Hněvotín

Hněvotín

Obec Hněvotín se rozkládá asi 7 km jihozápadně od města Olomouc v nadmořské výšce asi 244 m. Protéká jí potok Stouska, který se vlévá do říčky Blaty. V obci žije 1 320 obyvatel a její katastr má rozlohu 1 173 ha.

V obci je mateřská škola, základní škola 1. - 9. ročník. Kulturní a společenský život obce je pestrý. V obci pracuje několik zájmových organizací a spolků, které pořádají plesy, zábavy, sportovní soutěže a různé akce pro děti i dospělé.

Obec je členem sdružení obcí mikroregionu Kosířsko a občanského sdružení Region Haná. Pro všechny své části má obec schválený územní plán a také program obnovy vesnice.

Historie Hněvotína
Obec Hněvotín, která má své jméno snad podle zakladatele obce Hněvoty, patří k nejstarším obcím na Hané.

O tom, že na území obce sídlili naši předci již v mladší době kamenné (asi 6. - 5. tis.l. př. n. l.), svědčí zde nalezené archeologické vykopávky v podobě zlomků keramických nádob.

Po předcích z pozdní doby kamenné se zde zase našly střepy a kamenné broušené či štípané nástroje. Z doby kultury zvoncovitých pohárů byl v roce 1935 v blízkosti Hněvotína u Blaty odkryt hrob, kde se mimo kostry uložené ve skrčené poloze našel i džbánek s pásovým uchem a zdobený zvoncovitý pohár.

První písemná zmínka ale o obci Hněvotín pochází z roku 1078. V tomto roce daroval olomoucký přemyslovský kníže Ota I. Sličný vesnici Hněvotín (spolu ještě s několika dalšími vesnicemi a pozemky) olomouckému klášteru Hradisko.

Druhou písemnou zmínkou o Hněvotíně je zápis v listině, kterou v roce 1141 vydal olomoucký biskup Jindřich Zdík. Píše se v ní, že Hněvotín je majetkem katedrálního kostela sv. Václava v Olomouci.

Oba tyto písemné zápisy svědčí o tom, že vesnice Hněvotín je slovanského původu. To, že v průběhu 13. století, kdy král Přemysl Otakar II. povolal do českých zemí německé osadníky, ale způsobilo pravděpodobně pozdější převahu obyvatel německého původu a užívání německého výrazu „Nebotein“ pro označení vesnice.

V roce 1291 za krále Václava II se Hněvotín stal majetkem královského města Olomouc, kam museli vesničané odvádět i daně a později město vypsalo i povinnost robotovat. Po odchodu Švédů z Olomouce, kterou švédská vojska obsadila v letech 1642-1650, se pro obyvatele Hněvotína povinnost robotovat ještě zvětšila a navíc přibyla tzv. povinnost dalekých fůr, tj. vozit dříví až z Húzové. Občané Hněvotína často žádali vrchnost o snížení roboty, která na ně těžce doléhala, ale marně.

Roku 1680 zachvátil Hněvotín velký požár a celá vesnice vyhořela. Další velké požáry postihly obec podle historických pramenů roku 1783, 1820 a v roce 1832, kdy oheň zničil nejen některé domy, ale i kostel a faru.

V průběhu 19. století se začínají v obci Hněvotín projevovat problémy v soužití mezi Němci a Čechy. Od roku 1880 zde začíná početně převažovat německé obyvatelstvo a v Evropě rozšiřující se nacionalismus zasahuje i Hněvotín. V obci začínají vznikat nejprve zvlášť německé a potom i české spolky. Rivalita mezi některými německými a českými obyvateli, projevující se menšími či většími spory, se potom táhne až do roku 1945, kdy dochází k odsunu německého obyvatelstva z celého Československa a tedy i z obce Hněvotín. Tehdy opouští Hněvotín asi 600 občanů německého původu.

Nejen II. světová válka zasáhla do života lidí v Hněvotíně. I za I. sv. války muselo mnoho hněvotínských mužů odejít bojovat na frontu a 43 se jich nevrátilo zpátky domů.

