Doubravy

Doubravy

Obec Doubravy leží ve Vizovických vrších asi 10 km jižně od Zlína a 8 km na severozápad od Luhačovic.

Historie
Historie Doubrav se počíná nejspíše někdy ve 14. století. První písemnou zmínku obce bychom našli v zemských deskách, kam se zapisovaly převody majetku mezi jednotlivými šlechtici. K roku 1406 je zde uvedena ves Weledoubravy, patřící k malenovickému panství. Zápisem stvrdil markrabě Jošt (bratr císaře Karla IV.) převod panství do rukou Heralta z Kunštátu. Vesnice se v této době patrně nelišila od jiných středověkých vsí. Na vymýceném místě, obklopeném lesy, žili zemědělci. Jejich zvířata se pásla mezi stromy a oni sami se snažili ze všech sil kultivovat půdu, aby rodila jednoduché plodiny. Ze své úrody platili daně majiteli vsi. Od počátku Doubravy patřily k farnímu obvodu prastarého kostela na Velkém Ořechově. Obyvatelé tam docházeli na bohoslužby.

Přestože vesnice zůstala součástí malenovického panství, alespoň malou část musela vlastnit mezi lety 1417 - 1530 vladycká rodina, která se podle místa nazývala "z Veledoubrav". Doloženi jsou mužští členové tří generací. První běžné obyvatele, známé jménem, zachycují prameny v roce 1519. Mimo jiné zde byli usedlí fojt Mikuláš (správce vesnice), Martin Mzik, Jura Mzik, Pavel Syrův, Jiří Vaňkův, Blažek, Mikuláš Slovák, Jiřík a Mikuláš Langaš. K malenovskému panství patřily Doubravy až do počátku 17. století. Mezi jejich majiteli můžeme jmenovat například Buriana Tetoura z Tetova a Václava Gájovského z Gáje.

Roku 1613 už je vesnice i se sousedními Březůvkami připojena k ořechovskému panství. Dostala se do rukou nekatolické šlechty, v pohnuté době po bitvě na Bílé hoře v roce 1621 patřila Marii Magdaléně ze Žerotína, vdově se dvěma dospívajícími dcerami. Dědictví na ně přešlo v roce 1624. Vzhledem k tomu, že vlastníky panství byly ženy, nedošlo zde ke konfiskacím a dokonce ještě v roce 1624 se zde pohybovali nekatoličtí kněží, kteří byli z jiných panství už dávno vyhnáni za hranice země.

V roce 1652 prodala jedna z dcer - Bohunka Haugvicová z Biskupic, hraběnka Bašínská, ořechovský statek Lvu Vilémovi hraběti z Kounic. Vesnice se tak připojily k brodskému panství Kouniců a pod jeho správou zůstaly Doubravy až do 19. století. Kounicové v obci vybudovali hospodáský (panský) dvůr, který navázal na dřívější z počátku 17. století. Jeho existence je doložena v roce 1695. Budovy dvora byly největší stavbou ve vesnici. Na čtvercovém půdorysu stály blízko návsi ještě v roce 2005, kdy na ně byl vydán demoliční výměr a ze svého místa, po přibližně třech staletích, postupně mizí.

Obec se rozkládá v údolí potoka. Nejstarší stavení vznikala v jeho blízkosti. Obytné domky stály na začátku pozemku, stodoly a chlévy s nimi obklopovaly dvory, od kterých se dozadu táhly podlouhlé parcely se zahradami a poli. Těžko si můžeme na základě osamocených staveb udělat obrázek, jak celé Doubravy ještě před několika desítkami let vypadaly. Usedlosti jednotlivých obyvatel se lišily hlavně velikostí, vybavením a umístním v urbanistické struktuře vesnice. Podle movitosti rodiny vznikaly prostorné domy bohatých sedláků na návsi, neustále modernizované a přizpůsobované rostoucí životní úrovni, nebo jen malinká domkářská stavení, která se nacházela hlavně v části obce, zvané příznačně "Chalúpky".

Původní rozmístění jednotlivých domů a příslušejících budov je ve vesnici dodnes dobře zachováno. Bohaté grunty na návsi mají připojené hospodářské budovy, stodoly a před okny dříve stály komory. Z mnoha se zachovala pouze jedna komora u č. p. 21. Je v dobrém stavu, stojí dodnes a ilustruje fakt, že se i s lidovou architekturou dá v současné vesnici žít.

