Chropyně

Chropyně

Katastr Chropyně se nachází v jižním cípu středomoravské roviny Hané. Leží v nivě řeky Moravy, tj. v místech, kde řeka Morava nanesla značně hluboké nánosy štěrkopísku. V poledové době byla tato niva vcelku suchá a postupně zarůstala tzv. tvrdým luhem dubo-jilmovým.

Historie města a turistické zajímavosti
„Krystalizačním jádrem osady byla Chropova tvrz. Název je od obecného jména Chrop (Chrapoun, jehož význam je lenoch či darebák) s ženskou staročeskou příponou –ynja či –ynje, jako bůh – bohyně (kuchyně, Čekyně, Choryně, Hrabyně…). U tvrze vznikla záhy osada, na niž přešlo jméno tvrze, později ovšem zaniklé. Chropyně je stará osada, její původ klade pověst o Ječmínkovi do dob předhistorických.“ Tolik praví nejstarší kronika města o vzniku Chropyně.

Je tedy zřejmé, že počátky obce sahají hluboko do minulosti. Přestože z archeologických nálezů je známo, že toto místo bylo osídleno již kolem roku 1000, první písemné zmínky jsou datovány roku 1261. V tomto roce daroval osadu Smil ze Střílek nově založenému cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. V 15. století páni z Ludanic (jejich znak je na obrázku) učinili z Chropyně střed nevelkého panství, zbudovali soustavu rybníků a rozvinutím rybnikářství velmi významně posílili hospodářství svého panství. Jejich zásluhou byla také ves v roce 1535 povýšena králem Ferdinandem I. na městečko se znakem vydry držící v tlamě ulovenou štiku. Od roku 1615 patří panství kardinálovi Františkovi Ditrichštejnovi, který je však o dva roky později směnil olomouckému biskupství, v jehož majetku zůstalo až do roku 1848.

Rozvoj průmyslu, výstavba cukrovaru v roce 1868, o rok později železnice Brno – Přerov, zásadním způsobem změnily život obce. V roce 1949 byl cukrovar přebudován na závod Technoplast, který je největším podnikem ve městě a ovlivnil a stále ovlivňuje život města v různých směrech. Přinesl zvýšení počtu obyvatel a změnu jeho sociálního složení. Vedle původního jádra obce vyrostlo sídliště z činžovních domů se sportovním areálem.

V roce 1970 byla Chropyně povýšena na město. Poněvadž se nezachoval originál privilegia, nesl znak schválený roku 1977 některé atributy poplatné své době. Teprve v roce 1995 je udělen městu znak a prapor.

Ze soustavy rybníků, která se v okolí Chropyně nacházela, se zachoval „Zámecký“, který je od roku 1925 národní přírodní rezervací s výskytem vzácné kotvice plovoucí; je také největším hnízdištěm racka chechtavého ve střední Evropě. Na jeho hladině se zrcadlí dominanta města – chropyňský zámek.

První zmínka o Chropyni pochází z roku 1261, kdy byla osada věnována Smilem ze Střílek a jeho ženou Bohuvlastou k obživě jimi založenému cisterciáckému klášteru Smilheim ve Vizovicích. Roku 1267 potvrdil převod osady Přemysl Otakar II. V roce 1421 odnímá Chropyni císař Zikmund vizovickému klášteru a téhož roku ji zastavuje Petrovi ze Sovince. Brzy přešla Chropyně zpět na klášter. Kolem r. 1457, po skončení husitských válek, dal král Jan Poděbradský, jako nejvyšší fundátor vizovického kláštera, Chropyni jako výplatu Janu z Ludanic a Rokytnice. Přesto zůstává Chropyně pod vizovickým klášterem.

V roce 1490 zdědil syn Jana z Ludanic Hynek Chropyni. Přesto král Vladislav II. přenáší právo vyplatit Chropyni z rukou kláštera na Adama Tovačovského z Cimburka. Ten roku 1502 přenáší svá práva výplaty zboží na Hynka Rokytského z Ludanic. Vladislav II. Jagellonský potvrzuje Hynkovi z Ludanic zástavní listy na Chropyni a také to, že pana Hynka nemůže z Chropyně vyplatit nikdo než opati kláštera. Po smrti Hynka z Ludanic (+1526) zdědil Chropyni jeho prostřední syn – Václav z Ludanic, který byl v letech 1541 – 1556 moravským zemským hejtmanem. Byl horlivým přívržencem a členem Jednoty bratrské, která se v Chropyni za jeho působení velmi rozrostla

Kostel a fara v Chropyni
Chropyňský kostel nese jméno opata sv. Jiljí. Vždy na začátku měsíce září, na den svátku tohoto světce, připadne tzv. hody. V našem městě se po dlouhé době tato tradice obnovuje.

