Stašov

Stašov

Historie
Stašov leží v okrese Beroun asi sedm kilometrů na severovýchod od města Hořovice. Obec se rozkládá na mírném svahu otevřeném na sever a západ nad údolím Červeného potoka v nadmořské výšce 293 m n. m. Katastrální území obce se zabírá plochu! 232 ha v severovýchodní části Hořovické pahorkatiny v teplé oblasti poměrně chudé na dešťové srážky.

Král Vratislav II. daroval ostrovské chrámové pokladnici vedle oděvů, ve kterých mají knězi sloužit bohoslužby také vesnici Stašov a ve vsi Žínaný les a půdu, kterou obdělá deset pluhů. Toto darování si ostrovští řeholníci nechali potvrdit ještě jednou o sto dvacet let později. Jméno vesnice Stašova se znovu objevuje v privilegiu českého karále Přemysla Otakara l. Tato listina byla vydána dne 17. ledna 1205 a to je také na dlouhou dobu poslední zmínkou o Stašově coby osídlené vesnici.

Další zmínku o Stašově lze najít v archívu děkanství v Lochovicích. K letem 1694 a 1703 je zmínka o mlynáři Balíkoví ze Stašova. V roce 1703 o Tomáši Turkovi, roku 1708 o Jiřím Horázném, k letem 1713, 1713 a 1718 o Řehořovi Mukáčkovi, k roku 1712 o mlynáři Drakovi a Jakubu Kováři. V díle Františka Palackého Popis království Českého, které vyšlo v Praze roku 1848 je jako majitel panství Lochovice uveden Jeroným hrabě Lützow a patřilo k němu městečko Lochovice. K roku 1570 se připomíná pán Niklas Walter z Waltersperga.

V první čtvrtině století získal panství Kryštof Vratislav z Mitrovic a jeho dědicové jej drželi až do 18. století. V jeho polovině se stal majitelem Lochovic Václav Kazimír hrabě Netolicky z Eisenberka, který pyšnil titulem vrchního zemského maršálka královští Českého. Panství pak přešlo do vlastnictví jeho chot[Walburgy, která jej držela až do roku 1787. Po ní pak vlastnil Lochovice Jakob Černý rytíř voň Edelmuth a to až do roku 1818, kdy se jej ujal hrabě Lútzow voň Dreilútzow und Seedorf. Kostel v Lochovicích měl být podle tradice založen také knížetem Břetislavem a zasvěcen svatému Stanislavu. Tento kostel se stal v roce 1384 kostelem farním.

Hlavní obživou obyvatel Stašova stejně tak jako celého Hořovická koncem 18. a v první polovině 19. století bylo cvočkařství. Cvočkaři byli potulní kováři, kteří se živili prodejem železných předmětů. Roku 1864 se započalo v obci se stavbou jednotřídní obecné školy. Tato myšlenka se zrodila v osvícené hlavě Ivana Vejvody mistra kolářského, který později emigroval do Ameriky. Škola byla postavena svépomocí místního obyvatelstva. 25. května 1872 zasáhla Stašov velká povodeň, která sice nepřinesla obci větší škody, ale strhla železniční most přes Červený potok u Stinný. Původní most překlenutý na dva pilíře a vysoký dvacet metrů byl poté postaven znovu tentokrát šak s železnou konstrukcí. Během první světové války bylo do zbraně povoláno celkem 85 mužů ze Stašova.

V obci působily dva tělocvičné spolky: jednota Sokol a Proletářská tělovýchovná jednota. O vzdělání pečovala obecní knihovna a působil zde čtenářsko-ochotnický spolek J. K. Tyl. který měl také vlastní knihovnu.

Kvůli splácení půjček bylo zastupitelstvo nuceno hledat nové zdroje příjmů. Tímto zdrojem se stala obecní dávka z nápojů, kterou obecnímu úřadu ve Stašově povolil Zemský správní výbor v Praze výnosem ze dne 16. října 1924. Obec tak mohla v období pěti let od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1930 vybírat z každého litru piva výčepního prodaného ve Stašově 10 haléřů. 28. října 1926 se ve Stašově za účasti asi pěti set lidí konalo slavnostní odhalení pomníku padlým v první světové válce. Rok 1929 začal ve znamení nebývalých mrazů. Teplota poklesla dne 2. února až na - 32° C. V roce 1932 postihla krize již všechny dělníky v obci. Cementárna a železárna v Králově Dvoře pracovala omezeně stejně i důl Hrouda, ze kterého byli dělníci přeloženi do Kladna a Chrustenic. Státní podporu v nezaměstnanosti pobíralo tehdy ve Stašově 12 osob.

Následkem nezaměstnanosti byly v roce 1936 exekučně prodány dva domky č. p. 94 a 101, které byly prodluženy kupováním živobytí na dluh. První optimističtější zápis v místní kronice je až z roku 1937, kdy kronikář konstatuje, že se poměry začínají zlepšovat. Na důkaz uvádí, že bez práce jsou již jen čtyři mladí lidé. Dalším dokladem zvyšující se životní úrovně byly radiopřijímače, které vlastnili čtyři občané, a dva nákladní vozy a dva motocykly v obci.

V květnu 1939 je vyhlášena částečná mobilizace. Jsou odvedeni Jan Stehlík, Josef Zigán a Josef Forejř. Poslední zápis v kronice Stašova z doby první republiky zní: Stále se hovoří o válce s Německem. Byla prodána svoboda.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://web.telecom.cz/stasov/, na kterých najdete další informace.