Obyvatelům Hněvotína neztěžovaly život ve 20. století pouze tyto události. Potrápila je i samotná příroda. Roku 1924 obec postihlo velké krupobití, které zničilo velkou část úrody. O rok později se nad Hněvotínem přehnala velmi silná vichřice, která vyvracela stromy i s kořeny. V zimě 1929 udeřila tuhá zima, napadlo přes 1 m sněhu a rtuť teploměru klesla pod –30°C. Voda napáchala škody i v letech 1931, kdy rozvodněný potok po zimě zaplavil náves a sklepy okolních domů, v roce 1962 po silném krupobití byly zničeny střechy domů a dva domy se dokonce zřítily a potok znovu zaplavil obec. Škola a některé domy byly zaplaveny i při velmi silném dešti v roce 1965.

Zvláštní kapitolu v dějinách obce Hněvotína tvoří snaha občanů o to mít vlastní školu. První zmínka o škole, tentokráte o německé, pochází z roku 1657. Tato škola v roce 1757 celá vyhořela. Škola jako taková v obci i nadále fungovala, ale musela se potýkat s problémy, kde vyučovat, a proto se v roce 1871 rozhodlo o stavbě nové školy, která byla otevřena o rok později.

Neustále zde ale docházelo ke sporům, protože čeští obyvatelé chtěli, aby se zde vyučovalo i česky, což Němci odmítali. Proto v r. 1897 Český školský spolek v Hněvotíně rozhodl o postavení české jednotřídní obecné soukromé školy. Vyřizování povolení a samotnou stavbu této školy provázely nebývalé problémy. Nakonec 1. 10. 1902, i přes pokus Němců tomu zabránit, byla škola slavnostně otevřena pro 25 žáků. Vyučování ovšem trvalo pouze 8 dní, protože 8. 10. 1902 vydalo obecní zastupitelstvo rozhodnutí o uzavření české školy. Spor o školu řešil nakonec až Výbor Ústřední Matice školské v Praze, který povolil otevření s podmínkou, že se zde bude učit tři hodiny týdně nepovinně němčina.

Nevraživost proti české škole ale neustala. Českému učiteli byly vytlučeny všechna okna, byl udáván a nakonec i přepaden. Vše vyvrcholilo opětovným uzavřením české školy 5. dubna 1903. Češi to však nevzdávali, dokonce se soudili kvůli škole až ve Vídni. Soud vyhráli, koncem roku 1904 byla česká škola znovu otevřena a v roce 1912 byla v Hněvotíně otevřena dokonce i česká mateřská škola.

Roku 1924 se česká soukromá škola přeměnila na měšťanskou státní školu a v tu dobu měla již 77 žáků, kteří sem chodili z celého okolí. Z důvodu stále se zvyšujícího počtu žáků musela být postavena nová budova, kde se vyučovalo od r. 1929 až do září 1939. Po dobu II. Světové války byla česká měšťanská škola přemístěna do Tešetic a čeští učitelé byli posláni do koncentračního tábora. Po válce se česká škola vrátila zpět a v současné době zde funguje mateřská a základní škola.

Jelikož se Hněvotín nachází na Hané, většina obyvatel vesnice se věnovala zemědělským pracím – pěstování obilí, řepy, zeleniny a chovu dobytka. Ve druhé polovině 19. století se v obci rozvinulo sýrařství – výroba známých tvarůžků, které se vyvážely až do Vídně a Terstu. Jejich výroba zde skončila 27. 5. 1950 zánikem poslední tvarůžkárny pana Zelenky. Další pracovní příležitostí zvláště pak pro české obyvatele byla blízká továrna bří Sigmundů v Lutíně a dnes již uzavřený kamenolom.

Důležitým obdobím pro vesnici byly léta 1920-1921, kdy byla provedena elektrifikace obce a v dubnu 1926 začala jezdit přes Hněvotín první soukromá autobusová doprava Olomouc - Hněvotín - Lutín - Slatinice.

Památkové objekty
Kostel sv. Leonarda z roku 1776, Barokní socha P. Marie s arkádovou kapličkou z roku 1870, Kaple se zvonicí z počátku 19. století, Kamenný kříž u ohradní zdi za presbytářem farního kostela z roku 1800, Kamenný kříž u silnice směrem k Lutínu z roku 1765, Kamenný kříž u fary z roku 1798, Litinový kříž poblíž č. p. 225 směrem k Lutínu z roku 1851, Pomník obětem 1. světové války, Pomník obětem 1. a 2. světové války, Na skále – národní přírodní památka.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.hnevotin.cz/, na kterých najdete další informace.