Olomouc

Olomouc

Olomouc (101 tisíc obyvatel) patří mezi nejvýznamnější centra v České republice. Díky své bohaté historii, starobylé univerzitě, kulturním a řemeslným tradicím, ale především centrální poloze v rámci Moravy, byla vždy atraktivním místem pro turisty, obchodníky a podnikatele.

Vnější dopravní napojení Olomouce je s ohledem na její vnitrozemskou polohu vynikající a dobudováním dálnice D11 a rychlostní komunikace R 35 se ještě zlepší a vzroste význam města - jako jediného kromě Prahy - na křižovatce dvou klíčových vnitrostátních a mezistátních komunikací. Z ekonomického pohledu je město Olomouc možné charakterizovat jako průmyslové s rozvíjejícími se službami.

Díky vhodné poloze, hospodářské tradici i kvalifikované pracovní síle má město výrazný potenciál růstu. Město Olomouc, ale i celý region, je otevřen všem, kteří chtějí jak využít komparativní výhody tohoto místa ve středu Evropy.

Zajímavosti a kulturní památky

Arcidiecézní muzeum
Adresa: Václavské náměstí 3
Telefon: (+420) 585 514 111
Otevírací doba: Út - Ne 10 – 18 hod.
Komentované prohlídky pro skupiny na objednávku na tel. 585 514 174 , e-mail: soban@olmuart.cz;
Tramvaje číslo 2, 4, 6 – zastávka U Dómu (asi 150 m).

Muzeum moderního umění
Adresa: Denisova 47
Telefon: (+420) 585 514 111
Otevírací doba: Út – Ne: 10 – 18 hod.

Arcibiskupský palác
Adresa: Wurmova 9
Telefon: (+420) 58 551 41 11
Informace: pouze skupiny - na objednávku.

Fortová pevnost č. 17 - Křelov
Adresa: Na Fortu 392/1
Telefon: (+420) 774131533
Otevírací doba:
26. květen – červen 10 – 17 hod.
červenec – srpen 10 – 17 hod.
září – říjen sobota, neděle, svátky 9 – 17 hod.
V jiných dnech po předchozí domluvě za příplatek.
Bus linka č. 770 a 728 (asi 400 m od zastávky Křelov-náves)
Délka prohlídky přibližně 40 minut. Max. počet osob na prohlídku 45 osob.

Radnice
Adresa: Horní náměstí
Telefon: (+420) 585 513 385
Otevírací doba:
Po - Ne: 11 a 15 hod. (věž + kaple otevřeny celoročně; prohlídky od 5 osob)
Na objednávku lze zajistit i prohlídku radnice včetně obřadní síně.

Vlastivědné muzeum
Adresa: Náměstí Republiky 5 - 6
Telefon: (+420) 585 515 111
Otevírací doba:
duben-září: úterý - neděle 9 - 18 hodin
říjen – březen: st – ne 10 -17 hodin

Sbírkové skleníky
Adresa: Wolkerova ulice, 779 00 Olomouc
Telefon: +420 585 726 111
Otevřeno: 12.–27. II. (víkendy) 9:30–16:00; III (út–ne) 9:30–16:00; IV–X (út–ne) 9:30–18:00; XI (víkendy a svátky) 9:30–16:00.
Oproti loňsku bude letos o měsíc déle - až do konce října - návštěvnické veřejnosti přístupna botanická zahrada výstaviště Flora v Bezručových sadech. Otevřeno je denně - mimo pondělí - od 9.30 do 18.00 hodin.

Klášter Hradisko
Adresa: Sušilovo náměstí
Telefon: (+420) 97 340 72 96
Otevírací doba: duben – září Čt 14:00 – 16:00 hod., Každá 1. sobota v měsíci 8:00 – 11:00 hod.
Informace: autobusy číslo 15, 20, 21 – zastávka Klášterní Hradisko.

Solná jeskyně Solana
Adresa: 8. května 519/11, 779 00 Olomouc
Telefon: +420 608 441 774

Olomouc je jedna z největších a nejbohatších městských památkových rezervací v České republice. Od této skutečnosti se odvíjí cestovní ruch ve městě zaměřený zejména právě na historické jádro města a umělecké památky.

