Nová Dědina

Nová Dědina

Na samém konci kroměřížského okresu, asi 15 km jihovýchodním směrem od města Kroměříž, leží vesnice zvaná Nová Dědina. Když vyjdeme po silnici z Kvasic na Nový dvůr, zjeví se nám jako kytička z polního kvítí obklopená věncem chřibských lesů. Nachází se v kopcovitém kraji, samá strž a žleb. V zimě, když přijdou sněhové vánice, je pro velké závěje odloučena od okolního světa, zkrátka nachází se v místech, kde lišky dávají dobrou noc.

Vesnice se nachází na severovýchodních výběžcích chřibského pohoří. Leží v nadmořské výšce 360 metrů a celý její katastr je typu silně kopcovitého. Ovšem toto krásné položení do klína chřibských lesů, které ji obklopují ze všech stran, činí ji skutečně perlou mezi okolními obcemi. Takovým krásným rozhledem na všechny světové strany se nemůže pochlubit žádná z okolních vesnic.

Historie
Na samém konci kroměřížského okresu, asi 15 km jihovýchodním směrem od města Kroměříž, leží vesnice zvaná Nová Dědina. Když vyjdeme po silnici z Kvasic na Nový dvůr, zjeví se nám jako kytička z polního kvítí obklopená věncem chřibských lesů. Nachází se v kopcovitém kraji, samá strž a žleb, v zimě, když přijdou sněhové vánice, je pro velké závěje odloučena od okolního světa, zkrátka nachází se v místech, kde lišky dávají dobrou noc. Vesnice se nachází na severovýchodních výběžcích chřibského pohoří. Leží v nadmořské výšce 360 metrů a celý její katastr je typu silně kopcovitého. Ovšem toto krásné položení do klína chřibských lesů, které ji obklopují ze všech stran, činí ji skutečně perlou mezi okolními obcemi. Takovým krásným rozhledem na všechny světové strany se nemůže pochlubit žádná z okolních vesnic.

Nynější Novou Dědinu založil 5. dubna 1656 tehdejší pán kvasického panství hrabě Jan Rottal. Ovšem první stopy osídlení katastru pocházejí ze starší doby kamenné, z období posledního zalednění. V této době bylo v okolí obce situováno několik stanic lovců mamutů. Nálezy odštěpků ze severských pazourků, ale i místních surovin, jsou toho přímým dokladem. Tyto nálezy jsou uloženy v Zemském muzeu v Brně a v muzeu v Olomouci.

Další stopy osídlení katastru pocházejí až z 11. století. V únoru roku 1921 se znovu otevíral na poli zvaném Kostelík opuštěný lom. Při odstraňování hlíny se v hloubce 50 až 60 cm objevilo velké množství koster. Dr. Červinka provedl odborné prokopání celého pole. U mnohých koster byly nalezeny esovité náušnice zvané obuší. Byly nalezeny také dva denáry, jeden pocházel z období vlády údělného knížete moravského Oty Sličného z let 1055 – 1087, druhý denárek z období vlády Oty II. Černého, který vládl v letech 1107 – 1125. Nalezené denáry přesně datují tento hřbitov od poloviny 11. až do poloviny 12. století a tím také existenci osady, založené na knížecí půdě. Jméno této osady neznáme. Zanikla pravděpodobně nějakým nepřátelským vpádem, nejspíše kumánských hord kolem roku 1250.

Potom na opuštěném vsisku povstala nová osada, která se prvně připomíná roku 1365 při zboží kvasickém jako Nowawes (Nowawilla). Z tohoto názvu “Nowa“ je zřejmé, že tu již dříve stávala ves stará. I obyvatelé této Nové vsi pohřbívali své nebožtíky na hřbitově kolem Kostelíka, který snad na zříceninách znovu postavili. Tato osada se připomíná jako Nowa willa a roku 1437 jako Nowawes. Tenkrát držel kvasické panství pan Milota z Benešova. Dále se čte při všech řízeních kvasického panství jako jeho součást. Od roku 1548 byla tato osada vedena jako pustá.

