Koryčany

Koryčany

Historie
Historie našeho města se přímo proplétá s historií hradu Cimburka. Nejstarší psané zprávy, které se přímo dotýkají našeho kraje, jsou teprve z roku 1131. V té době vládl českým zemím nejmladší syn Vratislava II. Soběslav I. Krajina kolem dnešních Koryčan tehdy náležela ke kraji arcijáhenství břeclavského.

Dějiny města Koryčany spadají určitě do mnohem dřívějších dob, než praví nejstarší dochované záznamy. Jisté je, že ve 14. století se nemalou měrou o stavební a kulturní rozvoj našeho města zasloužil Bernard zvaný z Cimburka, který se svou druhou manželkou Sabinou z Koryčan vyženil zboží koryčanské a dostal krajinu nedaleko Koryčan, kde si v chřibských horách po roce 1320 postavil jiný hrad - Nový Cimburk. Bernard dostal krajinu okolí Koryčan náhradou za hrad "starý" Cimburk nad Trnávkou u Moravské Třebové.

V historii držitelů hradu Cimburka se vystřídala řada šlechtických rodů. Čeněk z Drahotuš provedl první stavební úpravy hradu. Za husitských válek držel hrad Vok mladší z Holštejna. Koncem 15. století seděl na Cimburku loupeživý rytíř Jaroslav z Lomnice.

Za vlády Vladislava Jagellonského přešlo panství do držení Viléma z Víckova, který opět hrad stavebně zvelebil a udělil obci pečeť, z níž vychází současný platný znak Koryčan.

Hrad odolával mnoha válečným tažením, zejména při válkách Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem a rovněž ve třicetileté válce, kdy celý kraj zpustl a zanikla řada osad.

Rod Horeckých, který držel hrad od konce 17. století si na přelomu 17. a 18. století postavil zámek v Koryčanech a hrad Cimburk opustil. Od té doby hrad neustále chátrá. V současné době na hradě působí Polypeje, občanské sdružení pro obnovu historických památek z Brna, které se snaží zastavit chátrání hradu a postupně zakonzervovat a v budoucnosti snad i některé části obnovit.

Držení koryčanského panství se v průběhu 18. a 19. století vystřídalo několik rodů, krátkou dobu držel panství i svobodný pán z Rotschildů, který je prodal bratrům Wittgesteinovým. Za jejich panství se v Koryčanech usadili Thonetové a postavili zde továrnu na ohýbaný nábytek.

Po smrti Ludvíka Wittgensteina v roce 1925 zdědily panství či správněji velkostatek koryčanský jeho dcery, které adoptoval, a to slečna Marie Salzerová - Wittgensteinová a její sestra paní Hermína Marešová - Wittgensteinová rozená Salzerová. Rod Salzerů držel zámek až do roku 1945.

V současné době je zámek v dobrém stavebním stavu a slouží jako učiliště pro obory číšník, kuchař.
V Koryčanech byla silná židovská obec, která vlastnila školu, synagogu a židovský hřbitov. Obec zanikla začátkem tohoto století a v současné době se zachoval jen židovský hřbitov. Bývalá židovská synagoga prodělala řadu stavebních úprav a slouží dnes jako prodejna.

Turistické zajímavosti

Zámek v Koryčanech
Zámek ve své dnešní podobě není dílem stavebně jednotným ani výtvorem jedné doby. Podnětem ke zřízení stálého panského obydlí byla značná odlehlost a i nehostinnost obytných prostor hradu Cimburka. V roce 1611 se v Koryčanech poprvé připomíná panské obydlí na kopci za farou. V roce 1631 u něho stávala také kaple. Pro své větší rozměry byla tvrz nazývána v 17. století i zámkem, mimo jiné i proto, že Koryčany se staly střediskem cimburského panství.

Ale v této podobě tvrz nakonec jako panské sídlo nevyhovovala. Proto dal někdy po roce 1677 František Gabriel Horecký vybudovat na jejím místě barokní zámek, skládající se ze dvou křídel, z nichž jedno bylo obráceno proti městečku a kostelu. Kromě hospodářských a kancelářských místností v něm bylo jen několik málo obytných pokojů. Zámek byl rozšířen až po 100 letech za Kristiána z Gillernu, kdy bylo připojeno třetí křídlo s balustrádou, obrácenou k východu.

