Jarohněvice

Jarohněvice

Jarohněvice jsou malou samostatnou obcí, ležící při staré hradské silnici z Kroměříže do Zdounek a Kyjova, přibližně 3 km jihozápadně od města Kroměříže. Obec se rozkládá na svahu údolí potoka Kotojedky,v nadmořské výšce kolem 200 m n.m., na JV okraji úrodné Hané ohraničeném prvními vyvýšeninami zalesněných Chřibů.

Místní jméno je odvozeno od osobního jména Jarohněv a dostalo se mu mnoha různých obměn – Jarohniewicz, Jarohniwicz, Jarohniewitz a ještě na přelomu 19. a 20. století Jarohňovice. Historie osídlení je velmi stará, lidé zde žili již v období pravěku, první dochované archeologické nálezy pocházejí z období před více než 3000 lety.

V okolí obce se dochovaly zbytky opevnění hradiska, sídliště a pohřební mohyly. První písemnou zmínkou o Jarohněvicích je však až listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, ke které je připojen soupis církevního majetku. Jarohněvice bývaly po celou dlouhou dobu majetkem převážně církevním, připojeným ke kroměřížskému biskupskému statku. Malá část obce měla postupně několik majitelů, později se i s mlýnem dostala do vlastnictví města Kroměříže. Škola zde byla zřízena již roku 1780.

Historie území
Území katastru obce Jarohněvice je součástí staré sídelní oblasti na rozhraní horního a středního Pomoraví, které si člověk zvolil za svá sídla již v samých počátcích dějinného procesu.

Již pravěký člověk zde nalezl bohatství vod, zvěře, ryb a příznivě situované návrší nad údolím toku Kotojedky, která se po několika kilometrech vlévala do některého z tehdejších ramen řeky Moravy.

Široké údolí Moravy bylo tehdy jednou z  tras důležité pravěké komunikace – Jantarové stezky, která byla významnou obchodní a kulturní spojnicí oblastí na jihu a severu Evropy – Baltu a Podunají. V oblasti kolem soutoku Moravy a říčky Hané, vymezené nynější Kroměříží a Kojetínem tehdy existovaly v řečišti Moravy brody, místa vhodná pro přechod řeky. Tyto brody byly využívány nejen tehdejšími lidmi, ale i  stády pravěké zvěře. A právě existence vyvýšenin  - severní části Chřibů – umožňovala již pravěkým lidem pozorovat tyto průchody na řece a celou jižní část Hané a tato pozorování využívat ve svůj prospěch.

První stopy lidské přítomnosti v okolí Kroměříže se datují do závěru středního (100 000 – 40 000 let př. Kr.) a průběhu mladšího (40 000 – 10 000 let př. Kr.) paleolitu.

Pozn.:
Období paleolitu (starší doba kamenná), se vyznačovalo významnými změnami klimatu, kdy období doby ledové byla střídána dobou meziledovou. Stojí za zmínku, že v období glaciálu (doby ledové) byla zaledněna významná část Evropy a výběžky tohoto zalednění zasahovaly až do oblasti horního Pomoraví.

Kombinace uvedených důvodů byla příčinou velmi raného osídlení tohoto území.

V období středního paleolitu to byl člověk neadrtálský (Homo neandertalis), který pak byl v mladším paleolitu nahrazen populací moderního člověka (Homo sapiens sapiens). Je pozoruhodné, že právě v období mladšího paleolitu patřilo území středního Pomoraví a severních výběžků Chřibů k nejhustěji osídleným místům ve střední Evropě.

Neolitická civilizace k nám přichází z oblasti přední Asie a Balkánu a je již založena na usedlém způsobu života, pěstování zemědělských plodin a chovu domácích zvířat. Lidé již dovedou brousit a vrtat kamenné nástroje a vyrábí keramické nádoby.

Obyvateli našeho prostoru byli postupně lidé kultury s lineární (volutovou) keramikou (starší neolit), kultury s vypíchanou keramikou (střední neolit) a v období mladšího neolitu kultury s moravskou malovanou keramikou.

V letech 3500 – 2000 př.Kr. probíhá období nazývané eneolit (pozdní doba kamenná). Kulturní vývoj v tomto období je poněkud nestabilní a přes území naší nynější obce tak postupně prošli lidé s nálevkovými poháry a lid s moravskou šňůrovou keramikou. Zde se jednalo o kulturu nomádů a lukostřelců, stejně jako v případě následné kultury lidu se zvoncovými poháry.

Plynulým navázáním na toto období je doba bronzová, kterou datujeme mezi roky 2000 – 750 let př.Kr. V tomto období dochází k výraznější výrobě a používání bronzových předmětů, kulturní vývoj se stabilizuje. Významné postavení má moravská únětická kultura, která se později pod vlivy z jihovýchodu přetváří na její veteřovský typ.

Tento typ kultury tvořil výrazný prvek v oblasti střední Moravy a historicky poprvé došlo ke sjednocení vývoje na pravém i levém břehu řeky Moravy, která doposud tvořila výraznou hranici rozšíření jednotlivých kultur a vlivů. Tato kultura pak společně s pronikajícím lidem středodunajské mohylové kultury měla zásadní vliv na formování lužického kulturního okruhu.

Kultura lužických popelnicových polí  je součástí rozsáhlého evropského kulturního okruhu a na území Kroměřížska nechala výrazné stopy. Nejsou to pouze nálezy žárových hrobů, keramiky, ale hlavně doposud viditelné zbytky opevnění, v případě Jarohněvic půlkruhový val a příkop ve svahu. Keramiku z tohoto období charakterizuje černá barva dosažená tuhováním a  bohatá a plastická výzdoba.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://mesta.obce.cz/zsu/vyhledat-5731.htm, na kterých najdete další informace.