Vápenný Podol

Vápenný Podol

Historie
Již jméno „Podol“ vysvětluje polohu osady. Jednotlivá stavení se dříve rozkládala a i v současné době se obec rozkládá „ po dole“ (dolině). Díky mohutným ložiskům šedého zrnitého vápence, z něhož se pálí vápno, se Podol nazývá „Vápenný“. Obec se skládala z několika obcí: Vápenný Podol, Nutice, Boukalka, Nerozhovice, Cítkov, Hrbokov.

Vápenný Podol patřil odedávna do vlastnictví pánů ze Zaječic, z nichž nejznámější byl Přibík ze Zaječic, který byl v roce 1319 poslán před zemský soud za krádež. Později seděli na Zaječicích páni ze Šternberka a po nich držel toto panství primátor města Chrudimi Viktorin z Kunčího. Po jeho smrti v roce 1490 vládl statkem jeho syn Jan. V roce 1513 byl Vápenný Podol prodán Mikuláši Trčkovi z Lípy, v jehož držení dlouho tento statek nebyl.

Ještě koncem 16. století přešel Vápenný Podol a jeho osady do vlastnictví Václava Plesa Heřmanského a jeho manželce Elišce Andělce z Konovce, kteří byli pány ve Stolanech. Po smrti Václava Plesa v roce 1603, po kterém zůstalo mnoho dluhů, ujal se části statku císař Rudolf II., který dne 26. února 1608 prodal statek Stolanský panu Ladislavu Berkovi z Dubé. Berka připojil statek Stolanský k panství Městeckému. Po smrti Ladislava v roce 1613 se ujal panství jeho syn Jan Jetřich, který záhy zemřel a panství Heřmanova Městce a Stolan připadlo sestře Anně Marii, hraběnce Khyslové.

Dne 10. dubna 1661 prodala toto panství  Janovi ze Šporku. Tento hrabě (od roku 1666) zemřel v roce 1679 a je pochován v Kuksu. Za Jana Josefa, syna Ferdinanda Leopolda, byly obnoveny v Podole lázně. V roce 1788 za Jana Václava, hraběte ze Šporku, byl postaven ve Vápenném Podole kostel zasvěcený svatému Václavu. V roce 1797 bylo panství Heřmanoměstecké prodáno Ottovi, říšskému hraběti von Greiffenklau. Za tohoto pána byla vystavěna  lázeňská budova. Od dědiců hraběte von Greiffenklau koupil panství v roce 1828 vlastenec kníže Rudolf Kinský ze Vchynic a Tetova za 730 000 zlatých. V roce 1855 nastoupil vládu nad svými statky Ferdinand Bonaventura Kinský.

Pamětihodnosti

Lázně ve Vápenném Podole
Na úpatí vrchu, který vystupuje jihovýchodně od Podola, vytékal ze země mohutný léčivý pramen, který byl využíván nemocnými již od roku 1659. Dle ústního podání stála u pramene kaplička se čtyřmi kamennými sloupy. Chemickým rozborem se zjistilo, že voda z tohoto pramene obsahovala v 8 lékárnických librách mimo kyselinu uhličitou 13 ½ gramu síranu vápenatého, 8 ½ gramu chloridu vápenatého, 1 ¾ gramu síranu hlinitého a 7 ¼ gramu síranu sodného.

Lázně byly také nazývány Lázněmi svatého Václava a měly slavnou pověst. Dokazuje to  také knížečka od MUDr. Jana Adama Veitka vydaná v roce 1725 v Praze pod názvem Thermae Podolenses a novo nesurgentes beato Venceslav votae. V knížce se uvádí velké množství vyléčených pacientů.

Vápencové lomy
Více než lázně byly známy vápencové lomy . Již v 16. století se mluví o „rozsáhlých lomech vápencového kamene“. Lomy se rozkládaly v obvodu osad Podola a Nutic až téměř k Cítkovu a na druhé straně k Boukalce a až k Prachovicům. Lomy obsahovaly šedý vápenec, zrnitý mramor.

Kostel a fara
Na základě reforem císaře Josefa II byl postaven kostel svatého Václava ve Vápenném Podole v roce 1788. (více o historii kostela) Dříve byl farní kostel v Hrbokově, ke kterému Vápenný Podol a jeho osady náležely. O něm je zmínka již ve 13. století.

V roce 1874 byly na nově upravené věži kostela postaveny hodiny. V roce 1892 byly na kůr pořízeny varhany stavěné věhlasným návrhářem Petrem z Prahy. Staré varhany byly přeloženy do hrbokovského kostela.

Turistické zajímavosti

Podolská a Páterova jeskyně
Těžbou vápence ve Vápenném Podole zmizely některé krasové útvary, a naopak nové byly odkrývány. Starší těžbou zde tak bylo odkryto několik jeskyň, rozměrnějších vodních kanálů a korozí rozšířených dutin. Vlivem vývoje událostí se stalo, že více než lokální význam mají dvě z těchto jeskyní dosud nazývané Podolská a Páterova.

Vstupy do obou jeskyní byly otevřeny těžbou v jámovém lomu, který se nacházel za hřbetem západního úbočí údolí Podolského potoka (asi 500 m západně od kostela ve Vápenném Podole). Popis Podolské jeskyně sice pochází až z roku 1944, místním však byla známa už před válkou, vstup do Páterovy jeskyně byl objeven až v roce 1965, kdy se již v lomu nepracovalo.

Zavážením lomů hrozilo i zasypání vchodů a znepřístupnění obou jeskyň. To byl okamžik, kdy se do hry zapojily tehdejší orgány ochrany přírody. V těchto jeskyních bylo zjištěno významné zimoviště netopýrů, hlavně vrápence malého, kriticky ohroženého druhu. Byla založena betonová šachta, která se několikrát nastavovala díky neustálému ukládání materiálu až do současné výšky 60 m nad dnem horizontální spojovací chodby jeskyní. Mocný pokryv výsypkou, omezené větrání a poloha blízko hladiny spodní vody zajišťují velmi stabilní mikroklima s téměř konstantní teplotou 9,1^oC, relativní vlhkostí 95 – 100 %, které včetně složení jeskynní atmosféry jsou pro zimování netopýrů natolik příznivé, že se jejich počty zvýšily na 350 zvířátek v 5 druzích.

Jeskyně je možné charakterizovat rozměry a tvarem. Hlavní části Podolské je propasťovitá prostora s výškou asi 20 m a šířkou 3 – 5 m, souvisí s ní systém stísněných prostor a krasových kanálů, takže celková délka měřičského polygonu je cca 150 m. Páterovu jeskyni tvoří řada propojených dómů a menších prostor dosahující výšky 4 m. Má dvě části – „starou“ objevenou v roce 1965 a „novou“ objevenou v roce 1992. Nejzápadnější část „nové Páterovy jeskyně je vyzdobena sintrovými povlaky a krápníky. Délky měřičského polygonu jsou 120 a 110 m. Do nejnižší části obou jeskyní zasahuje hladina spodní vody a jsou zde jezírka.

Přístupné veřejnosti tyto jeskyně nejsou, ale mimo období zimního klidu zde za asistence jeskyňářů např. provádí HSZ Chrudim specielní výcvik záchrany osob.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.vapennypodol.cz, na kterých najdete další informace.