Míškovice

Míškovice

Turistické zajímavosti
• Filiální kostel sv. Antonína, jedná se o jednolodní kostel, vystavěný v letech 1922-1927, vysvěcený v roce 1928. Postavený podle návrhu architekta F. L. Gahury ze Zlína. Loď, jejíž rovný strop je ozdoben čtvercovými kazetami, končí elipsovitým kněžištěm, v němž je umístěn mramorový oltář z dílny fy. Polášek a Urban v Přerově. Proti válcovité kazatelně je kaple sv. Floriana. Obrazy maloval akad. Malíř R. Kubíček z Uh. Hradiště. Na hranolové věži jsou 4 zvony.
• kaple sv. Floriana; zděná kaple z konce 18. století, na rozcestí Mysločovic a Machové, přiléhající k areálu hřbitova
• Soch sv. Josefa, z roku 1895, kamenná soch uprostřed návsi, před objektem obecního úřadu. Věnovali manželé František a Cecílie Vybíralovi z Míškovic.
• Socha pany Marie Lurdské; Kamenná socha z roku 1891 jižně od hřbitova, u cesty do Mysločovic.
• Kříž na hřbitově; Kamenný kříž z roku 1858
• Památník padlých; pomník obětem 1. světové války. Nachází se před vstupní bránou na hřbitov.

Historie
Poprvé se Míškovice připomínají v roce 1397 (Nyezkowicze). Tehdy ves náležela pánům ze Šternberka a byla součástí količínského panství. Roku 1397 ji vložili Petr z Kravař a Markvart ze Šternberka ještě s jinými vesnicemi bratřím Zdeňkovi a Ješkovi ze Šternberka.

Nějakou dobu držel Míškovice Hanuš z Milčan, když byl roku 1407 zveden na majetek Ješkův. V den sv. Petra bylo přiděleno a přihádáno témuž Hanušovi na zboží Ješkové v Míškovicích (na 18 lánech, 2 krčmách a 2 podsedících) 230 hřiven. Z obyvatel se jmenovali Mikeš, Vach, Pech a Smolík. Roku 1409 zapsal pan Hanuš manželce své Dorotě na 8 lánech tamtéž 10 hřiven roční činže ve 100 hřivnách věna, převeda ji z jejího věna vtěleného dříve na Dražejovicích (zaniklé vsi u Holešova).

Roku 1416 převedl ji opět z věna toho na Topolany, zaspav jí tam na zpupném dvoře 10 kop grošů ročního důchodu. Roku 1408 žaloval Hanuš souseda svého Jana ze Šumvaldu jinak ze Štulbachu, že lidé jeho malenovští pobrali chudým jeho lidem v Míškovicích, co měli, a tak jim učinili škody na 350 hřiven. Hanuš prodal však Míškovice roku 1412 Albertovi ze Šternberka a z Lukova. Od roku 1480 byly Míškovice trvale při Holešově.

Ze 40 domů před třicetiletou válkou zůstalo roku 1673 osedlých jen 18 s 722 měřicemi polí (7 lánů po 76 měřicích, 2 ¾ lánu po 57 měřicích, ½ lánu, ¼ lánu a 7 domků bez polí). Devět domů zůstalo od třicetileté války půstých, 13 po roce 1656, kdy hospodáři utíkali z domů. Roku 1749 patřilo poddaným 1591 měřic polí, 45 a 5/8 měřic pustin, 14 a 3/8 měřice zahrad a luk na 28 a 1/3 vozu sena. Roku 1834 zde bylo 58 domů, v nichž žilo 333 obyvatel, roku 1900 – 89 domů s 576 obyvateli a v roce 1921 95 domů s 541 obyvatelem, z nichž 539 bylo Čechů a 2 Němci – 540 katolíků a 1 bez vyznání.