Současně byl upraven hlavní vchod do zámku doplněný Kristiánovým erbem a ozdobený květinovými závěsy. Tím stavební vývoj koryčanského zámku skončil. Další úpravy se týkaly už jen nejbližšího zámeckého okolí, byla zřízena okrasná zahrada a anglický park.

Smíšená zahrada zelinářská, ovocná i okrasná byla u zámku již kolem roku 1718. Jednotlivé části byly od sebe odděleny alejemi lip či jírovců. Ještě v 18. století zde byly významné okrasné zahrady. Na parter před jižním průčelím navazovalo dvojramenné zámecké schodiště, tato partie měla osovou alej navazující na osu další aleje lip přiléhající k oboře. Celá dispozice kontrastovala hned od svého vzniku s divokým terénem východně ležící rokle s potokem.

Jistý podíl na této proměně měla Kristiánova dcera Marie Josefa, provdaná za Konstantina z Münch - Belinghausenu. V letech 1848 - 1851 vlastnil přechodně koryčanský zámek Saloman Rotschild a po něm Vilém Figdor a Heřman Wittgenstein.

Vlastní parter zahrady byl asi v polovině 19. století upraven a pozměněn v přírodně krajinářském slohu. Dnešní vstupní partie mezi silnicí a zámkem byla tedy dříve pravidelně řešena, kdežto dnes je volně osázena (hlavně keři) a navazuje po pravé straně na rozlehlejší, přírodně krajinářskou část, kde zase naopak převažuje stinné stromové patro nad menšími palouky. Ústředním, ještě barokním motivem je středová, přímá kaštanová alej, která stoupá mírně po návrší a je po obou stranách doprovázena buď víceméně lesními porosty, nebo menšími trávníkovými plochami. Většina cennějších dřevin roste v bezprostředním okolí zámku a jsou zpravidla mladšího data. Celková rozloha zámeckého parku je 2,8 hektaru.

Mezi významnější dřeviny nacházející se v parku patří některé jedle, smrky a zeravy. Nelze přehlédnout obrovský červenolistý buk, žlutolistý trnovník, statný břek, převislou višeň křovitou a chloupkatou.

Dnes zámek slouží školským účelům.

Farní kostel svatého Vavřince
Uprostřed městečka Koryčany stojí farní kostel, zasvěcený sv. Vavřinci, jehož starobylá socha je umístěna ve výklenku nad hlavním vchodem. Kdy a kým byl postaven, není známé. První zmínka je z roku 1350.

Kostel nezůstal ušetřen různých pohrom (válek a požárů), což je patrné i z jeho slohu. Původní sloh byl opravami, přístavbami a přestavbami úplně setřen. Dnešní pochází z 2. poloviny 17. století.

Na exteriéru kostela jsou vidět znaky bývalých majitelů Koryčan: pánů Serenyů, Pánů z Horky a na Cimburku a nad zazděným vchodem do hrobky je znak rodu Gillernů. Za první světové války byl kostel ochuzen o staré zvony mimo největší z roku 1638, na němž je pečeť se znakem Horeckých. Tři zvony byly doplněny roku 1930 ke cti sv. českých patronů. Za 2. světové války byly dne 30. 3. 1942 sejmuty tři zvony a jen s obtížemi se podařilo zachránit jeden, nejstarší zvon. Až do roku 1989 zůstal na kostele tento jediný zvon a umíráček. V tomto roce byl v dílně Laeticie Dytrychové v Brodku u Přerova odlit nový zvon o váze 530 kg. Výtvarný návrh na výzdobu zvonů je prací Otmara Olivy z Velehradu a obsahuje reliéf sv. Cyrila a Metoděje a symboly víry, naděje a lásky. Zvon byl posvěcen a zavěšen na věž kostela dne 25. června 1989.

