Perálec

Perálec

Historie
Podle dosavadních názorů se před velkou kolonizací l3.století zastavil starší vývoj osídlení našeho kraje u severních břehů Novohradky. V rozporu s tím však zaznamenal Podlažický nekrolog v nejstarší vrstvě svých zemřelých (tj. po roce 1160) překvapivě tak výrazná jména jako velmož PERARE a patrně o něco později i svého klášterníka KUTRU, takže nemůže být pochybností, že to byly osobnosti, které daly jména nebo byli přímo zakladateli prvních osad na jih od horního toku Novohradky - Zderaze, Perálce a Kutřína.

Koncem 18. století tereziánské a josefinské reformy zmírnily feudální útlak. Začátky národního obrození oživují činnost vesnických škol s českým vyučovacím jazykem. Do nově zřízené školy v Perálci na rychmburském panství (před r. 1799) chodily děti i ze Zderaze-sousední obce.

V 16. stol. po úmrtí posledního Kostky, Bohuše, přechází r. 1557 panství do majetku krále Ferdinanda I. a ten je r. 1559 prodává Janu Žateckému z Vejkrsdorfu. Ze zápisu o převodu majetku na jeho dceru Annu, provdanou za Ferdinanda Švihovského z Ryžmberka r. 1563, se v zemských deskách dovídáme poprvé jména dvaadvaceti prosečských usedlíků s jejich povinnostmi. Místo roboty, poněvadž zde nebyl panský dvůr, platili pravidelnou dávku.

R. 1580 kupuje panství a tedy i Proseč Mikuláš ze slavného rodu Lobkoviců, které spravuje do r. 1599, po něm jeho sestra Anna, provdaná za mocného rádce císaře Rudolfa II. Paula Sixta z Trautsonu z Rakouska, nositele řádu Zlatého rouna, který po její smrti r. 1604 panství přejímá. Jeho rod zde vládne do r. 1750. R. 1610 věnoval prosečskému kostelu zvon Mikuláš s českým nápisem, který dosud zvoní.

V Perálci je kostel nejstarší v této krajině, v roce 1350 byl farní, patřící k biskupství Litomyšlskému až do roku 1620. 0d roku 1620 do r. 1737 patřil jako filiálka ke Skutči. Od roku 1737 patří k Rychmburku. Kostel, areál kostela sv. Jana Křtitele, hřbitov i ohradní zeď jsou zapsány ve státním seznamu nemovitých kulturních památek. Od roku l994 bylo započato s celkovou rekonstrukcí kostela, výměnou střešní krytiny vnější omítky včetně klempířských prvků a v roce 1996 se opravuje ohradní zeď hřbitova.

Současnost
Území obce spadá do celku Železných hor a jeho části Sečské vrchoviny a Loučenské tabule. Předěl těchto částí je na cca hranicích obce, leží v nadmořské výšce 460 až 490 m nad m. Okolí Perálce je oblastí s ochranou podzemních vod v plném rozsahu. Severovýchodním směrem od obce leží chráněná rekreační oblast Maštale (chráněný přírodní výtvor - pískovcové skály). Západně od Perálce se nachází evidovaná lokalita státní ochrany přírody " Šilingův důl".

Obec je vzdálena 4 km od Proseče. Leží při komunikaci II .třídy Skuteč-Nové Hrady. Perálec je tvořen ulicovou zástavbou podél téměř přímé hlavní komunikace v mírném svahu. Dominantu tvoří památkově chráněný katolický kostel sv. Jana Křtitele se hřbitovem ve středu obce. Naproti kostelu jednopatrová budova obecné školy s mateřskou školou. Obec je poměrně zachovalá a novou zástavbou mimo dvou rodinných domků nenarušená. V Perálci je ve střední části (u obecního úřadu) vytvořen prostor tvořící náznak návsi.

Turistické zajímavosti
Venkovský prostor mikroregionu je zvýrazněn velkým podílem lesních pozemků. Zemědělská půda je ve velké většině ve vlastnictví velkého množství soukromých osob a obhospodařují ho zemědělská družstva nebo soukromě hospodařící rolníci.

Ve zmíněném mikroregionu se nacházejí přírodní rezervace Maštale, přírodní park Údolí Krounky a Novohradky a přírodní památka Pivnice.

Příroda, nacházející se na území obcí Maštale je krásná a neponičená civilizací. Rozmanité geologické podmínky v různých částech způsobili, že krajina nemá jednotný ráz, ale střídají se zde různé reliéfy povrchu a rozmanitá rostlinná skladba. Značná rozloha území nebyla postižena scelováním pozemků v období socialistické kolektivizace a zůstalo zde množství rozptýlené zeleně, která tvoří krajinu malebnou, vhodnou pro rekreaci a odpočinek.

Plochá, táhlá a nevýrazná návrší a široce rozevřená údolí, která můžeme vidět okolo hrochova týnce a chrasti u Chrudimi. Jsou zde vystřídána sráznými svahy a úzkými hlubokými údolími. přímo vyhlídková silnice. z níž část této krásné krajiny přehlédneme, spojuje Luži a Nové Hrady. Z povzdálí ji ze severní strany lemuje od vsi s nezvyklým jménem Bílý Kůň dlouhý prudký svah s přírodní rezervací Střemošická stráň. Rezervace dostala své jméno podle obce rozložené ve svahu pod nejprudším srázem. Ke Střemošici či spíše k hornímu okraji srázu nad ní, se naše oči určitě bezděčně otočí.

Upoutá nás tu totiž doslova bělobou zářící štíhlá vysoká stavba. Říká se jí poklona. Na místě zdaleka viditelném a skutečně nepřehlédnutelném stojí již od první poloviny 18. století. Je to sloup nejsvatější trojice a je opravdu trojboký. Každou plochu zděného a omítnutého hranolu zpestřují pilastry a dva nad sebou umístěné protáhlé výklenky. Sloup vrcholí pískovcovou tesanou ozdobou, která zastupuje stříšku. V těsné blízkosti sloupu prochází silnice od Bílého Koně přes Střemošici k Vysokému Mýtu.

Silnice vytrvale stoupá přes Střemošici a k pokloně má udané stoupaní 12 procent. Okraje srázu v délce asi tři kilometry a o rozloze 46 hektarů jsou zahrnuté do přírodní rezervace střemošická stráň.Je to totiž z pohledu botaniků pozoruhodná část území. Suchá a teplá místa na opuce hostí rostliny v takové míře, že se střemošická stráň řadí mezi nejvýznamnější české botanické lokality. Bylo tu zjištěno na 270 druhů vyšších rostlin. K nejvzácnějším patří některé naše orchideje jako Vstavač Nachový a Vojenský, Střevičník Pantoflíček a další. I když Vás třeba botanika příliš neoslovuje, vynikající výhled od poklony z výšky 445 m. n. m. Vás jistě učaruje. Přehlédnete Skutečsko, Prosečsko i Železné hory, u nohou Vám bude ležet Luže s poutním kostelem p. Marie, hrad Košumberk i Bílý Kůň.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.peralec.infobec.cz, na kterých najdete další informace.