Bystročice

Bystročice

Historie
Jak dokládají archeologické nálezy, spadají počátky osídlení katastru dnešních obcí Bystročic a Žerůvek až do období neolitu - mladší doby kamenné. Zdejší kraj byl díky výhodným klimatickým podmínkám a úrodné sprašové půdě dlouhodobě osídlen také v mladší a pozdní době bronzové a halštatské. Během tisíciletí tu tak žili lidé mnoha rozličných kultur - např. lineární, moravské malované, zvoncovitých pohárů, popelnicových polí, laténské, patrně také římské.

Nejstarší dochovaná zmínka o samotné obci Žerůvky pochází z roku 1078. Tato zmínka se nachází v zakládací listině kláštera Hradiska u Olomouce, kde je obec uvedena jako majetek kláštera. V jeho držení pak ves zůstala až do roku 1784. První dochovaná písemná zmínka o Bystročicích je o něco starší - pochází z roku 1131. Jedná se o listinu, kterou olomoucká kapitula potvrzovala, že v obci vlastní jednu usedlost. Jak z této a dalších nejstarších zpráv vyplývá, měly Bystročice několik majitelů.

V polovině 13. století patřilo mezi nejvýznamnější vlastníky obce město Olomouc, které svůj podíl roku 1266 prodalo klášteru Hradisku. Touto událostí se osudy sousedních obcí spojily. Také Bystročice patřily do majetku Hradiska až do 18. století. Klášter měl ve vsi také samotný dvůr o dvou lánech, který dal roku 1481 za roční plat do dědičného držení Janu z Bystročic a jeho manželce Dorotě.

V 15. století do života obou obcí zasáhly husitské války. Po válkách se zdejší vrchnost snažila poddaným zvýšit do té doby přijatelné robotní povinnosti, aby si tak nahradila válečné škody. Mimoto obě vsi postihly v letech 1468-1469 války mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, během nichž se vesnic zmocnili stoupenci Matyáše. Do majetku kláštera se pak Bystročice a Žerůvky dostaly až za vlády Vladislava Jagelonského.

Roku 1512 klášter v Žerůvkách povolil obnovit válkou zničený mlýn. V roce 1528 se pak vzdal ve prospěch poddaných za roční plat práva odúmrtě. Poddaný, který neměl přímého dědice, tak mohl svůj majetek předat i jinému nástupci. Klášter se tímto opatřením snažil podpořit vazbu poddaných k jejich majetku.

Třicetiletá válka, která se rozhořela v první polovině 17. století, se do dějin obcí zapsala černým písmem. Část bystročických obyvatel byla protestantského vyznání, což bylo pro procházející španělské oddíly vojska Ferdinanda II. záminkou k vypálení obce. Popelem zde lehla většina domů. Obě vesnice pak trpěly i dalšími válečnými událostmi, takže po skončení války zůstaly v Žerůvkách tři grunty pusté, tři domky zůstaly pusté také v Bystročicích.

Z roku 1657 pochází zápis o obyvatelích obou obcí. Dozvídáme se z něj, že v Žerůvkách žili dva celoláníci, čtyři sedláci a jeden domkář bez pole. V Bystročicích jsou uváděny dvě větší usedlosti a dvanáct rolníků. V roce 1657 klášter povolil výstavbu 17 nových domků, aby tak přispěl k rozvoji válkou poškozené vesnice. V průběhu 17. století se stále zvyšovaly poddanské povinnosti. Obyvatelé obcí museli odevzdávat vrchnosti velké poplatky a museli vykonávat robotu, nároky na poddané bylo přitom stále větší.

Situace se stala natolik tíživou, že se Žerůvky v roce 1705 připojily k prosbě řady obcí na císaře o snížení poddanských povinností, žádost však neměla úspěch. Mimo platby a robotu obyvatele navíc sužovaly další povinnosti, mezi ně patřila např. služba v armádě, která byla až do roku 1802 pro vybrané rekruty doživotní, později se snížila na 10 - 14 let. Vojsko ovšem vesnicím mohlo také částečně přinášet prospěch, tak tomu bylo právě v Bystročicích a Žerůvkách, kde byl zaveden chov vojenských koní.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.obecni-urad.net/source/index.php?ID=4935, na kterých najdete další informace.