Kostel má pět oltářů. Za hlavním oltářem ve výklenku stojí starobylá socha Panny Marie, na jejíž počest se každoročně 8. září koná pouť (svátek narození P. Marie). Socha je vzácné umělecké dílo z doby gotické asi z konce 14. století. Neznámý autor ji vyřezal ze dřeva v životní velikosti. Kdysi bývala na Slovensku na hradě Beckově.

Dva boční oltáře jsou ozdobeny starými obrazy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína z Padovy, patronů rodu Horeckých. V kněžišti (presbytáři) stojí pěkná barokní křtitelnice z cetechovského mramoru. Lavice v presbytáři jsou ozdobeny znaky majitelů Koryčan.

Hned vedle kostela je farní budova, která byla kdysi tvrzí. Původní fara byla někde v ulici Lhotka. Později, když nevyhovovala, byla přenesena do nynější budovy. Na faře jsou staré olejomalby sv. apoštolů. Jsou to asi kopie nebo spíše náčrtky, které kreslil Giovanni Battista Piazetto a vyryl je pak benátský rytec Giovanni Marco Pitteri.

Na náměstí u kostela stojí socha P. Marie, kterou roku 1806 dala zhotovit Josefa, svob. paní z Münch - Bellinghausenů, na poděkování za své uzdravení z těžké nemoci. Svědčí o tom nápis na soše. Při vjezdu do Kyjovské ulice stojí krásné barokní trojsoší (lidově zvané "tři sv. Jáni"). Uprostřed je sv. Jan Nepomucký, po bocích asi patronové Horeckých: sv. František z Assisi a sv. Antonín z Padovy.

V roce 1974 bylo přistoupeno k opravě vnější fasády. Stará omítka byla odstraněna až na cihly a poté pořízena nová omítka. Byly rovněž pořízeny nové okapové žlaby a chrliče na věži kostela. V roce 1976 byla natřena plechová krytina věže, poté znovu v roce 1988. V roce 1990 bylo do kostela instalováno elektrické topení s akumulačními kamny a v následujícím roce byl znovu vymalován vnitřek kostela. V roce 1995 byla na vnější fasádu nanesena nová barva. Interiér kostela byl vybaven novými lavicemi a novými koberci.

Rovněž varhany byly v nedávné době opraveny, naladěny a doplněny rejstříky.

Kašna na náměstí v Koryčanech
Kašna, která stojí dodnes na náměstí v Koryčanech byla postavena v letech 1713 - 1714. Dal ji vybudovat Antonín Emerich Horecký z Horky. Původně sloužila k napájení dobytka a zároveň byla zásobárnou vody pro případ požáru. I obecní pastýř zde ráno napájel shromážděný dobytek před vyhnáním na pastvu. Voda byla do kašny dopravována ruční vahadlovou studnou a to až do roku 1908, kdy byla kašna napojena na zámecký vodovod a začala sloužit k okrase náměstí.

Kašna má kruhový tvar o průměru 330 cm o výšce 75 cm a je složená z jedenácti pískovcových bloků na vnější straně barokně profilovaných do tvaru ozdobného džbánu. Uprostřed byl umístěn kamenný podstavec s figurkou hošíka, lidem nazývaného "Urban", držícího ve zdvižené pravé ruce rybu, z jejíž tlamy stříkal proud vody. Tato dutá litinová postavička byla po poškození mrazem odstraněna a dnes je zřejmě nenávratně ztracena. Proto pan Jiří Jurčička provedl nový výtvarný návrh a podle něho byla odlita nová plastika chlapečka s rybou. Použitá technika lití neumožnila vytvoření úplné repliky bývalé plastiky a proto je dnešní hošík odlišný od předešlého.

Poněvadž stávající plastika chlapečka s rybou byla zdrojem kritiky památkářů, že nezapadá do barokního charkteru kašny, bylo v roce 1999 objednáno u firmy REMIS Brno zhotovení nové plastiky ze žuly. Jako předloha sloužil barokní andělíček z umělého kamene a podle něho byla zhotovena nová plastika hošíka s rybou. Nová plastika byla instalována dne 8. 9. 1999. Kašna byla napojena na spádový vodovod a v budoucnosti se připravuje rekonstrukce oběhového systému, aby kašna mohla být provozována i v suchých létech v uzavřeném oběhu.

