Dolní Krupá

Dolní Krupá

Historie
První zmínka o obci Dolní Krupá se objevila v roce 1283 na listině z desek rukopisu, dnes uloženého v Universitní knihovně.

Podle jedné z verzí vzniklo jméno Dolní Krupá podle stoup na výrobu krup, které byly postaveny při potoku a zároveň díky obyvatelům zabývajícím se krupařským řemeslem. Další možnost odvození názvu obce podává historik Profous ve svém díle O místních jménech v Čechách. Říká, že přídavným jménem Krupá byla ve staročeštině označována velká ves nebo hrubá skála. V neposlední řadě je nutné zmínit ještě možnost odvození dnešního názvu od německého Grube, což znamenalo jámu nebo důl a takových útvarů bylo v okolí v době rozkvětu hor stříbrných mnoho.

Obecně se tedy vznik obce datuje k první polovině 13. století a již v roce zde 1307 byl vystaven první dřevěný kostelík. O několik desítek let později zde Maxmilián a jeho bratr Rodolf Trčka postavil dolnokrupský zámek.

Od roku 1664 byla Dolní Krupá ve vlastnictví rodu Henrichů z Lowenfelsu, za nichž byl roku 1683 vystavěn nový zděný kostel namísto původního dřevěného. O bohatou výzdobu zdejšího kostela se pak postaral baron tadeáš Schonowitz. Z doby jeho působení pravděpodobně pochází i freska v zámecké hale, znázorňující výjevy ze života Panny Marie, některé přestavby zámecké budovy a zanechali po sobě památku i tím, že pořídili pro Krupou dvě barokní sochy a to sv. Anny (naproti zámku) a sv. Jana Nepomuckého, jež stojí na hrázi rybníka, obě pochází z roku 1750.

Značně důležitý je i údaj o začátcích dolnokrupské školy. Souvislé školní vyučování zde začalo asi v roce 1727, kdy byla zásluhou vrchnosti upravena zádušní chalupa (pravděpodobně původní stará fara). Roku 1840 daruje škole měšťan František Lamprecht osm knih, jež byly v té době vysoce ceněnou hodnotou, a dává základ školní žákovské knihovně.

Roku 1843 baron Karel Mladot rozděluje školu na dvě třídy. První umisťuje v západním křídle zámku, druhá zůstává ve staré zádušní chalupě. Baron si však stále uvědomuje její nedostatky a klíčí v něm myšlenka postavit školu novou. Povolení ke stavbě získává roku 1858 a v roce 1861 v ní zahajuje vyučování.

Ani Dolní Krupé se nevyhnuly živelné pohromy. V roce 1890 to byly mnohé, vesměs založené požáry a téhož roku Dolní Krupou a její blízké okolí postihlo silné krupobití, které zničilo veškerou úrodu a způsobilo bídu obyvatel. Krup napadlo takové množství, že ještě čtvrtý den zůstávaly ležet v 50cm vrstvě. Další krutá rána postihla obec v srpnu roku 1892 v podobě velkého požáru, opět založeného. Oheň tehdy zničil polovinu obce i s kostelem, ve kterém roztavil 5 velkých kostelních zvonů, zlikvidoval veškerou sklizenou úrodu, většinu hospodářských zvířat, dokonce si vyžádal i lidský život.

Do klopotného života krupských obyvatel těžce zasáhla i první světová válka. Bylo zmobilizováno 103 mužů z Dolní Krupé a 22 mužů z Chrasti, z nichž se jich 20 nevrátilo. Těmto obětem byl z příspěvků místních občanů v roce 1922 postaven pomník v blízkosti kostela. Z příspěvků obyvatel byly o dva roky později opatřeny i tři nové kostelní zvony namísto původních pěti zničených při požáru.

V roce 1938 rozpínající se fašismus zasáhl i české země a rozpoutal druhou světovou válku, která pro celou naši zem znamenala velmi těžkou zkoušku. Každá vesnice, tedy i DolníKrupá, šla potom dobou války s nadějí v porážku okupantů. Pro náš lid bylo velkou oporou vědomí, že v oblasti Českomoravské vrchoviny působí škody nepříteli několik partyzánských skupin. V řadách těchto partyzánů byli i občané Dolní Krupé a několik jich prožívalo i hrůzu nacistických žalářů. Na zuření heydrichiády doplatili dva lidské životy z obce.

Očištěním vlasti od okupantů začal i v Dolní krupé pulsovat čilý život. Byl opraven polozhroucený kamený most, dvě polorozpadlé lávky přes potok byly nahrazeny novými. Opravila se škola, do jejích tříd byl zakoupen nový nábytek a zřídila se nově i školní kancelář. Doplnila se knihovna o velké množství nových svazků, potok protékající obcí byl sveden do cementových rour, středem obce byla vybudována nová kanalizace.Nadšení obyvatelé v obnově obce neopomenou ani na v té době již poloviční zříceninu zámku a budují z něj kulturní dům, v němž jsou obnoveny i rozpadávající se historické památky.

Roku 1952 pak začíná klíčit myšlenka družstevního hospodaření a tak je 13. září 1952 založeno první Jednotné zemědělské družstvo, jež plní svoji významnou funkci v obci dodnes.

Památky a turistické zajímavosti

Hrad Ronovec
Ronovec je bývalý raně gotický hrad, nyní hradní zřícenina, která se rozkládá mezi Dolní Krupou, Břevnicí a Kojetínem.

Byl založen bohatým a výbojným pánem Smilem z Lichtenburka kolem roku 1265 v místech, kde ještě ve 12.století stával dřevěný hrádek, jež lehl popelem. Hrad získal jméno erbu Smila z Lichtenburka a německé jméno Sommerburg (Letní hrad).