Kostel sv. Jiljí je vystaven v barokním slohu, tzv. Josefínském, a vybudoval ho olomoucký arcibiskup Maxmilián Hamilton v roce 1772, o čemž svědčí jeho znak na klenbě před kněžištěm. Stavěl jej Jan Krim za rychtáře Jana Orlíka. Kostel byl posvěcen arcibiskupem Theodorem Colloredo-Waldsee 10. září 1780.

Kostel měl původně dva oltáře – hlavní sv. Kříže a boční sv. Josefa. V roce 1890 byla k východní straně přistavěna kaple Panny Marie Lurdské. Délka kostela je 25 m, šířka 10 m; výška věže je 16 m. Za hlavním oltářem je portál, do něhož je zasazen obraz sv. Jiljí, malovaný akademickým malířem Adolfem Helerem z Kroměříže v roce 1912. Původně tam visel obraz téhož světce, pocházející z 18. století. Ten byl však velmi poznamenán „zubem času“ a nyní se nachází na oratoři. Za oltářem, v rozích, jsou umístěny sochy sv. Mikuláše a sv. Prokopa. Ozdobou kostela je kazatelna a zejména mistrovsky vytvořená křtitelnice od neznámého autora, která zachycuje křest Ježíšův sv. Janem Křtitelem (sochy jsou v životní velikosti).

Na kostelní klenbě se původně nacházely stropní malby z konce 18. století, které vytvořil F. Přeček z Přerova. Jeden ze tří výjevů představoval vítání Panny Marie sv. Annou, druhý příchod betlémských pastýřů, kteří se přišli poklonit Ježíškovi a třetí znázorňoval Tři krále. V roce 1967, při přemalbě kostela, konstatovalo Krajské středisko památkové péče v Brně, že záchrana figurálních maleb je z technických důvodů nemožná. Proto bylo upuštěno od restaurování původních maleb a opravila se pouze temperová malba, která se nacházela pod obrazy a byla v dobrém technickém stavu. Zachována zůstala také malba vítání Panny Marie sv. Annou v kapli, která byla nejmladší.

Ke kostelu neodmyslitelně patří varhany. O nich však je zmínka až v roce 1844, kdy byly údajně pořízeny nové od firmy Antonín Hanačík ve Zlíně a poprvé se na ně hrálo 11. března. Na ty hrál od roku 1905 František Kašper, velký hudebník a dirigent místního slavného sboru. V roce 1942 byly pořízeny varhany nové, dvoumanuálové, vyrobené firmou J. Melzer v Kutné Hoře. Bohužel se na nich za 55 let podepsal zub času, červotoč i tehdejší doba a péče o památky, že byly v roce 1996 na základě neodborného a ukvapeného jednání a na tehdejší dobu velmi krutým zásahem zničeny. V roce 1999 byly pořízeny digitální varhany značky Viscount.

Ječmínkův sál
Sál se nachází v části zámku, vybudované na počátku 18. století Karlem Lotrinským a nazýval se i jako hostinská jídelna. Proto se zde zachoval masivní kulatý stůl s ozdobně řezanou nohou a jídelní deskou zdobenou intarzií v podobě vidličky, nože, lžíce a růže. Spolu se šesti židlemi s vyřezávanými opěradly pochází ze 17. století. Ve stejné době vznikla majoliková kamna s erbem biskupa Karla Lichtenštejna. V polovině 19. století byla přestavěna a tím byl porušen jejich původní tvar. Z této doby pochází i pseudobarokní police na nádobí, kazetový strop a obložení stěn.

Sál byl podle Ječmínka nazván proto, že se prý náš hanácký král, o kterém píše i Jirásek v knize Staré pověsti české, ukrývá právě v onom stole. Je pro něj neustále prostřen (vyřezaný příbor a růže) a kdo z návštěvníků na stůl zaklepe a je dobrý člověk, tomu se Ječmínek ozve.

