Mutkov

Mutkov

Mutkov, obec se zvláštním a ne zcela vysvětlitelnou pečetí, se poprvé objevuje v latinsky psané listině v roce 1371, ale písemná zmínka je zřejmě o víc jak 50 let starší, z roku 1320, kdy je doloženo zkomolené jméno obce.

Historie
Mutkov, obec se zvláštním a ne zcela vysvětlitelnou pečetí, se poprvé objevuje v latinsky psané listině v roce 1371, ale písemná zmínka je zřejmě o víc jak 50 let starší, z roku 1320, kdy je doloženo zkomolené jméno obce.

V nejstarším období patřila k panství olomouckých biskupů, s tím souvisí i vznik biskupského hrádku Waldhausen. Hrádek Mutkov založili zřejmě předkové pánu ze Sovince v druhé polovině 13. století a zanikl zřejmě před rokem 1333. Není známo proč, ale v 15. století ves zpustla a teprve v roce 1606 došlo k novému osídlení Mutkova, ale tentokrát již jako panství města Olomouce. K minulé historii Mutkova patří i vyprávění o dolech na rudu, jejichž zbytky jsou patrné v údolí směrem k Dolnímu Žlebu. Nejvýznamnější památkou obce je kaple Panny Marie, novogotické stavba z druhé poloviny 19. století, patrně na místě starší stavby nebo zvoničky. Opravena byla v roce 1991.

Po zrušení poddanství se Mutkov, nebo přesněji řečeno Mautzendorf, neboť šlo v roce 1606 o vesnici osídlenou německými obyvateli, stal součástí tehdejšího okresu Šternberk.

Součástí Mutkova byl i Pasecký Žleb s mlýnem, pilou a hospodou. Samostatnou zůstala obec až do roku 1960, kdy se stala součástí Paseky jako vesnice střediskové. Ve stejném roce měl ještě Mutkov i svoji místní knihovnu s 900 svazky, která byla založena v roce 1948. Druhým přínosem pro kulturní život se stala první televize, kterou obec získala v roce 1957. Samostatným se stal Mutkov opět k 1. lednu 1993.

Tradice školy je spojena s dobou po napoleonských válkách, kdy obec koupila dům č. 40 a upravila jej na třídy a byt učitele. V roce 1874 pak postavila školní budovou nákladem 4 153 zlatých. První učitel, Wenzl Etzler, působil v Mutkově 30 let. Ale i podoba a způsob vyučování měly své zvláštnosti, v roce 1870 pro nedostatek učitelů vyučoval mutkovskou mládež místní tkadlec. V školním roce 1866 – 1877 měla mutkovská škola 54 žáků. Po válce pro nedostatek žáku v roce 1946 zanikla.

Pro horskou vesnici na svahu Mutkovského kopce, položené skoro 700 metrů nad mořem, však zůstal mezníkem konec II. Světové války. Pro Mutkov skončila 6. května, ale v jejím důsledku došlo do dvou let k odsunu původního německého obyvatelstva. V roce 1921 měl Mutkov 51 domů a 273 obyvatel. V roce 1950 92 obyvatel a 36 domů. V roce 1960 pak 26 domů a 50 obyvatel. Nejvíce obyvatel měl v roce 1854 (365), počet domů ke stejnému datu byl 49. Úbytek domů po válce způsobil jednak požár 3 domů v roce 1946, v roce 1948 pak bylo zbouráno 11 zastaralých domů. O předchozí stagnaci obce svědčilo vedle poklesu počtu obyvatel i to, že v letech 1880 – 1930 byly v obci postaveny jen dva domy.

Obyvatelé pracovali jen v zemědělství a v lese, dřevo se vozívalo do Šternberka a cestu povozům podstatně usnadnila nová cesta, vybudovaná v roce 1880. Ale i tak se v zimním období vozívalo dřevo na saních, které se lišily dle toho, zda se na nich přepravovaly dlouhé klády a nebo metrové dřevo. Jedna fůra byly celodenní záležitostí: ráno se dřevo naložilo a večer se povozník vracel za Šternberka.

Pracovní příležitosti určovala povaha celého katastru obce. Z 552 hektarů bylo 406 hektarů lesa a 116 připadalo na pole, 23 hektarů pak na louky. Chudý kraj byl jednou z příčin, že německé obyvatelstvo volilo nacionalistické strany a v roce 1938 se branci z Mukova vyhnuli mobilizaci a až do příchodu německé armády se, podobně jako v okolních obcích ukrývali v lese.

Po původním německém obyvatelstvu převzali stejný způsob obživy i osídlenci po roce 1945, nejpočetnější skupina přišla z Příkaz u Olomouce. Šlo skoro o dvacet rodin, řada nových obyvatel pak přišla z okolí Příkaz. První osídlenci se objevili v obci 10. května 1945, větší počet pak přijel v druhé polovině května. Zkoušeli se předtím usadit v pasece, kde ale již nebyly volné domy a tak se od června začali zabydlovat v Mutkově, kde žili skoro dva roky společně s německými obyvateli a to až do jejich odsunu. Od nich se učili i hospodařit v pro ně neznámých podmínkách. Půda nebyla příliš úrodná, pěstovaly se většinou jen žito, oves, brambory, len. Vedle zaniklého hornictví se jako jediná oživa do konce 19. století udržovalo tkalcovství. Z řemesel je doloženo jen bednářství.

Osídlenci dostali pozemky s výměrou do 13,5 ha, ale splnění jejich snu, za kterým šli, tedy být samostatnými hospodáři, komplikoval dílem drsný kraj, odlišný od jejich původního bydliště, především ale události po roce 1948. Začal sílit tlak na vnik JZD, které se ustavilo v Mutkově v roce 1950, ale jako nesoběstačné se v roce 1955 stalo součástí JZD Paseka. V době vzniku družstva měl Mutkov i základní mechanizaci: 1 samovaz, 2 obilní a 7 travních žacích strojů a 2 malé mlátičky.

Zanikla tak novým obyvatelům i možnost vytvořit si nejjednodušším způsobem vztah k novému domovu.

Život v Mutkově a zejména po válce nebyl snadný. Chybělo například autobusové spojení a krátce po válce jej suploval nákladní automobil dodge s plachtou. Jezdil pravidelně na lince Rýmařov – Šternberk. Zhoršovalo se i zázemí pro běžný život. Dnes zní skoro neuvěřitelně, že Mutkov měl obchod a dva hostince, č. 36 a č. 31 a také si stěží dnes někdo dokáže představit, jak pěkně vypadala Hůzová. Sem také krátkou dobu dodávali dosídlenci mléko do místní mlékárny, pak se vozilo do Šternberka a to nákladním autem a v zimě na saních, kterými se v době největší zimy zajišťovalo i zásobování Mutkova.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.mutkov.com/, na kterých najdete další informace.