Nynější Novou Dědinu založil hrabě Jan Rottal, majitel panství Napajedel, Kvasic a Holešova, listinou z 5. dubna 1656, kterou dal několika lidem v panském lese kvasickém „aby tam vystavěli“. Tito lidé byli odbojní Valaši, kteří se za třicetileté války přidali ke švédskému vojsku, kterému velel generalisimus Torstenson. Valaši se tak se zbraní v ruce postavili na odpor proti náboženskému a hospodářskému útlaku Habsburků a katolické církve. Z kronik je dostatečně známá jejich účast při dobytí opevněné Kroměříže v červnu roku 1643. Valaši přitáhli ke Kroměříži v počtu několika set a velel jim hejtman Kovář a jeho syn ze vsetínských pasek, dále Adamčík a Roman z Jasenic u Vsetína. Počátkem září vyklidili Švédové celou východní Moravu, zničili vše, co mohlo být oporou císařské armádě a táhli přes Slezsko proti Dánům.

Turistické zajímavosti

Pomník padlým legionářům v I. světové válce
Kronikář obce bývalý řídící učitel Bohumil Vlček uvádí, že již v neděli 9. března 1919 byla před domem Bedřicha Poláška č.44 zasazena lípa, která byla nazvána „Masarykova lípa svobody“. Po její levé straně pak lípa „sokolské přísahy“ a po pravé straně lípa „Jednotného svazu československých zemědělců“. Slavnostního aktu se zúčastnila převážná část obyvatel obce. Již od počátku vzniku Československé republiky bylo uvažováno, že se zde postaví i pomník Tomáši G. Masarykovi, na kterém současně budou uvedena i jména občanů, kteří padli na frontách I. světové války.

Rozhodnutí o stavbě bylo však přijato až koncem roku 1935. Uprostřed mezi lípami byl vybrán prostor, kde 9. dubna 1936 byl slavnostně položen základní kámen. Práce na zhotovení pomníku, dle návrhu Jana Poláška (*1896) byly zadány Matěji Daňkovi ze Zlína – Prštné, rodáku z Kostela. Na jeho vybudování měl velký podíl i řídící učitel Alois Michálek. Pomník má nad podestou, kde jsou uvedena jména padlých, tři sloupy. Střední sloup – největší – nese bustu T. G. Masaryka. Na sloupu vlevo je umístěn reliéf dr. Eduarda Beneše a na sloupu vpravo reliéf M. R. Štefánika. Ještě než došlo k slavnostnímu odhalení pomníku, sešli se členové tělovýchovné jednoty Sokol a dne 22. března 1938 složili zde slavností přísahu na obranu republiky a při té příležitosti vedle své první lípy zasadili na památku druhou lípu.

Pak již přišel pro obec slavnostní den 10. července 1938, kdy pomník byl přichystán ke slavnostnímu odhalení. Byla to velká sláva. Slavnostní projev přednesl legionář a poslanec A. Bábek z Prostějova. Po jeho projevu odhalení pomníku provedli novodědinští legionáři, kteří útrapy I. světové války přežili. Bohužel, mezinárodní situace naší zemi nebyla příznivá. Přišel únor 1939 – okupace. Ihned po příchodu německých vojsk byla busta T.G.M. i reliéfy dr. E. Beneše a M.R.Štefanika z pomníku sňaty a uschovány u Jaroslava Konečného. Později bylo vše přeneseno k Vojtěchu Horehleďovi a tam uschovány do studny. Nápisy na sloupech byly zakryty a tím byl pomník zachráněn. Při kontrole úředníky kontrolních orgánů bylo jim vysvětleno, že je to jen pomník padlých vojáků z I. světové války. Ihned po osvobození obce na konci II. světové války bylo vše dáno do původního stavu a již dne 24. června 1945 bylo provedeno nové odhalení pomníku.

Na osvobození obce se podílely jednotky Rumunské armády, která bojovala po boku Rudé armády. Osvobození obce se neobešlo bez obětí na životech těchto vojáků. V okolí obce padlo sedm příslušníků Rumunské armády, kteří byli pietně pochováni nedaleko pomníku T.G.M. Později byli exhumováni a pohřbeni na hřbitově ve Kvasicích. Na jejich počest a památku v místech, kde byli poprvé pochováni nechala obec zhotovit malý památníček, na kterém jsou uvedena jména všech padlých. Jeho odhalení bylo provedeno v 1987. Při všech pietních vzpomínkových akcích jsou věnce kladeny nejen u pomníku T.G.M., ale i u pomníčku rumunských vojáků.

