Osov

Osov

Historie
Obec Osov je součástí Hostomického úvalu, ohraničeného masívem Brdských lesů a Housinou. Protože území má zvláštní charakter kulturní krajiny, byla pro jeho zachování vyhlášena Krajinná památková zóna Osovsko, jejíž těžiště leží právě kolem obce Osov, kde je zeleň a architektura nejzachovalejší.

První historické zprávy o Osovsku pocházejí z ranného středověku, kdy krajina byla pokryta hlubokými lesy. Sídlilo v nich tehdy plno rozmanité zvěře a královské družiny tu často pořádaly lovecké zábavy. Jinak bylo území téměř liduprázdné, až na rodiny uhlířů. Rodin přibývalo a v údolí se namísto lesů začala rozkládat pole a osady. Názvy některých obcí byly odvozeny od polohy místa, či podle práce konané kolem. Tak Osov dostal své jméno proto, že se zde větší část půdy osévala. Kde byla osévána menší část pozemků, říkalo se Osovec. Ve 13. století byl Osov zpupný, neboli dědičný statek.

Památky

Kostel Narození sv. Jana Křtitele

Fara
 Když byl dostavěn nový kostel v Osově, stal se zde prvním duchovním správcem P. Josef Vavřinec Herman, který od roku 1727 působil jako farář při kostele skřipelském. Hrabě Kaunic, majitel panství, chtěl mít ale kněze trvale ve svém sídelním místě, podal proto konzistoři žádost o povýšení dosud filiálního kostela v Osově na farní. Jeho žádosti bylo vyhověno, a tak v roce 1741 vznikla osovská farnost a byla postavena fara na sever od nynějšího hlavního vchodu do parku (směrem k Osovci), kde dříve stávala věž. Bylo to prostorné a velké stavení, avšak studené a vlhké, takže dokonce klerika p. faráře Poustky přirostla houbou ke dveřím.

Zámek
Na místě, kde je dnes zámek, stávala od počátku 15. století tvrz, která často měnila majitele. V roce 1677 ji koupili Kaunicové, kteří ji nechali zbořit a Jan Adolf Kaunic tu v letech 1728-1737 nechal vystavět barokní zámek. Na místě nynější fary severně od zámku byly v roce 1858 při upravování parku nalezeny základy někdejšího dvora.

Tvrz
Písemné zprávy o Osovci nacházíme v 15. století, kdy v místě nynějšího č. p. 19 stávala tvrz. Od dávných dob tu bývalo manství služebně příslušné ke Karlštejnu, který měl k ochraně ustanoveno 43 manů. Ti měli povinnost dostavit se v čas potřeby na zavolání - buď pěšky nebo s koněm, ale vždy ozbrojeni, k ochraně a obraně hradu. V písemných zprávách jsou prvními zmiňovanými majiteli Ofka a Bušek z Usova, kteří ho v roce 1438 prodali Slavomíru z Borka.

Později bylo manství rozděleno; jednu polovinu držel Zikmund Osovský, druhou pak Duchek a Hůda, synové zemřelého Zikmundova bratra Štěpána. V 16. století se zde majitelé velmi často střídali. Od roku 1606 do roku 1617 bylo osovecké manství v držení Otty z Losu, jednoho ze 27 českých pánů popravených na Staroměstském náměstí po bitvě na Bílé Hoře. V roce 1617 zakoupil majetek Oldřich z Gerstdorfu a připojil ho k panství osovskému. Také on se účastnil stavovských bouří, ovšem zemřel před jejich ukončením. Nicméně v roce 1621 byl odsouzen ke ztrátě všeho jmění a památka jeho na věky prokleta.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.osov.cz/index2.php?page=home&count=ok, na kterých najdete další informace.