Lukavice

Lukavice

Obec Lukavice se nachází ve střední části okresu Chrudim 5 km od Slatiňan na úpatí Českomoravské vrchoviny. Svažitost pozemků je od jihu k severu. Nejvyšší bod v obci je vrch „Jahodnice“ vysoký 343 m, nejnižší bod je břeh Chrudimky v části zvané „ Na Pilce“, a to 264 m.

Lukavický katastr je ohraničen na jihovýchodě údolím Holetínky na severozápadě Chrudimskou. Na jih od obce se nachází obec Vížky a Radochlín s nejvyšším vrchem zvaným Kraslavka 408 m vysokým. Na sever od Lukavice přecházejí pozemky do Polabské nížiny.

Historie
Velká Lukavice na stabilním katastru z roku 1839 má charakter návesní vsi s návsí nepravidelného tvaru. Jedná se o nejstarší část Lukavice. Je možné, že původní tvrz stála na místě Knížecího dvoru (parcela 35). Památný dub již stojí mimo dvůr na jeho severní straně. O možnosti vytvoření vhodného obranného systému vypovídají i mokřiny v okolí dvora. V soupisu poddaných z r. 1651 se dozvídáme, že ve dvoře Lukavském bydlí jistý Matěj Tvrzník šafář. Také se v těchto místech dodnes říká Na hrádku.

Obec byla v 17. století typickou hornickou osadou se siluetami těžních věží, v 19. století to byl především průmyslový komplex s komíny a mohutnými provozními budovami, to vše postupně zmizelo. Obec tak ztratila své dominanty, které jinde vytváří například kostel nebo zvonice.

Turistika a příroda
Předností této oblasti je především pestrá skladba krajiny: lesy, louky, pastviny, zahrady, rybníky a zemědělské porosty. K nejcennějšímu patří část přírodní rezervace Strádovské Peklo, která je součástí CHKO Železné hory. Mezi zajímavá místa se řadí i údolí Holetínky nebo okolí Louček.

O tom, jak rychle se krajina mění, vypovídají některé ještě v paměti zachované místní názvy jako Na čápovině, Na pilce, Na hrázi (bývalé rybníky), Na mokřidlech, Kudrnkova skála, Pánkův písník, nebo Třešňovka u Chrudimky. Měnily se trasy cest, koryta potoků jak vyplývá ze starých map. Krajina je člověkem stále přetvářena, ale s různými výsledky. Lesní rybníky Zaháj a Housírek se staly krásnou součástí zdejší přírody a nachází se zde bohatá společenstva rostlin a živočichů.

Zajímavé je sledovat jak se příroda těžko vyrovnává s hlušinou z bývalých dolů, které se říkalo „Žlutá hromada“. Hlušinou se také zavážely staré lomy, písníky a strže. Velké zásahy do přírody představovaly meliorace. K přeměně krajiny dochází i v současnosti a je otázka, jestli někdo přemýšlí například o lomech, které se zařezávají od Žumberka do Vížecké stráně, stanou-li se jednou uzavřeným prostorem nebezpečným životu, nebo skalnatým údolím.

Rybník Zaháj a Housírek
- lesní rybníky s mokřady, rákosinami a zbytky jedlových doubrav mezi nimi. U rybníků je několik typů rákosin, porosty vysokých ostřic a na ně navazují ostřicovorašeliníková společenstva. Západně od rybníků je zbytek lesa s téměř přirozenou druhovou skladbou a věkovou strukturou - jedlová doubrava s příměsí buku, vysázeného smrku a borovice. Z rostlin patří k vzácným nálezům bublinatka jižní.