Bařice-Velké Těšany

Bařice-Velké Těšany

Jak samotný název napovídá, jedná se o dvě obce, které leží ve vzdálenosti l km od sebe. Dějiny obou obcí se samostatně odvíjely až do roku 1960, kdy došlo k jejich spojení. Od této doby mají obě obce společný obecní úřad a devítičlenné zastupitelstvo.

Sídlo obecního úřadu je v Bařicích, ve Velkých  Těšanech je pro potřeby úřadu uvolněna místnost v 1. patře mateřské školy. Tato školka  slouží oběma obcím, rovněž tak obecní knihovna, která má v každé z obcí svou pobočku.

Ačkoliv jsou obě obce spojené, paradoxně donedávna příslušela každá z nich pod jiný poštovní úřad a měla i rozdílné směrovací číslo.

Roku 1994 proběhlo referendum o rozdělení obcí, po němž někteří občané volali. Účast  však byla nízká a k rozdělení na dva samostatné subjekty nedošlo.

Obec jako celek se roku 1997 stala členem sdružení obcí Ječmínek. Je členem mikroregionu Chřibsko (od 1998) a Kroměřížsko (2001).

Z dějin obce Bařice
Název obce vznikl pravděpodobně podle okolní bažinaté krajiny. První zmínka o Bařicích jako o obci příslušející  ke klášteru velehradskému se datuje rokem 1228. Avšak nález střepů z pohanského pohřebiště při stavbě kapličky svědčí  už o velmi dávném osídlení obce.

Nechvalně proslulou postavou bařických dějin byl panoš Otánek (v některých pramenech uváděn jako Otanko), okolo roku 1340 majitel Bařic, poloviny Kotojed a Těšnovic. Kromě škod, které napáchal na biskupském majetku – dva biskupské many zabil, šest poranil a osm koní jim ukradl -  měl na svědomí vyloupení kostela sv. Mořice v Kroměříži, oloupení kroměřížských židů, požáry a loupeže. Kroměřížský biskup ho předvolal třikrát před soud, k němuž se nedostavil, tak propadl životem i svými statky. O veškerá práva a majetek přišla jeho žena Kateřina a tři synové Petr, Soběn a Jaroslav. Ves připadla Ješkovi z Rymic. Otánkovi synové žalovali jak Ješka z Rymic, tak samotného biskupa. Paní Kateřina žádala náhradu za věno, které na bařické manství vnesla. Pouze z milosti poskytl biskup vdově i jejím synům určité finanční vyrovnání.

Obec bývala zpravidla sídlem panských rodů, ať už to byla r. 1465 paní Hedvika Morkovská z Bařic nebo r. 1525 Petr Bařický z Bařic.

R. 1592 byly Bařice  spolu s Těšnovicemi prodány městu Kroměříž.

Ke vsi patřila už  ve 13. století nevelká tvrz, nacházející se v nynější lokalitě Rybníček. R. 1590 už byla zcela pustá. Poslední zbytky tvrze byly rozvezeny r. 1872 a použity při stavbě silnice, ale základy zdiva jsou dosud v zemi.

K obci patřila od r. 1778 neodmyslitelně kovárna. V roce 1828 ji zakoupil Jan Dobroslávek , který se do obce přistěhoval z Bochoře. Jejich jméno bylo spjato s kovárnou po celou dobu její existence.

Farou obec příslušela do Těšnovic, rovněž tak školou. Vlastní školu si bařičtí vybudovali r. 1898, první dva  roky fungovala jako expozitura školy těšnovické.  Prvním vyučujícím učitelem byl bařický rodák Augustin Kropáček, na škole působil až do roku 1927.

Z jeho iniciativy byl založen čtenářský spolek Občanská beseda. Svého času to byl spolek významný jak  počtem členů tak rozsahem činnosti. Dvakrát ročně pořádal taneční zábavu, masopustní a dožínkovou, což byla starost zábavního odboru. Odbor přednáškový měl náplň vzdělávací, ale pro nezájem byl brzy zrušen.  Kromě zřízení první veřejné knihovny v obci vynikli členové besedy  jako ochotničtí herci, hlavně ve 30. letech. Zřejmě nejslavnějším divadelním představením v éře Občanské besedy byl Strakonický dudák. Premiéra se odehrála 13. 4. 1930 za velké účasti místních i přespolních diváků. Pro zájem se hra  ještě dvakrát opakovala.

Z dějin obce Těšany
O pozdním založení obce svědčí nepřítomnost střepů, které by poukazovaly na dávné sídliště či prehistorické pohřebiště.

Jméno Těšany je odvozeno od osobního jména Těch, Těšan bylo označení pro příslušníka rodu Těchova. Jméno Těšan se objevuje  v záznamech poprvé roku 1375. Toho roku uvádí se v kronikách Jan z Těšan, hejtman na Hukvaldech. Nelze ovšem doložit, zda se jedná o tyto zmiňované Těšany. Úřední název Hrubotěšany je německá zkomolenina, vzniklá v 17. století z německého Gross Těšany. Teprve roku 1921 byl název úředně změněn na Velké Těšany.

Dlouhou řadu let byla obec církevním majetkem, příslušela převážně ke kroměřížskému biskupství.  Osada byla přifařena do Těšnovic, stejně tak příslušela i školou, než si roku 1865 postavila školu vlastní, ve které se vyučovaly i děti z Vrbky.

Roku 1851 se obec vykoupila z roboty. V obci býval svobodný dvůr, jež byl od roboty osvobozen. Dvůr vlastnil okolo roku 1490 Jakub Červ, později jej odprodal Martinu Dvořákovi. Vystřídala se zde celá řada majitelů, než byl roku 1872 rozprodán místním sedlákům a tím pádem rozdělen. Sedm nových majitelů si rozdělilo dvůr na sedm dílů, každý obdržel 36 měřic.