Do zrušení roboty v roce 1848 vedl obecní záležitosti fojt (rychtář) stanovený vrchností. Po tomto roce to byl starosta s radními, volenými z obecního výboru. Fojt býval dříve prvou osobou a jmenován byl obyčejně z nejzámožnějších občanů. Jeho usedlost se nazývala fojtstvím a v purkrechtních knihách mu byly vyhrazeny první listy. Byl zástupcem vrchnosti, neplatil vchnostenské činže, ale měl povinnost odvádět kontribuci (říšské dávky), zemskou daň a robotní činži jako ostatní poddaní. Fojt mohl být zbaven svého úřadu, pokud si řádně neplnil své fojtské povinnosti. Na holešovském panství bývali fojti „neproměnitelní“, tj. hodnost i statek bývaly dědičné. Kdo koupil fojtství, stal se tím i fojtem. Přešlo-li fojtství na nástupce právem dědickým, měl platit do důchodu „laudemium“, tj. 6% z kupní ceny. Znamením vlastními obecní správy byla obecní pečeť.

V Míškovicích zakoupil roku 1747 fojtství na čp. 23 Antonín Večeřa za 150 zlatých. Po své smrti zanechal nezletilého syna, jehož ustanovila vrchnost mladším fojtem, „jenž do plnoletí povinnosti fojta odbýval, zač platila vdova ročně vrchnosti 8 zlatých“. Šenk zřídil na gruntě Václava Doležela (č. 28) svým nákladem František Antonín hrabě Rottal „pro lepší vyvýšení důchodů a pro lepší předjíždějících formanů obsluhování a předržání“. Zapsán V. Doleželovi roku 1747 s povinností platit ročně do důchodu 24 zlatých, pivo si přivážet a konat potřebné opravy. Byl osvobozen od roboty, dostával ročně od vrchnosti vůz sena, otavy a 2 kopy slámy. Ke konci 18. století byl na šenku Jakub Pálka. Vinné činže se platilo 18 zlatých 40 kr.

Ve Vlastivědě Moravské – Holešovský okres (1929) je u hesla Míškovice dále uvedeno:
Ves jest přifařena do Mysločovic, předtím do Holešova. Počátkem 17. století dostával odtud holešovský farář desátku 8 kop 38 snopů žita, 10 a půl kopy ovsa, od podsedníků po 2 kuřatech. Ke konci 17. století dávali Míškovští faráři 23 ½ kopy pšenice, tolikéž ovsa a 14 kuřat.

Roku 1922 odkázal ve své závěti František Jančík, farář v Tatenicích, rodák míškovský, usedlost po rodičích zděděnou na zřízení fary a vydržování kněze v případě, že by v Míškovicích zbudován byl kostel. Aby úmysl dárce mohl býti uskutečněn, založili občané míškovští kostelní jednotu sv. Floriána, jež již po 5 letech s pomocí dobrodinců postavila svatyni, která 29. června 1928 arcib. olom. Dr. Leop. Prečanem ke cti sv. Antonína byla posvěcena.

V pozemkové knize z roku 1780 uvádí se v obci obecní škola triviální. Bylo to chatrné stavení z vepřovic o 2 světnicích. Jedna sloužila za byt učitelův, druhá za učírnu. Roku 1858 postavena nová budova na č. 53, v níž vyučováno až do roku 1878, kdy zbudována nová škola „na kopci“ nákladem 9 525 zlatých. Roku 1906 byla zvýšena o patro a rozšířena na dvojtřídku.

Obecní majetek (1928): 48 m rolí, 78 m luk, 255 m patvin, 180 m lesa a 321 m půdy neplodné.

Stará pečeť měla nápis: PECZET OBECZNI. DIEDINI. MISSKOWITZ. ANNO. 1699 a ve znaku radlici.

Obec má od roku 1871 vlastní záložnu.

K nejstarším rodům patří Zanáška, Janovský, Zelina, Matula, Pospíšil, Skotek, Vybíral, Němec.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.obecmiskovice.cz/index.php?nid=930&lid=CZ&pic=MAIN, na kterých najdete další informace.