Ladislav Werkmann
Výstava o restaurování čestného sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci je první a na dlouhou dobu zřejmě jedinou možností, jak veřejnost v detailu seznámit s problematikou této významné akce. Z technických důvodů, například i kvůli nemožnosti transferu většiny kamenných prvků do výstavních prostor, je expozice zaměřena především na kovové plastiky, ačkoli architektuře i sochařské výzdobě památky dominuje kámen. Přitom právě problematika restaurování kamene a zabezpečení samotné architektury sloupu patřily k nejsložitějším otázkám restaurování. V případě prezentace památkové obnovy kamenných částí sloupu musíme proto uplatnit poněkud odlišný přístup a upřít svou pozornost spíše k obecnějším koncepčním otázkám než k popisu konkrétních restaurátorských postupů.

Olomouc, dnešní stotisícové město ležící v srdci Hané, patří a odedávna patřilo k nejvýznamnějším moravským městům. Nedávné dosažení statutu krajského města bylo jen logickým vyústěním vývoje města jako kulturního, společenského a hospodářského centra, jehož dějiny se začaly psát před mnoha staletími.

Ariónova kašna
Novodobá Ariónova kašna se nachází na jihozápadním nároží radnice. Námětem sochařské výzdoby je antická pověst o řeckém básníkovi, pěvci a hráči na kitharu Ariónovi, kterého zachránil z mořských vln delfín, přivábený Ariónovým zpěvem. Oválný bazén kašny je zapuštěný pod úroveň dlažby a nese tři bronzové skupiny: obelisk na krunýři monumentální želvy a dále sousoší dvou dětí a stojícího Arióna s delfínem.

Další plastika želvy je k radosti nejmenších obdivovatelů díla umístěná na sousedním prostranství vedle nádrže. Všechny plastiky jsou pokryty drobnopisným reliéfním dekorem, jehož úlohou je oslavit Moravu, město Olomouc a Olomoučany.

Ariónova kašna vznikla v roce 2002 v rámci rozsáhlé rekonstrukce Horního náměstí a doplnila tak soubor olomouckých barokních kašen inspirovaných antickou mytologií. Tato sedmá olomoucká kašna je dílem zdejšího rodáka sochaře Ivana Theimera a architektky Angely Chiantelliové.

Bazilika minor
Adresa: Svatý Kopeček
Telefon: (+420) 58 538 53 42
Barokní poutní kostel s dvouvěžovým průčelím je výraznou dominantou krajiny v okolí Olomouce. K budově chrámu přiléhají po stranách boční křídla s atikou nesoucí sochy 12 apoštolů a dvou světců - sv. Šebestiána a sv. Rocha. Za kostelem se nachází ambit a kaple Panny Marie. Jednolodní interiér chrámu je ve střední části zaklenutý masivní kupolí. Po stranách lodi jsou boční kaple. Na výzdobě interiéru chrámu se podílela řada místních i cizích malířů, sochařů a štukatérů. Jan Kryštof Handke vymaloval pendantivy kupole alegoriemi čtyř světadílů. V jedné z bočních kaplí se nachází Handkeho sv. Augustin, jedno z nejkvalitnějších malířových děl. Vedle obrazu sv. Josefa od Tobiáše Pocka, údajného žáka Karla Škréty, je třeba zmínit i oltářní obraz na hlavním oltáři od benátsky orientovaného Johanna Spillenberga. Na celkovém působení vnitřní výzdoby kostela se nemalou měrou podíleli i sochaři - Josef Winterhalter, Jiří Antonín Heinz a Michael Zürn.

Zakladatelem poutního místa, situovaného na vyvýšenině východně od města, byl olomoucký měšťan a obchodník s vínem Jan Andrýsek. V roce 1629 získal povolení ke stavbě kaple, která byla 4 roky poté vysvěcena. Na hlavním oltáři byl umístěn votivní obraz Panny Marie. Díky zde zaznamenaným zázrakům se kaplička stávala stále navštěvovanějším místem. S rostoucí popularitou poutního místa však kaple nestačila pojmout přicházející poutníky. Proto z rozhodnutí premonstrátů usazených na nedalekém Hradisku došlo ke stavbě nového kostela.

Poutní kostel Navštívení Panny Marie
Byl vybudován v letech 1669 - 1679 podle projektu Giovanniho Pietra Tencally. V letech 1714 - 1721 následovala druhá fáze výstavby podle plánů Domenica Martinelliho. K budově chrámu byla připojena boční křídla, ambit a kaple Panny Marie.

V 90. letech 20. století byly provedeny mnohé opravy, mezi jinými byla také obnovena historická část poutní aleje vedoucí z Olomouce až na Svatý Kopeček. V roce 1995 byl chrám Navštívení Panny Marie povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor.

