Luběnice

Luběnice

V západní části Hornomoravského úvalu, tam, kde úrodná Haná začíná postupně přecházet v první pahorky Drahanské vrchoviny, s dominující dávno již vyhaslou sopkou, tradiční hanáckou horou Kosíř, se nachází obec Luběnice. Tak jako většina obcí v této oblasti má své počátky v hlubokém dávnověku, protože toto úrodné území, příznivé jak pro zemědělské práce, tak patrně i pro lov zvířat kdysi zde žijících v rozsáhlých lužních lesích, odedávna lákalo k zakládání trvalejších sídel.

Současná poloha obce Luběnice, tedy na březích potoka Zlatá stružka, je patrně jiná než poloha původní osady. Tato osada ležela zřejmě daleko blíže říčce Blata, tekoucí východně od obce. První písemnou zmínku o obci nacházíme ve starých kronikách v roce 1297. Jako většina tehdejších osad, nacházela se ve vlastnictví buď drobných zemanů (jméno zemana z Luběn patrně dalo vzniknout i názvu obce) nebo později i církevních korporací, v tomto případě kláštera Hradisko.

Obec Luběnice patří mezi menší obce, jak co do počtu domů, tak co do počtu obyvatel. Není to obec s vlastní farností, takže dominantu v podobě kostela, jako v případě severního souseda - historické i současné farnosti - Těšetic, či západního lázeňského místa Slatinic, zde nenajdeme. V obci stojí v roce 2000 rekonstruovaná a nově vysvěcená kaple Panny Marie Pomocné, pocházející původně z 18. století. Tato „kaplečka“ je skutečným centrálním místem obce kvůli nádherné poloze uprostřed návsi, obklopená jak vzrostlými stromy, tak i udržovanou zelení trávníku a květinovými záhony.

Dá se říct, že dojem klidu a pomaleji ubíhajícího času je prvním pocitem, který osloví každého návštěvníka obce. Lázeňští hosté ze Slatinic rádi používají k procházkám málo užívanou silnici do Luběnic, lemovanou chráněnou alejí starých hrušní. K dojmu klidu přispívá i poměrně malý silniční provoz, protože obec leží stranou exponovaných komunikací. Také šumění stromů, lemujících jak náves, tak i břehy Zlaté stružky tento dojem klidu podtrhuje.

Obyvatelé obce Luběnic byli vždy v okolí známi svým smyslem pro společenský a kulturní život. V minulosti zde fungovaly divadelní ochotnické spolky, v šedesátých létech byla obec dokonce místem konání okresních dožínek. V sedmdesátých letech byl v obci zbudován kulturní dům (v jehož části se mimochodem nacházejí místnosti obecního úřadu), a přestože byla obec v té době svým způsobem velmi necitlivě přičleněna k obci Lutín, dá se říci, že na svébytnosti nic neztratila. Od roku 1990, kdy došlo na základě místního referenda k opětovnému osamostatnění obce, se opět rozvíjejí všechny tyto pozitivní dary, které obyvatelé zdědili po svých předcích.

Jiný styl života přelomu tisíciletí sice žádá i jiný přístup ke kulturnímu vyžití, ale zdá se, že moderní technický svět smysl pro společenský život u našich obyvatel nenarušil. V obci fungují organizace Dobrovolných hasičů a Českého červeného kříže, které spolu s obecním zastupitelstvem bývají pořadateli tradičních hodových zábav, plesů, dětských dnů a jiných akcí, kterými obec doslova žije.

Mezi vrcholné akce tohoto typu patřilo svěcení kaple v červnu 2000 za účasti předních církevních představitelů olomoucké arcidiecéze. Samozřejmě, že jako v každé správné obci i v Luběnicích se mimo obchodu se smíšeným zbožím nachází hospoda, spíše tedy restaurace, která svým stylem a zaměřením poněkud přesahuje podobná zařízení v obcích srovnatelné velikosti. Její umístění na cyklistické stezce z ní činí vítané místo odpočinku mnoha cykloturistů, směřujících na nedalekou Drahanskou vrchovinu.