Obecní zvon
Významnou kulturní a církevní památkou je ZVON. Jeho posláním vždy bylo oznamovat lidem nějakou novinu, ať již veselou či smutnou, posláním, upozornit občany na čas k práci, odpočinku a k modlitbě. Často musel zvonit, když plameny zachvátily les. Své spoluobčany doprovází i na jejich poslední cestě.

I Nová Dědina má svůj zvon, který je dnes zavěšen ve zvoničce na hřbitově. Ale nebylo tomu tak vždy. I zde se nezachovaly žádné podrobnější záznamy. V dochovaných obecních kronikách, ani v písemných vzpomínkách Jana Poláška a Zdeňka Kubíčka není uvedeno, kdo nechal zvon zhotovit a kdo jej posvětil, ani přesné datum, kdy byl zavěšen. Snad to bylo v té první obecní kronice, která se však nenávratně ztratila. Podle data zhotovení zvonu, jak je uvedeno na jeho obvodu, lze jen usoudit, že posvěcení zvonu provedl kvasický farář P. Pavel Král a podle reliéfů na zvonu, že byl zasvěcen Panně Marii.

Zvon byl ulit v dílně Leopolda Františka Stankeho z Olomouce v roce 1839.

Z vyprávění dětí pamětníků víme, že původně byl zvon umístěn ve zděné zvoničce, která byla postavena u silnice v horní části vesnice v prostoru, kde dnes stojí dům číslo 59. Zvonička však byla zhotovena z nepálených cihel a časem se začala rozpadat. Jak zvonička vypadala, o tom nejsou žádné písemné záznamy ani kresby.

Požár, který v roce 1859 zachvátil velkou část obce, zničil i domek, ve kterém byla obecní škola. Když pak v roce 1860 byl položen základní kámen nové budovy školy, bylo rozhodnuto, aby na její střeše byla zhotovena i zvonička, do které bude zvon zavěšen. A tak při slavnostním otevření nové školy zvonil zvon ze svého nového místa. Zvonění bylo jednou z povinností učitelů. Často se však stávalo, že ranní, polední a večerní zvonění vykonávala stařenka Valentíková, která bydlela nedaleko školy. V roce 1871 byl zvoněním pověřen obecní sluha.

Dnes již zvon neplní zcela své poslání. Již nám neoznamuje začátek dne a příchod večera. Neoznamuje čas k modlitbám. Zůstalo mu jen to smutnější poslání, rozloučit se se zesnulými.
Pak v jeho hlase slyšíme že říká:
„Živé volám – mrtvé oplakávám“

Zvon je ulit z bronzu a je vysoký 43 cm a dolní průměr má 49 cm. V dolní části po obvodu je v latině uvedeno jméno autora litecké dílny, které zní: „A Leopoldo Francisco Stanke Olomoucii fusa 1839“
Uprostřed je reliéf Panny Marie s Jezulátkem v náručí. Co drží Panna Marie v pravé roce je velmi špatně zřetelné. V horní části zvonu je nápis opět v latině a zní: „S: Maria ora pro noris“.

Jak již bylo uvedeno, zvon nese ještě stopy nápisů provedených žlutou barvou. Při zavěšování zvonu do zvoničky byla snaha nápisy odstranit, ale nebylo to dokonale provedeno.

Kamenný kříž
Kamenný kříž, je to pískovcový pseudogotický kříž z roku 1863. V pohledové straně dříku nachází se reliéfní pozlacená deska s podobiznou svaté Barbary.

Kříž byl posvěcen kvasickým farářem P. Vincencem Vaškem. Pro péči o kříž byl mezi kvasickou farou a představiteli obce uzavřen písemný revers.

Poslední restaurování kříže bylo provedeno v letech 1998 – 1999. Za II. světové války byl kříž v horní části poškozen po zásahu granátem.

V dřívějších dobách konávaly se u kříže večerní májové bohoslužby (bez kněze). O Velikonocích, když obcí procházela družina chlapců – klepáčů, dělali u tohoto kříže zastavení s krátkou modlitbou.

Sukovitý, též zvaný černý kříž
V lese u cesty směrem na Halenkovice nachází se sukovitý kříž, který je veden jako chráněná památka. Na kříži je korpus Krista, který je zhotoven z černé litiny. Proto jej také lidé často nazývají „černý kříž“. V předu u paty kříže je velký valoun, na kterém jsou vyryty letopisy 1826, 1881 a 1990. V zadní části kříže je pak vyryto datum 23. 5. 1924. Kříž byl posvěcen kvasickým farářem P. Josefem Mádrem. V roce 1883 uzavřeli představitelé obce s kvasickou farou revers o jeho péči.

