Hořovice

Hořovice

Historie
Archeologické nálezy dokládají osídlení na dnešním území města již od 10. století. Koncentrace osídlení však podstatně vzrostla na přelomu 12. a 13. století, v souvislosti se vznikem hospodářského dvorce, později gotické tvrze, na místě dnešního tzv. starého zámku. Při dvorci stála ves s hrazeným kostelem. Podle tohoto sídla a vsi Hořovice se začal nazývat rod pánů z Hořovic.

V dnešní stavbě starého zámku lze analyzovat prvky pozdně gotického hradu, na který byla tvrz přestavěna koncem 15. století. První a na zcela průkazné zmínky o opevnění jsou však již z dob husitských válek, respektive obléhání Hořovic sirotky z let 1422 - 1430. V roce 1639 byl hrad vypálen Švédy a po roce 1648 opraven ve stylu barokním. Po vystavění nového zámku na počátku 18. století ztratil definitivně funkci šlechtického sídla a sloužil jako obydlí úředníků a hospodářské zázemí.

Ke starému hořovickému zámku (hradu) se váží jména slavných šlechtických rodin, které zde svého času pobývaly nebo tuto nemovitost vlastnily. V nejstarší historii šlo zejména o pány ze Žirotína (přelom 13. a 14. století), vlastníkem Hořovic přibližně do roku 1390 byl však sám král Václav IV., který později nedaleko nechal vystavět hrad Točník. Od těchto rodů bývá odvozován i erb města: polovina orlice Žirotínská a tři břevna - stříbrné, modré a stříbrné - v barvách Lucemburků.

V roce 1685 se dcera posledního z hořovických Martiniců - Terezie Františka - provdala za Jana Františka hraběte z Vrbna a o pět let později na něj převedla svůj veškerý majetek po otci. Tímto se Vrbnové stali majiteli Hořovic a počátkem 18. století se rozhodli pro stavbu nového zámku v barokním stylu. Rod pánů z Vrbna se v Hořovicích udržel do poloviny 19. století a výrazně se zasloužil především o rozvoj železářství v celém regionu. Nejvýraznější osobností rodu byl hrabě Rudolf.

V roce 1852 koupil panství za částku 2,5 mil. zlatých hessenský kurfiřt Friedrich Wilhelm von Hanau, původně jen proto, aby jeho manželka Gertruda, se kterou žil v morganatickém svazku, mohla být povýšena do knížecího stavu. Paradoxně se toto panství stalo jediným, které rodu zůstalo k užívání po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866. Smrtí Jindřicha von Hanau v roce 1917 hořovická větev rodu zanikla a zámek připadl státu. V roce 1922 úspěšně uplatnil svůj dědický nárok na panství kurfiřtův pravnuk Jindřich, hrabě ze Schaumburgu a jeho rodina zůstala na Hořovicích do konce 2. světové války. Tehdy byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován státem a v jeho majetku se nachází dodnes.

Památka

Zámek
Původně barokní stavba z počátku 18. stol., po roce 1737 rozšířen půdorys do tvaru písmene H. Dnešní stav je výsledkem četných přestaveb z 2. pol. 19. a začátku 20. stol. V hlavním sále jsou nástěnné malby Karla Würbse podle Mánesova cyklu "Život na panském sídle".

Další historické interiéry - Červený salonek, Biedermeier, jídelna, knihovna, lovecký salon, zlatý. Expozice hracích mechanismů a umělecké litiny z komárovské oblasti.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.mesto-horovice.cz/, na kterých najdete další informace.