Kaple svatého Floriána
Již více než dvě stě let dominuje malebnému koryčanskému panoramatu z nevysokého pískovcového útvaru, jako by jej nějaká velká ruka uhnětla schválně, kaple svatého Floriána.

V létě roku 1712 vypukl v jednom domku poblíž náměstí požár, který se rychle rozšířil a padla mu za oběť většina stavení na náměstí včetně kostela a dřevěné fary. Majitel panství, poslední z rodu Horeckých, dal postavit na nedalekém kopečku kapli, kterou zasvětil patronu hasičů, svatému Floriánovi. Než byl opraven farní kostel, konaly se bohoslužby v této kapli.

Zařízení kaple bylo jednoduché. Nad skromným oltáříkem visel obraz svatého Floriána, dílo Josefa Hromádky z Litenčic. Na stěně svěcenka, kříž a několik drobných reprodukcí. Navíc zde bylo uloženo devět železných moždířů, z nichž byly při různých slavnostech vypalovány salvy. Už během první světové války bylo od této tradice upouštěno. Zato po válce okolí kaple ožilo nebývalým ruchem.

Ve stínu staletých lip scházela se tu mládež, která si zpěvem a družnou zábavou vyplňovala svůj volný čas. Od jara až do zadumaného podzimu nesla se do ulic tichá píseň mládí jako ukolébavka těm, kdož na zápraží svých domů po celodenní práci odpočívali. Posléze se zde konaly bohoslužby jen v den svátku svatého Floriána. Kaple stojí ve stínu staletých lip a její vybavení vedle skromného oltáře tvoří jen oltářní obraz sv. Floriána od Josefa Hromádky z Litenčic.

Hřbitov v Koryčanech
Původní hřbitov byl vedle kostela na náměstí. Císař Josef II. patentem z roku 1780 zakázal pohřbívání v kostelích a hřbitovech u kostelů v centru obcí. V Koryčanech byl hřbitov u kostela zrušen a zřízen tzv. filiální hřbitov v roce 1818 na nynějším místě v Nádražní ulici.

Historickou památkou je hlavní kříž z roku 1818, k zajímavým náhrobkům patří hrob Františka Pivody a hrobka rodiny Thonetů.

Koryčanský židovský hřbitov
Samostatná židovská obec existovala v Koryčanech již v době předbělohorské (podle Olomouckých půhonů zmíněn k roku 1567 žid Vlček, k roku 1573 žid Markus, podle urbáře z roku 1611 zde usazeno 11 židovských rodin). Událostmi třicetileté války byla kontinuita značně zdecimována - ve 3. čtvrtině 17. století se zde uvádí 9 židovských domů pustých. Početní stav obyvatel koryčanské židovské obce byl v dalším období následující: r. 1787 133 židů, roku 1838 263 duší ve 22 domech, r. 1883 opět 263 obyvatel, v roce 1907 95 židů. Koryčanští židé bývali především drobní řemeslníci, živnostníci a podomní obchodníci. Před 2. světovou válkou zde žily jen 4 židovské rodiny, které stihl tragický osud obětí nacistické rasové perzekuce.

Židovská čtvrt v Koryčanech se prostírala v ulici směřující z náměstí severním směrem, v ulici zvané proto Židovská (později Tovární, pak tř. Vítězství, dnes Masarykova); ghetto bývalo do poloviny 19. století uzavíráno na noc řetězy na rohu náměstí a z druhé strany v místech bývalé prodejny INPRO při Příční ulici.

Nejvýznamnější budovou zde byla samozřejmě synagoga v domě čp. 688 z 2. pol. 18. století, přestavovaná po požáru v roce 1842 a k bohoslužebným účelům používaná do konce 30. let; potom sloužila tělovýchovné jednotě Orel jako tělocvična, za války coby obilní skladiště, potom sklad textilu a konečně v 50. letech stavebně adaptována na prodejnu elektro - porcelán.