Hrad byl rozdělen na předhradí a zadní hrad, který byl oddělený širokým příkopem a založený do nepravidelného čtyřhranu. V severovýchodním rohu jsou pozůstatky stavení, které mělo věžovitou podobu - pánovo obydlí. V severovýchodním rohu je prohlubeň, která byla zřejmě studní. Pod hradem ve stráni u cesty vedoucí od potoka jsou zbytky obranné čtverhranné věže.

Ačkoliv ve 14.století velmi často střídal zástavní majitele, z nichž nejvíce vynikají Andělé z Ronovce, po smrti Smila z Lichtenburka patřil ještě necelá dvě století jeho potomkům, Smilovcům.

Od roku 1502 byl majitelem Jindřich Špetle z Prudic. Za jeho panství byla v Dolní Krupé vystavěna samostaná tvrz, jež začala být obývána Jan Haugvic z Biskupic na Krupé. Jeho syn Hynek Haugvic pak roku 1533 koupit hrad Ronovec, tvrz i několik dalších vsí. Po pár letech hospodaření se mu však již nechtělo obývat starý hrad, proto se roku 1544 definitivně přesídlil na tvrz do Dolní Krupé a hrad opustil.

Hradní zřícenina postupně vzniká až v průběhu 18. a 19. století, kdy jej podkopáním poničili hledači pokladů.
Pověst vážící se k hradu Ronovec

Od dob, kdy byl hrad opuštěn svými posledními majiteli se vypravuje pověst o pokladu. Říká se, že se zde občas objevovala překrásná rakev, vykládaná zlatem. V rakvi leželo tělo v generálské, pěkně zdobené uniformě. Muž měl prý po boku dlouhý kord. Poblíž rakve stála truhlice plná zlata, stříbra, drahých kamenů a jiných skvostů, byla však zavřena na pevný zámek a vždy jen na okamžik se otevírala.

Čas míjel, uplynulo několik věků, když se stal podivný příběh. Tenkrát se lesem procházela žena z nedalekého městečka a náhodou zbloudila až k hradu. Byla již unavená a chtěla si na nějakém klidném místě odpočinout. Znenadání však spatřila otevřenou rakev s generálem a opodál stojící truhlici. Když uviděla kord, který měl generál po boku, vzala jej z rakve, pevně sevřela a mrtvolu probodla. Snad mysl se jí pomátla z toho zjevení, snad samotný čert ji našeptával, kdo ví, žena nikdy nikomu nepověděla, proč to udělala.

Tu se však stalo něco podivuhodného. Země se rozestoupila a pohltila rakev i truhlici s pokladem. Pověst praví, že od těch časů se přízrak pod Ronovcem již nikdy neobjevil a do doby než se znovu ukáže lidské bytosti musí uplynout ještě hodně času.

Muzeum
Historie vlastivědného muzea v Dolní Krupé začíná na květnou neděli 14. dubna 1957. Tehdy nadšený milovník přírody a historie, pan Josef Čapek, nalezl nedaleko dnes chráněného smrku pod Ronovcem první keramický zlomek nádoby z 13. století. Již týden na to vznikl základ vlastivědného kroužku pro Ronovec a okolí.

Zakládající členové byli tito: Josef Čapek z Dolní Krupé, Miroslav Klouček z Břevnice, Jaroslav Karel z Havlíčkova Brodu, Josef Čapek mladší z Dolní Krupé a Karel Kubera z Horní Krupé.

Vlastivědný kroužek měl i mnoho přátel, kteří pomáhali při pracích na hradě Ronovci i při vzniku muzea (Jan a Božena Kloučkovi z Břevnice, prof. Adolf Pauč z Havlíčkova Brodu, Karel Blažek z Břevnice, manž. Hřebřinovi z Havlíčkova Brodu, Bohumil Studna a Marie Makešová z Prahy a František Čapek z Dolní Krupé. Byl také udržován přátelský vztah s muzeem v Polné.

První seznámení veřejnpsti s prací vlastivědného kroužku v Dolní Krupé bylo dne 15.června 1958. Výstava byla umístěna v Lidové knihovně a byla hojkně navštěvována.

V dalších letech fungoval vlastivědný krožek pouze nadšenou prací jeho členů neboť státní úřady neprojevovaly žádný zájem o práci, která odkrývala do té doby neznámou historii hradu Ronovce. Byla vykonána velice záslužná práce na zajišťování sesutých zbytků zdiva hradu. Nebýt toho byl by dnes z Ronovce kopec zarostlý křovím a kopřivami. Těchto prací se zúčastnilo mnoho lidí z okolí (z Rozsochatce, Kojetína, Kyjova, Břevnice, Horní i Dolní Krupé i z Havlíčkova Brodu). Těmto nezjištným pomocníkům je třeba ještě dnes vyjádřit upřímný dík. Také Obecnímu úřadu v Dolní Krupé je třeba poděkovat, neboť se postaral v dnešní době o důstojné místo pro uložení sbírek vlastivědného kroužku. Ale hlavně je třeba poděkovat celoživotnímu nadšení a nesmírné pracovitosti pana Josefa Čapka staršího, bez kterého by muzeum tak jak vypadá dnes vůbec nebylo.

A na závěr současní členové vlastivědného kroužku pro Ronovec a okolí vzkazují zloději, který ukradl z muzea historické zbraně:
"Aby ti čert rozžhavené pometlo do prdele vraziti ráčil, darebáku!"

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.dolnikrupa.cz/index.html, na kterých najdete další informace.