Žižkovo Pole

Žižkovo Pole

Historie 
Žižkovo Pole je typická obec horáckého typu se dvěma rovnoběžnými návsemi a s potokem uprostřed (dostatek vody pro dobytek a pro hašení požárů). Osídlení je soustředěné na sebe navazující a s přilehlými humenními díly pozemků. Držba půdy byla roztříštěna do čtyř lokálních půdních celků.

Obec Žižkovo Pole (dříve Šenfeld, Šumfeld) byla založena koncem 13. století a patrně z větší části osídlena horníky, o čemž svědčí různé zbytky důlních děl nacházejících se dodnes na katastru obce. Dolovalo se převážně po úbočích potoka macourovského a na dolním konci vsi. Obec byla významným střediskem i z toho důvodu, že jako jediná srovnatelné velikosti měla už v dobách předhusitských vlastní stálou duchovní správu.

Zprávy jednoznačně svědčící o určení obce jsou z roku 1303, dále pak 1403 a hlavní z roku 1424, kde nedaleko obce zemřel 11.10.1424 Jan Žižka z Trocnova. Roku 1502 byla obci darována odúmrť (možnost darovat svůj statek komukoliv) Hynkem Brožkem z Kunštátu. Roku 1596 vlastní obec Hertvík Žejdic ze Šenfeldu. Za účast v protihabsburském povstání mu byly statky zkonfiskovány. Šenfeld připadl královské komoře a následně pak kardinálu Dietrichštejnovi. Potomkům tohoto rodu patřil až do nové doby. Třicetiletá válka měla za následek zpustnutí části obce (v té době již zcela zemědělské).

Jméno obce nejvíce vešlo ve známost v 19. století v souvislosti se stavbou Žižkova pomníku a jeho slavnostním odhalením v roce 1874 přes značnou nepřízeň rakouských úřadů. Začátkem dvacátého století nastal značný stavební ruch a bylo postaveno deset popisných čísel do první světové války. Nejvýznamnější stavbou byl Družstevní lihovar, který zpracováním brambor na líh přinesl podílníkům nemalé finanční částky. Jeho provoz byl zahájen v roce 1913 a ukončen v roce 1967. Druhým významným podnikem byla tírna lnu, která byla v provozu od roku 1911 do roku 1952. V období meziválečném bylo postaveno 18 popisných čísel v Žižkově Poli a tři na Samotíně. Ve válečných dobách stavební činnost ustala a po druhé světové válce se obnovila až počátkem šedesátých let (i když v padesátých letech byla některá čísla popisná radikálně modernizována). V tomto období bylo postaveno šestnáct rodinných domků, šest řadových domků a dva bytové domy. Po roce 1989 byly postaveny tři rodinné domky na místě bývalých zemědělských usedlostí. Od roku 1953 fungovalo v obci Jednotné zemědělské družstvo (JZD), do něhož do roku 1959 vstoupili všichni rolníci a malozemědělci ( kromě jednoho, který soukromě hospodařil až do roku 1975). V roce 1960 bylo přičleněno JZD Samotín a v roce1961 JZD Macourov, v roce 1973 JZD Modlíkov a v roce1974 JZD Dobrá, čímž vznikl hospodářský celek o výměře 1 576 ha zemědělské půdy. Pracovalo v něm 242 přepočtených pracovníků. Po transformaci v roce 1992 odešli vlastníci z katastrálního území Modlíkov a Dobrá a v Žižkově Poli zůstalo zemědělské družstvo a tři soukromí zemědělci. Tento stav trval též ke dni 1. 1. 2002. V zemědělském družstvu pracovalo už jen 37 osob. Většina práceschopného obyvatelstva je zaměstnána mimo obec, hlavně v ACO Přibyslav. K obci Žižkovo Pole dále patří: Macourov (od roku 1964) s vlastním katastrálním územím. Je nejstarší částí obce, neboť je doložen už v roce 1265 v souvislosti se zbožím pohledského kláštera. Významnou částí obce byl dvojpoplužní dvůr, jenž byl rozparcelován v 1. pozemkové reformě. Má 21 popisných čísel. Samotín je nejmladší částí obce. První domy byly postaveny v roce 1765 na pozemcích Dolního dvoru. Faktickými vlastníky půdy se samotínští malorolníci stali až po 1. pozemkové reformě. Samotín prošel třemi fázemi výstavby - druhá polovina osmnáctého století, počátek devatenáctého století a počátek dvacátého století. Poslední popisné číslo je z počátku dvacátých let. Samoty - dva bývalé vodní mlýny při macourovském potoce, Dolní dvůr a hájenka.

Turistické zajímavosti

Žižkova mohyla
Na místě smrti Jana Žižky z Trocnova byla v roce 1874 zbudována za velkého nadšení českých vlasteneckých spolků a za citelné nepřízně rakouských úřadů 10m vysoká mohyla dle návrhu Antonína Wiehla. původní místo koupil v roce 1862 redaktor Národních listů Dr. Julius Grégr a věnoval jej Pražskému Sokolu. Ten se ujal potřebných činností spojených s organizací celonárodní sbírky na její výstavbu a to na popud přibyslavského rodáka a nakladatele Jana Otty. Odhalení mohyly v září roku 1874 bylo velikou národní manifestací a neobešlo se bez perzekuce organizátorů slavnosti. Mohyla je tvořena čtyřmi částmi:

- pravidelným čtyřbokým hranolem z kamenných kvádrů, jež na stavbu věnovaly české vlastenecké spolky z českých zemí i ciziny
- kamenným válcem v jehož horní části jsou uvedena místa vítězných Žižkových bitev
- kamenným kuželem se zaobleným hrotem
- kamenným kalichem - symbolem husitského hnutí

V roce 1916 byla celá stavba i s pozemkem věnována Sokolu v Přibyslavi a počátkem dvacátých let bylo prostranství u mohyly rozšířeno o pozemky až k silnici. V době 1. republiky a v poválečných létech zde byly konány mohutné národní slavnosti krojovaného Sokolstva, příslušníků Československých legií i zástupců vojenských útvarů nesoucích jméno Jana Žižky. Největší meziválečná slavnost byla v roce 1924 při příležitosti pětistého výročí úmrtí Jana Žižky. Nedlouho před tímto jubileem dostala naše obec své nynější jméno. V současné době je celý památník v péči města Přibyslav. Žižkova mohyla byla i je cílem mnoha turistů i různých zájezdů. Je odsud překrásný pohled na západní obzor, jemuž dominuje hrad Lipnice a vrch Melechov, na severovýchodě je vidět známou siluetu kostela v Havlíčkově Borové a na jihovýchodě vrch Rosička s novou rozhlednou. Ve vzdálenosti asi půl kilometru východním směrem se dojde po polní cestě do údolí zvaného V kuchyni a dále pak do údolí Plaček, kterým teče potok z Modlíkova, kde údajně tábořila Sirotčí vojska a konala se tryzna za zemřelého vůdce.

Čerpáno z oficiálních stránek obce www.zizkovopole.cz, kde najdete další informace.