Malé domkářské příbytky komory neměly a jejich stodoly se nacházely až na okraji obce a ne u stavení. Uprostřed na návsi pak jsou stavby, které využívala celá obec. Na konci 19. století se projevila pro Doubravy nová stavební technika - zdivo z pískovcových kvádříků. Tento materiál se používal v okolí pro svou dobrou odolnost povětrnostním podmínkám jako "lícní kámen" na fasádách, konstrukce pilířů stodol a na sklepy. Kamenné domy musely mezi malými omazanými sruby, případně chalupami z kotovic s nerovnou omítanou fasádou, působit opravdu honosně.

Oproti většině komor a domů, které měly zdivo z nepálených hliněných cihel, byly další hospodářské budovy, stodoly, přístřešky, sušírny, podsady stříšek nad studnami a různé menší objekty často roubené ze dřeva. Dodnes můžeme vidět vedle modernizovaných domů několik zachovaných stodol srubové konstrukce ze zkroucených trámů listnatých stromů.

Nejvýznamnější z drobných památek je roubená zvonice, která stojí na návsi. Jedna z mála, které se dodnes v regionu dochovaly. Většina podobných zanikla během druhé poloviny 20. století. Původní zvonice byla zničena při velkém požáru vesnice v roce. Dnešní stavba pochází z roku 1848, je roubená z listnatého dřeva a má prkenné dveře. V roce 1973 získala novou šindelovou střechu, avšak původně byla kryta doškem. Pod stříškou, nesenou dvěma dřevnými sloupy, visí nový zvon, posvěcený v roce 1994. Byl ulit ve zvonařské dílně rodiny Dytrichových v Brodku u Přerova.

Asi jen málokterý z mladší generace obyvatel ví, že nad obcí na kopci stávala další technická stavba - dřevný větrný mlýn. Dodnes se tomuto kopci říká Větřák. Můžeme předpokládat, že byl p ostaven v roce 1802 nad Doubravami a sloužil obyvatelům, ale hlavně jako panský mlýn, patřící ke statku, asi do roku 1895, kdy byl demontován, odvezen a postaven v Březnici.

Stavba měla dvě podlaží a půdu a byla konstruována na střední sloup (trám), který se nazýval "mama". Tento typ mlýna je pojmenovaný "beraní" nebo "kozelčí" a další nejbližší zachovaný příklad bychom našli v malém skanzenu kroměřížského muzea v Rymicích u Holešova. Mlýn se mohl přizpůsobovat síle větru, do lopatek se přidávala "péra" a to tím více, čím byl vítr slabší. Také se celá dřevná stavba otáčela kolem své osy pomocí 5m dlouhého trámu (táhla) - tak, aby se vítr do lopatek opíral co nejpříhodněji.

Příroda
Obec Doubravy se nachází na území Zlínského kraje. Leží 12 km jižně od Zlína při silnici do Luhačovic a Uherského Brodu. Horopisně patří k pásmu Vizovických vrchů, které jsou součástí Bílých Karpat. Nejvyšší místo rozsáhlého doubravského katastru o 1018 ha leží v nadmořské výšce 517 m n. m., severně od obce v lesích. Nejnižší místo bychom našli při odtoku Černého potoka - 295 m n. m.

Vlastní obec se rozkládá v údolí orientovaném k jihu, od severu chráněném hradbou lesů, které zabírají polovinu katastrálního území. V nich pramení Kaňovický a Černý potok, odvodňující území.

Při Černém potoku se zachovala jedinečná ekologicky významná oblast (EVKO) Zelené údolí u Doubrav. Niva potoka je chráněna jako přírodní památka s názvem Uhliska a navazuje na ni další ochranné pásmo s květnatými loukami. Dodnes se tyto mokřady zachovaly jako jediné ve zlínském okrese. Můžeme zde vidět, jak vypadaly potoky s původními břehovými porosty a jejich okolí v podobě lužních olšin a mokřadních luk s mnoha druhy ohrožených rostlin a živočichů.

Části "Uhliska" a "Poledniska" byly spojeny do chráněného území v kategorii "přírodní památka" vyhláškou okresního úřadu Zlín v roce 1991. Mají kromě už zmiňovaných mokřadů zachovat také zbytek přestárlého bukového porostu.

O šest let později byl na katastru obce zaregistrován další významný krajinný prvek, lesní tůň Jezero. Mělká terénní deprese je sezónním rezervoárem povrchové vody. Našli bychom ji na východně orientovaném svahu asi 2km severně od vesnice v Oskerušném lese v těsné blízkosti nivy Kaňovického potoka.

