Moravský Beroun

Moravský Beroun

Srdečně Vás vítáme na internetových stránkách Města Moravský Beroun, které je bránou do Nízkého Jeseníku. Leží na jižním úpatí Slunečné, nejvyšší hory tohoto pohoří (800 m n. m.) v krajině, která každého návštěvníka upoutá svou malebností a nezaměnitelnou atmosférou vesniček, lesů a neporušených přírodních scenérií.

Díky železničnímu a silničnímu spojení s Olomoucí a Opavou je Moravský Beroun přirozeným východiskem pro turistické toulky krajem. Nedaleko centra, v části Ondrášov, se můžete osvěžit u minerálního pramene, který je znám již od 14. století. Moravský Beroun má asi 3 500 obyvatel, jeho součástí jsou, kromě Ondrášova, další místní části: Sedm Dvorů, Nové Valteřice a Čabová. Historie města je spjata s historií šternberského panství na severní Moravě.

Historie města
Moravský Beroun je bránou do Nízkého Jeseníku, který každého návštěvníka upoutá svou malebností a nezaměnitelnou atmosférou vesniček, lesů a neporušených přírodních scenérií. Ve městě žije 3 347 obyvatel, katastrální výměra činí 5 122 ha.

Jeho dějiny jsou spjaty s historií šternberského panství na severní Moravě. Základy mu položil někdy v polovině 13. stolet. Zdislav ze Šternberka, jenž získal podhoří Nízkého Jeseníku jako výsluhu od českého krále Přemysla Otakara II.

První zmínka o Moravském Berouně jako o městě naznačuje, že vzniklo před rokem 1339. Podnětem pro jeho vznik byla hornická činnost, jak dokládá městský znak obsahující kleště a hornické kladivo. V rámci německé kolonizace se Moravský Beroun stal střediskem dolování a zpracování železné rudy.

Kutací práce v regionu řídil horní úřad v čele s hormistrem. Nejstarším cechem v Moravském Berouně byl cech kovářský. V roce 1577 dostalo město od císaře Rudolfa II. právo konat dva výroční trhy. Po čase získalo město i právo volného obchodu a trhu a výčepní právo. V druhé polovině 16. století vyvolala náboženská svoboda novou vlnu německého přistěhovalectví, v níž se ztrácejí zbytky českého obyvatelstva. Město bylo postiženo třicetiletou válkou, která přinesla hospodářský úpadek a bída následně vyvolala fanatismus čarodějnických procesů.

Teprve koncem 18. a začátkem 19. století prožívá město období rozkvětu spojeného s tkalcovskou výrobou a s textilním průmyslem. Nástupcem tohoto průmyslu je dnešní podnik Granitol, a. s. , který je nejvýznamnějším zaměstnavatelem v regionu.  Zabývá  se především výrobou plastových technických a obalových fólií a svařovaných  výrobků z těchto fólií. V současné době  je největším výrobcem ve svém oboru podnikání v České republice. V roce 1872 bylo dokončeno železniční spojení s Olomoucí, v roce 1928 zahájila provoz autobusová doprava.

Okres Moravský Beroun byl na začátku 20. století osídlen téměř výhradně Němci, příliv českého obyvatelstva nastal teprve po vzniku Československé republiky.

K historickým památkám patří rodný dům prof. C. Hanela (1751-1820), učitele Jakuba Jana Ryby, rektora a faráře ve Staré Vodě, který stojí na náměstí. Dominantou města je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v renesančním slohu, který byl postaven v letech 1606 -1610, s nejstaršími varhanami na Moravě.

K pamětihodnostem taktéž patří velmi kvalitní barokní plastika Panny Marie Immaculaty z roku 1760, která bude po rekonstrukci náměstí umístěna zpět na náměstí, dále litinová plastika Vítězného Krista s praporem z roku 1868, secesní náhrobek s bronzovou postavou truchlící ženy z počátku 20. století, obnovená kaple na Křížovém vrchu, kostel Povýšení Svatého Kříže s fragmentem gotického původu, budova radnice ze 17. století, budova fary z 16. století, která byla prohlášena roku 2006 kulturní památkou a budova školy z počátku 20. století.

V Nových Valteřicích se nachází unikátní lovecký zámeček - technická památka zakoupená na průmyslové výstavě v Paříži roku 1848. Na sever od Moravského Berouna v místní části Čabová stojí za obdiv  kamenný kříž  z roku 1731, dílo sochaře Sebalda Kapplera, který byl restaurován v roce 2006.

Nedaleko centra, v místí části Ondrášov, jsou zřídla výtečné minerální vody známé pod názvem Ondrášovka. Voda byla prohlášena v roce 1357 Štěpánem ze Šternberka za léčivou. Pramen Josef byl objeven již v roce 1260. Nejvydatnějším pramenem je pramen Klitis, prýštící z vrtané studny 150 metrů hluboké.

Na severozápadní straně převyšuje obec o 27m  Křížový vrch  - park se zahradními a lesními partiemi.

Uprostřed náměstí roste památný strom - více než dvousetletá lípa, vysazená jako připomínka dávné tragédie - obrovského požáru v roce 1779, při němž téměř celé město vyhořelo.  V roce 2005  získala titul Strom Olomoucka a v roce 2006 se v celostátním kole ankety Strom roku 2006 umístila na úctyhodném 10. místě z 91 navržených stromů.

Současnost
V obci je vybudována kanalizace, vodovod a čistička odpadních vod a obec je zcela plynofikována. Do její vybavenosti patří informační centrum, kino, pošta, knihovna, Hotel Národní dům, restaurace R-klub s nově rekonstruovaným společenským sálem, volejbalové, tenisové a fotbalové hřiště, rybník, který slouží i ke koupání, a lyžařské běžecké tratě. Na území obce působí významné zdravotnické zařízení Odborný léčebný ústav geriatrický s tradicí od roku 1867.

Turisticky atraktivní místa jsou propojena kvalitní sítí turistických a cykloturistických trav. Ubytovaní poskytuje hotel Národní dům, Penzion U Zajíců a Penzion  Gizita.

Šternberkové vybudovali asi v polovině 14. století na Křížovém vrchu hrad, který takřka navazoval na městská opevnění a bezprostředně sloužil k ochraně blízkých železnorudných dolů a hutí. V písemných pramenech se poprvé připomíná v r. 1406, kdy jej získal Lacek z Kravař. Byl zbořen asi v r. 1430 při tažení husitských vojsk pod vedením Prokopa Holého na Šternbersko proti tamním Zikmundovým spojencům a nebyl již obnoven. Zříceniny postupně chátraly, až zmizely téměř úplně, do dnešní doby se dochovaly jen pozůstatky základů hradebních zdí.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.morberoun.cz/, na kterých najdete další informace.