Arcibiskupský palác
Olomoucký arcibiskupský palác patří mezi významné raně barokní stavby na Moravě. Vznikl podle projektu italského architekta Filiberta Lucheseho na místě staršího renesančního paláce. Tvoří jej sedm dvoupatrových křídel obíhajících dva vnitřní obdélníkové dvory. Dlouhá uliční fasáda má bohatě členěné průčelí se třemi portály. Ve vnitřní dispozici podtrhuje palácový charakter stavby reprezentativní schodiště a slavnostní sály. V interiéru se dochovala původní barokní štuková výzdoba místností.

Barokní biskupský palác dal vybudovat na místě renesančního paláce zničeného za třicetileté války olomoucký biskup Karel II. z Liechtensteinu-Castelcorna v letech 1665-1685. Stavba vznikla podle projektu Filiberta Lucheseho, severoitalského architekta působícího u vídeňského dvora. Jeho nástupce a krajan Giovanni Pietro Tencalla provedl na stavbě některé drobnější úpravy. Na vnitřní výzdobě paláce se podíleli italští štukatéři a malíř Carpoforo Tencalla, jehož monumentální fresky zničil požár roku 1752.

Biskupský a od roku 1777 arcibiskupský palác byl svědkem mnoha historických událostí. Během revolučního roku 1848 přesídlil císařský dvůr na pět měsíců do Olomouce. Po abdikaci císaře Ferdinanda V. dne 2. prosince byl v arcibiskupském paláci dosazen na císařský trůn mladý František Josef I., nejdéle vládnoucí panovník v dějinách českých zemí.

Sloup Nejsvětější Trojice
Olomoucký čestný sloup Nejsvětější Trojice je vůbec největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě.

Sloup měří 35 metrů a v jeho spodní části se nachází kaple. Sochařskou výzdobu tvoří 18 soch světců, 12 figur světlonošů, 6 reliéfů s polopostavami apoštolů, dále sousoší Nanebevzetí Panny Marie umístěné ve střední části sloupu a vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice. Obě sousoší jsou měděná a pozlacená. Jednotlivé figury v nadživotní velikosti zahalují odlehčené a vzdušné drapérie, jejich výrazy a gestikulace jsou výrazné, avšak nikoli přehnaně zatížené barokním dynamismem. Celek sochařské výzdoby sloupu působí přirozeným a harmonickým dojmem.

Sloup Nejsvětější Trojice vznikl z iniciativy místního kamenického mistra Václava Rendera, který jeho stavbu od roku 1716 řídil a z počátku i financoval. Do své smrti roku 1733 Render vybudoval první patro s kaplí. Za účasti řady dalších řemeslníků a sochařů se v budování sloupu pokračovalo až do roku 1854. Vedle Filipa Sattlera se na sochařské výzdobě sloupu podílel zejména Ondřej Zahner. Po dokončení byl sloup vysvěcen olomouckým biskupem a kardinálem Troyerem, za osobní přítomnosti císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Lotrinského. Čestný sloup Nejsvětější Trojice je památkou světového významu. V roce 2000 byl zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Caesarova kašna
Caesarova kašna je nejznámější a umělecky nejnáročnější olomouckou kašnou. Její sochařská výzdoba představuje bájného zakladatele města – císaře Gaia Iulia Caesara.

Na imitovaném skalisku uprostřed nádrže je socha jezdce na vzpínajícím se koni. U nohou mu leží dvě mužské postavy s kartušemi – jedná se o personifikace řeky Moravy a Dunaje - a dále sedící pes - narážka na věrnost města panovníkovi. Socha Caesara je umístěna tak, že svou tvář odvrací od olomoucké radnice směrem k Michalskému návrší, kde údajně stával tábor římských vojsk.

Autor sousoší Jan Jiří Schauberger se inspiroval jezdeckou sochou římského císaře Konstantina Vítěze od Gianlorenza Berniniho ve vatikánské Scala Regia.

Nádrž kašny s prolamovanou profilací je dílem olomouckého kamenického mistra Václava Rendera.

Caesarova kašna vznikla v roce 1725. Městská rada zadala zakázku na její vyhotovení olomouckému kamenickému mistrovi Václavu Renderovi, který si ke spolupráci přizval mladého sochaře Jana Jiřího Schaubergera. Tento talentovaný sochař vytvořil Caesarovu jezdeckou sochu jako svůj mistrovský kus v necelých pětadvaceti letech.