Židovský hřbitov se od konstituování pospolitosti nalézá na severovýchodním okraji městečka, ve stráni se sklonem k západu, při rokli nad ulicí Cihelny. Právě pro svou špatnou přístupnost vedla původně příjezdová cesta průchodem a branou v domě č. p. 300 v Židovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou. Hřbitov má nepravidelný tvar, po délce měří kolem 100 m, na šíř asi 40 m; při vstupu v jihozápadním rohu stávala márnice, po níž dnes zbyly jen stopy. Hřbitov býval obehnán asi 120 cm vysokou zdí z kamenných kvádrů, jež byly vždy zhruba po 4 m zpevněny zděnými pilířky, cihlami, koruna zdi byla kryta betonovou deskou. Ohradní zeď je na jižní straně z části pobořena, v severní části chybí úplně. Dolní třetina pohřebiště je dnes dokonce částečně ohrazena ostnatým drátem pro pastvu ovcí.

Na ploše hřbitova se nachází přes 200 náhrobků, přičemž nejstarší dochovaný kámen pochází z roku 1674, poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. Náhradní kameny jsou osazeny především ve směru sever - jih nápisem k západu, novější náhrobky jsou rozmístěny volně mezi staršími, materiál je především pískovec a žula, méně vápenec a mramor, nové náhrobky jsou hlavně žulové. Typologicky jsou náhrobky zajímavé: vedle běžných stél zakončených různě profilovaným zakončením a téměř bez výzdoby z 18. století, mimo to bohatě členěné a plasticky provedené náhrobky mušlovitou a volutovitou výzdobou v kontuře. V reliéfní výzdobě nalézáme poměrně četnou symboliku. Časté konvice (levitská souprava) a věnce, též korunu, žehnající ruce Kohenů, Davidovu hvězdu, jelena s dvěma stromy. Novodobé náhrobky jsou většinou pokáceny a zřejmě jich již dost chybí v důsledku krádeží; v roce 1948 byl navíc židovský hřbitov vážně poškozen vandalským útokem zdejší školní mládeže. Část plochy hřbitova je zatravněna, jinak zde hojně rostou keře a stromy (akát, líska, borovice, thúje).

Po dlouhých letech pustnutí a chátrání vykonali koncem 80. let a počátkem 90. let kus poctivé práce na zvelebení brigádníci. V 90. letech byl právem koryčanský židovský hřbitov zařazen mezi kulturní památky chráněné státem.

Hora svatého Klimenta
Hora svatého Klimenta je jedním z duchovních míst, hluboce spjatých s historií Moravy. První písemné zprávy o této hoře, ukryté v tichu rozlehlých Chřibských lesů, pocházejí teprve až ze 14. století.

Podle svědectví historických pramenů byla tato Hora dána před dávnými staletími králem Rastislavem svatému Konstantinu, Metodějovi a jejich žákům k rozjímavému životu. Ti zde nalezli místo ke kontemplaci, modlitbu i práci. V blízkosti chrámu byl vystaven monastýr, poustevna a byla zde také škola, středisko osvěty a výchovy.

Jak praví Život Konstantina sepsaný pod vedením samotného arcibiskupa Metoděje: "Když přišel svatý Konstantin na Moravu, přijal ho Rastislav s velkou úctou a když shromáždil učedníky, oddal mu je na učení... a zanedlouho přeložil církevní řád, naučil je ranní službě boží, hodinkám, večerní, povečernici a mši a tam nechal učit také jiné nauky, gramatiku i muziku. I otevřely se, podle slov prorokových uši hluchých a poslouchali slova Písma, a jazyk zajíkavých se stal jasným ...".

Hora svatého Klimenta, daná pod ochranu římského papeže a mučedníka, patrona soluňské mise sv. Klimenta, jehož tělesné ostatky zde byly uchovány, tak byla střediskem zbožnosti a vzdělanosti. Zde byl také sv. Metodějem roku 884 dokončen překlad svatých knih a na svátek sv. Dimitrije sloužena slavná bohoslužba jako dík za poskytnutou milost a pomoc.