Všem vám, kteří toužíte po tom se zastavit ve shonu všedních dnů, všem těm, kteří si rádi vychutnají klidnou procházku starobylou alejí, či těm sportovně založeným, trávícím svůj čas na dvou kolech, těm všem doporučujeme návštěvu naší obce. Budete u nás vždy vítáni.

Jako první historický záznam o tomto slovanském sídlišti je některými prameny uváděn rok 1045. Mělo to být za vlády Břetislava, kdy tuto osadu (spíše dvorec) údajně spravoval pan Ješek z Luběn.

Podle L. Hosáka však pochází první písemná zmínka o Luběnicích až z roku 1297.

Název obce pochopitelně rovněž procházel historickým vývojem. V roce 1297 je uváděn jako In Lubenicz, 1518 Z Libenicz, 1537 V Libenitzich. Až do poloviny 19. století je uváděn německý název Lubenitz, který se až v roce 1881 mění na definitivní Luběnice.

Samotný název je odvozován od místního jména Luben, které je buď domáckou podobou některého osobního jména s kmenem Lub, např. Lubhost, Lubmír nebo z příčestí trpného luběn, k staročeskému slovesu lúbiti –míti rád.

Původní osada, spíše jen několik dřevěných domků, zřejmě ležela severovýchodně od dnešní obce nad řekou Blatou. Dvorec luběnský nazývaný markrabí stával u potoka Zlatá stružka.

Za vlády krále českého Přemysla Otakara ii. Byla v letech 1247-1253 prováděna regulace vodního toku Blata. Na ttéto říčce pak vybudovalo město Olomouc kamenný mlýn, později zvaný Spálenec, který současně sloužil jako strážní objekt k ochraně cesty z Olomouce na západ do Prahy a k přechodu přes Blatu.

Obec Luběnice byla střídavě v držení různých vlastníků, až roku 1504 koupil Luběnice purkmistr a rada města Olomouce. Město Olomouc prodalo na počátku 17. století 4 pololány a 3 chalupy Luběnické olomouckému měšťanu Andrýskovi, který je věnoval na vydržování jesuitského semináře. Tak zůstalo až do zrušení řádu.

Stav vesnice se v průběhu století měnil jen nepatrně. Do vývoje výrazně zasáhla třicetiletá válkaa pozdější války s Pruskem. Nejvíce byla obec postižena okolo roku 1642, kdy Švédové po vítězné bitvě obsadili prostor mezi obcemi Luběnice, Slatinice a Lutín. Pozůstatky po této bitvě byly společné hroby. Nad těmito hroby byly vybudovány boží muky.

Po těchto událostech došlo k novému vybudování Luběnic. Obec stála sice na stejném místě, ale domy byly už pevnější a kvalitnější.

Mlýn Spálenec, vzdálený od obce asi 800 m, byl válečnými událostmi téměř nedotčen. Město Olomouc jej využívalo až do 19. století. Byl zrušen až při regulaci Blaty v roce 1925.

V roce 1778 měly Luběnice 39 stavení včetně Spálence a počet obyvatel se pohyboval kolem 300. V roce 1835 se obec rozrostla o 10 čísel na 49 domů. Teprve až koncem 19. století byla většina domů modernizována. Důvodem modernizace byly požáry, z nihž nejhorší byl v prosinci 1777, kdy požár zachvátil celou obec. Při požáru v roce1868 vyhořelo 16 domů a 13 stodol. Po těchto požárech v roce 1892 byl založen v Luběnicích Sbor dobrovolných hasičů a byla postavena požární zbrojnice.

Čerpáno z oficiální stránky obce http://kosirsko.mikroregion.cz/lubenice/, na kterých najdete další informace.