Mariánský sloup
Mariánský morový sloup je dominantou Dolního náměstí. Základní schéma sloupu je variací na pražský a vídeňský morový sloup. Spodní část sloupu s oválným otvorem uprostřed zdobí sochy osmi světců a světic osazené ve dvou výškových úrovních. Jedná se o patrony proti moru – sv. Karla Boromejského, sv. Františka Xaverského, sv. Šebestiána, sv. Rocha, sv. Rozálii, sv. Kateřinu Sienskou, sv. Barboru a dále patronku města Olomouce – sv. Pavlínu. Na vrcholku tordovaného sloupu je umístěna socha Panny Marie Immaculaty.

Mariánský sloup vznikl v letech 1716–1723 na paměť obětí moru z let 1713-1715. Kamenické práce byly svěřeny Renderově dílně, na sochařské výzdobě se od počátku podílel přítel Václava Rendera, sochař Jan Sturmer z pruského Královce. Poté jej vystřídal mladý talentovaný sochař Tobiáš Schütz, o němž se předpokládá, že před svým příchodem na Moravu pracoval v dílně slavného českého sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Schützovy sochy ( sv. Pavlína, sv. Rozálie, sv. Kateřina, sv. Barbora a sv. Roch) jsou po umělecké stránce velmi kvalitní a skutečně nesou výrazné znaky, typické pro Braunovu tvorbu – výrazný dynamismus a malebnou modelaci figur. Při pruském bombardování města v roce 1758 byl sloup poškozen a bylo třeba nahradit sochu sv. Šebestiána. Původní tordovaný sloup musel být při posledním restaurování v letech 1985–1992 pro svůj špatný stav nahrazen novodobou kopií.

Jupiterova kašna
Jupiterova kašna na Dolním náměstí vznikla jako poslední ze souboru olomouckých barokních kašen. Sochu antického vládce bohů Jupitera se svazkem blesků v pravici a orlem u svých nohou vytvořil původem tyrolský sochař Filip Sattler. Socha je umístěná na starším, poněkud naddimenzovaném podstavci. Přesto patří - díky dynamickému pojetí a zdařilému proporčnímu řešení - ke kvalitnějším dílům vrcholného moravského baroka.

Jupiterova socha nahradila na původní starší kašně sochu sv. Floriána, která byla i s vanou nádrže dílem olomouckého kamenického mistra Václava Rendera. K výměně došlo roku 1735 ve snaze o tématické sjednocení sochařské výzdoby olomouckých barokních kašen. Až na původní Floriánovu kašnu, znázorňovala sochařská výzdoba ostatních nově vzniklých kašen postavy z antické mytologie. Užití mytologických námětů v dané době souviselo s oslavou světské moci.

Neptunova kašna
Neptunova kašna znázorňuje římského boha moří, Neptuna, který je také známý jako řecký bůh Poseidón. Bojoval se svým otcem Kronem (= čas) a jeho meč byl rozťat na známý trojzubec. Na olomoucké kašně drží Neptun trojzubec směrem dolů, čímž uklidňuje vody a chrání město. Sochař Michael Mandík vytvořil sousoší s centrální figurou Neptuna. Robustní postava antického boha je umístěna na skalisku se čtveřicí mořských koní, sloužících také jako chrliče vody. Pod Neptunovou postavou zanechal na skalisku sochař svou signaturu „MAN/DIK/FE“.

Neptunova kašna na Dolním náměstí je první a nejstarší ze souboru šesti olomouckých barokních kašen. Pochází z roku 1683. Na jejím vytvoření spolupracovali sochař Michael Mandík, rodák z Gdaňska (s jehož jménem se pojí řada dalších barokních monumentů ve městě) a olomoucký kameník Václav Schüler.

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
Pozdně gotický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v dnešní Sokolské ulici byl původně vystavěn jako kostel kláštera františkánů – bosáků na tzv. Bělidlech, severně od městských hradeb.
Klášter s kostelem, který má typické františkánské zasvěcení, byl vystavěn z podnětu charismatického kazatele a minoritského generálního vikáře Jana Kapistrána v letech 1454 - 1468.

Olomouc se stala po polovině 15. století opěrným bodem Kapistránových misijních cest do českých zemí. Kazatel město navštívil v letech 1451 a 1454. Jeho kázání proti utrakvistické církvi a proti Židům našla živnou půdu. Roku 1454 došlo k vypuzení Židů ze všech moravských královských měst, tedy i Olomouce. Kostel byl vysvěcen roku 1468 za přítomnosti uherského krále Matyáše Korvína. Konvent františkánů pak pokračoval v Kapistránově misijním úkolu.