Lesy v Zeleném údolí jsou z velké části zachované v původním složení druhů dřevin - v nejnižší části vrboolšové s jasany, navazují výše položené dubobučiny a dubohabřiny s bohatým výskytem vzácných bylin. Můžeme upozornit na sasanku hajní, ostřici chlupatou, prvosenku vyšší, violu lesní, okrotici mečolistou a lílii zlatohlavou.

Rostlinné bohatství doplňují i vzácné druhy zvířat - datel černý, holub doupák a na okrajích lesů motýli bělopásek topolový, batolec duhový a batolec červený.

Na mokřadních loukách se složení fauny a flóry proměňuje v závislosti na výšce hladiny vody. Mezi ohrožené druhy rostlin, které území ochraňuje, patří prstnatec májový a prstnatec pleťový. Na vlhké prostředí se váží hlavně druhy ohrožených obojživelníků. Při soustředěném pozorování můžeme zahlédnout například mloka skvrnitého, čolka horského, rosničku zelenou a skokana horského. Nesmíme vynechat také zástupce hmyzu, konrétně motýlů.

Vzácností jsou tři druhy modrásků - bahenní, blopásný a tečkovaný, a také ohliváček černočarý, druh, který byl v minulosti vyhuben na území Velké Británie. V Černém potoce žije rak říční a pstruh potoční. O významu přírodního bohatství Doubrav a nutnosti jeho pečlivé ochrany svědčí také to, že se odborníci rozhodli v roce 2004 navrhnout Uhliska do seznamu evropské soustavy chráněných území, NATURA 2000, mezi evropsky významné lokality.

O kosení luk, rozmísťování budek pro ptáky, čištění tůní a mnoho dalších prací, které udržují přírodní památku v dobrém stavu, se starají členové ČSOP (českého svazu ochránců přírody) Zelené údolí u Doubrav.

Na katastru obce bychom našli i další cenná území, která zasluhují ochranu. Patří mezi ně Poledniska, les, který získal svůj název podle toho, že do něj obecní pastýř vodil v poledne dobytek, aby jej uchránil před sluncem a vedrem. Dodnes se zde dochovaly některé nejstarší stromy, mezi mladším porostem bychom našli i ojedinělé dvě staletí staré buky.

Ohrady jsou pastviska nad obcí o výměře 12,25 ha. Bohaté bylinné patro provází také množství dřevin. Napočítali bychom zde minimálně 24 druhů stromů a keřů. V travních porostech se vyskytují i vzácné lilie zlatohlavé, na jaře prvosenky vyšší a jarní, hvězdnatec čemeřicový a jiné chráněné rostliny. Ve starých "doupných" stromech s mnoha dutinami mají významné hnízdiště ptáci.

Ještě bohatší výskyt dřevin, tentokrát 28 druhů, najdeme na pastvině Podlovisky, 400m jihovýchodně od obce. Kromě lilií a prvosenek, jaké rostou i v Ohradách, zde najdeme také hrachor jarní, sasanku hajní a množství druhů ptáků a obratlovců.

Háj Kopánky, zalesněný duby a buky, má dochováno původní bylinné patro. Jako jedna z prvních zde na jaře rozkvétá sněženka podsněžník. K lesu patří i louka, na které bychom našli orlíček planý. Lokalita s mnoha bylinami je nejzachovalejší ukázkou toho, jak původní porosty v okolí vypadaly.

Doubravy patří do ovocnářské oblasti a v teplých periodách se zde v minulých staletích pěstovalo i víno. Vesnice byla vždy obklopena mnoha starými stromy. Rostl zde jeřáb oskeruše, podle kterého se jmenuje Oskerušný les. Bohužel dodnes se na katastru zachovalo jen několik málo většinou mladých stromků, ačkoliv kronika z počátku 20. století jich zaznamenává desítky. Také staré lípy, rostoucí přímo mezi domy, byly skáceny při úpravách silnice.

Obec Doubravy (původně Veledoubravy) získala svůj název podle okolních lesů, ve kterých rostly převážně duby. Krásu krajiny a zachované přírodní bohatství můžeme obdivovat dodnes. Jak je okolní příroda přizpůsobivá i přes drastické lidské zásahy, dokládají například různé druhy hmyzu (roháč obecný) a ptáků, kteří se po vykácení starých stromů v lese, kde sídlili v trouchnivém dřevě a dutinách, přestěhovali do letitých ovocných stromů v sadech a zahradách za domy. Vznikl tak pozoruhodný biotop, v přímé blízkosti lidských obydlí, bohatý na vzácné zoologické druhy.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.doubravy.eu/, na kterých najdete další informace.