Poteč

Poteč

Obec Poteč se nachází ve Zlínském kraji na moravsko-slovenském pomezí v malebné krajině Bílých Karpat. V současné době v naší obci žije 760 obyvatel. Obecní úřad sídlí v integrované budově společně s Mateřskou školou a Obecní knihovnou. Budova má číslo 12 a je asi 50 m od silnice I/57- křižovatka u samoobsluhy.

Vývoj a dějiny obecního úřadu v Poteči do roku 1945
Poteč se jako nově založená osada připomíná roku 1341 (1520 Potecž, 1718 Potecž, 1720 Potetsch, 1751, 1798 Potetsch, Potecž, 1846 Potetsch, Poteč, 1850 1872 Potetsch, Poteč, 1881 Potéč, 1924 Poteč). Jejímu zakladateli, klobouckému faráři Ješkovi, dal moravský markrabě za to, že Poteč a Klobouky založil, "každý třetí denár z klobouckých soudů, jeden svobodný lán, mlýn, rybník, krčmu, jatku, kováče, ševce a dva podruhy v Kloboukách, toliktéž v Poteči, a čtyři obyvatele v Kloboukách a Poteči, kteří tříkráte v roce rychtářovi dary přinesou".

Protože Klobouky byly příslušenství hradu Lukova, byla i Poteč od svého založení až do konce feudalismu poddanskou dědinou tohoto panství. Mezi r. 1662 a 1729 byla Poteč součástí té části brumovského panství, která patřila rodu Selbů (1674 - 1729). Po vytvoření státní správy náležela Poteč k soudnímu okresu Valašské Klobouky (1850 - 1949) a k politickým okresům Uherský Brod (1850 - 1855), Valašské Klobouky (1855 - 1868) a Uherský Brod (1868 - 1949).

Poteč byla vystavěna po obou stranách potoka Vesníka, vzdálena asi 3 km severovýchodně od Valašských Klobouk, v nadmořské výšce asi 430 m. Patřily k ní také samoty č. p. 15 a 94 a hájovna Pod Královcem č. p. 89. V roce 1758 bylo v Poteči 68 domů, 30 celých gruntů, 7 podsedků, 23 podruhů, 1 mlýn, hospoda, jatka, kovárna. Časem byly grunty děleny, takže r. 1848 byly v obci dva půllány (č. p. 4, 68), 4 podsedky, 4 půlpodsedky, 49 dělených a nedělených usedlostí po 1/8 lánů a dalších 18 po 1/16 lánu. Velkostatku Brumov patřily v Poteči pouze lesy.

Za poddanských dob byl v obci zřízen obilní fond (sýpka), který byl zrušen teprve roku 1897. Panskou potečskou sýpku prodala vrchnost obci roku 1873 na hospodu. Obci patřil také mlýn. Jan Juřička převzal roku 1713 od vrchnosti pustý podsedek a mlýn, na potečském mlýně pak byla až do 19. století rodina Manů a pak od r. 1842 rodina Cigánků. Mlýn u Cigánků byl o dvojím složení a o jeho historii (domu č. 8) se dochovaly majetkoprávní doklady z let 1716-1846. Byl poškozen velkou povodní r. 1902 a pak mlýn a pila zpustly. Mlýn měli v obci také společníci František Vašička a Josef Barcuch, barcuchovský mlýn přestal mlet roku 1902.

Potečští se živili zejména zemědělstvím, polním hospodařením a v dřívějších dobách i podomáckou výrobou šindele a podešví na houně pro valašské papučáře. Další část obyvatel našla práci v lesním hospodaření (v letech 1923-1928 a 1933 také při stávbě železnice). Z celkové rozlohy potečského katastru 1036 ha bylo v roce 1900 polí 382 ha, pastvin 350 ha, lesů 182 ha, luk 110 ha a zahrad 22 ha. Téhož roku bylo v obci napočítáno 11 koní, 387 ks skotu, 98 krav, 115 ovcí. Rozšířeno bylo pěstování ovoce (sušírna jablek, švestek).

Čerpáno z oficiální stránky obce http://www.potec.cz/, na kterých najdete další informace.