Martinice

Martinice

Současnost
Obec Martinice leží východně asi 20 km od okresního města Kroměříže a asi 2,5 km od města Holešova. Katastrální území má rozlohu 470 ha, přičemž orná půda zaujímá více než 86 % výměry.

Po obou březích Mojeny jsou vedeny komunikace. V průběhu vývoje obce se však zástavba přesunula za hranici původní zástavby, a tak vzniklo několik nových ulic: na humnech na jižní a severní straně obce a na jejím východním okraji (spojnice mezi obcí a areálem ZD).

Zástavba obce si dodnes uchovává kompaktní charakter, typický pro původní zástavbu. Náves nemá žádnou významnější dominantu, vyjma objektu školy a malé zvonice.

Na severu sousedí Martinice s katastrálním územím Přílepy, na východě s k. ú. Lukoveček na jihovýchodě a jihu s k. ú. Horní Lapač a Žeranovice, na jihozápadě s k. ú. Zahnašovice a na západě s k. ú. Holešov.

Poprvé se Martinice připomínají v roce 1262 (villa Martinicz). Martinice byly odedávna majetkem kapituly olomoucké. Farou příslušela osada do Holešova.

Do roku 1873 chodily děti do školy do Žeranovic. Zdejší škola byla vystavěna roku 1858.

Při sčítání lidu v roce 1991 obec poprvé překonala hranici 600 obyvatel. Současný počet obyvatel Martinic se pohybuje okolo 650. Průměrný věk obyvatel je asi 33 let. V Martinicích je celkem 198 bytů, z toho 182 trvale obydlených.

Starostou naší obce je pan ing. Oldřich Stískal. Úřední hodiny obecního úřadu jsou v pondělí a ve čtvrtek v době od 17,00 hod do 19,00 hod.

Historie
Poprvé se Martinice připomínají v roce 1262 (villa Martinicz). Martinice byly odedávna majetkem kapituly olomoucké. Farou příslušela osada do Holešova.

Do roku 1873 chodily děti do školy do Žeranovic. Zdejší škola byla vystavěna roku 1858.

V obci působily tyto spolky: Sokol, Orel, Sdružení venkovské omladiny, Hospodářská besídka, Domovina, Otčina a hasičský spolek.

Zajímavosti
Jádro zástavby tvoří návesní ulice, v jejíž podélné ose východ - západ protéká potok Mojena. Původní zástavba byla tvořena sedláckými grunty, které byly umístěny po obou stranách návsi. Skromnější obydlí domkářů byla soustředěna v severovýchodní a východní části obce. V Martinicích nikdy nevznikla náves v pravém slova smyslu, protože jejím středem protéká výše uvedený potok Mojena. Po obou březích Mojeny jsou vedeny komunikace. V průběhu vývoje obce se však zástavba přesunula za hranice původní zástavby, a tak vzniklo několik nových ulic: na humnech na jižní a severní straně obce a na jejím východním okraji (spojnice mezi obcí a areálem ZD).

Zástavba obce si dodnes uchovává kompaktní charakter, typický pro původní zástavbu. Náves nemá žádnou významnější dominantu, vyjma objektu školy a malé zvonice.

V obci Martinice byla v roce 1995 vybudována veřejná rozvodná vodovodní síť, která je ve správě VaK, a. s., Kroměříž. Převážná část obyvatelstva užívá k vytápění zemní plyn, částečně je k vytápění využívána i elektrická energie a tuhá paliva.

Téměř osmdesát procent ekonomicky aktivních obyvatel vyjíždí za prací mimo obec. Hlavní ekonomický potenciál v obci představuje především zemědělská výroba v areálu ZD, kde pracuje asi 55 zaměstnanců.

V Martinicích se ještě nachází tři soukromé stolařské dílny, pět autoopraven, čalounictví, prodejna potravin a smíšeného zboží, prodejna levné obuvi a dva hostince.

Martinice jsou součástí Zlínské sídelně regionální aglomerace s jádrovým městem Zlínem, která je současně střediskem osídlení obvodního významu. Dalšími středisky obvodního významu jsou města Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem a Holešov, který je spádovým střediskem pro Martinice.

Holešov je střediskem osídlení místního významu. Mimo vlastní obytné území jsou zde lokalizovány i průmyslové a výrobní závody, občanské vybavenosti a služby dopravy.

Autobusovou dopravu zajišťují pravidelné linky firem ČSAD Kroměříž, FTL Prostějov, Autobusy Zlín - Otrokovice, Zlín Bus a Housa Car.

Železniční spojení je umožněno přes železniční stanici Holešov, ležící ve vzdálenosti 5 km na trati č. 300 Hulín - Valašské Meziříčí.

Poblíž Martinic jižně od obce Horní Lapač vede studovaná trasa dálnice D 1.

Památník padlých v Martinicích
Bez květů bez ozdob nechte nás spát dříve jen bolest jste dovedli dát. Jak květy jara jsme na něž mráz dých. Jsme strašnou obětí za cizí hřích.

Dvanáct mladých mužů z Martinic se nevrátilo z I. světové války. Občané najejich památku společným úsilím vybudovali památník. Na památník bylo vybráno na 7000 Kč za něž sochařský mistr Rajmer , rodák z Přílep, na návsi zhotovil památník a do bílého mramoru zasadil fotografii každého padlého z předválečné doby.

Pod pomníkem je naveženo pět fůr lomového kamene ze skaly Bilanské. Z lesů ho . dovezli zadarmo Fuksa Alois č. 43, Bakala Jaroslav č. 14, Bakala Josef č. 45 a Prášil František č. 6. Kámen bezplatně do základů uložili Tomaník František a Krejčí František. Celý pomník pak dovezl bezplatně Prášil František č. 6.

Dne 21. 9. 1921 bylo uspořádáno slavnostní odhalení památníku obětem války. Slavnostní řeč přednesl profesor Šulák z Holešova, rodák z Břestu. Odevzdal takto tento pomník ku ochraně všem občanům v Martinicích. U pomníku byla také sloužena polní mše a jakýsi neznámý kněz měl kázání.
2. července 1921 radnice rozhodla o sbírce na pomník padlých. Tuto sbírku zorganizovali martiničtí radní: pan Hanák František, Peška Karel, Prášil František ml.a Fuksa Alois.

V době II. světové války německé úřady nařídily odstranění všech symbolů, které připomínaly naší republiku. Tak byl odstraněn dobový státní znak na pomníku padlých, byl odstraněn verš z pomníku a současně také byla odstraněna lípa svobody.

Již v minulém období byla znovu vysazena u památníku lípa svobody, o kterou se postaral pan Vaňhara Josef, č. 40.

Obecní zastupitelstvo rozhodlo o znovuobnovení původního nápisu na památníku a současně i o znovuobnovení státního znaku. Práce na renovaci a opravě památníku provádí pan Dezidor Halmeš z Jankovic.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.martinice.cz/index.php?nid=1387&lid=CZ&pic=MAIN, na kterých najdete další informace.