Ludkovice

Ludkovice

Obec Ludkovice se nachází v luhačovickém regionu nedaleko tohoto lázeňského města. Je tvořena dvěma místními částmi Ludkovice a Pradlisko. Na rozloze 1185 ha žije téměř 700 obyvatel.

Ludkovice jsou součástí mikroregionu Luhačovické Zálesí. Mikroregion je součástí Zlínského kraje a spadá do něj celkem 17 obcí. Tento územní celek sousedí ve východní části s mikroregionem Uherskobrodsko, v západní části s mikroregionem Za Moravů, na severu se Zlínskem a na severovýchodě s Vizovickem.

První písemné zmínky o Ludkovicích pocházejí z roku 1412, kdy patřily ke Světlovu. Název se historicky vyvíjel od tvaru Lytkowitze (1412), až po Ludkovice (1872) Název obce odvozem od jména Ludek (ves lidí Ludkových). Název místní části Pradlisko je odvozen od pradliska, místa na potoce kde se pere. Pradlisko rovněž od roku 1594 náleželo ke Světlovu. V letech 1850 – 1976 patřilo k obci Řetechov, v letech 1976 – 1980 bylo součástí Luhačovic a od roku 1980 je součástí Ludkovic.

Z  historických památek v Ludkovicích a okolí je třeba uvést „BOŽÍ MUKU“ z roku 1692 a kamenný kříž na návsi v Ludkovicích z roku 1761.

Obec je zapojena do akce Plán obnovy venkova. V jejím rámci dochází k úpravám, zaměřeným ke zlepšení životního prostředí – jako jsou např. výsadba zeleně na návsi, opravy vjezdu u domů, úpravy prostor u autobusových zastávek a další. Kromě obecního vodovodu a další občanské vybavenosti je v Ludkovicích k dispozici sportovní areál pod přehradou, kde je i koupaliště. V obci se nachází rovněž moštárna a sušárna ovoce. Aktivní je zde myslivecké sdružení, které spravuje místní honitbu Honebního společenstva Ludkovice, Tělovýchovná jednota, která se zabývá sportovním děním v obci.

Historie
Nejstarší písemná zpráva o Ludkovicích je z roku 1412. Tehdy patřily Ludkovice k hradu Starý Světlov, od roku 1592 patřily k panství Luhačovickému a dějiny měly stejné jako Luhačovice. Po celé 14. století trpělo Luhačovsko nepřátelskými vpády – vpád Tatarů, uherského Koncia apod.

Rovněž upálení Jana Husa vyvolalo na Luhačovicku velkou odezvu. 15. století bylo i na Luhačovsku ve znamení husitských válek. 16. století pak přináší v dějinách místního kraje rozhodný obrat, v kraji nebyly žádné války, až na výjimky v podobě krátkodobých vpádů Turků a uherských povstalců.

O poddanských poměrech této oblasti svědčí soupis poddanských povinností z Luhačovic z roku 1579.

Odtud se dozvídáme, že postavení poddaných bylo snesitelné. Poddaní odváděli vrchnostem různé dávky z gruntů, z luk, zahrad, ale i dávky ve formě domácích zvířat.

Půda byla dle tzv. lánských visitací, zhotovených k daňovým účelům, rozdělena do několika tříd.

Z válek a nájezdů, které ovlivňovaly život v Ludkovicích v minulých dobách, byl zejména nájezd Tatarů roku 1633 znovu pak roku 1663, kdy Tataři pobili 45 lidí.

Za první světové války padlo 31 občanů Ludkovic, druhá světová válka si vyžádala životy dvou místních obyvatel.

Jméno Ludkovice je odvozeno od jména Luděk. Byla to ves lidí Ludkových.

V 15. a 16. století se ves psala Lidkovice, v 17. století Lytkowitze, roku 1872 Ludkovice. Stará obecní pečeť měla nápis: Obeczni peczet diediny Lutzkowice. Uprostřed srdce. Části obce: Dědina, Ve Dvoře, Skalice, Doliny. Samoty: Pod Oberským, Ve Slatinách, Pod Strání, Ve Žlébku.

Vývoj školství: do roku 1824 byly Ludkovice přiškoleny do Pozlovic, roku 1824 byla zřízena škola, která byla po požáru znovu vybudována v roce 1845. Nová škola byla postavena v 1910, přístavba roku 1949.

Památky
Na rozcestí čtyř silnic a čtyř katastrů u Obory stojí Boží muka z roku 1719, která již není na původním místě. Byla přesunuta asi o 10 m dál při budování silnice do Luhačovic.

Pověst vypráví, že zde o půlnoci  strašívalo. Jezdil dle vyprávění naší babičky bezhlavý rytíř na koni. O půlnoci bylo slýchávat lidský nářek a dupot koňských kopyt. Jezdíval až k hrušce Na Jankovém, kde na hrušce byl zavěšen mariánský obrázek, nedaleko potůčku, kde končívalo strašení. Po hrušce není již památky. Stará cesta do Pozlovic byla asi o 80 m níže v údolí, než je dnešní silnice. Současná silnice na Řetechov byla zbudována v roce 1907 (za klukovských let na mostku byl tento letopočet). Dnes již není poznat, je odloupnutý beton.

Vypravovala, že v době před první světovou válkou pozlovický farář nebožtíka zažehnál a vysvobodil tak nešťastnou duši z prokletí. Boží muka má vedle historické též velkou uměleckou hodnotu. Snad by se našla nějaká zmínka ve farní kronice v Pozlovicích.

V té době vládl naší krajině majitel panství Volfgang Šeréni (1685 - 1743), který je prvním pochovaným šlechticem v rodinné kryptě pod kostelem v Pozlovicích. Zemřel ve stáří 58 let, dne 17. 12. 1743.

Na počátku 18. století náš kraj pustošila kurucká vojska. Navíc v roce 1715 řádil na Uherskobrodsku mor (v Uherském Brodě si vyžádal 416 životů). Podle historických zápisů byla to doba pro náš kraj velmi nešťastná.

Ještě starší Boží muka je za Bartončíkovým č. 112, která pochází z roku 1692.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.ludkovice.cz/, na kterých najdete další informace.