Karolín

Karolín

Historie
Založení obce je jako narození člověka. Na rozdíl od narozenin, se ale oslavy nekonají každý rok. Letošní oslavy založení Karolína jsou v pořadí už několikáté, ale letos poprvé se místní zastupitelstvo rozhodlo vydat u této příležitosti také almanach, který by zachoval budoucím generacím historii jejich rodného kraje.

Pohledem kamery, umístěné v letadle, lze Karolín obsáhnout jedním záběrem. Zdálo by se, že na tak malé ploše i prožité události nebudou zvlášť přitažlivé a počet pamětníků bude skromný. Stačí ale zaostřit kameru blíž na jednotlivé domy a zahrady. Najednou se objeví jména konkrétních lidí, skutky, které pro sebe i pro dobro obce vykonali, pouta, která je spojovala i myšlenky a činy, které zde zůstaly.

V současné době jsme svědky rychlého životního tempa a mnoha změn, které ani nestíháme sledovat. Stále častěji se setkáváme se znepokojivým poznáním, že charaktery lidí kolem nás se, tak nějak, rozpadají: jejich lehce pronášená slova a nepromyšlené činy nejsou kryty žádným osobním ručením, jako by žili jiný svět, než ve kterém myslí (myslí vznešeně a radikálně, ale žijí konformně a nízce). Máme pocit, jako by život společnosti nasákl lstí a klamem. Hledáme proto jistoty a stálé hodnoty, vracíme se k základnímu životnímu postoji.

V tomto bodě má život lidí v Karolíně svou nezaměnitelnou hodnotu. Lidé zde stojí pevně oběma nohama na zemi. Vztah mezi příčinou a následkem má tady jasnou logiku. Když na jaře hospodář oře pole, zaseje a zasadí, když na podzim sbírá plody své práce - ohmatává život, vidí jeho počátek a růst, svým nevysloveným způsobem chápe smysl bytí.

A tak nechť je náš almanach oslavným připomenutím nejenom výročí založení Karolína a Sboru dobrovolných hasičů, ale i jednotlivých obyvatel dřívějších i současných.

Karolín, nejmladší obec kroměřížského okresu, se může pochlubit ojedinělým dokladem nejstaršího osídlení na území středního Pomoraví.

Zdejší členitý terén v povodí řeky Moravy skýtal ideální podmínky pro tábořiště lovců pravěké zvěře a sběračů plodin. Proto není divu, že historie lidské přítomnosti zde sahá tak hluboko do minulosti a to do závěru středního a průběhu mladšího paleolitu, tedy přibližně 100.000 až 10.000 let př. Kr.

Patrně nejstarším dokladem pobytu loveckých skupin je pěstní klín mandlovitého tvaru, nalezen v okolí obce Karolín, svým provedením dokonalý nástroj typický pro kulturu středního paleolitu, který byl vyrobený z červenohnědého radiolaritu a představuje bezesporu nejhezčí předmět svého druhu, nalezený dosud na našem území.

Z okolí Karolína, Lubné a z lokality Nová Dědina pochází také bohatá kolekce kamenných nástrojů vyrobených z pazourku, typických pro kulturu mladšího paleolitu. Kdy území středního Pomoraví patřilo k nejhustěji osídleným ve střední Evropě.

Další archeologické nálezy dokládají zde slovanské osídlení lidem popelnicových polí (7. - 9. století). V blízkém okolí Karolína, v katastru sousední Vrbky se na stráni zvané Obranica našlo pravěké hradisko, z něhož se zachoval půlkruhový val (5 m široký), na jehož jižním svahu bylo objeveno žároviště. Na západ od hradiska v lese „za starou ohradou" bylo objeveno pět mohyl s popelnicemi a na východ od Obranice, směrem na Novou Dědinu, na Tabarkách, se našlo rozsáhlé pohřebiště o 30 mohylách, v nichž byly jak popelnice, tak kostry obrácené hlavou k východu bronzové předměty.

Karolín byl ještě 45 let od svého založení osadou a patřil pod kvasické panství. V raně středověkých listinách se dědina Kvasíce poprvé připomíná v roce 1131, kdy patřilo jedno popluží velkofarnímu spytihněvskému kostelu.

Od roku 1248 sídlil na Kvasících rod Benešoviců, který měl na zbahněném močálu při řece Moravě dřevěnou tvrz. V roce 1360 povýšil pan Ondřej Kvasíce na městečko. V roce 1423 byla při obléhání Kvasic husity tvrz spálená a vyvrácena, tehdy padl poslední z rodu Benešoviců, Milota. Majiteli Kvasic byli pak postupně páni Kuželové ze Žeravic, od r. 1548 páni z Ludanic, Kurovští z Vrchlabí a Bruntálští z Vrbna. Po roce 1575 dal Havel Kurovský z Vrchlabí vestavět do obvodových zdí tvrze čtyřkřídlový renesenční arkádový zámek s věží nad průjezdem. Jeho vzhled se v průběhu let přestavbami měnil, až v roce 1840 dostal nynější klasicistní podobu.

V roce 1611 přišel na Moravu ze Štýrska svobodný pan Hans Jakub z Rottalu, aby koupil od Václava Mola z Modřic panství v Napajedlích a postupně přikupoval Bělov, Vrbku, Lubnou a Kostelany. Jeho syn Jan přivedl tento panský rod k rychlému rozkvětu. V pohnuté době pobělohorské přestoupil na víru katolickou a sňatkem s vdovou Alenou Bruntálskou z Vrbna získal r. 1626 Kvasíce. Na Moravě držel pak statky Holešov, Veselí n. M., Chvalkovice a Tlumačov. Za zásluhy v císařských službách získal r. 1641 hraběcí titul.

Kvasické panství zůstalo v majetku rodu Rottalů až do poloviny 18. století, kdy poslední z Rottalů, Jáchym Adam, v r. 1746 umírá. Zůstaly po něm tři dcery, nejstarší Marie Anna se r. 1757 provdala za Františka Adama hraběte z Lamberka. Po něm dědil kvasické panství jeho syn Jan Nepomuk a vnuk Eduard. Ten vládl krátce, nedlouho po svatbě s Karolínou hraběnkou ze Šternberka (asi 1817) utonul v řece Moravě při honu na divoké kachny. Zůstal po něm syn Arnošt (zemřel 1855) a dcera Leopolda, která se r. 1836 provdala za rakouského vyslance Bedřicha, hraběte z Thunu a Hohensteinu. Po smrti Jana Nepomuka (1838) a hraběnky Karolíny (1881) získala kvasické panství, které pak po její smrti (1902) přešlo na syna, Dr. Jaroslava, hraběte z Thunu a Hohensteinu, jenž byl zemským poslancem a dlouholetým starostou Kvasic.

Koncem 18. století nastalo také v rakouském mocnářství období značných hospodářských změn, zejména vláda císaře Josefa II byla dobou reforem (r. 1781 zrušeno nevolnictví).

Velký vliv na modernizaci polního hospodářství na Moravě měl bývalý císařský dvorní rada Antonín Kaschnitz z Weinberku, jenž byl od roku 1804 majitelem velkostatku Zdounky.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obeckarolin.cz/index.php?nid=700&lid=CZ&pic=MAIN, na kterých najdete další informace.