Do vlastnictví obce patřil větrný mlýn, postavený roku 1827. Majetkem obce byl pouhé tři roky, než byl odprodán soukromému majiteli. Od roku 1889 vlastnil mlýn rod Páterů, který tam žije doposud. Mlýn je v současné době  majetkem Muzea Kroměřížska.

Roku 1870 založil tehdejší vyučující učitel Jan Hůlka čtenářský spolek Metoděj. Po patnácti letech si spolek dokonce pořídil svůj vlastní prapor. Prapor byl dlouho používán při spolkových akcích, za 2. světové války byl částečně poškozen a po válce odevzdán do kroměřížského muzea.

O kulturní a společenský život se počátkem 20. století staral především Sokol. V jeho náplni byly přednášky, divadla, zábavy a koncerty. Obdobnou náplň činnosti mělo i Sdružení omladiny.

Nelze se nezmínit o místní hudební tradici. V roce 1901 přišel do obce učitel Josef Kupka, nadšený hudebník. Vyučoval starší chlapce hře na nejrůznější hudební nástroje a sestavil tak celou kapelu, s níž hrával na oslavách v Těšanech i v okolí.

Turistika

Větrný mlýn ve Velkých Těšanech
Na jihozápadním svahu nad vesnicí, nedaleko lesa Chvaletiny, asi 200 metrů od silnice do sousední obce Vrbky byl ve 20. letech 19. století postaven větrný mlýn, využívající vhodných povětrnostních podmínek kraje a zároveň nedostatku stálých vodních toků.

Dne 20. dubna 1827 požádala obec Velké Těšany vrchnostenský úřad v Kroměříži o povolení vystavět v blízkosti obce větrný mlýn, jenž by usnadnil obyvatelům zásobování moukou v případě, že nastanou "špatné" cesty. Těšanský rychtář se za obec zavázal platit ročně 5 zlatých do důchodu panství, s čímž kancléř kroměřížského panství souhlasil a doporučil nejvyššímu hofmistru arcibiskupských statků v Olomouci požadované povolení k stavbě mlýna udělit. Povolení bylo uděleno 1. května 1827. Mlýn však byl postaven mnohem později.

Teprve 14. srpna 1830 koupil Josef Bartoň od obce pozemek na zřízení větrného mlýna o výměře 1 jitra 800 čtv. sáhů (1 jitro=1600 čtv. sáhů=0,5756 ha) za nějž zaplatil 60 zlatých. Vedle toho se zavázal obci odvádět roční nájem 54 zl. ve dvou lhůtách, o Janu (24. června) jednu polovinu, o Martinu (11. listopadu) druhou. V případě nedostatku vody a nakupení mlečů u mlýna musí semlíti obilí nejdříve obyvatelům obce Velké Těšany. Vrchnosti bude platit ročně 5 zl. jako mlecí poplatek. Naproti tomu má právo držet si 2 krávy, tele a 2 vepře. Hovězí dobytek může pást na obecních pastvinách, za což zaplatí pastýři v obilí.

Dne 14. srpna 1890 došlo k vyvrácení a zničení mlýna za silné větrné smršti, která se přehnala nad obcí. Josef Páter povolal tesaře ze Slovácka a nechal mlýn postavit znovu s tím, že dal zpevnit zdvojením základní nosné trámy. Pocházel ze starého rodu větrných mlynářů z Janovic u Nového Jičína, kde se 5. srpna 1869 narodil. Protože výnos větřáku nemohl uživit jeho početnou rodinu (měl 11 dětí), přikupoval postupně pole, takže hospodařil na 3,4 ha zemědělské půdy. Přestože práce kolem mletí a hospodářství bylo dost, byl mlýn společenským centrem Velkých Těšan a okolních obcí.

Rád se zde zastavoval i spisovatel Jindřich Spáčil. Z rozhovorů s "povětrným" mlynářem Josefem Páterem vznikla pak jeho povídka "Mlýn pod Kříbem", kde zachytil osudy mlýna i posledního mlynářského rodu Páterů. Po okupaci Československa byl mlýn podle protektorátních nařízení uzavřen. Roku 1940 Josef Páter umírá a mlýn dědí jeho syn František, který přes zákazy dál mlel. V roce 1942 byl František zatčen gestapem za spolupráci s odbojovou skupinou v Hostýnských horách a zemřel v cele smrti na pražském Pankráci 24. června 1944.

Po válce mlýn postupně chátral, až na konci šedesátých let kdy hrozilo sesunutí mlýna, odkoupil ONV Kroměříž mlýn od Anežky Páterové, jež nemohla provést nákladnou opravu. Při opravě však došlo k několika chybám, které dal do pořádku až sekerník František Hrdý z Újezdce u Přerova povolaný Muzeem Kroměřížska v roce 1975. Větrný mlýn ve Velkých Těšanech patří mezi sloupové (beraní, německé), jde o dvoupatrovou dřevěnou budovu o půdorysu 5,65 x 5,57 m, krytou sedlovou střechou na jednom konci zvalbenou. Konstrukce mlýna téměř totožná s ostatními na Moravě. Původně měl dvě mlýnské složení, jedno na šrotování druhé na mletí obilí.

V současné době není toto složení obnoveno a je uloženo před mlýnem na ukázku, protože se nepodařilo snést běhoun bez poškození. Opravou a zpřístupněním větrného mlýna ve Velkých Těšanech byla zachráněna významná technická památka Kroměřížska, která je dokladem zaniklých výrobních technik i dovednosti lidových řemeslníků.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.barice-velketesany.cz/cz/index.php, na kterých najdete další informace.