Lidová kultura
Lid na Hané, kde leží i Chropyně, byl pro svou charakteristickou mluvu, oděv a zvyky středem zájmu kronikářů, cestovatelů a umělců již od 16. století. Přitom oblast Hané se z původního území v povodí stejnojmenné říčky rozšířila na celou středomoravskou úrodnou rovinu ohraničenou Vyškovem, Kroměříží, Bystřicí pod Hostýnem, Přerovem, Olomoucí a Prostějovem.

Rybníkářství a zemědělství
Rybníkářství mělo na chropyňském panství staletou tradici. Ještě na mapě panství z roku 1772 vidíme v bezprostředním okolí Chropyně tři velké rybníky – Prešovský, Zámecký a Hejtman se sádkami. Ryba jako charakteristický symbol krajiny se objevuje i v pečeti obce Plešovce, u Chropyně zde nacházíme vydru se štikou v tlamě.

Rytina z Komenského Orbis pictus s vyobrazením různého způsobu rybolovu ukazuje, že technika výlovu a řada nářadí zůstala až do současnosti beze změny. Po vypuštění rybníka a soustředění ryb v nejhlubší části u hráze a stavidla byla zatažena síť nahoře s plováky, dole s olověnou zátěží a tažena struhou uprostřed vypuštěného rybníka ke břehu, kde byla vytažena a ryby umístěny do připravených zásob. K drobnějšímu říčnímu rybolovu sloužily železné osti s dřevěnou násadou nebo sítěné vrše, čeřeny a saky.

V okolí Chropyně se rozkládaly i rozsáhlé lužní lesy, které byly domovem různé zvěře a ptactva. V lese Rasina mezi Chropyní a Kyselovicemi byla zřízena obora pro vysokou zvěř. Proto sloužil chropyňský zámek i k loveckým účelům. Tuto jeho funkci přibližují obrazy a grafika s tematikou honu z 18. a 19. století a staré lovecké zbraně.

Symbolem zdejší úrodné krajiny v povodí řeky Moravy a dolní Bečvy by mohlo být ječmenné pole, které zároveň předznamenává hlavní zaměstnání zdejších obyvatel v minulosti. Zemědělské práce, zachycené na rytině v Komenského Orbis pictus, jsou přiblíženy nářadím a nástroji, používanými při obdělávání půdy, sklizní sena a obilí. Zemědělskou produkci doplňoval chov dobytka, který má na Hané rovněž staré kořeny. Značně rozšířen byl chov ovcí a hovězího a vepřového dobytka, který se pásl na společných pastvinách.

Zemědělské práce vykonávali chropyňští poddaní jednak na vlastním hospodářství, jednak v rámci robotních povinností i pro svou vrchnost. Neúměrné zvyšování robot v pobělohorské době vyvolávalo odpor poddaných a vedlo až ke vzpourám a povstáním. Když však po selském povstání roku 1775 vydala Marie Terezie robotní patent, povinnosti poddaných vůči vrchnosti se normalizovaly. Za vlády Josefa II. pak došlo k uvolnění těsné závislosti poddaných na vrchnosti na základě patentu o zrušení nevolnictví. Odstranění poddanských pout a roboty v revolučním roce 1848 přineslo zrovnoprávnění venkovského lidu a podnítilo i rozmach zemědělské výroby.

Koupaliště
bylo slavnostně otevřeno 27. června 1970 a součástí oslav otevření byl i koncert Waldemara Matušky a orchestru Václava Hybše. Od té doby patří mezi turisty a návštěvníky velmi vyhledávaná místa pro letní odpočinek a osvěžení.

Má celkem 3 bazény - velký se skokanskou věží (délka 50 m) a tobogánem, dětský se skluzavkou a pro brouzdaliště pro nejmenší. Přímo v areálu koupaliště je recirkulační stanice. Voda ve velkém bazénu je ohřívaná. V prostoru koupaliště jsou k dispozici lehátka a lavičky.

Pro další sportovní vyžití slouží i tenisové kurty, hřiště na "líný" tenis, nohejbal, ping-pong. V letošním roce se počítá s úpravou bývalé ledové plochy na hřiště pro plážový volejbal. K občerstvení je připravena blízká restaurace Racek a prodejna zmrzliny.
Vstupné: dospělí 40,- Kč/den, děti 20,- Kč/den

Chropyňský pramen
Chropyňský pramen léčí převážně choroby pohybového ústrojí.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.muchropyne.cz/, na kterých najdete další informace.