protáhlý, mírně svažitý průhledový a osový palouk, který tvoří vlastní odstup, a úpatí protilehlého svahu, upravené na dokonalý přírodní amfiteátr. Tato divadelní dispozice je v horních partiích lemována vyššími porosty dřevin, které vytvářejí pozadí pro pískovcové sochy představující výjevy z mytologie. Nedaleko odtud se nachází tenisové hřiště. Zadní část parku je přírodně krajinářsky upravena (louky, stráně, průhledy). Romantický prvek představuje umělá jeskyně "Peklo". Cenné dřeviny najdeme roztroušené po celém parku.

Kolonáda
též zvaná Reistna byla postavena na pokraji lesního komplexu jižně od města v bezprostřední blízkosti dnešní státní hranice valtickým stavitelem Josefem Popellachem podle vzoru Schőnbrunnské kolonády v letech 1810 – 1817. Byla postavena na pokyn Jana Josefa I. z Lichtenštejna, jakožto památník otci (František Josef) a bratrům (Filip a Alois). Jejich sochy, společně se sochou iniciátora stavby, jsou umístěny v nikách . Centru sloupoví dominuje vítězný oblouk. V době, kdy se tato stavba ocitla v hraniční pásmu, byla na její horní části postavena hláska pohraniční stráži a celý objekt byl veřejnosti nepřístupný. Zpřístupněno až po změnách v r. 1989. Dominuje nejvyššímu kopci celého areálu, ze kterého je nádherný panoramatický pohled na (Mikulov, Pálavu, lužní lesy, Lednici).

Architektura vinných sklepů
Město je také známo vinnými sklepy (Zámeckým a Křížovým) z poloviny 17. století, s kapacitou 22 000 hektolitrů. Jsou dnes spravované státním statkem Valtice. 127. výročí založení zde dosáhla střední zemědělská a technická škola oboru vinohradnického, založená v roce 1873.

Vinařská škola
V roce 1869 dal podnět k založení zemědělské školy ve Valticích valtický rodák, president okresního hospodářského spolku, okresní soudce Jiří Grőber. Za zakladatele školy ve Valticích nutno dále považovat majitele valtického velkostatku Jana II. z Lichtenštejnu, zemský výbor dolnorakouský, rakouské ministerstvo orby a okresní hospodářský spolek ve Valticích.

Valtice byly zvoleny za sídlo školy proto, že v severní oblasti Dolních Rakous dosud zemědělská škola nebyla. Bylo přihlédnuto k příznivým klimatickým a půdním podmínkám pro vinařskou a ovocnickou produkci tohoto kraje, zdravou polohu Valtic, výhodné položení při železniční trati a blízkost vinorodých oblastí jižní Moravy.

Pro školu byl vydán okresním hospodářským spolkem ve Valticích 20. dubna 1873 statut, ředitelem školy byl jmenován Karel Sikora, který připravil školu tak, že vyučování bylo zahájeno 15. listopadu 1873.

Po dobu své 127leté historie prošla škola mnohými změnami, měnily se učební plány, přicházeli noví učitelé i žáci. Jedním z důležitých mezníků byl i rok 1984, kdy došlo 1. září ke sloučení Střední zemědělské školy v Mikulově se školou ve Valticích.

V současné době si mohou zájemci o denní středoškolské studium vybrat ze tří studijních oborů s maturitou: vinohradnictví, agropodnikání se zaměřením na agroturistiku a ochranu a tvorbu životního prostředí. Součástí školy je i moderně vybavený domov mládeže, sportovní areál, který budovali a stále udržují studenti školy.

Dne 11. listopadu 1993 (při příležitosti 120. výročí založení školy) byla založena při škole Vinařská akademie, jejímž cílem je seznámení široké veřejnosti, odborníků z vinařské i gastronomické praxe s vinařskou problematikou a vztahy člověka k vínu. V rámci Vinařské akademie jsou proto pořádány vzdělávací akce, jako např. školení pro vinaře, školení pro sommeliery, ovocnářské dny apod.

Dne 11. listopadu 1994 byl otevřen celostátní archív vín v nově rekonstruovaných prostorách historické části školy. Tento archív bude sloužit nejen pro uložení kvalitních vzorků jednotlivých zájemců ze strany výrobců, ale současně se stane i významným pomocníkem pro výuku studentů.

Turistická trasa č. 2
Nám. Svobody – Růžová ulice – K Venerii (vyhlídka na město) – ulice Vinařská – Křížový sklep – Střelecká ulice (vinné sklípky) – Hradební ulice – zbytky městských hradeb – nám. Svobody
Náměstí Svobody.