Kostel je prostou stavbou, což je pro stavby františkánů příznačné. Je pravděpodobné, že klášter s kostelem stavěla městská stavební huť, která souběžně pracovala na farním kostele sv. Mořice. Přestože byl kostel Neposkvrněného početí Panny Marie postaven po polovině 15. století, trojlodí čtvercového centrálního půdorysu je zaklenuto pouze jednoduchými křížovými klenbami.

Zajímavá je ovšem jehlancovitá střecha chrámu, stejně jako výzdoba interiéru s několika pozdně gotickými nástěnnými malbami (například Panna Marie Růžencová z roku 1500 v jižní lodi kostela či výjev s námětem bitvy u Bělehradu 22. 6. 1456, znázorněný na 46 m² severní stěny presbytáře). Po roce 1525 byl klášter i s kostelem a přilehlou předměstskou částí Bělidla přičleněn novou linií hradeb k vnitřnímu městu. Tím se na dlouhou dobu (až do závěru druhé poloviny 19. století) uzavřel územní rozvoj města.

Na jižní straně kostela byla v roce 1653 přistavěna raně barokní kaple sv. Antonína Paduánského. V klášteře se z pozdně gotického období dochovala pouze část křížové chodby s původními klenbami, zbývající část ambitu byla nově překlenuta v renesanci. Celý klášter byl barokně přestavován v roce 1743. Kostel i s klášterem byl v devadesátých letech 20. století opravován. Stavební úpravy provázel archeologický průzkum, který přinesl četné zajímavé nálezy. Například odhalil skutečnost, že po dlouhá staletí nevědomky šlapali věřící v klášterním kostele po židovských náhrobcích, použitých při výstavbě kostela jako stavební materiál v podlaze.

V současné době patří klášter s kostelem konventu dominikánů, působících také u sv. Michala.

Orloj
Olomoucký orloj je zasazen do severní fasády radnice. Jeho architektonický rámec tvoří výklenek s lomeným obloukem, dosahující výšky 14 metrů. Dnešní podoba orloje je z 50. let 20.století a je poplatná tehdejší oficiální estetice socialistického realismu. Mozaiková výzdoba orloje sestává z medailonů na bočních stranách výklenku, znázorňujících práce charakteristické pro jednotlivé měsíce v roce. Ve vrcholu výklenku uplatnil autor návrhu - Karel Svolinský – folklórní motiv Jízdy králů. Ve spodní části mozaikové výzdoby jsou po stranách dobově poplatné postavy představitelů pracující třídy.

Orloj vznikl údajně už mezi lety 1419 - 1422. Bezpečné zprávy o něm však máme až z konce 15. století. Není vyloučeno, že vznikl v rámci pozdně gotické přestavby budovy radnice, která se uskutečnila v roce 1474. V průběhu staletí orloj nabyl několika různých podob. Umělecky nejhodnotnější zřejmě byla jeho barokní úprava podle návrhu malíře Jana Kryštofa Handkeho z roku 1747.

Roku 1945 byl orloj během osvobozovacích bojů poškozen natolik, že tehdejší představitelé města zamítli rekonstrukci jeho původní podoby a rozhodli se nahradit ji soudobým dílem. Nový orloj vznikl v polovině 50. let podle návrhu Karla Svolinského (mozaika) a jeho manželky Marie (figurky). Hodinový stroj z roku 1898, jedinou původní část orloje, opravil olomoucký hodinář Konrad Schuster.

Fortová pevnost č.17 - Křelov
Pevnost je jednou z nejzachovalejších součástí císařského systému opevnění města Olomouce, jejíž historie sahá až do roku 1850, kdy staveniště návštěvou poctil císař Franc Josef I. a ruský car Mikuláš. Dekorativní provedení hlavního vstupu do objektu je řešeno ve stylu anglické neogotiky winsdorského typu. Jedná se o fort pernamentního charakteru vystavěný mezi lety 1850 a 1854 podle projektu ženijního ředitele a vrchoního projektanta fortové pevnosti Olomouc Juliuse von Wurmba.

Areál má cca 60 000m² a je zapsán jako nemovitá kulturní památka České republiky.

První čtveřice téměř identických fortů označených čísly XI, XIII, XV a XVII (Fort Křelov) vznikala v letech 1850 až 1854 a svým pětiúhelníkovým půdorysem se zdánlivě podobala starším fortům Tabulový a Šibeniční vrch. V době, kdy tyto olomoucké forty vznikaly se jednalo o nadčasovou konstrukci jednoho z posledních vývojových typů reduitového fortu před přechodem k novému dělostřeleckému fortu, který dominoval v následující čtvrtině století pevnostnímu stavitelství.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.olomouc.eu/phprs/, na kterých najdete další informace.