Z archeologických výzkumů je doloženo, že na této hoře v době velkomoravské v 9. století stála zděná kaple. O obytném prostoru z 9. století přináležejícím ke kapli se zmiňuje pouze Jindřich Wankl z Vlasteneckého muzejního spolku z Olomouce, který vedl výzkumy hradiska v letech 1885 - 1888 a který prý objevil základy samotného kláštera z doby cyrilometodějské, ale nijak blíže je nespecifikoval.

V roce 1903 až 1905 zde prováděl výzkumy brněnský poštovní oficiál R. Čechmánek, který uvádí v souvislosti s obytnými prostory, že mimo neúplných částí kláštera augustiniánského nic nenalezl.

R. Čechmánek však objevil v kostelní lodi společný hrob sedmi jedinců a v kněžišti za oltářem kosterní pozůstatky jednoho jedince, které byly hlavně místními nadšenci vydávány za kostru Metodějovu. Antropologickou expertízou provedenou v roce 1950 Archeologickým ústavem ČSAV V Praze bylo staří kostry datováno dr. J. Chocholem do doby 13. až 15. století. Tím mýtus Metodějova pohřbu na hradisku sv. Klimenta padl.

Z dalších zajímavých nálezů v této lokalitě je nález zlatého solidu císaře Theofila z let 839 až 842 koryčanským rodákem Vítězslavem Glozou v roce 1912.

Na Hoře sv. Klimenta se nachází valová opevnění z východní strany až trojnásobná, která obepínají hradisko o ploše 16 ha. Na akropoli pak základy středověkého kostela, který z původní kaple z 9. století dostavěli brněnští augustiniáni po roce 1358, a který existoval až do r. 1421, kdy tuto mnišskou komunitu napadli husité ze Strážnice. Po této pohromě už duchovní život na Hoře sv. Klimenta ustal. Kolem roku 1500 zde jako poustevník žil rytíř Smetana z Osvětiman.

Dále je zde dřevěná kaplička, kterou v roce 1964 postavili někteří koryčanští občané pod vedením P. Stanislava Straňáka, místo původní kaple z roku 1880, která stála v kněžišti základů kostela. Pak je zde zvonice sv. Gorazda, kterou v roce 1985 postavili členové Společenství svatého Gorazda a druhů - Živé dědictví. Také Zeyerova studánka nacházející se jihovýchodně pod úpatím hory nese od téhož roku jméno sv. Gorazda.

Nabízí se zde otázka "Kdo to byl sv. Gorazd?" Svatého Gorazda označil Metoděj, když umíral za svého nástupce. Tím se však vyhrotily spory mezi "latinskými a slovanskými" kněžími. Řím jako podmínku jeho uznání požadoval i jisté ústupky, které se týkaly liturgického jazyka. Protože "slovanská" strana odmítla na dohodu přistoupit, vyvolala hněv tehdejšího panovníka Svatopluka a sv. Gorazd byl z Moravy i se svými stoupenci vyhnán. Svatopluk ustanovil Metoděje moravsko - panonským arcibiskupem. Po jeho skonu v roce 885 se však Svatopluk vůči slovanské bohoslužbě zatvrdil.

V roce 1991 byla obnovena Matice svatoklimentská a ta v součinnosti se Společenstvím sv. Gorazda a druhů má v úmyslu obnovit kostel i s klášterem a znovu vzkřísit duchovní život na tomto místě.

Společenství sv. Gorazda a druhů - Živé dědictví zde založilo novou tradici cyrilometodějské školy při příležitosti svátku sv. Gorazda a druhů připadajícímu na 27. červenec.

Rozsáhlá zřícenina gotického hradu se nachází na návrší nad vodní nádrží asi 5 km od obce Koryčany v okrese Kroměříž. Vznikl mezi léty 1327 - 1333, opuštěn byl v roce 1720. V 30. letech minulého století byly provedeny první záchrané práce, další v roce 1940. V současnosti se o hrad stará občanské sdružení Polypeje, které se snaží o záchranu, dokumentaci a zpřístupnění památky.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.korycany.cz/, na kterých najdete další informace.