Křížový sklep
Původní sklep zámecký z roku 1430 o současné kapacitě 600tis. Litrů, kde dnes zrají v dubových sudech hlavně vína červená. V roce 1640 byla vrchnost nucena vystavět sklep nazvaný " Nový", později "Křížový" pro jeho půdorys. Jeho monumentální hlavní šíjí dlouhou 120 m křižuje 100 m dlouhé rameno.

Sklep pojme 1 mil. litů vína uloženého v dubových sudech i nerezových cisternách a zrajícího v 300 tis. lahví, aby získalo nejvyšší jakost odrůdových vín archivních. Místo dřívějších menších pánských sklepů "Za cihelnou" a "Žabka" byly v areálu současné akciové společnosti vybudovány klimatizované nadzemní haly a rozšířen sklep Křížový, tím se celková kapacita zvýšila na 6,5 mil. litrů. Valtická vína se i v minulosti prodávala nejen v kraji, ale byla vyvážena hlavně do Vídně, Čech, Slezka i na polský trh.

Vinné sklepy
Město je známo vinnými sklepy (Zámeckým a Křížovým z pol. 17. století s kapacitou 22 000 hl.).

Valtické hradby
Jsou dochovány pouze tvrzovité na několika místech vnitřního města. Byly postaveny patrně již ve 13. století, neboť k r. 1286 se uvádí západní brána, kterou se vstupovalo do vnitřního města. V 16. století byly městské hradby posilovány, protože střední Evropu začali ohrožovat Turci. K jejich likvidaci bylo přikročeno až v 19. stol., neboť v této době již bránily hospodářskému rozmachu tehdejších měst.

Turistická trasa č. 3
Nám. Svobody – rovně zámeckou bránou – kolem zámku – Zámecká ulice – Břeclavská ulice – ulice Rudé armády – Josefská ulice (vinné sklípky) – ulice Za Tesárnou – ulice Břeclavská – ulice K Lesíku – Bezručova vyhlídka – doleva pěšinou na 1. Máje – Jubilejní špitál – Modřínová alej – doleva kolem vinohradů – ulice Petra Bezruče – nemocnice Milosrdných bratří – nám. Svobody.

Náměstí Svobody
Do 19. století bylo náměstí volným prostorem, v jehož středu stála kašna a v prostoru před kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl situován barokní morový sloup. Počátkem 20. století byly vytvořeny 2 velké travnaté plochy a byly vysazeny jírovce, v 50. letech 20. století po stranách kašny vysázeny 2 platany. Tvar náměstí zůstal zachován v původní podobě a architektura budov je nedotčena stavební činností.

Jubilejní špitál
Rezidenčnímu městu mocných Lichtenštejnů měla odpovídat i existence klášterů ve městě. Proto Karel z Lichtenštejna uvedl do města roku 1605 milosrdné bratry, jejichž klášter byl prvním tohoto druhu za Alpami. Tito prosluli svou nemocnicí, která se stala základem dnešní okresní nemocnice.

Převor Jan Křtitel de Cassinetti s několika bratřími tvořil první konvent. Základní kámen k dnešní budově konventu a kláštera byl položen 17. července 1662. Manželka podporovatelka kláštera Karla Eusebia z Lichtenštejna věnovala 10 000 zl. Na zřizení a udržování 12 lůžek v nemocnici, jež vznikla hned při příchodu členů kláštera do města. Kostel byl dokončen v roce 1671.

Interiér kostela pochází z druhé poloviny 18. století. Uměleckou hodnotu má zvláště oltářní obraz patrona chrámu sv. Augustina. Maloval jej v roce 1757 člen řádu Jan Cymbal, vedle něho se práce účastnil sochař Ignác Lengelacher. 18 lavic s řezbami na čelech, kazatelna, dřevěný krucifix, boční oltáře i dřevěné svícny jsou z pokročilého 18. století.

Mezi členy kláštera vznikali mnozí nad běžný průměr. K nejproslulejším náležel Norbert Boccius, který se pak stal v roce 1706 převorem a byl znám svými botanickými průzkumy. Byl také zakladatelem chirurgické školy, která ve Valticích vychovávala adepty pro nemocniční personál až do roku 1854, kdy byl státem zrušen.

Bezručova alej
Založena 1715 a dnes nazvána po moravském básníkovi P. Bezručovi.

Belvedér
Na kopci severně od Valtic byl postaven v roce 1802. Obdélná budova s půlkruhovými arkádami sloužila jako knížecí bažantnice.

Klášterní nemocnice Milosrdných bratří
– základy položeny v roce 1605, kde byli do města uvedeni milosrdní bratři vikářem Janem Křtitelem Cassinetim. Samotná stavba byla postavena v barokním slohu v letech 1662 – 1671 knížetem Eusebiem z Lichtenštejna. V letech 1751 – 1762 byla 2 novými trakty zvětšena.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.radnice-valtice.cz/, na kterých najdete další informace.