Hředle

Hředle

Řešené území se nachází v nadmořské výšce 285 m n. m. – střed obce; okrajová území se pohybují v rozmezí od 283 m n. m. (v místě, kde opouští Stroupinský potok katastrální území obce) do 490 m n. m. (vrch Jezevčí skála). Celé zastavěné území obce se rozprostírá v úzké a téměř uzavřené kotlině,  vroubené ze tří stran zalesněnými svahy a jen na jihovýchodě je relativně otevřené. Rodinné domy jsou seskupeny podél silnice III. Třídy č. 1172 a podél Stroupinského potoka a částečně i na mírném severoseverovýchodním svahu, kde se poněkud nevhodně uplatňují výrobní objekty zemědělského podniku.

Historie
O dávném osídlení zdejší krajiny svědčí nález popelnic a lidských kostí v roce 1907. Z popelnic byla bohužel zachována pouze jedna, která byla odvezena do Národního muzea.

První známá písemná zpráva o Hředlích je již z roku 1336, kdy se připomínají jako ves patřící Žebráku, kteréžto panství popustil zmíněného roku Zbyněk ze Žebráku králi Janu Lucemburskému. Jelikož obec patřila k panství žebráckému a později točnickému, měnila se vrchnost podle toho, do kterých rukou zmíněná panství přecházela. Posledním držitelem tohoto panství byl od roku 1879 Colloredo-Mansfeld.

O osudech obce z dob minulých je málo zpráv. V pamětní žebrácké knize je záznam z roku 1585 o velikém krupobití s přívalem, kterým byly Hředle postiženy. Mnoho útrap zažili místní obyvatelé zejména po bitvě na Bílé hoře, a to od císařských a švédských vojsk, před nimiž vyhledávali místní občané ochranu na hradě Točníku. V té době byla zničena ves Lhotka u Hředel. V důsledku toho darovala vrchnost pozemky, které patřily k této vsi ( 145 korců), hředelským sedlákům. Ti z nich odváděli každý třetí mandel. Těmto pozemkům se dodnes říká „ Na Lhotkách“.

V roce 1628 si zde postavil točnický hejtman Josef Vodopius z Vrchník vysokou pec. Surové železo zpracovával v hamrech v Popovicích. V roce 1629 byl však provoz vysoké pece zastaven. V roce 1648 byla vysoká pec opět nakrátko obnovena s tím, že trvalý provoz byl zaveden roku 1653. V roce 1684 byla na místě staré vysoké pece postavena nová vysoká pec, která byla zrušena až v roce 1817. Vysoká pec byla součástí Karlovy Hutě na panství Králův Dvůr.

V napoleonských válkách trpěla obec častými průchody vojsk. V období 1809 – 1816 prošlo vojsko obcí více než padesátkrát. V roce 1812 zde byli ubytováni zajatci, r. 1813 táhli Hředlemi také Francouzi a Rusové. Po vítězství nad Napoleonem byli Rusové, vracející se do vlasti, zachváceni úplavicí. V obci tři vojáci zemřeli a byli pochováni na hřbitově, založeném pro případ nakažlivých nemocí a pro chudé. Hřbitov byl později zrušen, ale dodnes se tomuto místu říká „ruský hřbitov“. Roku 1815 vojsko obec, jak se uvádí v historických dokumentech, zcela „vyjedlo“, takže místní občané museli shánět potraviny v širokém okolí, hlavně v Berouně, a zřídili zde dokonce skladiště potravin.

V roce 1832 se rozšířila v Hředlích cholera a po ní nastala veliká bída. Na úřední vyzvání měli místní občané přispět na ohněm poničená města Poděbrady a Prachatice, ale pro bídu bylo vybráno jen 30 krejcarů. Se zájmem zde byly sledovány události roku 1848, kdy byly např. „Národní listy“ odebírány na obecní útraty. Silně vzrušil tuto ves vpád Prusů do Čech. 25. května 1872 povodeň, kdy voda v obci vystoupila do výše téměř 2 m. Hředle obdržely název „ místní obec“ při prvním sestavování obcí v roce 1850. V roce 1927 byla založena obecní knihovna.

Za první světové války bylo odvedeno 129 mužů, z nichž se 23 mužů již nevrátilo. Občané jim postavili pomník na prostranství osázeném lípami uprostřed vsi při Stroupinském potoku. Z 21 zajatců jich 18 vstoupilo do legií.