Libomyšl

Libomyšl

Obec Libomyšl se rozkládá v úrodné rovině (285 m n. m.) na soutoku řeky Litavky a říčky Chumavy, od severu chráněná lesnatým, příkrým návrším mýtického názvu Vyšebohy. Centrum osídlení bylo již od středověku situováno na pravý břeh Litavky, kde jsou dodnes domy seskupeny v úhlednou, velikou náves podoby obdélníka.

Historie a památky
Založení vlastní obce Libomyšl je kladeno do 2. poloviny 14. století, spolu se vznikem tvrze na Hrádku (poprvé zmíněné až roku 1454). Tehdy se na příhodném místě u soutoku Litavky a Chumavy začali usazovat noví obyvatelé, v době tzv. velké kolonizace (gotická kolonizační obec). Feudální majitelé půdy svěřovali kolonizaci zvláštním podnikatelům, tzv. lokátorům. Ti rozdělili pozemek určený k založení obce na lány, na nichž mohli kolonisté stavět své usedlosti. Lány probíhaly kolmo na podélnou osu obce, kterou tvořila hlavní komunikace. Lokátor se stal doživotním nebo dědičným představeným obce (rychtářem), obdržel největší výměru usedlosti a obvykle byla podle něj nová obec pojmenována. V našem případě to mohla být osoba jménem Libomysl.

První historická zpráva o Libomyšli pochází z roku 1370, kdy je zmiňována v souvislosti s jejími majiteli Oldřichem a Smilem z Libomyšle. V roce 1413 obec vlastnil Stach z Doubka a Libomyšle (viz znak obce). V době husitských válek pravděpodobně část obyvatel přesídlila z důvodu většího bezpečí na návrší zvané Vyšebohy a založila novou osadu stejného jména. Libomyšl byla tehdy zřejmě poničena. Poté, co bezprostřední nebezpečí pominulo, se obyvatelé z Vyšeboh vrátili, neboť počátkem 16. století je ves Vyšebohy zmiňována již jako pustá.

Z dalších držitelů vsi jsou v písemných pramenech zaznamenáni: Markéta z Pacova (1420 a 1459), Habart z Vraního (1427), Jan Dobronka z Libomyšle (1456), Štěpán Vamberský z Rohatec (1482), Vilém Podmokelský z Prostiboře (1528), Karel ze Svárova (1533), Hynek Černín z Chudenic (1537), Daniel Tatous z Vraního (1540). Za Oldřicha z Prostiboře a Lochovic se obec stala součástí lochovického panství.

Snad ještě na přelomu 15. a 16. století vznikla v Libomyšli druhá tvrz, asi jako náhrada za starší tvrz na Hrádku. Stávala zřejmě v poplužním dvoře v severovýchodní části vsi a zanikla po roce 1840. Starší tvrz na Hrádku sice ještě roku 1570 existovala, v dalších letech však již nebyla obývána ani udržována a brzy zanikla. Na jejím místě nechal roku 1698 Bernart Jiří Vratislav z Mitrovic postavit dřevěnou kapli zasvěcenou sv. Jiří (zřejmá souvislost s legendami o dutých kopcích skrývajících draky). Neudržovaná kaple byla zrušena roku 1787. Dřevo z ní obec použila roku 1792 na stavbu školy. Tři zvony z věže při kapli měly být darovány některému z nově zřizovaných kostelů a příjmy vázané na kapli měly přejít novému kostelu v Libomyšli, o jehož stavbě se uvažovalo. Místní pověst však uvádí, že zvony prozatím uložené na zámku v Lochovicích prohrála v kartách tehdejší majitelka panství Walburga z Netolic a Bredů. Zvony prý pak byly odvezeny do Krumlova (Českého).

Ani živelné katastrofy se obci nevyhnuly. V roce 1740 Libomyšl vyhořela, čímž zřejmě byla zničena do té doby převážně dřevěná roubená zástavba typu středočeské pahorkatiny. Nová výstavba zachovala původní parcelaci, ale domy již byly stavěny z kamene. Protože však většina domů měla doškové střechy, další ničivé požáry pravidelně následovaly. Snad největší požár v roce 1816 zničil 37 usedlostí. Povodně se zástavbě kolem návsi vyhýbaly, neboť je položena na vyvýšeném pravém břehu, tudíž se voda obvykle rozlévala do polí na nižším levém břehu. Velkou škodu na fasádách však způsobilo v roce 1905 silné krupobití.

Půdorys obce nevznikal nahodile, ale první obyvatelé jej citlivě vytvářeli s ohledem na síť zemských cest, povrch krajiny, průběh vodních toků a také s ohledem na své společenské postavení, způsob hospodaření a rozdělení pozemků. Půdorys obce není jen jejím vnějším obrazem, ale zároveň vyjadřuje i požadavek člověka žít pospolitě. Dispozice obce je pravidelná, na obdélné návsi stojí bývalé rolnické usedlosti typického uspořádání se zástavbou kolem uzavřeného dvora - obytným stavením orientovaným štítem do návsi, navazujícími chlévy a na druhém konci parcely kolmo stojící průjezdní stodolou. Obcí prochází významná komunikace č. 118 ze Zdic do Příbrami.

K nejzajímavějším stavbám obce patří bývalý hospodářský dvůr čp. 6 skrývající zřejmě pozůstatky druhé, mladší tvrze, dále usedlost č. p. 1 se zachovanou výstavnou branou s kamenným ostěním z počátku 19. století, patrně nejstarší dochovaná usedlost č. p. 33 ještě s roubenou světnicí "v kožichu", bývalý válcový mlýn zvaný Šoušův, postavený v novorenesančním slohu roku 1924, a dvě stavení staré (dnes obecní úřad) a nové školy. K památkám, které jsou chráněny státem, patří kaplička se zvonicí a pamětním křížem před budovou obecního úřadu a tvrziště Hrádek s památnou lípou na vrcholu. V obci je ale několik dalších staveb, které by si zasloužily památkovou ochranu. Kromě již zmíněné brány usedlosti č. p. 1, dvora č. p. 6, roubeného domu č. p. 33 a zejména Šoušova mlýna č. p. 42 je to i kaplička s průčelím ukončeným štítkem a lidovou soškou madony uvnitř, stojící v severovýchodním koutě návsi. Náves doplňuje pomník Mistra Jana Husa z roku 1919 od V. Vokálka a památník obětem obou světových válek.

Přestože si obec zachovala ve své centrální části svůj historický půdorys a množství domů svou tradiční podobu z 19. století s poměrně hodnotnými architektonickými úpravami z meziválečného období, v posledních 40 letech se ani Libomyšli nevyhnuly stavební aktivity, které narušily celkový malebný ráz obce. Jestliže je možné přijmout novou výstavbu v odpovídajících dimenzích na okrajích obce (avšak mimo okolí vrchu Hrádek), nelze do budoucna tolerovat jakoukoliv snahu o rozrušení dochovaného charakteru obvodové zástavby návsi. Naučme se ctít tradiční venkovskou architekturu, tvořící příjemné životní prostředí kvalitativně nesrovnatelné s městem.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.libomysl.cz/index.php?clanek=202, na kterých najdete další informace.