V těchto místech musel stávat ještě dříve dřevěný kříž, protože ve farní kronice uvádí P.Matěj Moric, že již v roce 1762 posvětil v lese na pomezí Nové Vsi dřevěný kříž.

Nejstarší dřevěný kříž a jeho následníci
V záznamech klasického faráře P. Matěje Morice je uvedeno, že v roce 1761 posvětil na Nové Vsi dřevěný kříž. Jde o kříž, který stával u hájenky v Zelnicích. V té době hájenka stávala ještě na okraji obce. Tento kříž je vyznačen i na starých mapách z roku 1834. Kříž však podlehl nepříznivým podmínkám a musel být nahrazen jiným. Byl to dosud zjištěný nejstarší kříž v obci a nejbližším okolí.

V roce 1862 byl uprostřed obce před domem č.7 postaven nový dřevěný kříž, který posvětil kvasický farář P. Vincenc Vašek. Obecní představitelé se dne 10. října 1862 svým reversem zavázali o péči o kříž. Z textu vyplývá, že tento kříž …„byl náhradou za kříž, který stával u myslivárně a vlivem povětrnostních podmínek byl zničen…“ – („mysliváreň“ je myšlena hájenka v Zelnicích č. 61, nyní č. 130.) I tento kříž z roku 1862 podlehl povětrnostním podmínkám a musel být nahrazen novým.

Nový, opět dřevěný barokní kříž, na kterém byl umístěn plechový korpus Krista a podle vyrytého data na jeho torzu, byl zhotoven v roce 1893. Okolí kříže lemovala nízká dřevěná ohrádka a u jeho paty bylo dřevěné klekátko. V okolí kříže byly zasazeny lípy, které tam dodnes stojí.

Kříž byl posvěcen kvasickým farářem P. Ignácem Němcem a obec se opět zavázala svým reversem zde dne 6. května 1894 o jeho péči. Bohužel, i na tomto kříži se časem poznamenaly povětrnostní podmínky a při silném větru v roce 1950 kříž spadl a hodně se poškodil. Jeho obnova již nebyla provedena.

Torzo tohoto kříže bylo v roce 2007 nalezeno ve skladišti na faře ve Kvasicích. Z pořízené fotodokumentace je vidět jeho poškození. Zachovala se jen jeho dolní část v délce asi tří metrů. Příčná a horní část se nezachovala. Taktéž nebyl nalezen ani plechový korpus Krista.

U příležitosti 55. výročí trvání Čtenářského spolku na Nové Dědině v roce 1920 byl u kříže postaven oltář a konala se zde první česká mše, kterou celebroval bratr Matěj Pavlík z Kroměříže, pozdější první biskup České pravoslavné církve otec Gorazd, který byl v roce 1942 popraven německými fašisty za ukrývání výsadkářů, kteří provedli atentát na Reiharda Hendricha.

Mramorový kříž
Mramorový kříž s bronzovým korpusem Krista má zelenou patinu a byl zhotoven podle sochařsky kvalitní předlohy. Pochází z roku 1959. Na soklu je mimo letopočtu nápis a kresba kalicha s hostií, klasy obilí a hroznem vína. Stojí na dvou stupních z umělého kamene. Je umístěn proti vstupu na hřbitov a vytváří tím jeho dominantu.

Nalezený poklad - (zazděný vzkaz v láhvi z roku 1887)
Je zvykem, že lidé, kteří staví své domy, zanechávají ve svých stavbách vzkaz budoucím generacím. A tak tomu bylo i v případě domu č. 10, který stál uprostřed obce. V roce 1988 zakoupila jej rodina Škrabalova s úmyslem, že jej zbourají a postaví si na jeho místě nový, modernější. A tak při bourání zdi nad vjezdem do stodoly byla nalezena láhev, ve které byly uschovány dva zažloutlé papíry popsané roztřesenou rukou. Dopisy tam neuložil majitel domku, ale dva zedníci a jejich pomocník, kteří domek rekonstruovali.

Technická památka na vodovod
Technická památka na vodovod vybudovaný v letech 1902-1903.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.novadedina.cz/cz/index.php, na kterých najdete další informace.